Ráno se scházíme již v kompletní sestavě opět u výborné snídaně. Tentokrát se kluci shodují, že chrápu stejně vydatně jako Tlusťoch (mám rýmu jako trám noční couračka s mokrou hlavou mně neprospěla). V noci mně proto vzbudí Keeperovo tahání za nohu když se posadím vyděsím ho k smrti protože mám v uších papírové kapesníky tedy tlumiče ala Shrek :D Jeho ježiši ty vole jsem se tě leknul mně i ve stavu rozespalém rozesmálo. Ráno dává tuhle noční historku k dobrému a tak začínáme opět zvesela.

Domlouváme se, že budeme vyjíždět ve dvou skupinách a zachováváme již usazené rozdělení tedy: Keeper, Silver, Tlusťoch, Pája, Mrtvolka, Nechuťák a ve druhé skupině Bob69, Mark, Johanik, Troublemaker, Ota, Jarda58.

Krátkou poradou domlouváme, že vyrážíme směr Svatá Helena po červené značce. Ihned za vesnicí začíná poměrně trialový výstup kamenitou cestou na hřebeny hor. Cesta je skutečně kamenitá a teprve po překonání hřebene mizí v lese.

Po pár kilometrech ale zjišťujeme, (jako již tradičně), že jsme se odchýlili od značené trasy a tedy jedeme víceméně za šipkou.

Po včerejším dni jsou už všichni docela opatrní a tak se terénem prodíráme vcelku bez problémů. Občas narazíme na užší úsek či vymletou cestu. V jednom výjezdu se cesta nepříjemně naklání a k mému zděšení je po svahu dolů holý sráz beze stromů. Kutálení by tedy znamenalo kompletní odpis čtyřkolky a dost pravděpodobně i jejího bezmocného pilota.

Už nástup do této pasáže byl zajímavý jelikož se najíždělo po totálně vymleté cestě která končila právě zmíněným šikmým výjezdem. Na fotografii vpravo je patrné, že kluci ochotně čekají na slabšího jedince :D.

Tedy mně normálně ujeli. Finální úsek s prudkým náklonem končil ještě „nakopávacími“ kořeny (to pro případ když by mně činilo problém čtyřkolku na ty dvě kola dostat). Naštěstí Silver tušil a tedy mně v poslední chvíli přispěchal na pomoc a s jeho pomocí jsem tenhle úsek jak střižený pro kardiaky překonal.

Co vám budu vyprávět už když jsem zdolával spodní úsek vytvářel jsem si solidní škrtátko v kalhotách :D Jak jsem pak říkal dobře to dopadlo jenom jsem u toho trochu prděl :D

Po pár kilometrech jízdy zjišťujeme, že jsme se odchýlili od značené trasy a tedy jako obvykle jedeme víceméně za šipkou.

Po zhruba dvou hodinách jízdy jsme sjeli k potoku ústícím do Dunaje. Při jeho překonávání Silver zapadl do písku a při tahání ven (směrem dopředu) Keperovi maximálně pomáhal se zařazenou zpátečkou :D. Po koupeli v potoce jsme bez větších obtíží sjeli k Dunaji a po jeho břehu vyrazili směr bezínová pumpa.

U pumpy zjišťujeme, že benzín lze nakoupit jak za Rumunské Lei tak za Euro. Vrací se v Lei což nám nevadí alespoň máme pár drobných na pivo. Rumunské peníze jsou podobně jako peníze Izraelské igelitové :D Od teď tedy platíme v igelitech :D

Po doplnění paliva jedeme kousek podél Dunaje.

Vyrážím kousek napřed abych si užil svižné jízdy (přeci jen Arcic Cat je proti mému Blejdu poněkud výkonější strojek) a po chvíli stavím u hlídky policie, která se osvěžuje u místního pramene. Do vysílačky hlásím, že stojím u policie ať kluci dorazí. Na to dostávám odpověď od Nechuťáka “ tak to jeď rychle do prdele nemám u sebe doklady :D „.

Míjíme tedy hlídku a po chvíli jízdy klukům vodníkům nedá ta velká řeka spát :D. Jedeme tedy na chvíli k vodě a kluci se ráchají i se stroji u břehu řeky. U břehu je docela bordel a smrad proto mně překvapí krásná zelená ještěrka vyhřívající se na kameni poblíž.

Po chvíli blbnutí opět nasedáme a po silnici stoupáme do hor ke Svaté Heleně. Okolní kopce mírně hyzdí větrné elektrárny a k nim vedoucí nové silnice. Výhled na Dunaj je ale parádní podívanou. Monstrózní řeka se zakrojila do úpatí Banátu a vytváří opravdu úžasnou scenérii.

Příjezd do Svaté heleny je v našem podání jak jinak než pompézní protože hned v úvodu Nechuťák nabourá Silvera a ohne mu SPZ :D Následuje tradiční focení u cedule prohlídka vesnice a pokračujeme okruhem dál.

Jako pokračování cesty vybíráme červenou značku vedoucí směr Turecká jeskyně. Terén je místy náročný velké balvany a pár docela ostrých výjezdů prověřuje naše stroje ale i zručnost kterou zde každým dnem prohlubujeme.

