Recenzi stroje tentokrát pojímáme netradičně jako kombinaci deníku a samotné recenze a zde ji tedy máte:

Tento víkend jsme se jako jedni z prvních v ČR měli možnost blíže seznámit s novinkou třídy SBS a to strojem Journeyman Gladiátor Z6 EFI EX. Test jsme dohodli víceméně hned, jak jsme tohoto krasavce poprvé spatřili, tedy v pátek na pražské výstavě v Holešovicích. Už tam nám padl do oka svým „okatým“ vzhledem ale i řadou vylepšení oproti přechozí verzi a neposlední řadě také fantastickou prodejní cenou 210 000 Kč. V pátek potom nastal ten očekávaný okamžik a my vyrazili pro stroj do centrály Journeyman ve Stránčicích u Prahy. Na parkovišti dovozce odstavujeme auto a přebíráme úplně nové autíčko v zelenobílém provedení, které má najeté pouhé 2 kilometry. Dostáváme instruktáž, že máme zajíždět klidně a hlavně nic nezničit/neodřít/neulomit protože stroj musí hned v následujícím týdnu absolvovat řadu focení a článků ostatních médií a takže si musí svůj “nový“ stav uchovat. Tudíž maximálně lehký terén a jízda s rozumem.  U nás je toto upozornění vzhledem k dlouhodobě prezentovanému postoji k testování a nezajetému stavu stroje spíše formalita (jsme přece rozumní chlapci a děvčata :D).

Vyřídíme nezbytné papíry a pak už se usazujeme do příjemně tvarovaných sedadel a ladíme bezpečnostní pásy. Když se zakurtujeme, tak konečně vyrážíme na cestu směr Beroun. Čeká nás zhruba 60 kilometrů po asfaltu mrazivým pátečním podvečerem (-5 stupňů). První čeho si po pár kilometrech všímáme je, že vozítko nemá narozdíl od toho na výstavě namontované přední plexi, které by nás chránilo od ledového větru. Na silniční přesuny v zimě je určitě plexi výborná věc (jeho absenci cítíme skutečně intenzivně :D), naopak v terénu jak zjistíme později bude plexi takřka okamžitě od bláta, které lítá od předních kol a tudíž k nepotřebě. Naše první kilometry nás dovádí do Říčan, kde zastavujeme u benzinové pumpy abychom natankovali. Víčko nádrže je umístěné pod sedačkou spolujezdce a my po chvíli bádání zjišťujeme, že je nejprve sedačku třeba odklopit k čemuž slouží táhlo umístěné na zadní straně sedáku. Víčko pak není šroubovací jako jsme zvyklí ze čtyřkolek ale pouze se poootčí a vytáhne.

Pohodlí řidiče a spolujezdce:
Řidič i spolujezdec mají dostatek prostoru pouze statnějším řidičům může mírně překážet řadící páka. Já jsem štíhlý a tak mně rukojeť řadicí páky vychází nad nohu a tudíž o její existenci i při delší jízdě vůbec nevím. Dva statnější řidiči, kteří do stroje v průběhu testu usedli si oba nezávisle na sobě na umístění řadící páky mírně stěžovali. Sedadla jsou výborně tvarovaná a tak nás ani po několikahodinové jízdě terénem nijak nebolí záda. Místo na nohy je taktéž dostačující. Z hlediska bezpečnosti nám přijde mírně riziková absence bočního rámu v případě převrácení na bok bude s nejvyšší pravděpodobností rameno řidiče či spolujedce v kontaktu s terénem a to i přes látkovou síť, která se zapíná místo dveří. Bezpečnostní pásy sedí skvěle za jízdy neobtěžují ale nepustí Vás z místa. I v terénu a náklonech je posezení stále komfortní a poskytuje řidiči jistý pocit. Výborná je pak možnost jednoduše si nastavit výšku volantu což také umocní komfort pro řidiče.

Stroj je skutečně nový a motor i variátor si každým kilometrem sedá, reakce všeho, brzdy nevyjímaje jsou zpočátku vláčné a vlažné ale s každým ujetým kilometrem se všechno výrazně zlepšuje. Když dojíždíme do ulic Prahy autíčko už reaguje na plyn o poznání ochotněji a my si užíváme mrazivou spanilou jízdu. Mašina je hodně okatá takže na každé křižovatce cítíme zvědavé oči kolemjdoucích. Posledních 8 kilometrů jízdy z Berouna jedeme terénem (dobře najetou cestou) už za tmy. Hned po prvních metrech zjišťujeme, že průjezd blátem a loužemi znamená sprchu pro osádku a tedy ten pravý offroad pocit z jízdy :D.  K domovu dorážíme zmrzlí na kost s ujetými 80 km ( mírně jsme bloudili v Praze) ale nadšení z prvotního seznámení s tímhle vozítkem.

