Dnes Vám přinášíme zajímavý článek o akci našich přátel z Klatovska, který exkluzivně pro náš server připravil sám autor akce Dušan Mrkos alias Dr. Max.

Když jsem v zimě na přelomu roku 2011 a 2012 přemýšlel o plánech, kam vyrazíme s kamarády na čtyřkolkové výlety napadla mne možnost zorganizovat akci jinak. Vždy jsme vyráželi na našich terénních obutích po cestách, cestičkách či lukách a polích. Chtěl jsem zkusit uspořádat akci, která by volně navazovala na úspěšné silniční akce kolegů v jižních Čech- na akce známé jako „Lipno“. A protože by byla pro účastníky zajímavá oblast horské Šumavy, bylo nutno nejprve vyřešit několik specifik.  Zaprvé - po NP Šumava nepřipadalo v úvahu se pohybovat mimo oficiální silnice a cesty, takže stran obutí bylo jasno – akce bude silniční. Zadruhé – na kolik dní bude? Opět zvítězil pragmatismus – od pátku odpoledne až neděle. A protože se objednávky na hezké počasí musí poslat na vyšší místa dříve, padl již v lednu konkrétní termín na jeden červnový víkend 2012. Ubytování již nebylo takovým problémem s ohledem na osobní známosti majitelů penziónků a apartmánů v okolí a tak s ohledem na počet účastníků jsem volil Penzion Panenka přímo na návsi na Srní. Je zde nejen možnost ubytování, ale též stravování a to vše za rozumný peníz při rozumném komfortu. Navíc možnost ponechat na parkovišti u penzionu čtyřkolky i auta s podvalníky (pro ty, kdož přijeli později s auty rovnou na Srní).

Většina se sjela v pátek dle plánu za svitu sluníčka v odpoledních hodinách na smluvené místo do Klatov, kde byla i možnost ponechat zaparkované automobily s přívěsy, byť tuto možnost nikdo nevyužil, neboť správný silniční čtyřkolkář přece jezdí po ose :) a tak parta ze středních Čech dorazila na sportkách i větších pracovních čtyřkolkách během pátku po ose postupně do Klatov. Dan se zapůjčeným traktůrkem (dlouhé UTV EMU pro 4 cestující a s valníčkem) se stal hlavním nákladním a zásobovacím vozidlem celé akce. Protože mi bylo jasné, že v NP Šumava budeme jezdit jen po silnicích, tak alespoň cestu na Srní jsme si zpestřili polními cestami s malou zastávkou na jednom místním nejmenovaném tankodromu. Protože nemůžeme přijet úplně jako čuňátka, nemohl jsem si odpustit protáhnout partu mým oblíbeným brodem. Zde krom malé přestávky na svačinu (a vyčůrání, nějaké to cigárko apod.) jsme zažili malé rozptýlení právě s EMU. Až v brodě napadlo Dana, že jestli nechce zůstat v řece, musí na ten pedál plynu i přes vodu protékající traktůrkem opravdu pořád šlapat :). Pak až do Srní následovala jen cesta po silnici a přes Keply jsme se za neustálého stoupání vyhoupli až na kopcích u Prášil, odkud již bylo co by kamenem dohodil na Srní.  Zajímavé bylo sledovat naložený náklaďáček EMU 700, jak se na plný plyn do několika kilometrového stoupání až chvilkami trápí s nákladem našich věcí.  Jo, jo 700ccm na dlouhé čtyřmístné UTV není zase až tak moc. K Penzionu Panenka na Srní se během večera postupně sjeli i ostatní účastníci akce a tak po večerním přivítání a seznámení s programem na víkend jsme šli postupně na kutě.

Ráno v sobotu jsme nažhavili čtyřkolky a krom zásobovacího EMU (Dan měl s manželkou a s miminem jiný program- návštěva dětské pohotovosti v Sušici) jsme vyrazili hromadně z kopců přes Čeňkovu Pilu a následným stoupáním na Horskou Kvildu. Ve výšce něco přes 1000 m.n.m. jsme společně zapózovali před místním infocentrem. Poté, co jsem svého spolujezdce, devítiletého syna Šimona přesvědčil, že opravdu na památku si nemůžeme koupit (a na čtyřkolku naložit) asi 1×1 metr velkou plastickou mapu Šumavy, jsme vyrazili dále. Protože počasí více než přálo (přes den vyšplhaly teploty přes 30 st. C ve stínu…), rozhodli jsme se cestu prokládat volnějším, poznávacím programem. Proto zastávka na Horské slati s vyhlídkou na kus kůrovcem sežraného lesa a následně přesun na Zadov, kde nás již čekali na lanovém centru. Z celkem asi dvaceti účastníků se lezení účastnila polovina. Zbytek z bezpečnostních důvodů zůstal dole a střídavě kibicoval, fotil a hrůzou ječel. Nakonec nás všechny přece jenom z lan sejmuli, a protože se blížilo poledne, tak jsme sedli na naše motorové oře a vyrazili po silnici do Kašperských Hor. Cestou jsme v protisměru potkali účastníky spanilé jízdy a setkání majitelů automobilů značky Volvo a já jen zatlačil slzu, při pohledu na ty skvosty. Na náměstí už na nás čekali místní dva čtyřkolkáři ze Sušice, kteří se měli stát dalšími průvodci pro zbytek dne po cestách a cestičkách v okolí Sušice. Mezitím, co se část účastníků vrhla do pizzerie, si zbytek vyrazil doplnit vědomosti o motocyklech 20- tého století do malého, ale zajímavého Muzea motocyklů přímo na náměstí v Kašperských Horách.

