Archív rubrik: Tuzemské akce
Úštěk s Quadclub.cz
Právě jsem omyl „kila“ prachu a bláta z letošní akce Úštěk, a vrhám se na krátkou reportáž z jejího průběhu.
V pátek odpoledne hned po příjezdu z práce nacházím před domem Páju připraveného k odjezdu. Jak je u nás zvykem nakládáme ve spěchu a ch
aosu. Opět vyrážím s expedičním Jumbo720 a teším se na další seznamování se strojem. Zmatek při odjezdu výrazně živí naše nová kamarádka „úča“, kterou Pája vzal sebou a ta nám za odměnu hlásí moudro za moudrem občas pak přihodí i nějakou vtipnou historku ze zákulisí :D. Máme nacvičeno, že čtyřkolky lze bezpečně zajistit za pomocí dvou „kurt“, ale Pája jich vždycky přidá pár navíc abychom po cestě měli co ztrácet :D. Neuběhne tedy ani pár kilometrů a projíždějící řidiči již gestikulují, že nám vlají kurty za vozíkem. Štěstí je, že nemíjíme žádného cyklistu asi by si odnesl pár pěkných jelit :D. Na cestu balíme karton pivka a tak jsme při dojezdu do kempu už docela ve formě :D.
V kempu se už v pátek večer schází zhruba 40 čtyřkolek a tak je restaurace skoro zcela zaplněna. Složíme tedy rychle čtyřkolky a když seběhneme k restauraci zjišťujeme, že dorazil i Ledva, kterému se podařilo vyřešit nečekané pracovní problémy a tak v rychlosti domlouváme zítřejší program a jeho detaily. Když posléze odbíhám na WC ve dveřích potkávám čistokrevného jednorohého satan
áše. Jeden z chlapců při jednoduchém přesunu stroje přehlédl z trávy trčící tyčku a předvedl číslo nevídané tedy opakované kutálení stroje i s řidičem bohužel bez helmy čímž si přivodil bouli velikosti golfového míčku a tak nějak celkově vytvořil velmi stylový „facelift“. Ledva se tedy ani neohřál a otočkou odváží výtečníka do nemocnice, kde mu drsný výzor dokončí několika stehy a vrací nám ho zpět.Bujaré veselí končí hluboko po půlnoci, kdy ti otrlí jdou spát a ti nejotrlejší jdou na místní diskotéku pokračovat :D..
V Sobotu ráno se budíme do krásného slunného počasí a tak po rychlé snídani a dojezdu zbytku účastníků vyrážíme na celodenní program. Na startu se sejde krásných 56 čtyřkolek a tak místy nejde na konec kolony ani dohlédnout. Nejprve se přesouváme na motokrosovou trať. Ujímám se prvního testu a vyrážím si dát první kolo. Jako tradičně se ukáže můj vynikající orientační smysl a tak na trať vyrážím v protisměru :D . Lavice a skoky tak přejíždím opačně až v jednom místě vyzkouším dorazy tlumičů. Jak se říká všichni jedeme sborem za tím prvním volem :D a tak všichni následují špatný směr a trvá dobrou čtvrt hodinku, než se někomu podaří
směr otočit :D. Účastníci si navzájem půjčují stroje a na trati pořád krouží zhruba desítka čtyřkolek.
Poté co se všichni žádoucí nabaží jízdy vyrážíme za místním průvodcem na Pinballové hřiště. Jedeme po polních cestách a je sucho takže vzpomínám na Rumunsko jelikož oblaka prachu jsou stejná možná díky počtu čtyřkolek místy i větší. Zhruba v půlce cesty míjím odstavené bílé TGB pár kluků zastavuje pomoci a zbytek pokračuje . Po chvíli ve předu jedoucí čtyřkolka hlásí, že jsme se ztratili a že nám zbytek (cca polovina účastníků) ujel a tak dáváme pauzu a čekáme na odstavené TGB, které po chvíli přijíždí na laně. Je to prasklý variátorový řemen a tak bude na laně pokračovat. Ujímám se vedení skupiny a jako indiánský šerpa hledám stopy čtyřkolek na rozcestí prašných polních cest :D. Když po pár kilometrech polní cesta u hřbitova přechází v asfalt stavím a rozhoduji se volat někomu z druhé skupiny. Než vyndám mobil z kapsy zaslechnu křik a všichni se sbíháme k taženému TGB ze kterého šlehají plameny (řemen zřejmě stále prokluzoval chytla hadice výdechu varia) přihlížející zkoušejí stroj uhasit vodou ale nedaří se . Naštěstí přibíhá Keeper, který má vždy všechno tedy i hasic
í přístroj a stroj uhasí. Uff velice napínavý okamžik nakonec končí ohořelým airboxem a roztavenou hadicí. Další tahání nepřipadá v úvahu a tak stroj odstavujeme a odvážíme majitele pro auto s vlekem. Zbytek skupiny pokračuje směr pinballové hřiště kam záhy dorážíme.
