16. srpen

Dnešní den je jasné, že se rozhoduje o konečné umístění, což je znát na všech účastnících, kteří chtějí na bednu, hlavní boj je soustředěn hlavně na kolky, protože pánům s camnama, nejde do hlavy jak to, že je před nimi na prvním místě stále skvěle jedoucí Dan Pejzl na čínské kolce X8 :) No jak se samozřejmě ukazuje, dálková relly je nejenom o dobrém a silném stroji :D.

Těsně před cílem RZ mě předjel Dan, je mi jasné, že jede fakt o všechno, tak už se těším jak to dopadne, v cíli RZ ale zjišťuju, že tam ještě není, kluci s camnanma se ptají jestli jsem ho neviděl, tak říkám,jasně jede za mnou, tak na tyhle obličeje nidky nezapomenu, ten výraz, kdy potřebovali, aby Dan zabloudil, nebo, aby dojel až za dvacet minut, to bylo vážně něco :) Další kluci co už byli v cíli, tak ještě přilévali olej do ohně hláškama typu, to bych neřekl, že ta čína bude rychlejší atd. no prostě veselo :D

Jakmile Dan dojel, opravoval opět proraženou gumu, vzhledem k tomu, že musel dojet ještě do konce etapy, už jen pouze do 19 hodin  a byl vítěz, tak mě požádal zda nepojedem spolu, abych případně pomohl, mě bylo ctí a bral jsem to jako povinnost :D

Večer probíhá vyhlášení vítězů i poražených vítězem se dle očekávání stal Dan Pejzl na Journeyman X8 já jsem si dojel pro krásné čtvrté místo.  Následuje dobrá večeře na grilu a už jen lehké posezení, protože nás čekal ranní odjezd směr domov, už jsem se nemohl dočkat.  Představa, že budu musel šlapat tou bolavou nohou dvanáct hodin na plyn v autě, byla hrozná.

17.,srpen
———————————————

V šest vyrážíme. Zabaleno jsme měli od večera, takže šlo jen o to skočit do aut a jet, já vybaven těmi skvělými prášky na bolest usedám taky z volant. Kluci připraveni kdykoliv mě případně vystřídat mi dodávali naději, že domu dojedu….

Cesta proběhla naprosto v pořádku, i po časové stránce a i s pozdním oběděm v Brně jsem byl v 17hod. doma,  kde mě teda úplně nepochválili za tu nohu ale pochválili za to že jsem se vůbec vrátil :D.

Druhý den ráno jsem šel do nemocnice na pohotovost, abych se konečně dozvěděl co s tou nohou mám. Závěr byl, zlomenina lýtkové kosti v oblasti kolene a další odštípnuté kostičky v koleni, prý drobnosti ale křížový vaz je asi v … no uvidíme….

Startovné stálo 10.000,- vše v ceně, mimo dopravy ( ta vyšla na cca. 8000,-) a benzínu a spotřeby piva na místě ( to vyšlo na 2200,-)

Byla to super akce, na kterou příště určitě jedu znovu !

Ranní vstávání je docela v pohodě, spánek krásně dlouhý, na to nejsem z domova zvyklý, tak šup připravit, navinout etapu do roadbooku a na snídani. Jídlo je zde fakt dobrý, snídaně formou švédských stolů, takže do sytosti do radosti :) Dneska nás čeká vážně dlouhá etapa něco přes 200km, no říkám si, hlavně nezabloudit, zvolna a v klidu, vždyť jsem doma slíbil že se mi nic nestane…

Etapa vede přes krásné vrcholky hor a po hřebenech, škoda že ta nejhezčí část byla v RZ, nebyl čas zastavit a fotit, dneska už jsem si vzal i foťák, jelikož telefony jsme měli na každou etapu zapečetěny. Celou krásnou atmosféru a mojí klidnou ale přesnou jízdu, narušovali pouze všude přítomní psi, kteří mě neustále hnali dopředu, až jsem v jednom z menších výjezdu narval obrovskej šutr, kterej byl schovanej hodně pod zemí, takže jsem šel skoro přes řidítka, ale ustál jsem to, až na další odbočce jsem si všimnul, že nárazem se mi utrhnul raodbook a že se pro něj tedy musím vrátit mezi ty rozzuřený psi, což už nebyl takovej problém, ale sehni se na zem, když kolem tebe štěká jak sviňa asi deset psů :D No nic , nějak se mi podařílo ho zvednout a opět ujíždět, následně mě čekalo  přidělání roadbooku abych mohl pokračovat, ale foukal docela vítr, takže moje hliníková lepenka se pořád zamotávala. No hrozný, do toho nahoře bylo něco kolem sedmi stupňů, takže pastelky mi křehly, prostě to byla ňamka, ale povedlo se přiděláno a frčím dál….

