Hned jak ráno vstanu jdu rychle do depa ke čtyřkolce.  Celá naše tlupa, která přijela v noci už tam je, nebo se pomalu trousí. Sundavám kolku z vleku, vybaluju auto, jdu se převlíct a potom vezu kolku na technické přejímky, kde mi technik říká „ máš sebou ještě brzdové destičky ?“ říkám že ne, jelikož kolka je po servisu a mám jít až po dalších skoro 1500km na další, tak mě ani nenapadlo, že bych měl mít sebou náhradní. Odpověď dostávám  klasickou, tady to odpálíš dřív než normálně, v tu chvíli si v duchu zanadávám, vezu spoustu kravin a tohle mě nenapadlo, nicméně technickou přejímkou procházím, protože to brzdí.  V závěru akce se pak ukázalo, že bych desky táhl zbytečně.

Po rychlé snídani netrpělivě vyčkávám na startu, jsem nervózní, určitě zabloudím, jedu podle roadbooku poprvé. Mám čas na přejezd do startu RZ nějakých 30 minut, to se dá stihnout bez toho, abych jel kudlu, jenže startuju na čas, mám zapečetěn telefon v kapse a je to jediné společně s roadbookem co mě případně může vrátit při mém ztracení zpátky na základnu.

Hned po prvních metrech špatně odbočuju, jenže trasa dle roadbooku sedí i dalších asi 8 km, což mě hrozně štve, po necelé hodině bloudění a nepotkání jediného dalšího závodního stroje a prvního setkání s pasteveckými psi, kteří berou čtyřkolku jako zbloudilou ovci a za neskutečného šťekotu se snaží zahnat kolku ke stádu (vždy jsem dal plnej a pryč, ale oni snad jak na potvoru vždy byli v místech kde to nebylo na plnej plyn, takže kolka trpěla, a moje ruce taky ), se vracím stejnou cestou zpět a dochází mi že jsem špatně- brzo odbočili hned ve vesnici, jakmile se vrátím na správnou trať tak mě štve představa penalizace za nepřijetí na start RZ v čas, jedu co to dá, po chvíli dojíždím skupinku v čele s Pavlem a Jardou, (to jsou kluci s ktrými jsem přijel sem) hned jim je jasné, že bude lepší když pojedem ve více, abych někde nezústal.

Celou cestu si dobře hlídám roadbook a v podstatě ho dostávám pod kůži, přírodu moc neřeším, protože na to není čas, na startu RZ v podstatě vyrážíme ve třech stejně jak jsme sem přijeli, dnešek už si říkám musím tahat takto, zaměřím se na jízdu a vypouštím sledování cesty, jelikož první navigující Pavel do teď neudělal jedinou chybu, tak na něj spoléhám, což se po několika km ukáže jako špatná volba :). Zabloudíme respektive  sjedeme ze správné cesty a opakuje se situace z rána, cesta dle roadbooku zase několik km sedí i po špatném odbočení, začínám si na to zvykat, je potřeba jet raději rozumem a každou odbočku kontrolovat. Bloudíme asi hodinu a půl, ale po krásných vrcholcích hor, takže si to užívám.

Nakonec vše dobře dopadne a cestu společnými silami najdeme, před dojetím do cíle RZ mi však ještě dochází benzín ( z důvodů mého bloudění,  jsem najel o spoustu km více), na každém cíli RZ je auto s kanystry benzínu na dotankování. Kluci si mé neplánované zastávky nevšimli a mizí pryč.  Za necelých pět minut za mnou dojíždí další kolkař s kanystrem, což je skvělý, dotankuju a jedu dál, cíl RZ je na dosah. V cíli zjišťuju, že Pavel s Jardou museli zabloudit, jelikož tam ještě nebyli, taky mě napadá, že se vraceli pro mě a hledají mě, ale parta lidí je tu skvělá, takže nemám výčitky a mířím směr základna,  společně s kolkařem, který mi půjčil benzín, nechci ho tu nechat, když mi pomohl, ale máme i daný čas do kolika hodin musíme celou etapu ukončit, jinak hrozí 10 hodin penalizace, proto se domlouváme, že pojedem kudlu, on pojede pomalu za námi ( po cestě jsme ještě vzali bloudícího motorkáře ). Naprosto skvěle si to užívám a dojíždím do cíle necelou minutu před 19 hodinou což byl deat line . Uf je to za mnou, první den a jsem zdravej v cíli, celkem tedy asi s 3 hodinovou ztrátou ale nabitej neskutečnou atmosférou, která tady dýchá snad úplně ze všeho okolo.

Po příjezdu je potřeba všechno řádně probrat, tak si pomalu zvykám na hlášku „ kde jsi tuláku“ a snažím se vysvětlit co kde a proč se mi přihodlo, ale postupně zjišťuju, že v cíli ještě nejsou Pavel s Jardou, kteří doráží asi po další hodině se slovy, že zabloudili před koncem RZ, no ono je to pak provázelo každej den, když už zabloudili, tak to nebylo v lese, nebo v terénu, tam kde se člověk ztratil jedna dvě, ale na asfaltu, vždycky když byl přejezd přes vesnice, tak zakufrovali :D

Umytí čtyřkolky, sama sebe, dotankování, večeře a každodenní rozprava a vysvětlení etapy dne nadcházejícího, potom rychle kouknout na výsledky, hlavně kvůli tomu kdy je start a šup na kutě, letos ( prý to bylo vyjímečně) se skoro nekalilo, všichni si dali pár piv a na kutě, popravdě byl jsem rád, protože jsem byl připraven sice na  všechno, ale na tohle se zdá, že ne, protože mě bolí ruce jak blázen….