Dnes odjíždíme. Na snídani kromě klasiky dostáváme od paní domácí každý bochník vynikajícího čerstvého chleba na cestu. Platíme za ubytování a stravu (300 Kč za den). A začínáme balit.

Balení nám jde od ruky protože jsme víceméně potraviny spotřebovali a třeba já jsem zhruba 90% oblečení ( teplého ) nepoužil. Takže víceméně jen naházím věci do tašky a jsem připraven k odjezdu.

Už večer jsme se s klukama domluvili, že já a Tlusťoch pojedeme po ose až do Temešváru abychom si užili ještě trochu jízdy a kluci nepojedou přes rumunské děravé silnice tak naloženi.

Loučíme se s druhou partou i s paní domácí a kolem desáté hodiny začínáme sestupovat směr Moldova Nuova.

Po ose s námi sjíždí ještě Silver, který pod kopcem čtyřkolku nakládá a my s Tlusťochem mezitím jedeme tankovat.

Utrácíme zbylé igelity a plníme nádrže po okraj. Po chvíli doráží kluci s vleky a tak se vydáváme na cestu.

Cesta od Dunaje ubíhá rychle a tak překračujeme hřeben hor s výhledem na údolí řeky Nery, kterou vzápětí překračujeme a míříme k městečku Oravita.

Okolí cesty lemují kvetoucí, Akáty které krásně voní sluníčko svítí a tak jsem rád, že i když jedeme po silnici jedu na čtyřkolce a ještě si můžu trošku užít.

Jedu na Arctic Cat, která po silnici příjemně sviští a dohnat kluky i v rovném úseku není žádný problém.

Cesta ubíhá krásně a tak přes Oravitu, kde stavíme, aby Pája doplnil plyn uháníme dále na Moravitu a pak na Temešvár.

Průjezd Temešvárem mně připomíná naše tradiční spanilé jízdy v Praze a tak se kocháme okolní architekturou, kdy pěkné centrum střídají ošklivé polorozpadlé předměstské části.

Za Temešvárem kluci staví a ptají se jestli budeme nakládat. Máme ale ještě benzín a do auta se nám nechce a tak se rozhodujeme, že budeme pokračovat po ose kam až to půjde.

Nakonec jedeme skoro až k hranicím zhruba 220 km od Gerniku, kde Tlusťochovi dochází benzín a tak zastavujeme abychom naložili.

Při nakládání nás hned obklopí místní děti, kterým dáváme hrst lízátek a když se pak objeví i žebrající dospělí zasahuje místní rumunský hostinský, který je křikem zahání.

Jsme naloženi, „zakurtováni“ a tím pro nás naše Rumunské dobrodružství definitivně končí. Bez zbytečných zastávek projíždíme Maďarsko , Slovensko a zhruba ve 2 hodiny v noci parkujeme v Berouně u pumpy, kde jsme se před týdnem setkali.

Využíváme osvětleného prostoru u benzínky a skládáme Arctic Cat z vleku ( u mně doma moc prostoru není) a já s Pájou po ose mířím k domovu, kde vykládám a nořím se do horké vany. Hlavou mně běží zážitky posledních dní a tak velice záhy rychle usínám a tím také deník končí.

Pokud jste se dočetli až sem, pak Vám děkuji za vytrvalost. Snad Vám náš deník přiblížil naše zážitky, trochu vás pobavil a třeba i pomohl, pokud by jste se rozhodli do Rumunska vyrazit. Minimálně se sejdeme zase příště u řádek z některé z naší další expedice.

Vojta

Budíme se do posledního dne expedice. Ráno nacházím na zápraží Keepera s čerstvou kávou a tak se přidávám a čekáme až se ostatní vzbudí. Siver po ránu vypadá o poznání lépe prý už mu je dobře a tak nám padá kámen ze srdce.

U snídaně jej vybízím ke zdrženlivosti ale pak jen pozoruji, že chuť k jídlu má zase zcela zpátky a tedy se přes rajčátka propracoval až k mastné klobásce :D. Budu se opakovat :) ale k snídani byly buchty :) poslední zkušenost s tímto kulinářským zázrakem mňam.

