Letošní expediční sezónu jsme se rozhodli ukončit víkendovou výpravou do Julských Alp ve Slovinsku. Celá cílová oblast je „Triglavský národní park“ a tak jsme se rozhodli vyrazit pouze na víkend vyzkoušet, zda se v této krásné ale chráněné končině najde místo, kde by se dalo legálně zajezdit na čtyřkolkách. Ubytování jsme řešili v předstihu a jako cílovou destinaci jsme si vybrali Bohinjskou Bistrici, která leží kousek od Bohinjského jezera v úplném srdci Julských Alp. K ubytování jsme pak vybrali rodinný hotel Trpič. Do hotelu jsem v předstihu zaslal email, abych se informoval na možnost odstavit vlek, parkování čtyřkolek ale i to jak funguje recepce protože jsme předpokládali příjezd v pozdních nočních hodinách. Odpověď od majitelky nás pobavila protože nám napsala, že nás rádi uvítají, že parkoviště mají velké a není žádný problém s nočním příjezdem, protože nám schovají klíč od pokoje za květináč u okna (a přiložen byl popis jak správné okno a květináč nalézt). Nicméně paní také doplnila, že bohužel nemají na parkovišti výtah :D. Když jsem znovu přečetl celou komunikaci zjistil jsem, že jsem pro označní vleku použil špatné anglické slovo a tedy jsem se místo na autovlek zeptal na výtah :D Určitě si paní říkala, co že jsme to za exoty, když potřebujeme výtah z parkoviště :D No nakonec jsme si to vysvětlili provedli rezervaci a dohodli se, že po příjezdu proběhne bojovka ve stylu hledej klíč od pokoje :D

Protože jsme oba pracující tak se setkáváme k odjezdu až v pátek odpoledne kolem 18:00. V rychlosti naházíme věci do auta a naložíme čtyřkolky na vlek a v půl sedmé odrážíme vstříc novým dobrodružstvím.  Klasicky je nejhorší průjezd českou republikou, takže chytáme první zácpu u Berouna druhou potom kousek dál u Žebráku.  Dál pokračujeme na Regensburg, Mnichov, Villach a tunelem Karavanke do Slovinska a pak už směrem na Bled a Bohinj. Hned v německu nás chytá vytrvalý déšť, který nás provází až ke Slovinským hranicím a tedy se nedá ject příliš svižně. U hotelu parkujeme v sobotu ve 4 hodiny ráno. Čtyřkolky necháváme na vleku a vyrážíme hledat klíč od pokoje. Podle návodu se nám podaří nalézt konkrétní okno na něm květináč ale k našemu překvapení za ním není klíč ale obálka s dopisem :D Další část úkolu :D Paní majitelka nám píše, že jsme ubytování hned v přízemí v samostatném apartmá se vstupem přímo z parkoviště takže nám stačí se otočit a najít pokoj s tím, že klíč je v pokoji.  Za pár minutek skutečně náš pokoj nacházíme a v rychlosti uleháme ke spánku. Ač jsme si budík nařídili na 9 hodinu vstáváme už v půl a jdeme na snídani. Paní majitelka nás přišla uvítat a předala nám kartičky na večeři, která je taktéž v ceně ubytování (cena za noc a osobu je 33 Eur v ceně je snídaně a večeře).  V rychlosti do sebe naházíme snídani dáváme rychlou kávu a v 9:30 už stojíme u vleku a sundaváme čtyřkolky a vyrážíme na projížďku.

První kilometry jedeme po asfaltu k jezeru Bohnij, kde sjíždíme k jeho břehům a kocháme se krásou okolí. Bohužel je od rána zataženo a vrcholky hor jsou utopeny v mracích od rána také mírně poprchává i tak je jezero naprostá krása. Od jezera pak po úzké silničce jedeme dál k vodopádu Savica. Na parkovišti necháváme čtyřkolky a po několika stech schodech stoupáme prudkým kopcem zhruba půl hodinky k fantastickému vodopádu. Pořizujeme fotky a zpět se vracíme už za docela hustého deště. Navlékáme tedy nepromoky a podél jezera míříme směr cílová oblast Pokljuka (od majitelky hotelu jsme dostali tip na to že je tam krásně a dá se tam v pohodě jezdit). Ve Staré Fužině sjíždíme z asfaltky a po šotolinové cestě stoupáme k údolí „Uskovnica“.  Z šotoliny záhy sjíždíme na lesní teréní cestu, která občas křižuje tu šotolinovou ale nevede po vrstevnici ale takříkajíc napřímo (je značená červenou značkou).  Výjezd je po mokrých kamenech a tak si užíváme první terrén. Zhruba za půl hodinky vyjíždíme na vrchol k salaším, dál je však cesta označená zákazem tedy se otáčíme a míříme zpět do „Studoru“ odkud stoupáme na hřebeny. Cesta na hřebeny vede řadou nádherných údolí s pastvinami a salašemi. Při projíždění kolem jedné takové potkáme zázrak přírody a přímo před našimi zraky na louce proběhne narození telátka. Zastavujeme a manželé horalé, kteří u otelení asistují na nás hned mávají a zdraví. Chvíli stojíme a užíváme si kouzlo okamžiku telátko se určitě bude jmenovat „čtyřkolka“ :D. Když vystoupáme na hřebeny odbočujeme na lesní cesty. Ty jsou zde označeny žlutou cedulí na které je napsáno “ Lesní cesta – užití na vlastní odpovědnost“ cesty jsou tedy neudržované občas končí v místě pro automobilisty (někdy i pro čtyřkolky) neprůjezdném. Takových cest jsou zde ale desítky kilometrů a vedou mezi salašemi, vyhlídkami atd.  Po pár kilometrech lesních cest zastavujeme a shodujeme se, že je to naprostá paráda. Jsme kdesi hluboko v lesích kolem je zcela famózní příroda občas narazíme na zaparkované auto nějakého výletníka ale jinak naprostý klid. Jakmile zajedeme do odlehlejší části lesa není tu pak nikde ani živáčka.

