Archív rubrik: Kalifornie

Kalifornie 2017 nejen za čtyřkolkami – Díl první

Partička kompetZáří je již tradičně měsíc, kdy využívám svátku a vyrážím buď někam za teplem nebo na čtyřkolkářskou akci. Letos jsem uvažoval stejně a díky tomu, že mně potkalo i kulaté životní jubileum rozhodl jsem se dát si pořádný dárek, oprášit parádní zážitky z jízdy v Kalifornské poušti a vyrazit za kamarádem Petrem do Kalifornie. Abych necestoval sám, domluvil jsem se s dalším kamarádem Lukášem, který přechodně bydlí v San Francisku, že za mnou přiletí a týdenní výlet po USA včetně ježdění v poušti podnikneme spolu. Stačilo tedy koupit letenku (cca 13 000 CZKLufthansa cestou tam přes Frankfurt a zpátky s AirAustria přes Vídeň) a oprášit ESTU (vízum USA do kterého píšeme adresu k mé kamarádce u které budeme chvíli v San Diegu bydlet). Petr mi hned psal, že se moc těší a že narychlo koupil velký karavan, který zaparkoval v RV parku v oblasti Occotillo Wells, kde tím vybudoval parádní základnu pro ježdění v poušti. Týdny před akcí ubíhaly a já úspěšně střihal metr, když se ozval další kamarád „Johaník“ s dotazem, zda podnikneme plánovanou zářijovou akci v Rumunsku. No musel jsem se trošku omlouvat a kličkovat :) , že jsem změnil plán a vyrážím do USA ale, že má kamarád možnost se ke mně přidat a zažít něco opravdu parádního. Když jsem mu v kostce vylíčil náklady a plán tak ani chvíli neváhal a ihned kupoval letenku, kterou nakonec koupil přes Berlín od společnosti AirBerlin za zhruba 13 000 CZK.

Následně jsme dali krátkou schůzku, kde jsme doladili vízum a nějaké základní informace pro účast na výletu. No kdo by to byl řekl už jsme byli tři.  Zhruba dva týdny před odletem pak proběhl velmi podobný scénář, kdy další kamarád Kankx zachytil na FB informaci o chystaném odletu a začal pátrat po tom jak je to s rumunskem. Další průběh byl už stejný jako u Johana tedy po zasvěcení do plánu mých narozenin ani vteřinu neváhal a jal se kupovat letenku, kterou pořídil s LOT přes Varšavu (taky zhruba 14 000 CZK). Tak se z relativně jednoduchého přesunu stala „Akce kulový blesk“ :D. Čtyři lidé cestující přes oceán, každý zcela jiným spojem přes jinou destinaci s cílem se sejít na letišti v Los Angeles v rozmezí +- 3 hodiny.

Grónsko  Kanada  Los Angeles  Auto z půjčovny

Kdo mně zná ví, že jsem jak kamarádi říkají „zrozen ve znamení hovna“ tudíž, když se mi něco může pokazit jistě se to pokazí společně s věcmi co se pokazit ani nemůžou :D. Na této akci mi ale od počátku významně sekundoval Johaník, který hned po pár dnech po rezervaci letenky zjistil, že jím zvolená letecká společnost AirBerlin krachuje a tedy vůbec není jisté zda do USA odletí :D. Zhruba týden před odletem mně informoval, že mu byl změněn zpáteční let, ale vypadá to že letí a jako bonus mu byla zrušena i rezervace na parkování na letišti, kterou taky zajistil jinde. No začíná to pěkně :D a nebudu zastírat že byl chudák po celou dobu terčem našich vtípků na téma letu s AirBerlin :).

V sobotu 23.9.2017 po půlnoci jsem se jako první vydal na letiště v Ruzyni, kde jsem bez problémů zaparkoval na předem zamluveném místě a vydal se čekat na na check-in. Odbavení proběhlo v pohodě pouze mně „pobavila“ parta totálně ožralých čechů cestujících s nějakou cestovkou na kterýsi řecký ostrov. Totální bordel u kontroly zavazadel a opět jsem se za nás jako národ trošku zastyděl. Kluci průběžně hlásí odjezdy z domů a já akorát nasedám do letadla do Frankfurtu. Ve Frankfurtu snídám a dostávám průběžné info, že kluci jsou odbavení a sedají do letadel na svá přestupní letiště. Johan tedy trošku panikaří, když se let na cedulích chvíli neobjevuje nakonec, ale v pořádku taky sedá do letadla a vyráží v ústrety amerických zážitků. Když se nasnídám a mám zhruba 20 minut do boarding zjišťuju že jsem se sice uklidnil tím že jsem na správném terminálu, ale ten je velký jako prase, takže na správnou Gate letím až plivu plíce. Let do USA je pro mě peklo, noc předtím beze spánku, třeští mi hlava, ale chmury zahání parádní výhled na Grónsko a Kanadu, nad kterou letíme.