Protože jsme se včera k Bígru nedostali rozhodujeme se pro opakování pokusu s tím, že tentokrát pojedeme kolem Dunaje po silnici a až z Bígru se budeme vracet terénem. Nejprve se společně s druhou skupinou vydáváme ke společnému focení u cedule Gernik. Je nás tedy slušná tlupa a prima tlupa. Po vyfocení pokračujeme po cestě do Moldova Nuova a pak dál podél Dunaje až k odbočce na Bígr.

Cestou míjíme řadu policejních hlídek, které nás však bez povšimnutí míjí. U krásných policistek je to skoro až škoda :D. Na Bígr pak odbočujeme na místní prašnou silnici, která stoupá krásným kaňonem na vrcholky kopců. V kaňonu je příjemně a tak na chvíli zastavujeme abychom se občerstvili a potěšili pohledem na krásný potok.

Když se vydáme dál nacházíme přes cestu padlý strom a u něj bezmocnou posádku českých turistů s autem. Než se rozkoukám, kluci se chopí každý svého. Silver zapřahá naviák a odstraňuje strom z cesty. Pája zastavuje u české slečny a navazuje rozhovor :) Jak říkám každý k svého :D

Když je strom odstraněn vyrážíme dál do Bígru. Bígr je krásná česká vesnička zasazená na malebném svahu za hřebenem hor. Pomalu projíždíme a hned v úvodu nás zaujme zaparkovaná čtyřkolka E-Ton s českou poznávací značkou u jedné z chalup i na takovémto stroji se zde dá užít spousty zábavy.

Dle plánu za vesnicí odbočujeme na červenou značku a míříme zpět směr Gernik. Cesta nás vede hlubokým lesem opět po hřebenech. Občas se otevře krásný výhled do krajiny. Zde je les opravdu hustý a dle informací od místních se zde dá i ten medvěd zahlédnout .

Dnes opět jednu na zapůjčeném Arcic Cat a tak si užívám posilovače ale i silnějšího motoru. Cesta ubíhá krásně do okamžiku kdy se před námi otevře prudký sjezd prosekanou mýtinou.

První se dolů spouští Silver s Keeperem a za nimi já. Kočka je ale lehká a obratná a tak mně nakonec sjezd nedělá problémy byť kluci raději vybíhají a jsou připraveni dát záchranu. Když se všichni spustíme dolů zahlásí Tlusťoch, že to byla paráda a než se nadějeme jede to znovu nahoru a zpět dolů :D My v mezičase zjišťujeme, že Keeper píchnul kolo a tak lepíme. Nakonec využíváme krásného stínu v údolí a obědváme.

Cesta pokračuje dál do údolí. První jsou dva hlubší brody. Posléze se dereme křovím a vysokou travou a mně napadá jestli už není ten pravý okamžik zastavit a počkat, až se budeme vracet protože dál to nejde :D Nakonec neuposlechnu svůj vnitřní hlas a jedu za kluky dál. Úzká stezka se pak prodírá pod padlými stromy až nakonec končí. Co dělat, otáčíme se tedy a domlouváme se že budeme pokračovat dál po kamenité cestě údolím. Jedu první a tak se spontálně rozhoduji zaject si trochu svižnou jízdu. Beru tedy za plyn a letím s větrem o závod.

Letíme údolím po kamenité cestě s velkými loužemi kamením a řadou příčných lavic. Kočka příjemně kopíruje terén a tak zkouším i dva tři skoky. Ve zpětném zrcátku sleduji Páju, který se nechal rychlou jízdou unést stejně jako já a tak svištíme jako o život.

Zhruba po 15 kilometrech dorážíme k Dunaji kousek za vesnici Drencova. Fíha byl to fofr. Čekám, že kluci budou nadávat, ale u občerstvení se shodujeme, že to byla super jízda. Domlouváme se, že při první příležitosti od Dunaje opět odbočujeme a to také zhruba po dvou kilometrech děláme ještě před vesnicí Sichevita. Podél potoka pak míříme na několikrát navštívené Rovensko.

Říkám si, že už pojedeme kliďánko ale jak se před námi vyloupne teréní cesta kluci vpředu berou za plyn a zase pelášíme.