Po přejezdu přes krásné hřebeny a horská sedla, muselo zákonitě přijít klesání,  to co ale přišlo, bylo spíš na padák a pokud jsem jel správně, tak to mělo trvat skoro 7 km a lesem, no říkal jsem si, co tě nezabije to tě posílí a dal jsem se do sjezdu.  Asi po třech km jsem si liboval jak to krásně jde, že je to jen o brzdách a dobrém výběru stopy, ale v jednom místě bylo třeba zatočit do leva, objet takovej ouvoz. Byly vidět stopy, tak jsem jel ( jen doplňuju v tom klesání nešlo zastavit, jen zpomalovat, takže nabylo moc času si vybírat ) už když jsem zatočil mi bylo jasný že je to na hraně, což se za chvílí potvrdilo, kolka se nahla nebezpečně směr do ouvozu a z kopce, bylo jasný, že musím seskočit a nechat jí padat, ale do kopce už to nešlo, musel jsem před ní a kutálet se rychleji než ona, deset metrů jsem vyhrával, ale kolka je těžší, takže mě doběhla, naštěstí mi přimáčkla jen pravou nohu od kolena dolu. 

V první chvíli jsem si myslel, že je to v prdeli, vždyť jsem doma slíbil že se mi nic nestane sakra. Asi po pěti minutách ležení pod kolkou, která zůstala kolama nahoru jsem se pokusil nohu vyprostil, naštěstí se za hrozné bolesti povedlo, chodit jsem nemohl, tak jsem se začal plazit, rozmýšlel jsem se, zda mám rozbalit tel. A volat si o pomoc, nebo počkat až pojede někdo kolem, ale jako napotvoru nikdo kolem nejel, ale uviděl jsem maly stromek, který byl na kraji toho ouvozu, tak jsem si říkal, vytáhnu přes navyják, otočím , spustím asi dalších deset metrů od kud se již dalo jet a uvidím, jak jsem si to vymslel, tak to proběhlo, mimo zrcátek , super moto řidítek a pár šrámů byla kolka v pořádku, rozhodl jsem se dojel dolů, přeci jen už mi zbývalo asi jen dvacet km do konce RZ, takže to zkusím dojet…

Hned pod lesem byla vesnice, kde byl kontrolní bod a na něm náš doktor, tak jsme se domluvili, že to zkusím dojet a pak si večer řeknem, jel jsem dál, ale po cestě jsem uviděl nepojízdného Michala na sportce, tak jsem nelenil a pomohl mu, mohl jsem ho stáhnout buď na kontorlní bod, nebo do konce RZ, konec byl blíž, ale horším terénem, bolest nohy byla tak velká, že jsem byl pro kratší vzdálenost, Blade konečně ukázal, že je to kolka i do nepoohody, po tom co mi dvakrát po dýlce šla pana orel, odtáhla další nepojídnej stroj. Z konce RZ jsem Michala již táhnul po silnici na základnu, protože terénem už by jsme to nedali, čekalo nás 70 km, bylo to napohodu, zastávka na pumpě, dotankujeme, koupíme vodu, dolévám do camelbagu. Až po půl hodině mi dochází že perlivá voda do tohoto zařízení není vhodná :) mám Hrb jak velbloud :) Za celou dobu jsem neměl lepší pocit v cíli etapy jako dneska, už jsem konečne tady a teď se ukáže co ta moje noha. Doktor hned po sundání bot a kalhot, prohlíží a vypadá to na pár zlomených kůstek v patě, výron kotníku a obrovský modřiny a otoky, domlouváme se,  že budeme chladit, dostávám práška na bolest ( mimochodem osobně doporučím super věc ) a ráno uvidíme co dál… 

Klasické kolečko umýt sebe, najíst se večerní rozprava atd., odcházím na kutě s pocitem, že zítra už nejedu, ale hrozně mě to štve, v noci toho moc nenaspím, pořád přemýšlím co dál, ale když už jsem sem dojel, tak se nechci zařadit mezi nedojeté, ráno dám řeč s doktorem…

15.srpna
—————————————————–
Vstávám brzy a hledám doktory, abychom se poradili, k překvapení všech prosím ať mi kotník zatejpují a že jedu, pokud by to nešlo, můžu se přeci vrátit….

Etapa je sice dlouhá, ale krásně rychlá, dlouhé šotolinové cesty, ze začátku jedu na jistotu, hlavně ať dojedu, ale ke konci etapy je druhá RZ a v té už zase jedu kudlu, krásně posílám neohrabaného Blade do smyku v zatáčkách a mám hroznou radost, že jsem to dneska dal.  Po příjezdu do cíle zjišťuju, že mám skoro prošoupanou botu od toho, jak ji mám zakleslou pod nožní brzdou, aby se mi při jízdě nepletla…

Běžné večerní kolečko a je před námi poslední den, musím přiznat že kvůli mé noze jsem rád že je to den poslední.

Hned jak ráno vstanu jdu rychle do depa ke čtyřkolce.  Celá naše tlupa, která přijela v noci už tam je, nebo se pomalu trousí. Sundavám kolku z vleku, vybaluju auto, jdu se převlíct a potom vezu kolku na technické přejímky, kde mi technik říká „ máš sebou ještě brzdové destičky ?“ říkám že ne, jelikož kolka je po servisu a mám jít až po dalších skoro 1500km na další, tak mě ani nenapadlo, že bych měl mít sebou náhradní. Odpověď dostávám  klasickou, tady to odpálíš dřív než normálně, v tu chvíli si v duchu zanadávám, vezu spoustu kravin a tohle mě nenapadlo, nicméně technickou přejímkou procházím, protože to brzdí.  V závěru akce se pak ukázalo, že bych desky táhl zbytečně.