Světla:
Autíčko svítí skutečně dobře takže je jízda v noci bez sebemenších problémů. Přepínání dálkových a potkávacích světel je na středovém panelu a za tmy se dost obtížně „loví“. Nicméně díky tomu, že potkávací světla svítí skutečně dobře na ty dálkové skoro nedošlo. Co je při přesunech na silnici horší jsou blikny. Jejich ovládání je taktéž umístěno na středovém panelu a jejich ovládání není ideální. Není ani tak problém směrovku zapnout ale její vypínání chce cit jinak si zapnete směrovku opačnou v rukavicích se zmrzlou rukou je to úkol velmi obtížný. Naštěstí je středový panel i ovladač směrovek umístěn tak, že jej může ovládat i spolujezdec a tak to při přesunech skončilo i u nás.

V sobotu ráno doráží kluci a společně vyjíždíme na celodenní testování. Spolujezdce tentokrát nechávám doma a hned po prvních kilometrech zjišťuji, že i přes jeho muší váhu jede autíčko lépe když jedu sám. Tentokrát jedeme čistě terénem a já chválím podvozek protože tam, kde jsem na čtyřkolce skákal jako koza jedu autíčkem takříkajíc na pohodičku. Dávám si svižnou jízdu po najetých polňačkách a k mému údivu zjišťuji že autíčko docela uhání . Na beznince kluci konstatují, že „jedu jako kráva“ a že je také překvapuje jak autíčko peláší i v místech, kde jsou docela díry koleje od traktorů atp.. Tankuji benzín a zhruba odhaduji spotřebu na nějakých 12 – 13 litrů, není to málo ale autíčko má relativně slabý motor, takže se hodně „šlape na plyn“. Po natankování míříme terénem až na Sýkořici, kde zastavujeme na krátkou pauzu a já nakládám spolujezdce (Keeper junior), který s námi pojede na Kladenský trial.

Podvozek:
Nový Gladiátor Z6 EFI EX má kompletně přepracovaný podvozek což znamená upravené stabilizátory, delší ramena a nitrogenové nastavitelné tlumiče. Nerovnosti překonává čtyřkolka skutečně skvěle a velké nerovnosti /náklony díky dlouhým zdvihům tlumičů neznamenají žádný velký problém a jízda je sktuečně komfortní.  Všichni jsme se shodli v tom, že výjezdy které jsou  na čtyřkolce už v kategorii „svíravé“ jede autíčko takříkajíc „s prstem v nose“.  Stabilita ve výjezdech a sjezdech nás tedy skutečně překvapila. Takže podvozek musíme hodnotit na výbornou s tím, že pro delší užívání bychom tovární „default“ nastavení tlumičů mírně poladili.

Po pauze vyrážíme a Keeper junior dělá navigátora. Chceme jet terénem a místně znalý navigátor je skutečně výhodou. Po pár kilometrech je jasné, že autíčko nelze neumazat :D. Cesta je bahnitá a přední kola nás krmí sprškami vody s blátem. Autíčko ale frčí jak o závod a tak si bahna nevšímáme :D. Jedeme takřka bez potíží až do okamžiku kdy se cesta změní v čerstvě vytěženou mítinu a doposud lehký terén přechází do těžšího.  Posledních pár set metrů k silnici tak jedeme přes větve a hluboká jezera bahna.  Autíčko vše zvládá na jedničku akorát moc není vidět jakou že to má barvu :D.  Dále pak bez obtíží dorážíme na Kladenskou Haldu kde probíhají trialové závody.  Parkuji autíčko do depa a sleduji zájem všech diváků.  Zkoukneme trialy dáme sváču a projíždíme nezamlíkované trasy v areálu. Stroj se pořád rozjíždí a začíná mně dělat skutečně radost.  Nakonec ještě svezeme holky a pak už frčíme zpět na Sýkořici, kde musíme bahňáka důkladně umýt. Domů dorážím kolem 6 večer (dnes najeto zhruba 120 km).  

