Jestli existuje nějaká „Mekka čtyřkolkářů“, tak já bych jí viděl v Kalifornské poušti.  Najdete zde například vyhlášené Glamis Dune, kde se konají asi největší srazy čtyřkolek, motorek a desert bugy na planetě ale poušť je tak rozsáhlá, že takových fantastických míst poskytuje nekonečně a pokud dorazíte do nějaké ofrouďáky exponované lokality budete jen zírat. Není tedy asi třeba uvádět jaké nadšení zavládlo, když jsme se dozvěděli, že v této poušti jezdí i pár čecho-američanů a dostali jsme od nich pozvání k návštěvě a svezení. Letos v lednu jsme tedy naplánovali další poznávací výlet do nádherné slunečné Kalifornie právě, se zastávkou a svezením v poušti poblíž Salton Sea.

Do pouště jsme se vypravili ze San Diega, kde jsme pár dní kotvili u kamarádky. Brzy ráno jsme vše naházeli do kufrů sedli do auta a přes hory jsme rezervací Santa Ysabel přes městečka Ramona a Julian vyrazili k pouštní rezervaci Anza Borego a dál k Salton Sea. Cesta nám zabrala zhruba dvě hodinky, protože jsme často stavěli na kochačku krajinou, která je zde naprosto fantastická. Při jedné ze zastávek jsem mezi kaňony zahlédl stříbřité odlesky střech karavanů a když jsem oko zaměřil tím směrem, objevil jsem desítky příznivců offroadu porůznu zaparkovaných v poušti na víkendové poježdění. Napočítal jsem takové množství čtyřkolek, že jsem jich tolik pohromadě neviděl ani na největších srazech, kterých jsem se v ČR zúčastnil.. Na tak obrovské rozloze jsou ale jednotlivé stroje jen malé tečky. Chvilku jsem se kochal pohledem a pak mne nadšení donutilo hupnout zpět do auta a rychle se přesunout ke klukům, kteří mají u jezera Salton vlastní dům a základnu.

V 10 ráno mne navigace neomylně přivádí k základně kluků. U plotu už stojí připravené čtyřkolky a než stačím pozdravit přibíhá pitbul obludných rozměrů, který mi otevřeným okénkem strká hlavu do auta a s nadšením vítá. Je to Petrův miláček, ten ho vzápětí odvolává, vráží mi do ruky plechovku s pivem a seznamujeme se. Pozvání jsem přijal od Petra, který jezdí na Yamaha Raptor 700 a ten je zde víceméně taky hostem Tomáše a Simony, kteří vlastní základnu tedy nádherný prostorný dům u Solného jezera. Tomáš jezdí na motorce KTM a bude nám děla scouta, což je v poušti velmi praktické protože nám bude nejen hledat trasu ale i hlásit nebezpečná místa. Slunce už pálí jako blázen, tak se rychle převlékáme a za pár minut už sedíme na strojích. Já sedlám Kawasaki KFX 700, kterou Petr nedávno koupil. Na asfaltu před domem zkouším ovládání a je to divočina, na sportce jsem neseděl 4 roky a tahle je ostrááá jako kosa :D. Bude to sranda. Než se naděju Tomáš vpředu zatočí pravicí nad hlavou a mizí v prachu před námi, beru za plyn a frčím za ním. Z asfaltu jsme po pár metrech na písku a přichází první muldy, na kterých ztrácím kanystr s benzínem ale i iluze o tom, že to bude kochačka a pomalý triálek na který jsem jakožto Rumunský traktorista zvyklý :D. Připevňujeme kanystr a vyrážíme dál.

       Kluci to pálí jak závodníci na Dakaru. Je vidět, že jsou vyježdění ono s takovým terénem za barákem na každý víkend to je jiná :D. Rovné pasáže pouště s jemným pískem střídají kaňony s balvany. Jedeme hodinu v kuse a já hltám krajinu i prach od Tomášova zadního kola plnými doušky. Je to očistec i nádhera v jednom. Když Tomáš zastaví u jakési oázy dáváme kratičkou pauzu. Petr říká, že normálně nestaví a jedou dvě hoďky v kuse až do hospody pod horami. Už je jasné, že tohle bude nářez den :D. Dostávám základní pravidla pro bloudění. Tomáš říká, že zde jezdí 7 let ale pokaždé jedou jinudy, tudíž i on dokáže zabloudit a děje se to běžně :D. Rozloha 600 km tam, 600 km sem prostě, kam se podíváš poušť. Když se prý někdo ztratí vyjíždíme na nějaké vyvýšené místo a vyhlížíme ostatní, jinak směr solné jezero, které je v dáli vidět. Ztráty jsou povoleny :D. No hned jsem klidnější ale než se rozkoukám kluci už jedou. Je vedro a stáním se zbytečně přehříváme (pravda nejsme tak daleko od Death Valey, kde jsou ty největší teploty na planetě a jak kluci říkají zde se dá jezdit jen 4 měsíce v roce jinak to vedro neumožnuje).

