Je prodloužený víkend sobota 29 září a přijíždí Pája s jeho Suzuki KQ. Původně jsme měli na celý prodloužený víkend vyrazit do Polska ale Pája musel do práce a mně začala nahlodávat nějaká chřipka. Dohodli jsme se tedy, že vyrazíme jen na víkend tak říkajíc kolem chalupy. To co ale následovalo nás dovedlo až k tomu, že vytváříme tuhle reportáž z jednodenního maratonu, jak jsme v průběhu výletu akci překřtili. Vše začalo víceméně nevinně, když jsme ráno vyrazili natankovat na benzínku v Berouně a odsud pak terénem sklouzli do Otročiněvsi a dál směr Zbečno a Sýkořice. Do Sýkořice jsme dorazili kolem poledne a zakotvili jsme na kus řeči u Keepera. Pokec nám zabral zhruba hodinku a tak od Keepera odrážíme cca v 13 hodin a jedeme směr hrad Křivoklát. U hradu zastavujeme abychom pořídili foto pak prohodíme pár vět se sekuriťákem, kterého přiláká zvuk našich motorů a pokračujeme dál směr Rakovník.

Tuhle cestu známe z různých vyjížděk jedeme Křivoklátskými lesy a užíváme si krásu okolí. Co odbočka do lesa to mraky aut a houbařů a tedy plný les lidí. V Rakovníku zastavujeme na náměstí v restauraci u Černého Orla a dáváme obídek. Ještě mají otevřenou zahrádku a tak sedíme venku.

Po obědě zvažujeme kam dále vyrazit, nakonec míříme směr Louny odkud pokračujeme směr Litoměřice dále se pak stáčíme na Mělník. Od Mělníka pro změnu zase míříme na na Kokořín, kde projíždíme parádní Kokořínské údolí s krásnými pískovcovými skálami a nádhernou přírodou obecně. U skalních obydlí stavíme a oblékáme nepromoky, protože začíná poprchávat. Z Kokořínského údolí vyjíždíme k hradu Kokořín, kde pořizujeme fotky a pokračujeme směrem na  Mladou Boleslav. Frčíme si na kochačku tak občas stavíme přičemž Pája ladí nefunkční blikny, které zdřejmě odešly následkem kutálení v Rumunsku. Mám poprvé možnost vyzkoušet Jumbo na delších silničních přejezdech a musím říct, že jde skutečně o pohodlný stroj jak v terénu tak i po silnici.

Před Mladou Boleslaví zastavujeme a domlouváme se že sklouzneme někam do Českého Ráje, kde najdeme ubytování.  Za cíl si klademe Dětenice se středověkou krčmou kam skutečně asi o hodinu později přijíždíme. Krčma je skvělá ale našlápnutá k prasknutí a hlavně zjišťujeme že je v širokém okolí veškeré ubytování naprosto obsazené. Na radu personálu tedy přejíždíme do zhruba 14 km vzdálené vesnice, kde má být další penzion v mlýně . Poprchávání postupně přechází v totální slejvák a tak k penzionu přijíždíme už za tmy a na kost promočení :D. Celý areál vypadá prázdně vidíme jen jedno zaparkované auto a tak si říkáme hurá máme ubytování. Bohužel nám obsluha z restaurace hlásí že je plně obsazeno a že restaurace má po zavírací době (v 7 hodin večer v sobotu) to si víceméně překládáme tak že čtyřkolkáře neberou :D a pokračujeme dál.  Další hledání penzionu probíhá tak, že v navigaci dáme vyhledat nejbližší (vždy cca 15 km) a posuneme se tam, abychom zjistili, že je zavřený či dávno zrušený :D. Takto postupně končíme až v Nymburce a to zhruba v 10:00 večer :D. Protože to vypadá, že ubytování nenajdeme nakonec zapadáme do místní putiky a dáváme si klobásu a horký čaj. Zklamáni se rozhodujeme, že vzhledem k pokročilé hodině a k tomu, že jsme si nevzali stany budeme nuceni zamířit k domovu. 

Po krátkém relaxu tedy nasedáme na stroje a přes Čelákovice míříme na Prahu. Před Prahou déšť poleví a tak už zase můžeme vzít za plyn a letět s větrem o závod. Skrz Prahu se ještě hlídáme ale za Prahou najíždíme na okruh kde si k překvapení projíždějících řidičů dáváme závody Suzuki KQ versus SMC Jumbo :D.. Nakonec s pár přestávkami dojíždíme k domovu. Než stačím zaparkovat do garáže má Pája kolku na vleku. Je zhruba 1 hodina v noci a my jsme najeli cca 430 km. Byl to víceméně silniční maraton s trochou polních a lesních cest. Než se rozloučíme vtipkujeme, že příště jedeme do Rumunska po ose, protože dnes bychom dojeli zhruba k Budapešti :D. No bylo to šílenství ale i zajímavý pokus protože nebýt zmoknutí tak ani nejsme moc unaveni. A tak tenhle „maraton“ zařazujeme jako přípravnou akci na případné expediční cesty :D