Je tu šestý den pobytu a to není dobré, protože vydatně krájíme z druhé poloviny našeho pobytu. Ráno jako vždy vstáváme a vrháme se na snídani. Jde o variaci již známých pochutin, vyjma malých klobásek, které jsou jako vše zde opět vynikající.

Sleduji naproti sedícího Silvera a zdá se mi, že se do jídla příliš nehrne což vzápětí vysvětluje tím, že mu není úplně „juchuchů“ no uvidíme. Krátkou debatou určujeme cíl cesty na vesnici Bígr s tím, že se tam zkusíme vydat terénem jako vždy po značce i když nám je všem jasné že to po značce určitě nebude :D

Obhlížíme stroje a já se opět rozhoduji, že dnes budu jezdit na Bladovi přeci jen máme Kočku zapůjčenou a tak jí tady nemusíme úplně olítat.

Z Gerniku tentokrát vyjíždíme po štěrkové cestě, ze které jsme hned první den odbočovali na zelené kopce. Hned za vesnicí ale vidím parkující kluky a zjišťuji, že Silverovi je opravdu zle. Je zelený jak okolní kopce a vydává se za keříky ulevit žaludku. Nesundavá si ale helmu, ve které má připevněnou vysílačku a tak se po chvilce pobavíme, když Keeper strhává helmu kterou ostentativně drží metr od sebe a z té se ozývá řev raněného muflona :D Skoro máme obavy, aby tenhle nelidský řev raněného tvora nepřivolal nějakou tu smečku vlků a drahého Silvera nám neodtáhli.

Po chvíli se Silver vrací a tak mu dávám lahev koly, aby ji po lžičkách upíjel a vyrážíme dál.

Cesta je opět parádní sjezdy, výjezdy ale i řada brodů. V jednom místě jsme nuceni pokračovat potokem a tak voda stříká metr vysoko. Vodníci jsou ve svém živlu a chvíli se zdá, že i Silver zapomíná na strasti dnešního dne a plně si užívá zaplavenou cestu.

Vedení skupiny se spontálně ujímá Pája a neomylně nás vede po krásné hřebenové cestě nad vesničkou Carsie. Sjíždíme lesem odplavenou cestou do dalšího údolí, kde na nás čeká další potok a možnost si zařádit ve vodě.

Jedu na Blejdovi a tudíž nedokážu nechat příležitost koupání bez odezvy a tak také brázdím potok a chladím sebe i stroj. Když se vydrápu zpět na oblázkový břeh pobaví mně pohled na Tlusťocha který vyloví smetáček a dává se do mytí svého Can Am :D. Leštěnkář jeden :D.

Cesta dál pokračuje víceméně za šipkou a vše probíhá bez potíží až do okamžiku kdy zjišťujeme, že se musíme kousek vrátit a tedy sjíždíme za šipkou kolmo k vozové cestě s hlubokými kolejemi.

Jedu první ( netuším jak k tomu došlo ) a tak nechtěje dát znát nejistotu pouštím se do sjezdu na cestu. V okamžiku kdy mně přední kolo zapadne do koleje nastává klasický okamžik totálního vykřížení a kolka jde na mně. Naštěstí zezadu přispěchává Tlusťoch a kolku přidrží tedy se mně podaří nájezd překonat. Uff další spoďáry v háji :D popojíždím zhruba tři metry do kopce abych udělal místo a křičím na Tlusťocha počkej já ti jdu pomoci.

Nebyl by to ale Tlusťoch, abych vzápětí neuslyšel burácející CA a nezahlédl ho jak se do sjezdu pustí hlava nehlava. Následovalo kutálení jako ve zpomaleném filmu. Tlusťoch ještě stíhá pohotově vytrhnout trhačku, ale CA mu leží na noze a on bezmocně volá „sundejte to ze mně :D “

Jak zpívá Ivan Mládek „Nakonec to dobře dopadlo zahrál tady turistům pěkné divadlo“ :D Tlusťocha vysvobodíme zpod stroje. Nožka je vcelku a CA je pouze o jedno zrcátko chudší .