Po obědě a nakrmení našich čtyřkolek v místní benzínové stanici jsme vyrazili pod vedením místního zkušeného čtyřkolkáře „Bubliny“ na outdoorovou projížďku. I přes ujištění, že pojedeme pohromadě (14 čtyřkolek včetně UTV ), jsme se po několika kilometrech rozdělili na dvě skupiny. Ta rychlejší již čekala na turisticky zajímavém pahorku, tak druhá zahlédla takovou nepříjemně kulatou červenou značku, přes kterou se části účastníků ale vůbec nechtělo… Po vyjasnění, že nemusíme být v hlavním zpravodajství TV Nova s podtitulkem „… a zase ti čtyřkolkáři“ jsme se přesunuli do míst, kde cesty již jsou určené nejen pro dopravní obsluhu. A protože Bublina zná zajímavé cesty a cestičky, tak jsme křižováním mezi vesničkami po polních cestách-necestách dorazili do Albrechtic. Zde byla 1,5 hodinová pauza a tak se účastníci rozdělili na tři skupiny. První v tom ukrutném horku vzala za vděk chládku pod stromy v místní restauraci a jali se doplnit tekutiny. Druhá parta využila akční nabídky Bubliny a dali si hodinovou polně-lučně-cestovní vyjížďku po okolí. Zbytek nelenil a vyrazil do kopce na skvělou rozhlednu Sedlo, odkud je nádherný výhled na západočeskou Šumavu, ale též až na chladírenské věže JE Temelín. Odtud jsme si vyhlédli další bod naší cesty- kopec s rozhlednou nad Sušicí- Svatobor. A protože bylo nádherné počasí, byla by chyba tento cíl vynechat.

Protože cesta ze Svatoboru není po silnici přes Sušici zajímavá, vyrazili jsme zpět po polních cestách i silnicích a silničkách po levém břehu Otavy směrem do Rejštejna. Zde jsme se vpodvečer rozloučili s Bublinou a jeho kolegou a vyrazili radostně po silnici do kopců na Srní. Zde byl opět středem pozornosti náš zásobovací EMU. Protože za ten den jsme měli již přes 100km v ukrutném vedru a následovala svižná jízda (pro UTV pod plným plynem) do kopců, zahlédli ostatní čtyřkolkáři z EMU podivný bílý, zapáchající dým. Protože není Dan žádné ořezávátko, nepovolil a dojel v dobrém pořadí až na Srní. Silnější čtyřkolky (CamAm, Arctic cat) si serpentýny z Čeňkárny na Srní užily (to, že se synem jezdím do kopce serpentýny po dvou kolech přece maminka vědět nemusí, … že ?). V cíli jsme i zjistili, kde udělali soudruzi v Číně chybu a co bylo příčinou mlžné stopy za EMU. Pro zadní řadu sedaček je na podlaze plastový dekl, kryjící koleno od výfuku. Při tom horku, horším chlazení motoru se kryt ohřál, prohnul dovnitř a nakonec o koleno výfuku propálil. Na další den byl proto zbytek krytu odstraněn a aspoň se tak motor lépe chladil :). Po večeři část party šla dokončit diskuzi a probrat zážitky z uplynulého dne se sklenicí pěnivého moku, zbytek padl do postele a těšil se na nedělní pokračování.

Nedělní ráno opět potvrdilo, že nás čeká horký letní den. To nakonec zásadně rozhodlo o dalším programu. Část účastníků, kteří jeli v pátek ze středních Čech po ose, se rozhodla, že provedou plynulý přesun směr Praha a okolí. Zbytek se jich vydal dle plánu po Šumavské silniční magistrále směrem na Železnou Rudu, mimo jiné k naplnění nádrží našich ořů. Nabídce návštěvy nejvyšší hory Šumavy, Velkého Javoru, se nedalo odolat a tak pevné jádro účastníků ukončilo silniční putování Šumavou výstupem na tuto horu a pohledem nejen na českou, ale též německou stranu Šumavy.

Odtud se již i zbytek výpravy postupně rozjel do svých domovů. Akce se za 3 dny zúčastnilo přes 20 osob, na celkem 14ti čtyřkolkách a UTV, byť někteří s dodávkou jako týlové zabezpečení. Cesta Klatovy – Srní – Churáňov – Sušice a okolí – Železná Ruda – měřila přes 300 kilometrů. Nebyly však výjimky najet i s dopravou po ose z domova téměř 600km. Účastníci byli rozdílného věku – od s horečkou fandící Barunky (1rok) přes nejmladšího řidiče Šimona (9 let, řídil polní a jim podobné cesty a cestičky) až po čerstvého důchodce Bublinu. A tak, až po zimě opět na jaře 2013 na čtyřkolce prohodím terénní Terracrosy od ITP za silniční sadu Maxxisů už budu mít určitě v hlavě další podobnou akci. Třeba putovní silniční výlet Šumavou a Českým lesem. Ale o tom snad další rok :)

DoktorMax

Video z akce v délce 14minut ZDE.
Fotogalerie účastníků: Leos2 , Charlie