A380  Letím  Partička

V LA dosedám jako první z české party, bez problémů procházím imigrační kontrolou, venku před terminálem se srážím s Lukášem a čekáme na kluky. Jako další přistává Kankx který také prochází kontrolami v pořádku a my ho odchytáváme u východu. Kecáme a na cedulích sledujeme, že Johanovo letadlo již přistálo a tak ho začínáme vyhlížet, když v tom pípne mobil. Johan poptává číslo popisné k mé kamarádce do San Diega, kterou jsme uvedli v ESTA no to nevíme tak mu píšeme ať tam vyplní třeba 33 :D po nás totiž nikdo nic nechtěl. Když se Johan znovu ozve prská, že ho imigrační úředník vyhodil z fronty, protože uvedl číslo popisné, které neexistuje, takže si ho kluk šikovná musel vygooglit :). Když potom prošel imigrační kontrolou, tak ho jako bonus poslali na další detailní prohlídku :D. No Johan boduje :D. Nakonec jsme ale všichni před letištěm unavení z cesty ale plní očekávání zážitků budoucích. Lukáš v předstihu zamluvil půjčení auta u HERZ, ve které má slevu takže sedáme na shuttle bus který nás do půjčovny za pár minut dopraví.

Lukáš jde řešit půjčení auta aby pro mě vzápětí doběhl s tím, že jako další řidič musím uhradit 100 USD kauci a dodat doklady (půjčení auta na týden vyšlo na zhruba 380 USD). Tím začíná moje část tradičních patálií :D. Nic zlého netuše dávám chlapíkovi svojí kartu ten jí projede terminálem a hlásí že zamítnuto :D. Říkám si co je to za kravinu na té kartě je minimálně 14 000 korun ale dobře tedy, beru kreditku, kterou ssebou mám jako zálohu a tou se platba zadaří. No nic dál to neřeším a my sedáme do auta a vyrážíme směr hotel Titta In, ve kterém jsem v předstihu zamluvil pokoj a po tom co jsme se rozrostli o kluky dobral i jeden pro ně.

LA se začíná nořit do tmy a my sledujeme ten gigantický místy až 20ti proudý provoz se spoustou typických american muscle cars. Do hotelu dojíždíme celkem v pohodě a já letím zaplatit pokoj. Používám opět kreditku a dozvídám se, že zamítnuto :D No jak jinak taky :D. Platím tedy hotovostí a na pokoji se připojuji na WIFI abych zjistil, že si chlapci z HERZ místo 100 USD strhli 800. No nebýt to já tak by mně trochu nasrali :D. Takže taková americká klasika protože dost podobné zkušenosti mám z mých předchozích návštěv.  Lukáš proto volá do HERZ, kde nejdřív zapírají, že něco takového udělali. Na to konto se snažím připojit do banky, která po mně po telefonu vyžaduje jakýsi T-PIN, který si samozřejmě nepamatuji ( kdo by si ho taky po 15 letech kdy jej nepoužil pamatoval) takže si na první dobrou blokuji veškerý přístup k bance :D. První den v USA já zhruba – 18 000 korun bez přístupu k bance no pěkně :D. Herz po dalším telefonátu přiznává chybu, že peníze vrátí (tedy část) a já si tím dál nehodlám kazit večer. S Lukášem ještě zabíháme na bagetu do nedalekého Subway a pak zaleháme na pokoji. Zítra vyrážíme do Universal studios, kde jsem pro všechny dopředu koupil lístky přes internet (105USD osoba). Vychází to na den mých narozenin neděli 24.9.2017 tak se těšíme a znaveni po dlouhé cestě bez větších problémů brzy usínáme..

Text: Vojtěch Lysenko
Foto: Vojtěch Lysenko