Motor a převodovka:
Motor je klasický Gladiátor X6 s objemem 594cm3 s elektronickým vstřikováním Bosch.  Kombinace s váhou stroje 498 kg nedělá z této mašinky nějakého agresivního dravce pro adrenalinové výlety na hranice možností ale spíše super výletní vozítko které bez ztráty kytičky zvládne i poměrně extrémní terén. Variátor si celou dobu testování hodně sedal a tak jsme se přes poměrně vlažný počátek dostali po zajetí k docela svižnému projevu který určitě nikomu dech nevyrazí ale na druhou stranu ostudu neudělá. Maximální rychlost bude někde kolem 80 km/h což bohatě stačí na přesuny po asfaltu a v terénu je rychlost asi maximum, aby se takhle velký stroj dal prohnat lestní cestou či členitým terénem. Převodovka a připínání 4×4 fungovalo skvěle. Studené starty a vůbec chod motoru jednoznačně super, první škrtutí a běží i po relativně mrazivé noci a stání venku (-8).

V neděli ráno přijíždí jeden natěšený zákazník, který dostal info, že stroj bude u nás a tak mu ho přistavuji na louku k vyzkoušení. Po krátkém testu je pán rozhodnut koupit a my nasedáme a výletem přes český kras míříme zpět do Stránčic. Za zhruba dvě hodinky pohodové jízdy pak stavíme v areálu prodejce a se slzou v oku stroj odevzdáváme.  Bylo to krásné svezení a pro rozumného cestovatele určitě zajímavá volba. Celkem jsme najeli 280 kilometrů z toho takových 80 terénem.

Brzdy:
Brzdy jsou kotoučové na všech čtyřech kolech. Zpočátku se nám zdálo, že je reakce vlažná ale po zajetí brzdí brzdy skutečně výborně. Motorová brzda pak brzdí tak skvěle že s ní při rozumné jízdě mimo terén víceméně vystačíte.

Závěr:
Toto krátké seznámení se strojem nám určitě nedalo dostatek zkušeností k nějakým závěrům co do kvality výdrže atd. Co jsme ale měli možnost vyzkoušet je chování stroje jak na silnici tak v terénu. Po tomto krátkém oťukání můžeme prohlásit že stroj předčil naše očekávání protože jsme od 600 příliš neočekávali a  mile nás překvapilo, že lze jezdit svižně a že v terénu výkon nijak zásadně nechybí. Pokud tedy nehledáte raketu, se kterou se budete drápat na tři metry vysoké skály a pálit gumy na počkání může být pro Vás tento stroj znamenat zajímavou volbu. Cestování v SBS přináší i pro spolujezdce zcela jiný prožitek z jízdy a jak jsme si ověřili i se slabším strojem se dají zdolávat i náročnější terény leckdy i takové které ze sedla čtyřkolky nahánějí strach.  Zajímavá zpráva pro všechny zájemce je taková, že Vám již dnes můžeme prozradit že se v dohledné době tento stroj zařadí do dlouhodobého testu s ATV-Expedice.cz a tedy si budete mít možnost přečíst i o našich zkušenostech z expedičních cest.

 ——————————————————————————————————————————————-

Pro ty z Vás, kteří čtou tuto recenzi  jako první od nás nakonec doplňujeme, že stroje testujeme provozem, tudíž jezdíme jak silnici tak terén od lehkého po nejtěžší. Netestujeme ale stylem, kdy se dvakrát objede louka za areálem prodejce či v druhém extrému se stroj dopraví do vojenského prostoru, kde se narve do té nejhlubší louže a tam se na něm rajtuje dokud něco nepraskne. Nečekejte tedy recenzi typu „prvních 200 metrů zamrzlého koryta potoka jsme projeli potom nám kus ledu ulomil poloosu a tudíž je stroj nekvalitní :D“ atp.. Vždy jezdíme a testujeme hlavou a stroj podrobujeme optikou expedičního cestovatele, který zdolává terén tak jak mu přichází do cesty a ke stroji se chová tak že jej bude potřebovat funkční i po zbytek expediční cesty. Krátkodobé testy pak vnímejte čistě jako subjektivní seznámení se s testovaným strojem. Naše závěry a doporučení vždy vychází až z dlouhodobého užívání.

Zde krátké video z testování: