Expedice Romania I – Den 8
Dnes odjíždíme. Na snídani kromě klasiky dostáváme od paní domácí každý bochník vynikajícího čerstvého chleba na cestu. Platíme za ubytování a stravu (300 Kč za den). A začínáme balit.
Balení nám jde od ruky protože jsme víceméně potraviny spotřebovali a třeba já jsem zhruba 90% oblečení ( teplého ) nepoužil. Takže víceméně jen naházím věci do tašky a jsem připraven k odjezdu.
Už večer jsme se s klukama domluvili, že já a Tlusťoch pojedeme po ose až do Temešváru abychom si užili ještě trochu jízdy a kluci nepojedou přes rumunské děravé silnice tak naloženi.
Loučíme se s druhou partou i s paní domácí a kolem desáté hodiny začínáme sestupovat směr Moldova Nuova.
Po ose s námi sjíždí ještě Silver, který pod kopcem čtyřkolku nakládá a my s Tlusťochem mezitím jedeme tankovat.
Utrácíme zbylé igelity a plníme nádrže po okraj. Po chvíli doráží kluci s vleky a tak se vydáváme na cestu.
Cesta od Dunaje ubíhá rychle a tak překračujeme hřeben hor s výhledem na údolí řeky Nery, kterou vzápětí překračujeme a míříme k městečku Oravita.
Okolí cesty lemují kvetoucí, Akáty které krásně voní sluníčko svítí a tak jsem rád, že i když jedeme po silnici jedu na čtyřkolce a ještě si můžu trošku užít.
Jedu na Arctic Cat, která po silnici příjemně sviští a dohnat kluky i v rovném úseku není žádný problém.
Cesta ubíhá krásně a tak přes Oravitu, kde stavíme, aby Pája doplnil plyn uháníme dále na Moravitu a pak na Temešvár.
Průjezd Temešvárem mně připomíná naše tradiční spanilé jízdy v Praze a tak se kocháme okolní architekturou, kdy pěkné centrum střídají ošklivé polorozpadlé předměstské části.
Za Temešvárem kluci staví a ptají se jestli budeme nakládat. Máme ale ještě benzín a do auta se nám nechce a tak se rozhodujeme, že budeme pokračovat po ose kam až to půjde.
Nakonec jedeme skoro až k hranicím zhruba 220 km od Gerniku, kde Tlusťochovi dochází benzín a tak zastavujeme abychom naložili.
Při nakládání nás hned obklopí místní děti, kterým dáváme hrst lízátek a když se pak objeví i žebrající dospělí zasahuje místní rumunský hostinský, který je křikem zahání.
Jsme naloženi, „zakurtováni“ a tím pro nás naše Rumunské dobrodružství definitivně končí. Bez zbytečných zastávek projíždíme Maďarsko , Slovensko a zhruba ve 2 hodiny v noci parkujeme v Berouně u pumpy, kde jsme se před týdnem setkali.
Využíváme osvětleného prostoru u benzínky a skládáme Arctic Cat z vleku ( u mně doma moc prostoru není) a já s Pájou po ose mířím k domovu, kde vykládám a nořím se do horké vany. Hlavou mně běží zážitky posledních dní a tak velice záhy rychle usínám a tím také deník končí.
Pokud jste se dočetli až sem, pak Vám děkuji za vytrvalost. Snad Vám náš deník přiblížil naše zážitky, trochu vás pobavil a třeba i pomohl, pokud by jste se rozhodli do Rumunska vyrazit. Minimálně se sejdeme zase příště u řádek z některé z naší další expedice.
Vojta
Napsat komentář