Než se po ránu odhodlám otevřít oko zjišťuji, že zvuk „Couvačky obecné“ plynule přešel do zvuku pořádně rozdrážděné motorové pily :D Je to Tlusťoch, který chrápe tak říkajíc až za roh a tedy budí oba dva pokoje :) Později zjistíme, že skupinu chrápajících uspěšně rozšiřuji i já, Pája, a Keeper :D Jsme taková chrápavá partička :D

Do našeho skromného dvorečku se opírají paprsky ranního slunce tak usedáme na zápraží a vaříme si kávu. Kolem dvorku prochází krávy, které místní vyvádějí na pastvu. Tady opravdu zůstal stát čas a člověk by tu na zápraží vydržel rozjímat hodiny a hodiny.

Snídaně u Merhautů je stejně jako včerejší večeře kulinářským zážitkem a tak máme vajíčka, domácí čerstvý chléb, škvarky a nakonec výborné buchty. Buchty jsou kapitola sama pro sebe jak povidlová tak tvarohová varianta je taková bašta že jich u snídaně spořádám i pět :D. Jídlo je tak výborné, že si říkáme zda máme vůbec vyrazit na čtyřkolky. Nakonec se zvedáme a nejprve jdeme do vesnice obhlédnout místní trh s dobytkem.

Trh začíná v zapadlé uličce na konci vesnice. Prodává se vše od koně po telata a malá prasátka. Kromě hospodářských zvířat zde nacházíme i jeden ryze vietnamský stánek (čínské hračky nevalné kvality atp.) a stánek s koženými výrobky. Ceny jsou zhruba stejné jako u nás a vyjma čepice a ohlávek na koně nenacházíme nic zcela autentického.

Po cestě zpět sledujeme krávy pasoucí se v potoce a jednoho místního domorodce který posilněn slivovičkou šněruje cestou za námi a neustále nám něco rumunsky vypráví :D

Kolem 10 hodiny jsme zpět z trhu připraveni na první den jízdy. Rychle kontrolujeme stroje balíme do boxu svačinu na cestu a vyrážíme za vesnici. Vzhledem k tomu že jsme tu všichni poprvé jsou našimi rádci pouze mapa ( mámě dvě jednu koupil Pája a druhou nám zapůjčil Duffy) a navigace která nám spíše pomáhá udržet směrovou orientaci.

Sjíždíme na okraj vesnice kde se oddělujeme z kamenité cesty a za šipkou stoupáme na zelené vrcholky okolních kopců. Vrcholky v okolí Gerniku jsou vyloženě krasového charakteru jde tedy o travnaté vrcholky kopců pokrytých vykukujícími kameny ( škrapy).

Nedá nám to a na vrcholku zastavujeme a kocháme se pohledem na Gernik a jeho okolí. Méně příkré svahy pokrývají políčka ty příkřejší jsou využívány jako pastviny pro dobytek. Zaráží nás jak příkrá pole zde dokáží obdělávat.

Po kamenité cestě stoupáme na hřebeny hor a pozorujeme krásu okolí. Zhruba hodinu kroužíme po přilehlých vrcholech a rozhlížíme do dálav. Jedeme za šipkou a tak vrchol stíhá vrchol a zjišťujeme že cestu do údolí budeme hledat obtížně . Po několika pokusech o sjezd do údolí konečně nacházíme kamenitou cestu po které se spouštíme dolů. Je vedro a tak se těšíme na trochu chládku a doufáme v přítomnost nějakého horského potoka.

Sjezd do údolí je poměrně bezproblémový až do okamžiku, kdy se SilverX5 rozhoduje zkrátit si cestu a pouští se přímo ze svahu. Následuje ho Nechuťák na mém jemu zapůjčeném TGB Blade a než se nadějeme kutálí se kolka ze svahu. Já jen zahlédnu Silvera jak se rychle otáčí a uhání pomoci.

Nechuták vyvázl bez zranění kolka nikoliv. Jedno kolo je svlečené řidítka ohnutá a mírně rozskočené plasty a ohlý rám. Jsme tu ale s partou těch pravých čtyřkolkářů a tak nic není problémem. Nasazujeme a nafukujeme pneumatiku zhruba narovnáme řidítka a už se jede dál. Nechuťáka bude chvíli bolet tělo ale vyvázl bez újmy a to je podstatné. Tahle zkušenost vrací kluky zpět na cestu a všichni si uvědomují jak málo stačí k tomu aby byla dovolená v čudu. Malá lekce v kutálení tedy měla výchovný účinek :D

Po zhruba půl hodině jízdy sestupujeme k vodním mlýnkům. Vodní mlýnky jsou malé dřevěné stavby umístěné přímo na potoce. Každé stavení má v sobě mlýnský kámen na kterém se mele obilí , kukuřice atp. Konkrétní mlýnek vlastní vždy několik rodin dohromady a společně se starají o to aby byl funkční. Nejde tedy o nějaký skanzen zde je vše funkční a neustále se používá k běžnému životu.

