Je pátek 1.3.2013 a my se zhruba v 8 hodin ráno budíme do parádního slunečného dne s nebem bez mráčku. V rychlosti snídáme a už v půl deváte startujeme stroje k odjezdu. První kilometry nás vedou stejným směrem jako včera tedy podél pobřeží k vesničce Vrsi, odkud pokračujeme po plážích směrem ke skalnatému poloostrovu.  Cesta vede několik kilometrů čistě po pobřeží nebo kříží přilehlé borovicové lesy. Každá nová zátoka nabízí nové a nové parádní výhledy.  Netrvá to dlouho a já nevydržím a tahám za plyn a Jarče s Pájou trošku ujíždím abych si užil jízdu s větrem o závod. Parádní jízda nikde nikdo jen výhled na azurové moře. Po pár kilometrech začíná být cesta hodně kamenitá a tak čekám na zbytek výpravy a pokračujeme v poněkud opatrnějším tempu. Jarča sedlá Access 700 a i přes takřka nulové zkušenosti se čtyřkolkou zvládá terén na jedničku.  Po dalších pár kilometrech narážíme na úsek nesjízdného pobřeží a tak zajíždíme do zalesněné části pobřeží a klasicky míříme na vyvýšený střed ostrova k vyhlídce.  Na vyhlídce dáváme pauzu pozorujeme rybáře v zátoce a já zjišťuji že jsou místní vápencové skály plné zkamenělin takže tradičně plním box čtyřkolky kamením :D.  Z vyhlídky je vidět pustý holý ostrov za zátokou a tak se rozhodujeme tam zamířit.

Další zhruba dvě hoďky se prokousáváme po pobřeží k ostrovu který od pevniny odděluje úzká šíje přes kterou je vyštěrkovaná stezka tak akorát pro čtyřkolku. Jedu první a tak si opět užiju trošku svižnější průjezd a na zbytek výpravy čekám u kostelíku, který je jedinou stavbou na ostrově. Přiblížili jsme se k horám a tak je výhled na jejich zasněžené vrcholky ještě krásnější dokonalou kulisu pak cestou zpět ještě podtrhuje stádo pasoucích se ovcí. Když se vrátíme k šíji spojující ostrov s pevninou pokračujem dále směrem k ostrovu Pag. Pobřeží je dál zarostlé křovinami a tak se různě prodíráme objevujeme opuštěné zastrčené pláže ale taky několik sluncem vybělených koster ovcí. Po nějaké době nás cesta odvádí od pobřeží a my bloudíme ve spleti cest zcela ztracených ve vysokých křovinatých porostech. Máme ale navigaci a tak se víceméně za šipkou stále pohybujeme směrem k ostrovu Pag.  Nakonec nás cesta přivádí k silnici a tak dáváme pauzu a zjišťujeme že je Acces takřka bez benzínu a Pájovo KQ na tom není o mnoho lépe. Vyrážím se tedy zeptat do přilehlého autoservisu po benzínce a dostávám informaci že jedna je na Pagu (po silnici asi 26 km)  a druhá v Zadaru (13 km). Vzhledem k tomu že je tato expedice v civilizaci tak vezeme jen nouzovou zásobu benzínu (5l) a tak doléváme do Accesa a rozhodujeme se zamířit do Zadaru kde spojíme tankování s obědem.

V Zadaru zamíříme do centra, kde tankujeme a parkujeme přímo u pobřežní promenády. Platíme si parkovné na hodinách a s místním hlídačem parkoviště domlouváme, aby nám občas hodil oko na čtyřkolky. My pak procházíme Zadar a u faast food okénka ve stylu MC Donald dáváme rychlý oběd. Po obědě vyjíždíme ze Zadaru a míříme severně od města směrem k horám. Jde o obrovskou opuštěnou oblast, která byla do nedávna označena jako nepřístupná s rizikem zaminování.  Hned po pár kilometrech narážíme na spousty opuštěných bunkrů ale i rozstřílených domů, ze kterých na nás dýchá hrůzná válečná historie země. Terén je tu ale parádní a tak se tak nějak motáme spletí křovin místy po docela pěkných polních cestách, jindy zase se zase prodíráme křovinami po takřka neviditelné stezce. Další paráda a my jsme rádi, že máme navigaci. Když by navigace nebyla je ještě v pozadí vidět kulisa hor podle které se lze zorientovat, jinak by se tady dalo motat hodiny a hodiny. 

V jeden okamžik se nám cesta ztrácí, aby se vzápětí objevila ale zato zcela zatopená. Původní plán zapůjčenou čtyřkolku příliš nezadělat bere za své a my se několik kilometrů dereme blátem, které je zde místní půdou zbarvené do červena. Jedu první za mnou Jarča a po několika minutách jízdy zjišťujeme že nemáme Páju. Čekáme tedy a on se záhy vynoří a zubí se od ucha k uchu. Vzápětí nám vypráví jak si chtěl parádní bahenní úsek natočit na nový outdoorový mobil a tak natáčel za jízdy. Po pár desítkách metrů pak nastalo nevyhnutelné a jemu telefon upadl a to tak šikovně, že si jej ještě zadním kolem čtyřkoky přejel a dokonale ho zapasoval kamsi do bahna. Naštěstí hned zastavil a tak se mu po chvíli podařilo telefon v bahně nahmatat a vylovit. Důkaz o výdrži dokládá samo video které stále natáčelo takže nám Pája vzápětí pouští záběry jak mu telefon padá ale i jak je slyšet zvuk čtyřkolky a následné šátrání při jeho hledání. Prostě náš Pája :D Když se dostatečně zasmějeme a propláchneme mobil vodou koukáme že je po 4 hodině a tak sedáme opět na stroje a přes opuštěné planiny míříme směr Vir. Na silnici vyjíždíme u vesničky Nin, kde Pája objeví Wap myčku u které zhruba opláchneme stroje a zamíříme zpět na Vir. K apartmánu přijíždíme opět orvaní ale nadšení zhruba kolem 6 hodiny večer s najetými 140 kilometry terénem. Proběhne očista pár vzkazů domů a všichni zamíříme do hospůdky na pivko.

Zítra je sobota tedy den návratu a tak naše krátká výprava za hledáním nových lokalit k ježdění končí. Stejně jako jsme našli místo pro prima ježdění ve Slovinsku a budeme se vracet na více dní ježdění shodli jsme se, že i zde v Chorvatsku je možnost parádne pojezdit bez toho, aby jsme někomu vadili a tudíž se i do chorvatska budeme vracet. Návrat z akce již probíhá v tradičním tempu, nakládáme čtyřkolky a k úlevě řidiče Páji míříme přes den k domovu, kam dojíždíme v 10 večer. V rychosti ještě skládáme Accesa v Žebráku u ASP (kde na nás ochotný technik čeká) a pak už domů ulehnout k odpočinku. Byla to opět doslova pekelná hektika ale taky neskutečná paráda. Ptáte li se tedy zda Chorvatsko stojí za návštěvu se čtyřkolkou odpověď je jasná .. Stojí a my se určitě vrátíme na více dní a více zábavy.

Kompletní fotogalerie z akce zde