Jedeme dál a já už si trošku zvykám na stroj.  Občas si poskočím občas vezmu zatáčku driftem ale hlavně hltám tu měsíční krajinu.  Tomáš jede vpředu a každou chvilku se otáčí zda stíhám. Při jedné takové kontrole ladně pokládá mašinu vysmátý od ucha k uchu a než řeknu švec už zase drandí dál. Zastavuje nás až totálně jemný písek v jednom kaňonu Tomáš zahrabává motorku po stupačky a já mu utíkám pomoci. Motorku přehazujeme a hledáme jinou cestu. Využívám zastávky a dělám pár fotek. Když se vymotáme otevírá se výhled na parádní rozervané kaňony a já s Petrem zastavujeme, aby mi udělal alespoň jednu fotku :D. Tomáš ve vteřině mizí v prachu a nacházíme se až po vyjetí na nejvyšší kopeček v okolí :D. Po další zhruba půl hodině pekelné jízdy dorážíme pod velké kopce, na kterých řádí desítky motorek a desert bugy. Je to mazec, kochám se tím čtyřkolkovým rájem a kluci říkají, že jich je zde ještě docela málo. Dlouho ale nestojíme a frčíme do hospody, u které také stojí mraky kolek. Zapíjím chutný místní prach mexickým pivkem a kecáme. Kluci chválí za to, že utíkám pomáhat, že prý jsem týmový jezdec, tak říkám to je výchova z našich offroad výprav. Dělají si prdel, že oni se nechávají trošku vyšťavit což cestou zpět uvidíme :D.  Hospoda je vlastně jakýsi mini domek u silnice obehnaný kládou, u které si připomenu, že jsme v americe když mně Petr upozorňuje, že pivko můžu pít jen za kládou, kde to je soukromý pozemek, jak jí překročím jsem na veřejném prostranství a hrozí pokuta :D Holt Amérika :D.

Po občerstvení sedáme opět na stroje a míříme zpátky do pouště. Kluci už mně nešetří a jede se fakt kudla. Nejsem zvyklý na hodinu ve stupačkách a nohy jdou do háje ruce brní ale žádosti o zpomalení vyslyší maximálně moje helma :D. V jednom z kaňonů narážíme opět na jemný písek, já s Tomášem vyjíždíme nahoru Petr se ale s Raptorem zahrabává. Při jednom z pokusů pak mašinu vykříží a ladně jí pokládá na bok. Zkouší to znovu a znovu ale jen hraboší v písku. Navrhuji Tomášovi otočku on ale předvádí onu žhavící metodu a z kopce Petra špičkuje k lepšímu výkonu no a metoda funguje, tedy se za chvíli na kopci objevuje i Raptor. Zajíždíme do jednoho z delších údolíček a já si začínám užívat stroj naplno svištíme s větrem o závod driftíme do zatáček a skáčeme přes nerovnosti. Pecka ! Po zhruba hodině a půl jízdy Tomáš sjíždí do zařízlé rokle s kameny. Takové rokliny nejsou pro pracáky žádná výzva, sportka je ale nízká navíc nemá nezávislé zavěšení na zadku a tak jedu opatrně abych jí neorval. Moje opatrnost se mi vzápětí vymstí a když se snažím jet kolem po svahu abych přejel šutry, pevný zadek mně ale nakopává a já posílám stroj na bůček. Odnáší to páčka na brzdu, kterou zkracuji na offroad variantu :D. Petr se smíchem konstatuje, že z toho nebude spát tak se zasmějeme a hurá k domovu kam dorážíme zruba po 5ti hodinách jízdy a dolití benzínu z rozžbrndaného kanystru po cestě.

Když parkuju před domem mám toho až za uši. Celou dobu jsme nejeli pod 60 km/h byl to neskutečnej fofr a neskutečnej zážitek. Kluci se ptají jaké že to bylo ježdění a já musím říct asi jedno z nejlepších doposud. Asi bych neřekl lepší než ty naše Rumunské offroady, zcela jedinečné, jiné a každé má něco do sebe. Tak jako v Rumunsku jezdíme trialy, bahno, sníh, kamenité řeky potoky a vysoké hory a tam je to pro traktor ideál tady je to zase na tu sportku i když místy by se pracák určitě neztratil a bylo by zajímavé porovnání mít ho tady. Převlékáme se a Simona mezitím připravila obědo večeři (navařenou v předstihu od Petra) takže usedáme ke stolu hltáme tu vynikající baštu a vegetíme. Brzy se setmí a přichází chladno, do noci sedíme u pivka v garáži a kecáme o všem možném. Mimo jiné nám Tomáš ukazuje různé jedovaté potvůrky, které tady nachytal kolem baráku, nechybí škorpioni, černá vdova, desert recluse atd. Když se přiblíží půlnoc tak řádně utahaní uleháme ke spánku a doufáme že nás snad nás do rána nic nekousne :D.

No bylo to fantastické, poznali jsme super lidi užili si parádní ježdění a každému, kdo by se chtěl vypravit také rádi předáme kontakty. Tomáš i Petr sami nabídli, že když by někdo chtěl může se domluvit a zažít tu parádu na vlastní kůži. No a my se už teď těšíme na nějaké další dobrodružství na čtyřech kolech ze kterého Vám zase rádi připravíme pár řádků.

Text: Vojtěch Lysenko
Foto: Vojtěch Lysenko