Ostatní kluci poté co shlédli naši krátkou exhibici zajíždí níže a hledají bezpečnější nájezd na cestu. Opět se ukázalo, že nám stačí obyčejná cesta a hned je veselo :D

Jedeme tedy dál a před námi sledujeme zvedající se kopce, které začínají být hustě zalesněny. Neuplyne ani čtvrt hodinka jízdy a už jsme opět v dalším teréním úseku. Tentokrát je cesta z poloviny odplavena a my jedeme kolejí. Chvíli jedu vyloženě na boku a pravým blatníkem frézuji stěnu vozové cesty. Děkuji prozřetelnosti, že jsem si koupil oplechování protože místy jedeme vyloženě po podvozku a za sebou sleduji rýhu kterou tvaruje tažné zařízení.

Když se doškrábu na místo, kde se dá zastavit dostávám sadu účinných rad od Keepera. Jako co že dělám špatně atp :) Když by tak chlapec tušil, že mám místy i zavřené oči a nedělám víceméně nic :).

Vzápětí dokazuji svoje dokonalé vodičské schopnosti opět :D. To, když jedna z kolejí, ve kterých jedeme přejde do mazlavého jílu. Ten mně během chvíle zcela obalí pravá kola, která se začnou protáčet a ta levá, která jsou v koleji suché mně neomylně nasměrují do trnitého trnkového křoví. Když se vyhrabu ven tak v zrcátku vidím Keepera, který se za mnou může smíchy potrhat :D

Děláme pravidelnou zastávku a Silver hlásí že je mu opravdu zle. Víceméně to hlásit nemusí protože při každé zastávce odbíhá za křoví. Rozhodujeme se, že na Bígr nepokračujeme a stáčíme se zpět směrem na Rovensko.

V Rovensku na návsi usedáme k obědu. Kombinujeme klobásky od Tlusťocha, balíček Adventure Menu a šunkovou konzervu. Silver ulehá na lavičku ve stínu a v mezičase chodí zvracet za místní školu. Týden vedra, únavy ale i jeho neutuchající žravost si pravděpodobně vybírá svoji daň.

Po obědě nás pobaví místní pes který v nestřežené chvilce popadne konzervu se zbytkem šunky a zmizí s ní do stínu nejbližšího stavení kde si dává do trumpety.

Po obědě pokračujeme již známou cestou na Sopotu Nou kde se rychle svlažíme v potoce a pak už frčíme směr Gernik. Na hřebenu nad Gernikem necháváme Silvera s Keeperem pod stromem a sjíždíme k tradiční hospůdce. Keeper doprovází Silvera do naší haciendy a pak se vrací posedět u pivka.

U večeře Silver chybí. Vzal si léky a tak se snad do zítra vykurýruje. My ostatní po večeři chvíli posedíme s klukama z druhé skupiny u pivka a pak také uháníme spát.

Najeto 60 Km za 7 hodin

Trasa ke stažení zde : 3.5. paty den.gdb

Deník druhé skupiny (zapsal Johaník):
Z Gerniku jsme vyrazili po červených těčkách směr Carbunari, bloudit jsme začali už někdy za Gernikem, kde jaksi značky zmizely :-) Nevadí, nemusíme jezdit přeci po značkách, i tak se nám podařilo krásně najít vesničku Carbunari, dále pokračování směr Sasca Montana, cestou potkání „úžasných“ staveb (bez střechy, vypálených atd). Pokračovat jsme chtěli po červené, jenže bohužel červená vedla přes řeku, kde byl pouze zavěšený lanový most pro pěší, řeka se projet nedala a tak jsme se vydali směrem za šipkou, podařilo se nám projet nádherné údolí, v okolí hory, louky, pláně, neskutečně nádherná krajina. Následovala cesta do Sopotu Nou, kde jsme si pod vesnicí u potoka udělali parádní piknik. Po pikniku už následovala jen cesta zpět do Gerniku. Celkem najeto asi 70 km, takový lehce odpočinkový den.