Hledání značek je vyloženě orientační záležitost a tak o vtipné okamžiky není nouze. Například Tlusťoch se v jeden okamžik vydává na kopec hledat pokračování a přitom nás zcela ztrácí. My stojíme uprostřed louky a bavíme se tím jak na horizontu kopce bloudí :D a vyhlíží nás jak mařenka světélko perníkové chaloupky :D

Uprostřed luk pak proběhl oběd v duchu Adventure Menu. Těsně před odjezdem nám firma darovala na vyzkoušení sadu outdoorových jídel na vyzkoušení a to včetně samoohřívacích balíčků.

Rychle tedy rozbalujeme dvě jídla ( jedno jídlo má 500g a bohatě vystačí pro dvě osoby) a za pomoci samoohřívacích balíčků je pod kolem čtyřkolky ohříváme. Máme kuře na divoko s rýží. Jídlo je dobré a shodujeme se na tom, že je poměrně vydatné. Určitě je to o chuti protože každý má rád něco jiného ale univerzální kuřecí dáváme všichni.

Opět obědváme uprostřed přírody pod košatým strome a užíváme si tu ničím nerušenou pohodu.

Po obědě vyrážíme dál směr Turecká jeskyně. Ještě než odrazíme od obědového místa dostávám žihadlo. Pomalu si zvykám protože to je již druhé a místní hmyz pravděpodobně usoudil že bych si to bez žihadla denně asi neužil :D.

Sjezd k jeskyni je parádní. S Tlusťochem jsme se spustili až do jejího ústí, kde se chladíme ledovým vzduchem a užíváme si kamenitý výjezd ven.

Od jeskyně pokračujeme kaňonem až k zatopené lomové štole kterou jsme míjeli při příjezdu do Gerniku. Cestou narážíme na krásnou přehradu a projíždíme malebným krasovým kaňonem.

U zatopené štoly osvěžujeme těla a já se vydávám hledat nějaké kamení z pozůstatků místní těžby. Našel jsem docela pěkné vzorky které jsem po návratu domů určil jako Chalkopyrit, který se zde těžil kvůli vysokému obsahu mědi a zlata. Mimoděk jsem si zde tedy rozšířil mineralogickou sbírku :D To by člověk netušil na co vše na čtyřkolkách narazí.

Po odpočinku pokračujeme do vesničky Padina Matei, kde nám domorodci radí teréní cestu do Gerniku. Pár set metrů za vesnicí však opět ztrácíme orientaci a tak následuje hodinová jízda v kruzích o poloměru zhuba 800 :D

Když už se nám točí hlava tak vyrážíme směr výše položená louka, ze které se pro změnu prudkým sjezdem vracíme zpět. Nakonec vše dobře dopadá a tak nacházíme červenou značku po které se vracíme zpět do Gerniku.

Hned jak sklouzeme do vesnice nacházíme zubícího se Tlusťocha, který jako předvoj zabírá zahrádku v restauraci a objednává všem pivo. Hostinský pak přináší ochutnávku místní slivovice, která se zvhává v bleskovou pijatiku. Do dobře rozjeté smrtící akce přijíždí druhá parta, která nás nenechává ve štychu a rychle nás v pití dohání.

Protože se blíží čas večeře vyrážíme do chaloupky, kde nás hned pobaví Silver který nově nabitou silou místní slivovice vyvrací vrata od dvora :D

Za dnešek jsme najeli zhruba 80 km za 7 hodin. Terén byl dnes lehký až středně těžký. Večerní popíjení pak bylo vyloženě těžké :D

Najeto: 80 Km, zhruba za 7 hodin jízdy. Trasa ke stažení zde : 30.4.druhy den.gdb

Deník druhé skupiny (zapsal Johaník):

Ihned po luxusní snídani jsme vyrazili směrem na Luibcovou přes vesničku Sichevita. Po několika km jsme se po projetí vesnicí dostali do koryta řeky, kde jsme si dali několik km po proudu, občas se někdo zasekl lehce v potoce pod vodou (jako například já), nikdo ale zatím neutopen, teda krom několika variátorů a následně naskočení do nouzových režimů obou Canamů, což se ostatně stalo pravidlem po celý týden ježdění po okolí Gerniku :-)

Nejhlouběji se ve vodě asi dostal Vojta s Canamem, kterého jsme následně raději vytáhli :) Po projetí vesnice jsme se dostali až k Dunaji, následně kousek po silnici až do Luibcove a pak opět do potoka několik km proti proudu směrem do hor. Pár km nás čekala silnice 3 třídy, což znamená polní cesta nesjízdná pro osobáky :-) Konečně taky nastal jeden lepší výjezd, kde se nám trošku zasekl Otas, po druhém záseku se směrem vzhůru vydal na Otově Dinli Mára, bohužel po vyjetí kopce nechal Mára zařazenu zpátečku a Otovi se povedlo pod plným plynem rozjet do mého Jumba, kterému lehce potunil celý předek :-D

Všichni byli už nahoře, avšak Bob nikde, cestou mu umřela kolka, snažil se startovat, ale bez úspěchu. Po asi půlhodině hledání závady jsme našli vypadlý karburátor, nasadilo se a šup pokračovat dále. Následovalo pak několik kilometrů po kopečkách, loukách atd, celkem najeto něco přes 80 km.