V jeden okamžik míjíme obrovskou jámu, kde kus cesty odplavila voda. Sakra tam vletět v té 80tce tak je zle. Chvíli se krotím, ale prostě to nejde chceme si užít poslední den a tak opět skáčeme přes brody a kameny. Dneska je to opravdu paráda s velkým P. Zastavujeme víceméně až v Rovensku a jak tak pozoruji všem září oči. Tak tohle je Rumunská jízda :)

Usedáme na lavičku na náměstí a paní kvůli nám přichází otevřít krámek. Nakupujeme tedy pár suvenýrů já si k tomu beru limonádu a výborný domácí čokoládový rohlík.

Usedám na lavičku pod lipou a vychutnávám poslední okamžiky tady. Rohlík nakonec není čokoládový, ale meruňkový to však moc nevnímám. Hlavou mně běží, že ten týden byl strašně krátký a utekl jako by to byl den.

Rozjímání pak naruší česká rodinka, která k nám usedá a tak si popovídáme o tom, jak se zde žije.

Po občerstvení usedáme na stroje a již o skok pomalejším tempem míříme do Sopotu Nou. Naposledy smáčíme stroje v potoce a pak neomylně míříme přes hřebeny hor ke Gerniku. Kousek před Gernikem narážíme na klasické místo, kde jsme doposud ztráceli červenou značku. Vydávám se tedy do stráně u které pokračování značky tuším a v zápětí ji nacházím. Volám na kluky a pouštím odvážnějšího Silvera před sebe.

Sjezd ke Gerniku je opět adrenalinový, zejména v jedné pasáži, kde je opravdu příkrý náklon ze stráně. Zastavuji u posledního záchranného stromu a poslední pasáž čtyřkolku vedu :) Přeci jen jsem to sem nepřijel rozbít. Když nasedám pokračujeme slalomem mezi stromy dolů do údolí. Hned jak si řeknu „uff je to OK“ tak se opět dopouštím chyby a následuju Keepera, který svahem objíždí kamenitou cestu. Na jejím konci v průkém náklonu jedu opět po dvou kolech.

Nakonec vše končí dobře a tak po kamenité cestě dorážíme bez potíží do Gerniku, kde usedáme jako již tradičně na zahrádce u hospůdky.

Popíjíme a shrnujeme celý týden. Po chvíli se k nám přidává místní usedlík. Dědeček strhaných rukou i rysů, který denně míjí naše stavení při odvádění krav na pastvu. Posloucháme vyprávění o jeho těžkém životě a když nám pak zazpívá krásnou českou lidovku jsme vyloženě dojati. Keeper s Tlusťochem odjíždí na večeři, my se Siverem a Pájou zůstáváme a ještě chvíli klábosíme.

Když pak dojíždíme k Merhautům na veřeři připraví si pro nás paní domácí překvapení a tak je dvůr zamčený a na nesmělé zaklepání nás vítá s holí v ruce a pořádným hubováním jak že se to chodí z hospody :D

Večer je pak ryze nostalgický a nebudu zastírat, že se mně ta nostalgie vtírá i když píšu tyto řádky. Tedy je ukončím pouze tím, že to bylo opravdu ale opravdu neskutečně krásné .

Najeto 152 Km za 8 hodin

Trasa ke stažení zde : 4.5. sesty den.gdb

Deník druhé skupiny (zapsal Johaník):
Ráno jsme se obě partičky zajeli vyfotit k ceduli Gernik a pak se vydali směrem ke mlýnkům, kde nás čekal lehce extremni vyjezd, který jsme nakonec nedali, přeci jen byl hodně extremni :-) Od mlýnků jsme se tedy vydali dále směrem k Rovensku, cestou pár zastávek, focení a jinak pohodička, dále pak několik rychlostních zkoušek po neznámých cestičkách, paráda :-) V Rovensku jsme si dali chvilku pauzu, napsali několik pohledů a pokračovali směrem na Luibcovou. Odbočili jsme do výjezdu, který jsme si dali první den, výjezd nádherný a krásně projetý hned napoprvé. Nad výjezdem jsme si dali polední picnic a pak už pomalu zpět směrem na Gernik. Ve vesnici pod Gernikem jsme si dali opět trošku potoků, vymýt podvozky a pak několika kilometrová RZ do kopců až do Gerniku, jako parádní zakončení perfektního týdne v Rumunsku.

