Dnešní ráno je netradiční protože se budíme do pravé Rumunské divočiny, kdesi na hřebeni nad Eibentálem. Když se všichni vyštracháme ze stanů dáváme rychlou snídani a balíme stany.  Zhruba v 9 hodin pak už zase sedíme na mašinách a sjíždíme do Eibentálu. Prototože dnes jezdíme poslední den a jsme docela daleko od Gerniku rozhodujeme že se po silnici posuneme k Bígru a do terénu vklouzneme tam. Projedeme tedy Eibentál a po kamenité cestě klesáme zpět k Dunaji. Opět vyrážím napřed, abych si užil svižnější jízdu ale taky naháním nějaký čas abych se stihl pohrabat v kamení na výchozu u Dunaje.

U řeky jsem skutečně první a tak čekám na ostatní. Když dorazí všichni dáváme pauzu a zjišťujeme, že Blaženka má roztrženou manžetu a rezervní zhruba 70 km v Gerniku. Rozhodujeme se tedy že všichni pojedeme k odbočce na Bígr a odsud pošleme Blaženku domů protože návrat všech a oprava manžety by znamenala víceméně konec dne.  Přesun podle Dunaje je otázkou chvilky jedu opět první a  nevšímám si velké želvy u cesty o které později kluci mluví (docela mně to mrzí jsem slepejš). U odbočky na Bígr zastavujeme a já vysvětluji Bláže cestu která znamená podle Dunaje doject k benzinové pumpě u které tankujeme a u ní odbočit tak jako víceméně každý den směrem na Gernik skrz Padinu Matej než stačím cestu vysvětlit přichází Sýkorka s tím že jede s Blaženkou a tak je vše vyřešeno.

Do Bígru tedy vyrážíme jen Já, Ája a Bimbajs senior s tím, že junior dělá Pájovi batoh. Od Dunaje stoupáme krásným do skal zařízlým údolím až k Bígru. V Bígru se rozhoduji pokračovat stejnou trasou jako při předchozí expedici s tím že snad tentokrát najdeme pokračování cesty. Vyrážíme tedy a hned za vesnicí vyjíždíme na hřebenovou cestu která přes luka míří do hlubšího lesa. Na loukách dáváme obídek a začíná poprchávat. Po jídle už frčíme dál a zhruba za půl hodinky dorážíme ke sjezdu který jsem minule sjížděl se sevřenými půlkami :D Sjezd je o poznání lepší protože ho ještě část odplavila voda. Ája hlásí „že z toho nemá dobrý pocit“ a tím mně vyloženě dodá odvahy.  Nakonec se jako první jezdec pouštím dolů s tím, že mně kluci visí na kolce a vyvažují :D se zátěží Bimbajse juniora a Áji je pak sjezd docela v pohodě a tak spouštíme kolku za kolkou .

Dole v údolí brodíme potok a míříme směrem za červenou značkou.  Poznávám okolí a po chvíli zjišťuji že jde o údolí kde jsme se v květnu otáčeli protože to dál nevedlo. Rozhoduji se že tentokrát budeme pokračovat a tak přejíždím potok a skrz dva metry vysoké kopřivy s trním probíjím cestu směrem kterým tuším pokračování. Netrvá to dlouho a skutečně narážím na pozůstatky cesty po které se vydáváme dál. Co následuje lze shrnout jako pro mně jednoznačně nejlepší čtyřkolkářský den tady :D. „Cesta“ vede podél potoka dále údolíčkem a my přejíždíme z břehu na břeh. Zhruba po hodině probíjení terénem stopy cesty zcela mizí a my už jedeme víceméně za šipkou podél potoka. Jeden z nás vždy dělá průzkum a vyráží s předstihem . Objíždíme padlé stromy, sjíždíme do potoka abychom kus jeli potokem a jinde zase vyjeli na břeh, navijáky odtahujeme padlé stromy atd.. Tohle je skutečný nářez.

Zatím poměrně nepoškrábané expediční Jumbo dostává totálně na frak :D větve praští a jedce i čtyřkolku bičují šípky a ostré větve křovin. Zhruba po dvou hodinách mrknu na navigaci a zjišťuji, že jsme kdesi v lese zhruba 20 kilometrů od nejbližší vesnice a zhruba 5 kilometrů od Salaše, která je nad tímto údolím a odkud by měla vést cesta dále. První teď vyráží Bimbajs senior a vždy když už to vypadá, že dále to nepůjde najdeme nějaký průjezd a otevře se před námi další parádní terréní pasáž.  Po nějaké chvíli Bimbajs ukazuje na cosi zapadaného v listí a my zjišťujeme že je to kolejnice jedna jedinná opuštěná :D Nicméně to je dobré znamení protože tudy kdysi vedla železnice tudíž údolí by mělo být průjezdné a tak se plni naděje drápeme dále.

V jeden okamžik nacházíme na zemi kosti z divokého kance včetně lebky a tak zastavuji abych udělal foto. Bimbajs senior pokračuje po levém břehu a Ája se vydává na průzkum po břehu pravém. Za chvíli se Ája vrací a hlásí abychom se šli na něco podívat že to jsme neviděli :D Tak ho následujeme přičemž nás dovádí k velkému medvědímu brlohu vyváleném v trávě a hlásí “ tady má medvěd obývák , tady vedle v potoce koupelnu a hned za tím křovím ložnici :D „  než se stačíme nadechnout ukazuje jakousi prašivku v ruce a dodává “ tohle jsem vzal u nich v kuchyni byla tam medvědice tak jsme se pozdravili a říkala rychle mazej než se vrátí starej ten je hrozně vzteklej“ :) No prostě Ája … totálně nás odbourává takže i přesto že se právě skutečně procházíme po medvědím teritoriu propadáme totálnímu smíchu :D.

Vytrhuje nás až Bimbajs senior který z dálky volá ať pokračujeme v jeho stopách a tak ho tedy následujeme. Zhruba další dvě hodiny se probíjíme dál a navigace ukazuje že jsme zhruba 2 km od salaše nicméně je 5 hodin odpoledne a tak se rozhodujeme k obratu. Tohle údolí je ale něco a sem se budeme muset vrátit a konečně ho zdolat celé :D. Po otočce už po vyjetých stopách poměrně rychle frčíme zpátky a u paty velkého sjezdu pokračujeme po štěrkové cestě k Dunaji. U Dunaje zastavuji abych si oblékl bundu. Počasí se kazí a tak je o dost chladněji. Změnu počasí zjišťujeme až při rychlém přesunu protože v údolí, kdy jsme se rvali terénem z nás pot jenom řinul.  Podél Dunaje pak míříme do údolí Sichevity, kde se roztrháme a každý zvlášť si užíváme rychlé a taky poslední Rumunské jízdy směr Gernik. V Gerniku pak následuje už jen tradiční posezení v hospůdce a večeře u Merhautů na kterou se po dvou dnech v terénu opravdu těšíme. Večer ještě v rychlosti zhruba balíme a pak totálně znaveni uleháme ke spánku.  Dneska to bylo opravdu famózní a pro mně jednoznačně nejlepší den expedice. Zítra už nás čeká jen a pouze přesun domů.

Přesun samotný pak nepřináší nic nového a tedy tímto deník z naší parádní Rumunské expedice uzavírám byl to prima týden plný zážitků a jízdy . Tentokrát se nám nevyhnuly poruchy na strojích a tak v duchu doufám že jsme si to vybrali i na příští expedici dopředu :D Naopak expediční Jumbo zvládlo celý týden bez sebemenších potíží ale o tom již v samostatném článku.