Dalších pár hodin jezdíme ve spleti lesních cest a různých křižovatek na kterých nás cedule vždy vedou k nějaké „kuče“ tedy salaši či k nějakému zajímavému údolíčku atd.  Jelikož nemáme podrobnou turistickou mapu jezdíme si tak nějak spontálně až nás cesty přivedou k velké turistické ceduli s mapou u které zjistíme, že jsme v centru oblasti u „Rudno Polje“. Když studujeme mapu mine nás pár aut, které mizí na další lesní a tak je následujeme.  Po pár kilometrech auta staví u jedné ze salaší, na které probíhá oslava narozenin. My krátce stavíme a pak pokračujeme dál abychom dalších pár hodin bloudili po okolních krásných lesech. Zhruba v 5 hodin odpoledne vyjíždíme zpět na asfalt. Počasí v údolí kolem jezer je přijatelné i když prší. Tady na hřebenech je ale výrazně chladněji a leje tady o poznání víc, občas projíždíme ledové  mraky, které se plazí po vrcholcích. Vzhledem k tomu Pája hlásí, že už má docela zmrzlé nohy a ruce (já jsem si prozřetelně vzal zimní výbavu) rozhodujeme se tedy, že sklouzneme zpět k jezeru a taky tak činíme. Při návratu nám to nedá a tak jak se někde objeví další lesní odbočka bez váhání jí testujeme. Na konci jedné takové narážíme na opravdu příkrý výjezd plný bláta a mokrých kamenů. Rozhoduji se ho zkusit ale zhruba ve dvou třetinách začínám o svém rozhodnutí pochybovat :D S předním kolem zašprajcnutým za kámen nějak ve svahu zastavuji a zvažuji co dál. Dole vidím Páju jak odhazuje rukavice a utíká mně pomoci.  Nakonec vezmu za plyn kolku vysvobodím a poslední třetinu vyjíždím. Uff svíravé . Pája se do výjezdu nepouští má sjeté gumy a navíc viděl můj tělocvik. Sjezd dolů není o moc příjemnější velké kameny nakopávají kola přesně v těch nejméně vhodných okamžicích a tak si dole skutečně oddechnu :D Ale Jumbo klóbrc dolů zase mně nevykulilo :D.

Dál už se raději nepouštíme do žádných větších akcí a tak kolem 18 hodiny dojíždíme zpět k hotelu. Zde překvapivě neprší a tak v pohodě nakládáme stroje jdeme se převléct a hurá na večeři. K večeři dostáváme normální menu dáváme si tedy vynikající polévku já Pizzu a Pája krůtí řízek.  K pití dáváme pivečko Laško (to není v ceně ubytování a stojí 2,5 Eur za pulitr). Když máme v sobě dvě pivka a chystáme se na kutě přisedá k nám český rybář, který je kromě jiného i velký cestovatel a tak nám poutavě vypráví o svých cestách do norska na sibiř atp. Ukazuje se, že je fantastický společník a tak i přes náš odpor kupuje další piva a pokec pokračuje.  Nakonec uleháme až kolem 12 hodiny v noci. Ráno už jen vstáváme dáváme snídani naházíme věci do auta a tradá na cestu.  S údolím jezera Bohnij se loučíme za vycházejícího sluníčka, které parádně nasvítí vrcholky hor. Dnes je modré nebe a my si říkáme, že sem to chce určitě vyrazit alespoň na tři dny ježdění a když by bylo počasí pak budou výhledy na okolní hory zcela fantastické.  Ještě stavíme u jezera Bled, kde pořizujeme pár fotek a pak už frčíme směr domov. Cestu zpět jedeme přes Vídeň, Znojmo a Jihlavu. Domů dorážíme zhruba v 6 hodin večer.

Závěr této akce je jasný.  Určitě se sem vrátíme a to na více dní jelikož jsme zjistili že se zde dá skvěle zajezdit a okolní krajina je naprosto fantastická při delším pobytu se pak dá vyrazit i na řadu dalších Slovinských zajímavostí jako třeba největší jeskyně evropy „Postojna Jama“, Predjamsky Grad atd.. Byl to hektický ale naprosto parádní víkend a určitě předčil naše očekávání.

 Kompletní fotky z akce najdete: ZDE