Ubytování:

Ubytováni jsme byli u města Borša , ve srubu na samotě u řeky kde jsem chytali každý den pstruhy. Cena ubytování byla cca 100 Kč/den. Loni jsme byli ubytovaní v hotelu tam jsme platili s polopenzí 12 Euro / den. Se zamlouváním ubytování předem bych se moc nezabýval, nejlepší je najít si ubytování až po příjezdu. Realita je někdy jiná než realita internetová. Ubytovat se lze skoro všude.

Načasování:

Nejvhodnější na expedici je dle mého názoru jaro, když jsme byli v květnu tak byl od 1 800 m.n.m. sníh a od 2 000 m už souvislá vrstva sněhu, a to bylo určitě zajímavější ježdění než na podzim bez sněhu. Na jarní návštěvě je dobré i to, že je vidět skoro v každém domě jak se pálí místní slivovice. Samozřejmě při zastavení musíte okoštovat, nebojte je dobrá a není zas tak silná jak jsem si myslel.

Maramureš se nachází mezi řekou Viseu a hranicí s Ukrajinou. Díky blízkosti Ukrajiny byla tato oblast dlouhou dobu velice málo osídlená, do dnešní doby tam není žádná vesnice, jen sem tam samota osídlená pastevci ovcí nebo honáky dobytka.

   

Nejzajímavější bylo setkání se starými lidmi, jedna místnost, veranda, bosí, neznalí okolního světa. Po domluvě rukama noha vůbec nechápali odkud jsme, až na slovo Čechoslovakia zareagovali. Na těchto samotách je zajímavé to, že nemají vůbec komín, i přesto že mají dřevěné došky tak veškerý kouř jde na půdu a mezerami v doškách vychází ven. Tím je dřevo vyuzené – dlouho vydrží a na střeše se nedrží sníh, kterého je zde hlavně v zimním období opravdu hodně.

Jazyková bariéra:

Domluva je špatná, myslel jsem si, že když očeň charašo gavarim pa Rusky, že nebude problém vzhledem k blízkosti hranice s Ukrajinou. Ale oni se nemají moc rádi vzhledem k zabraným územím z dřívější doy. Ve městě pouze anglicky, s němčinou jsem taky nepochodil.

Tip tripu:

Za návštěvu v tomto okolí doporučuji sedlo Pasul Prislop s památníkem bitvy s Turkem. Dále bývalý zlatý důl u města Borša a meteorologickou stanici Iezer pod Horou Pietrosul. Zde jsme byli pohoštěni královsky místními meteorology. Nalovené ryby z blízkého plesa byly super. Byli z nás dost vyplašení, protože jsme byli na této stanici první lidé od října, a to jsme tam byli koncem května. To znamená, že 7 měsíců se tam nikdo přes zimu nedostal. Zásoby mají na rok, a slivovice (rumunsky Curika ) měli taky dost, a to i v sobě. Dále pak doporučuji na uvolnění jízdu úzkokolejkou z Viseu de Sus do centra pohoří Maramureš podél řeky Vaser. Vláček je parní a vagóny jsou otevřené. Při tomto výletě s námi vlak vykolejil, naštěstí jel pomalu takže se nic nestalo, strojvedoucí vzal hever, vagón hodil zpět na koleje a jelo se dál.Vzhledem ke kvalitě kolejí jsem se divil, že jsme vykolejili jen jednou. V horách Muntii Rodnej se dá jezdit po nekonečných hřebenech ve výšce 2 000 m.n.m., ale pozor, je to národní park.

Za tyto dvě týdenní návštěvy jsme najezdili cca 800 km a to vždy po jiných cestách, oblast je tak velká, míst na ježdění je tu dost. Bylo nás 9 lidí, 6 čtyřkolek a 3 endura. Motorky toho měly opravdu dost, některé cesty vůbec nejely.

Autor článku: Leoš Machát
Pokud máte dotaz, nebo potřebujete poradit např. ohledně map tak písněte na: Leos2@seznam.cz

Fotky z našich cest naleznete zde:
http://leos2.rajce.idnes.cz/Rumunsko_2011_3/
http://leos2.rajce.idnes.cz/Rumunsko_2011_-_2/
http://leos2.rajce.idnes.cz/Rumunsko_2011/
http://leos2.rajce.idnes.cz/Rumunsko_Muntii_Rodnei/
http://leos2.rajce.idnes.cz/Rumunsko_Viseu_de_Sus_-uzkokolejka/
http://leos2.rajce.idnes.cz/Rumunsko_Borsa/