Je tu šestý den pobytu a to není dobré, protože vydatně krájíme z druhé poloviny našeho pobytu. Ráno jako vždy vstáváme a vrháme se na snídani. Jde o variaci již známých pochutin, vyjma malých klobásek, které jsou jako vše zde opět vynikající.

Sleduji naproti sedícího Silvera a zdá se mi, že se do jídla příliš nehrne což vzápětí vysvětluje tím, že mu není úplně „juchuchů“ no uvidíme. Krátkou debatou určujeme cíl cesty na vesnici Bígr s tím, že se tam zkusíme vydat terénem jako vždy po značce i když nám je všem jasné že to po značce určitě nebude :D

Obhlížíme stroje a já se opět rozhoduji, že dnes budu jezdit na Bladovi přeci jen máme Kočku zapůjčenou a tak jí tady nemusíme úplně olítat.

Z Gerniku tentokrát vyjíždíme po štěrkové cestě, ze které jsme hned první den odbočovali na zelené kopce. Hned za vesnicí ale vidím parkující kluky a zjišťuji, že Silverovi je opravdu zle. Je zelený jak okolní kopce a vydává se za keříky ulevit žaludku. Nesundavá si ale helmu, ve které má připevněnou vysílačku a tak se po chvilce pobavíme, když Keeper strhává helmu kterou ostentativně drží metr od sebe a z té se ozývá řev raněného muflona :D Skoro máme obavy, aby tenhle nelidský řev raněného tvora nepřivolal nějakou tu smečku vlků a drahého Silvera nám neodtáhli.

Po chvíli se Silver vrací a tak mu dávám lahev koly, aby ji po lžičkách upíjel a vyrážíme dál.

Cesta je opět parádní sjezdy, výjezdy ale i řada brodů. V jednom místě jsme nuceni pokračovat potokem a tak voda stříká metr vysoko. Vodníci jsou ve svém živlu a chvíli se zdá, že i Silver zapomíná na strasti dnešního dne a plně si užívá zaplavenou cestu.

Vedení skupiny se spontálně ujímá Pája a neomylně nás vede po krásné hřebenové cestě nad vesničkou Carsie. Sjíždíme lesem odplavenou cestou do dalšího údolí, kde na nás čeká další potok a možnost si zařádit ve vodě.

Jedu na Blejdovi a tudíž nedokážu nechat příležitost koupání bez odezvy a tak také brázdím potok a chladím sebe i stroj. Když se vydrápu zpět na oblázkový břeh pobaví mně pohled na Tlusťocha který vyloví smetáček a dává se do mytí svého Can Am :D. Leštěnkář jeden :D.

Cesta dál pokračuje víceméně za šipkou a vše probíhá bez potíží až do okamžiku kdy zjišťujeme, že se musíme kousek vrátit a tedy sjíždíme za šipkou kolmo k vozové cestě s hlubokými kolejemi.

Jedu první ( netuším jak k tomu došlo ) a tak nechtěje dát znát nejistotu pouštím se do sjezdu na cestu. V okamžiku kdy mně přední kolo zapadne do koleje nastává klasický okamžik totálního vykřížení a kolka jde na mně. Naštěstí zezadu přispěchává Tlusťoch a kolku přidrží tedy se mně podaří nájezd překonat. Uff další spoďáry v háji :D popojíždím zhruba tři metry do kopce abych udělal místo a křičím na Tlusťocha počkej já ti jdu pomoci.

Nebyl by to ale Tlusťoch, abych vzápětí neuslyšel burácející CA a nezahlédl ho jak se do sjezdu pustí hlava nehlava. Následovalo kutálení jako ve zpomaleném filmu. Tlusťoch ještě stíhá pohotově vytrhnout trhačku, ale CA mu leží na noze a on bezmocně volá „sundejte to ze mně :D “

Jak zpívá Ivan Mládek „Nakonec to dobře dopadlo zahrál tady turistům pěkné divadlo“ :D Tlusťocha vysvobodíme zpod stroje. Nožka je vcelku a CA je pouze o jedno zrcátko chudší .