Opět na nás dýchá místní atmosféra a tak u každého mlýnku zastavujeme fotíme a užíváme si krásu okolí. Při klesání projíždíme trialovou cestou přes kameny a řadu brodů. Cesta dál tudy ale nevede a tak se vracíme zpět na hřebeny hor.

Aby toho nebylo málo při stoupání se hřeje zapůjčený AC 700. Kluci jsou pár set metrů přede mnou a ke mně se vrací jen Nechuťák se kterým rychle zjišťujeme, že je to jen prasklá pojistka na ventilátor. Naštěstí jí má Keeper sebou a tak se pojistka vymění a jede se dál. Cíl dnešní úvodní cesty určujeme na vesničku Rovensko.

Cesta nás vede přes údolí vesničky ale i některé opravdu zajímavé výjezdy a sjezdy. Po zhruba hodince jízdy sjíždíme prudkým sjezdem po svozové cestě do vesničky Sopotu Nou.

Vesnici protíná potok a to je signál pro naše vodníky. Než se naději lítá z potoku voda metr vysoko a Tlusťoch se Silverem brázdí potok křížem krážem. O kousek dále proti proudu vidíme dva Rumuny jak mají v potoce zaparkované Dacie, které myjí mýdlovou vodou a tak nemáme žádné výčitky, že mírně zkalíme vodu :D.

Tlusťoch nakonec neřádí dlouho po chvíli se za mohutného hýkání svého CA vyšplhá na břeh zubící se od ucha k uchu s plným variátorem (tenhle variátor pak plníme víceméně každý potok ) ale příjemně ochlazen.

Cestu ze Sopotu Nou určujeme víceméně šipkou tedy se chytáme první cesty, která vede na protejší hřeben hor. v jednom výjezdu potkáváme české turisty kteří říkají, že se nahoru dostaneme ale bude to drsné. Mají pravdu.

Výjezd zahájí Pája, který se mále vykutálí. V okamžiku, kdy se mu kolka ve vymleté koleji totálně vykříží duchapřítomně povoluje brzdu čímž situaci zachrání. Nicméně brzdu nepoužije ani posléze a tedy se mu po chvíli couvání podaří o pár metrů níže vykouzlit situaci obdobnou né li poněkud horší. Naštěstí situaci vidím a tak vybíhám do kopce a pomáhám mu zajistit stroj. Na můj dotaz co děláš proč nebrzdíš mně odzbrojuje odpovědí „Já už jsem myslel, že je to v prdeli tak jen seskakuju“ :D Zkoušíme výjezd znovu a nastávají situace, kdy jsou na 15 metrech vidět tři podvozky od čtyřkolek :D

Otáčím se na Pepu za mnou a vidím oplechování podvozku od Blejda. Zkouším tedy kočku bezpečně zabrzdit ve svahu a uháním mu pomoci. Když kolku vysvobodíme dozvídám se, že jej právě v okamžiku, kdy se kolka už už kutálela míjeli oni dva čeští turisté přičemž Nechuťák doufal, že mu pán pomůže kolku přidržet. Doufal ale marně pán jen prohlásil “ pozor já budu procházet a jeďte opatrně“ a pokračoval dál :D

Cestou nahoru mně Nechuťák pomoc vrací a tak se nám daří dostat všechny kolky na kopec v celku a bez újmy. Vlčák Tlusťoch nám vytírá zrak a vyjíždí to tak říkajíc „s prstem v nose“. Na jedno místo kde byla vpravo rokle a vlevo vymletá metrová strouha budu dlouho vzpomínat byly to nervy jako fík.

Na Hřebenu naproti Rovensku svačíme. O obecné pobavení se opět starám já protože otevírám láhev s perlivou vodou stylem šampaňské zazní rána jako výstřel a víčko mizí někde v oblacích :D K jídlu máme výborné domácí klobásy od Tlusťocha. Poleháváme v trávě a užíváme si okamžiky kdy můžeme být na čtyřkolce v přírodě bez toho aby nás nějaký ekoterorista šikanoval.