Po rychlé snídani netrpělivě vyčkávám na startu, jsem nervózní, určitě zabloudím, jedu podle roadbooku poprvé. Mám čas na přejezd do startu RZ nějakých 30 minut, to se dá stihnout bez toho, abych jel kudlu, jenže startuju na čas, mám zapečetěn telefon v kapse a je to jediné společně s roadbookem co mě případně může vrátit při mém ztracení zpátky na základnu.

Hned po prvních metrech špatně odbočuju, jenže trasa dle roadbooku sedí i dalších asi 8 km, což mě hrozně štve, po necelé hodině bloudění a nepotkání jediného dalšího závodního stroje a prvního setkání s pasteveckými psi, kteří berou čtyřkolku jako zbloudilou ovci a za neskutečného šťekotu se snaží zahnat kolku ke stádu (vždy jsem dal plnej a pryč, ale oni snad jak na potvoru vždy byli v místech kde to nebylo na plnej plyn, takže kolka trpěla, a moje ruce taky ), se vracím stejnou cestou zpět a dochází mi že jsem špatně- brzo odbočili hned ve vesnici, jakmile se vrátím na správnou trať tak mě štve představa penalizace za nepřijetí na start RZ v čas, jedu co to dá, po chvíli dojíždím skupinku v čele s Pavlem a Jardou, (to jsou kluci s ktrými jsem přijel sem) hned jim je jasné, že bude lepší když pojedem ve více, abych někde nezústal.

Celou cestu si dobře hlídám roadbook a v podstatě ho dostávám pod kůži, přírodu moc neřeším, protože na to není čas, na startu RZ v podstatě vyrážíme ve třech stejně jak jsme sem přijeli, dnešek už si říkám musím tahat takto, zaměřím se na jízdu a vypouštím sledování cesty, jelikož první navigující Pavel do teď neudělal jedinou chybu, tak na něj spoléhám, což se po několika km ukáže jako špatná volba :). Zabloudíme respektive  sjedeme ze správné cesty a opakuje se situace z rána, cesta dle roadbooku zase několik km sedí i po špatném odbočení, začínám si na to zvykat, je potřeba jet raději rozumem a každou odbočku kontrolovat. Bloudíme asi hodinu a půl, ale po krásných vrcholcích hor, takže si to užívám.

Nakonec vše dobře dopadne a cestu společnými silami najdeme, před dojetím do cíle RZ mi však ještě dochází benzín ( z důvodů mého bloudění,  jsem najel o spoustu km více), na každém cíli RZ je auto s kanystry benzínu na dotankování. Kluci si mé neplánované zastávky nevšimli a mizí pryč.  Za necelých pět minut za mnou dojíždí další kolkař s kanystrem, což je skvělý, dotankuju a jedu dál, cíl RZ je na dosah. V cíli zjišťuju, že Pavel s Jardou museli zabloudit, jelikož tam ještě nebyli, taky mě napadá, že se vraceli pro mě a hledají mě, ale parta lidí je tu skvělá, takže nemám výčitky a mířím směr základna,  společně s kolkařem, který mi půjčil benzín, nechci ho tu nechat, když mi pomohl, ale máme i daný čas do kolika hodin musíme celou etapu ukončit, jinak hrozí 10 hodin penalizace, proto se domlouváme, že pojedem kudlu, on pojede pomalu za námi ( po cestě jsme ještě vzali bloudícího motorkáře ). Naprosto skvěle si to užívám a dojíždím do cíle necelou minutu před 19 hodinou což byl deat line . Uf je to za mnou, první den a jsem zdravej v cíli, celkem tedy asi s 3 hodinovou ztrátou ale nabitej neskutečnou atmosférou, která tady dýchá snad úplně ze všeho okolo.

Po příjezdu je potřeba všechno řádně probrat, tak si pomalu zvykám na hlášku „ kde jsi tuláku“ a snažím se vysvětlit co kde a proč se mi přihodlo, ale postupně zjišťuju, že v cíli ještě nejsou Pavel s Jardou, kteří doráží asi po další hodině se slovy, že zabloudili před koncem RZ, no ono je to pak provázelo každej den, když už zabloudili, tak to nebylo v lese, nebo v terénu, tam kde se člověk ztratil jedna dvě, ale na asfaltu, vždycky když byl přejezd přes vesnice, tak zakufrovali :D

Umytí čtyřkolky, sama sebe, dotankování, večeře a každodenní rozprava a vysvětlení etapy dne nadcházejícího, potom rychle kouknout na výsledky, hlavně kvůli tomu kdy je start a šup na kutě, letos ( prý to bylo vyjímečně) se skoro nekalilo, všichni si dali pár piv a na kutě, popravdě byl jsem rád, protože jsem byl připraven sice na  všechno, ale na tohle se zdá, že ne, protože mě bolí ruce jak blázen….