Ostatní kluci poté co shlédli naši krátkou exhibici zajíždí níže a hledají bezpečnější nájezd na cestu. Opět se ukázalo, že nám stačí obyčejná cesta a hned je veselo :D

Jedeme tedy dál a před námi sledujeme zvedající se kopce, které začínají být hustě zalesněny. Neuplyne ani čtvrt hodinka jízdy a už jsme opět v dalším teréním úseku. Tentokrát je cesta z poloviny odplavena a my jedeme kolejí. Chvíli jedu vyloženě na boku a pravým blatníkem frézuji stěnu vozové cesty. Děkuji prozřetelnosti, že jsem si koupil oplechování protože místy jedeme vyloženě po podvozku a za sebou sleduji rýhu kterou tvaruje tažné zařízení.

Když se doškrábu na místo, kde se dá zastavit dostávám sadu účinných rad od Keepera. Jako co že dělám špatně atp :) Když by tak chlapec tušil, že mám místy i zavřené oči a nedělám víceméně nic :).

Vzápětí dokazuji svoje dokonalé vodičské schopnosti opět :D. To, když jedna z kolejí, ve kterých jedeme přejde do mazlavého jílu. Ten mně během chvíle zcela obalí pravá kola, která se začnou protáčet a ta levá, která jsou v koleji suché mně neomylně nasměrují do trnitého trnkového křoví. Když se vyhrabu ven tak v zrcátku vidím Keepera, který se za mnou může smíchy potrhat :D

Děláme pravidelnou zastávku a Silver hlásí že je mu opravdu zle. Víceméně to hlásit nemusí protože při každé zastávce odbíhá za křoví. Rozhodujeme se, že na Bígr nepokračujeme a stáčíme se zpět směrem na Rovensko.

V Rovensku na návsi usedáme k obědu. Kombinujeme klobásky od Tlusťocha, balíček Adventure Menu a šunkovou konzervu. Silver ulehá na lavičku ve stínu a v mezičase chodí zvracet za místní školu. Týden vedra, únavy ale i jeho neutuchající žravost si pravděpodobně vybírá svoji daň.

Po obědě nás pobaví místní pes který v nestřežené chvilce popadne konzervu se zbytkem šunky a zmizí s ní do stínu nejbližšího stavení kde si dává do trumpety.

Po obědě pokračujeme již známou cestou na Sopotu Nou kde se rychle svlažíme v potoce a pak už frčíme směr Gernik. Na hřebenu nad Gernikem necháváme Silvera s Keeperem pod stromem a sjíždíme k tradiční hospůdce. Keeper doprovází Silvera do naší haciendy a pak se vrací posedět u pivka.

U večeře Silver chybí. Vzal si léky a tak se snad do zítra vykurýruje. My ostatní po večeři chvíli posedíme s klukama z druhé skupiny u pivka a pak také uháníme spát.

Najeto 60 Km za 7 hodin

Trasa ke stažení zde : 3.5. paty den.gdb

Deník druhé skupiny (zapsal Johaník):
Z Gerniku jsme vyrazili po červených těčkách směr Carbunari, bloudit jsme začali už někdy za Gernikem, kde jaksi značky zmizely :-) Nevadí, nemusíme jezdit přeci po značkách, i tak se nám podařilo krásně najít vesničku Carbunari, dále pokračování směr Sasca Montana, cestou potkání „úžasných“ staveb (bez střechy, vypálených atd). Pokračovat jsme chtěli po červené, jenže bohužel červená vedla přes řeku, kde byl pouze zavěšený lanový most pro pěší, řeka se projet nedala a tak jsme se vydali směrem za šipkou, podařilo se nám projet nádherné údolí, v okolí hory, louky, pláně, neskutečně nádherná krajina. Následovala cesta do Sopotu Nou, kde jsme si pod vesnicí u potoka udělali parádní piknik. Po pikniku už následovala jen cesta zpět do Gerniku. Celkem najeto asi 70 km, takový lehce odpočinkový den.