Ráno celí nadržení rychle na snídáni a hurá na mašinu a po pár kilometrech zjišťujeme, že se nažereme prachu a to jsme jeli jen ve 3 lidech prášilo se, jak sviň. Večer při večeři zjišťujeme, že nepršelo ta asi tři měsíce. První den jsme na rozhýbání dali jen něco málo okolo 107km, abychom zjistili, jestli vše funguje. Zjišťuji, že asi arika nebude, kde moc vyzkoušet protože potoky a řeky byly převážně vyschlé, tak jsem sundal šnorchl z výfuku a jezdil od druhého dne bez. Na druhý den jsme mněli naplánovaný 3 denní pojezd směr TARCU 2190 N.M. První den jsme díky tomu, že jsme se pokoušeli jet co nejvíce mimo asfalt a jak to bývá v Rumunsku, tak člověk jede po cestě a z ničeho nic končí místem, kde s bídou projde. Tak jsme se po 3hodínách co jsme se snažili prosekat a projet jeden zapadaný úsek zjišťujeme, že jsme vyjeli sice na kopec a ale cesta konči tak to otáčíme a jedem dolu po 20 km najíždíme, na asfalt popojíždíme o kus dál a nacházíme místo, kde rozkládáme stan a připravujeme se na noc.

   

Radek a Honza rozkládají stan Já si vyndal karimatku spacák, kdo by se zdržoval ze stavění stanu házím to k mašině a hurá do hajan. Ráno posklízíme složíme stan a vyrážíme směr Tarcu. Tím že jsme první den trochu zadupali, tak jsme to museli druhý den dohnat i když neradi jedem kus po asfaltu. Těsně před dojezdem na místo, kde jsme chtěli rozložit stan a zakempovat druhou noc praská řemen variátoru Radkovi na CAN AMU. Honza bere CANAMA na lano a jedem na místo bylo to jen pár desítek metrů. Uděláme oheň, čekám až zchladne variátor a jak už bylo možné se variátoru dotknout, tak vyměním řemen, aby bylo vše připravené na další den. Ráno se sbalíme a vyrážíme se podívat na místní lyžařské centrum. Uděláme pár fotek a pokračujeme na již zmíněnou Tarcu. Cesta na Tarcu, byla bez velkých problémů. Nahoře se rozhodujeme, že zkusíme pokračovat dále po hřebeni, tak luxusní počasí jaké vládlo nahoře to jsme museli využít. Kdy se zase podaří se projet ve 2000 n.m. Pokračujeme dále po hřebení kocháme se nádherným výhledem, ale po hodině a půl, dojíždíme do místa, kde cesta končí, otáčíme se a jedeme zpět. Po cestě uděláme pár fotek a sjíždíme dolů. Na zpáteční cestě potkáváme skupinku 4kolkářů z Německa bylo jich tak asi 12 až 15 lidí a to tam byli 2 na UTVčkach. V tom prachu, který tam byl to muselo být pro ty co jeli 2 a dále naprosto „úžasné“. Sjeli jsme na asfalt a tím že jsme se moc kochali krajinou vydáváme se po asfaltu směr Rovensko. Večer dojedeme do Rovenska a stav na tachometru ukazuje za ty tři dny 460km. Celkem za 4 dny 567km. Další den jsme měli na odpočinek a na drobné servisní práce.

   

 Odpoledne jsme, ale nakonec sedli na mašiny a zajeli si do Gerniku na pivko. Ve Čtvrtek jsme vyrazili směr vesnička České Mýny, ale jak jsme tam dorazili zjišťujeme, že mlýny jsou zanedbané a neudržované. Tak si prohlížíme vesničku a frčíme zpátky do hor. Vyjíždíme na vrcholky, kde se ptáme kudy do Rovenska místních lesáků ale i přes jejich radu sjíždíme úplně někde jinde, než jsme chtěli. Po zadání polohy do GPSky zjišťujeme , že jsme 130 km od Rovenska, kde jsme ubytování. Dotankujeme na místní benzince a vzhůru na 130ti kilometrovou jízdu. V pátek jsme se rozhodli, že skočíme kouknout do Svaté Heleny, kde potkáváme v místní hospůdce partičku čtyřkolkářů prohodíme pár slov zjištujeme, že k jídlu mají to sami co loni i předloni říkají tomu čevapčiči, nebo tak nějak se to jmenovalo. Ze Svaté Heleny jedem do Gerniku a směr Rovenska. V sobotu ráno se probouzíme do deštivého rána a tím, že odjezd byl plánován na neděli ráno se domlouváme, že kvůli pár hodin ježdění to nemá cenu zasrat všechny věci a mašiny, jak jsme jezdili celou dobu v suchu. Tak naložíme a v 10:00 v sobotu vyrážíme směr Třinec. Na tachometru za celou dobu najeto 1010km což je za 7 dnů docela slušná porce km. Myslím si více jak nějaké blábolení stejně každý raději koukne na fotky tak dost kecu a zase za rok.