Majitel hřiště připravil občerstvení a tak usedáme do stínu a první odvážlivci se oblékají do pinballové výstroje. Za ochranou sítí probíhá přestřelka jak na divokém západě, pouze Ledva občas zatouží zapojit i ostatní a pokropí síť sprškou střel. Když utichne první boj tak ti nedočkaví vyráží na oběd a já ukecávám „Silvera“, Páju a Úču abychom to také zkusili přidává se i Nikol a vznikají dva větší týmy. Než se sám odhodlám se zúčastnit tak se ptám pořadatele jak moc bolí zásah protože nemáme žádné chrániče jen plátěný overal. Dostávám odpověď, že to nebolí jen to štípne a pak odezní a tak jdu do toho :D První kolo vyhrává naše skupina mně vyřazuje mladý Bimbajs zásahem do ruky. Druhé kolo dostáváme krutě na frak chvíli dokonce v zápalu boje střílím do týla vlastním bojovníkům :D. No ztráty jsou povoleny :D. Když vidím, že jsou naše útočné linie rozprášeny na prach a vedro v overalu je již nesnesitelné rozhoduji se k rychlému postupu vpřed. Opouštím vlajku načež mně opět překvapí číhající mladý Bimbajs, který mně tentokrát vypálí ránu zhruba ze tří metrů do břicha. No majitel mněl pravdu štípne jako řádně nadupanej sršeň a odeznívá hooodně pomalu :D. Druhou bitvu nakonec prohráváme a tak odjíždíme se skóre 1:1 a pár modřinami na těle. Na počet modřin bezkonkurenčně ve
de Pája, kterého Pirda junior vymaloval kuličkami jak vánoční stromeček :D .
Následuje sraz na obědě, kde se dozvídáme, že při přesunu první skupiny píchla jednoho účastníka vosa do krku. Jako na potvoru to byl jediný alergik na celé akci a tak následovalo ledování sanita a odvoz do nemocnice. Každý v duchu doufáme, že jsme si již všechnu smůlu vybrali. Po obědě nás opouští Ledva s Nikol a my hledáme nějakého navigátora. Nakonec se toho ujímá Keeper, který nás v tradičních kruzích vede směr Babiny. Pohodový přesun naruší až Richard, který na jedné z křižovatek neomylně zaparkuje do před ním jedoucího Keepera a vytuní mu zadní kolo u čtyřkolky přičemž si namůže zápěstí a div nevyskočí společně „plexi štítem“, který zdobí jeho Can-Am. KQ Keepera je naštěstí pojízdné a tak se směle pokračuje dál.
Terénní pasáž, která záhy přichází pak užíváme všichni dosyta. Hluboké louže spousty bláta a trialové výjezdy. Protože mně čeká cesta domů „po ose“ snažím se louže objíždět a při jednom takovém pokusu zapadám o poznání hůř, než když bych projel louží. Připínám předek a nakonec se mně daří se vyprostit. Poučen už dále neobjíždím a sleduji ověřenou stopu :D. Po dostatečném vyřádění přebírá vedení Pirda, který nás lehce závodním tempem provádí terénem směrem ke kempu. Posledních pár kilometrů dáváme po asfaltu a postupně se trháme podle toho jak moc má kdo zalepený chladič a jak moc tedy vaří :D .
Kolem 18té hodiny dorážíme do kempu, kde nacházíme tytáče a klubovnu polabí a dozvídáme se, že k nám vyrazili přes Bělou pod Bezdězem tedy trochu delší ale zato horší cesta :D. Znaveni usedáme k pivku a probíhá tradiční pokec a večerní zábava. Protože jsou všichni znaveni tak posezení končí zhruba kolem jedné hodiny po půlnoci.
