Archív rubrik: Příroda
Štír Karpatský
Aby náš server nebyl jen o ježdění na čtyřkolce budeme vám přinášet i jiné zajímavosti, na které jsme při našich expedičních cestách narazili. Jednou ze samostatných rubrik jsou zajímavosti přírodní a tak tedy začínáme:
Při jedné z našich expedičních cest do Rumunského Banátu došlo k situaci, kdy jsem vlivem svého mineralogického koníčka tak jako mnohokrát při zastávce zvedl zajímavý kámen. Tentokrát jsem ho ale vzápětí s výkřikem odhodil (viz. deník Romania II). Na jeho spodní straně byl černý štírek velký zhruba 3 cm. Po odhození kamene jsem se stal terčem zábavy pro všechny přítomné protože nikdo nevěřil, že by zde štíři mohli být natož, abych měl to štěstí a narazil na něj. Rumunští obyvatelé nám ale jejich přítomnost záhy potvrdili s tím, že se vyskytují u potoků což bylo přesně místo, kde jsem na něj narazil.
Po návratu do ČR jsem neváhal a pokusil se zjistit více a dočetl jsem se, že šlo o setkání skutečně vzácné jelikož jde o endemit, tedy druh, který žije na jediném místě na světě a to právě v Rumunsku v oblasti severně od Dunaje.
Euscorpius carpathicus
Štír karpatský (Euscorpius carpathicus) je vzácný endemit rumunských Karpat. Vyskytuje se severně od Dunaje. V minulosti se mnoho dnes již samostatných druhů štírů považovalo za poddruhy štíra karpatského (např. štír baleárský). Jeho jed není stejně jako ostatních štírů rodu Euscorpius nebezpečný pro člověka. Dorůstá mezi 3 a 4 cm. Štír se v České republice nevyskytuje, ve starší literatuře je uváděn jeho výskyt v blízkostí Slapské přehrady, populace v ČR patří k druhu Euscorpius tergestinus, který byl jako mnoho jiných druhů oddělen od Euscorpius carpathicus, velice vzácného pouze Rumunského štíra.
Želvy v Rumunské deltě Dunaje
Želva žlutohnědá – (Testudo graeca)
Obývajá jižní Evropu (takže severovýchodní Itálie, Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Jugoslávie, Albánie, Makedonie, Řecko, západní Turecko, Bulharsko, Rumunsko). Žije v nižších polohách. Protože je hodně rozšířená, populace se od sebe liší. V Makedonii samičky dosahují 30 cm a 2 – 3 kg, zatímco na Peloponésu jsou velké kolem 20 cm a váží 1 – 2 kg. Samečci jsou vždy menší, tak o třetinu velikosti samičky. Žijí v roztroušených skupinách, ve kterých se všichni jedinci znají. Především samečci si občas zajdou na návštěvu do jiné skupiny. Je velmi podobná želvě zelenavé, ale je trochu méně nazelenalá. Tato želva má na okraji karapaxu (vrchní část krunýře) nad ocasem jen jeden štítek, to jí odlišuje od želvy zelenavé. Ta tam má štítky dva. Na stehnech nohou má ostruhy, proto se také přezdívá želva ostruhatá, i když se tak nazývá želva s latinským názvem Geochelone sulcata. Nad ocáskem většinou nemá rozdělený nadocasní štítek, který je u jiných druhů želv rozdělen. Na krunýři nad hlavou má znatelně vyobrazenou mašli. Pohlaví želvy nelze určit hned po narození, ale zhruba kolem pěti let.
Želva Bahenní - (Emys orbicularis)
Želva bahenní se řadí mezi želvy přechodného typu, to jsou bahenní želvy, které jsou podobné suchozemským želvám končetinami a vodním želvám tvarem karapaxu. Samice želvy bahenní může dorůstat až 25 cm, naproti tomu drobný sameček měří jen okolo 15 cm. Samec má oči hnědé, samice nažloutlé. Mezi prsty má blány. Krunýř má tmavý se žlutými skvrnkami. Je to želva dravá, živí se převážně malými rybami, obojživelníky, plži, mlži, hmyzem a jeho larvami. Při chovu v zajetí jí lze živočišnou potravu občas kombinovat s vodními rostlinami, salátem, trávou nebo květy a listy smetánky lékařské.Ve stravě musí být dostatek vitaminů (především A, C a D) a minerálních látek. Želva bahenní přezimuje u dna zahrabána do bahna (to jí zajišťuje stálou teplotu). Hibernuje podle momentálních podmínek 5-7 měsíců (asi od října do dubna). Aktivní je především ráno a večer. Žít může přes sto let, některé zdroje dokonce uvádějí 120 let. Želva bahenní se vyskytuje v téměř celé Evropě (vyjma severských států) kromě Skandinávie, na Blízkém východě a v severní Africe. Nejčastěji ji najdeme ve stojatých slepých ramenech řek a rybnících. I když její aktivní teplota je poměrně nízká, dává přednost prohřátým mělčinám. Většinou se vyskytuje u stojatých vod.