Po svačince pokračujeme dál směrem na Rovensko. Projíždíme pár salaší a zjišťujeme, že jsme u některých místních psů výborným doplňkem pro jejich vyváženou stravu. Psi nás dokáží sledovat opravdu vytrvale a vyceněné zuby kousek od lýtka probudí závodníka i v zatvrzelém pohodáři :D.

Bez větších potíží pak po chvíli přijíždíme do Rovenska. Je to krásná malebná vesnička s pěknou návsí na které je možnost posedět ve stínu lípy. Prohlížíme si tedy vesničku a fotíme se u cedule. Do této vesničky se v průběhu následujících dnů ještě určitě vrátíme.

Po prohlídce Rovenska stříbrňák začíná svůj tradiční kolorit ve stylu „a kdy už tam budeme “ jeho variace zní “ hlavně aby jsme stihli večeři“ :D. Vyrážíme tedy směr k domovu tentokrát jinou cestou.

Cesta zpět probíhá bez větších obtíží. Kocháme se krajinou když tu u cesty zahlédnu myslivce. Zvyklý z čech očekávám spršku nadávek a jsem mile překvapen když mně domorodec ukáže cestu. Dávám mu tedy cigáro a frčíme dál .

Po pár kilometrech míjíme skupinku Rumunů na povozu a v dálce vidíme hořící lesní porost. Než stačím sestoupit ze čtyřkolky má už Keeper v ruce sekeru a kácí mladé haluze kterými hasíme lesní požár. Nakonec se to podaří a my se později dozvídáme, že jej Rumuni zakládají úmyslně, aby se zbavili náletů. Jde ale o činnost zakázanou a vysoce rizikovou protože v minulém týdnu takto shořela celá salaš.

Po hřebenech hor se vracíme do Gerniku. Jeden boční náklon prověřuje moje schopnosti na zapůjčené čtyřkolce a tak se chvíli svezu po dvou kolech :D. Unaveni dnem plným dojmů pak přistáváme v Gerniku, kde ještě před večeří usedáme u naší haciendy a hasíme žízeň plzeňskou 12tkou.

O obecné veselí se postará osel, který ze zahrady přichází na kus řeči. Nejprve řetězem který má na krku odírá dveře u Keeperova auta (ten pohotově fotí škůdce pro pojišťovnu) a následně se rozhodne ožužlávat jeho blinkr u čtyřkolky. To už Keeper nevydrží a za řetěz chudáčka oslíka odvádí zpět na zahradu.

Dnes odpoledne dorazila i druhá parta ve složení Jarda58, Ota007, Troublemaker, Mark01, Bob67, Johanik a Nechuťákova čtyřkolka. Kluci hned hlásí, že Nechuťákovi na vozíku teče poloosa a ten se tedy bez váhání pouští do rozborky.

Večeříme již společně ale rozhodujeme se, že rozložení týmů zachováme protože jsme tak říkajíc sehraní a jezdit ve 12 zde víceméně není možné.

Najeto: 60 Km, zhruba za 7 hodin jízdy.

Trasa ke stažení zde : 29.4.prvni den.gdb

Něco ke stroji Arctic Cat 700

Dnes jsem první den jezdil na zapůjčené čtyřkolce Arcic Cat 700. Řízení čtyřkolky je i v náročném terénu vynikající. Řada cest po kterých jsme dnes projížděli obsahovala vyloženě trialové pasáže s velkými kameny, kdy byl posilovač řízení vynikajícím pomocníkem a ruce byly ušetřeny tradičních rázů.

Čtyřkolka na mně působí lehkým a obratným dojmem tedy lze lehce ovládat a při svižnější jízdě terénem kolka výborně překonává nerovnosti.

Motor je taktéž vynikající a dává čtyřkolce dostatek výkonu i v okamžiku kdy je třeba prudšího zrychlení v náročném výjezdu či průjezdu bahnitou pasáží kdy je valivý odpor na kolech obrovský.

Pneumatiky ITP Terracross jsou taktéž dobrou volbou jak pro bahno tak pro písek i kamenitý terén. Svojí stavbou jen umocňují snadnost řízení čtyřkolky. Srovnám li s Maxis Bighorn jde jednoznačně o pneumatiku, kterou bych doporučil.

Jedinné co mně na čtyřkolce zarazilo je vratkost v bočních náklonech, která může být způsobena nastavením tlumičů a asi by se vyřešila rozšířením. Celkově na mně čtyřkolka Arctic Cat 700 udělala výborný dojem.

Tato stručná recenze je zcela jistě subjektivním a amatérským dojmem nicméně bych považoval za chybu ji zde neuvést. A také nepoděkovat firmě ASP Group za její zapůjčení k vyzkoušení.