V neděli pak jen snídáme balíme stroje a vyrážíme k domovům. Někdo za šipkou někdo na vleku. Na akci se za celý víkend objevilo celkem 60 čtyřkolek. Máme za sebou další z prima čtyřkolkářských srazů pod hlavičkou Quadclub.cz a již teď se těšíme na další akci na kterém se s Vámi uvidíme.
Orientační závod Berounskem
V pátek odpoledne tedy přijíždíme do Kempu Plěšivec za Berounem, kde se do večera sejde prvních zhruba 30 čtyřkolek. Jak to již bývá zvykem večerní zábava je bujará a paří se až do brzkých ranních hodin. Zábavě dominuje Ústecká klubovna v čele s „Johaníkem“, „Vojtou“ a „Kořkou“, vtip střídá vtip, a tak usínáme ve výborné náladě s břichem bolavým od smíchu… Ráno nás budí zvuk motoru nedočkavých ranních ptáčat a organizátoři začínají zapisovat jednotlivé týmy. Nakonec je na startu připraveno 43 čtyřkolek zařazených do sedmi týmů. První se na trasu vydává tým Tytyty a děvčata, ostatní týmy následují ve zhruba 30ti minutových intervalech. Organizátoři postupně dostávají zprávy z kontrolního stanoviště, ale i od místních obyvatel o tom jak jednotlivé týmy postupují tratí a zdá se, že vše probíhá bez problémů. My vyrážíme jako poslední sběrný tým zhruba kolem 11. hodiny. Na kontrolním stanovišti dostáváme informaci, že všechny týmy jsou již na trase a tak je hbitě následujeme. První pasáž závodu je víceméně zahřívací jde o zhruba 10 kilometrů polních cest na kterých je několik kontrolních bodů. Pro Jumbo není taková trasa žádná výzva a já si na stroj zvykám čím dál víc a dá se říci, že začínám být docela nadšený z hravé ovladatelnosti čtyřkolky.Postupně se „prokousáváme“ až ke kamenitému sjezdu, kde sklouzáváme k silnici. Zjišťujeme, že nám chybí polovina týmu a tak se vracíme a nacházíme „Ledvu“ ve stavu těsně po kutálení. Jezdci jsou bez zranění čtyřkolka bohužel nikoliv sjezd stylem pana orel odneslo pár plastů a „Ledva“ hlásí, že je něco s variátorem. Zkoušíme ještě kousek trasy, ale Jirka to vyhodnocuje tak, že se raději vrátí a míří zpět do kempu. Něco po poledni dojíždíme v členité terénní pasáži tým „Plzeň“ vedený „Pájou“ ten nás pouští před sebe a my míříme na malebný ranč Malkov na oběd. V dojezdu na ranč zjišťujeme, že jeden z členů Plzeňského týmu (překřtili jsme jen na „Vilíka“protože má na dresu obrovskou včelu) dorazil za námi a tak si jej dobíráme, že ztratil svůj tým a že mu stačí „brzdovky“ od čtyřkolky a jede za
ní. Na ranči zastihujeme několik týmů a tak je dvůr plný čtyřkolek. Místní obsluha není na takový nápor zvyklá a tak se bavíme tím, jak zmateně pobíhají. Když odjíždíme, hlásí majitel, že jsme je kompletně vyjedli a že musí pro zásoby… Na ranči probíhá dětský indiánský tábor a tak nás jeho vedoucí poprosí, zda bychom nepovozili děcka. Kluci se toho hned ujímají a tak si máme příležitost užít i rozzářené vykulené oči malých indiánů. Po obědě pak vyrážíme na trať a počasí se šmahem horší tak jak nás dopoledne provázelo sluníčko tak hned po odjezdu začíná hustý vytrvalý déšť. Volíme tedy svižnější tempo, jelikož zbývající dvě třetiny trasy jsou víceméně jen o terénu místy docela těžkém.
tiž „Kamzík“ schodil helmu do louže a jak zjišťuji nebyla to jen tak obyčejná louže ale nějaká močůvka :D.
