Dnes se budíme do vyloženě slunného dne. V rychlosti snídáme, nasedáme na stroje a míříme k pumpě. Tankujeme a Tlusťoch odjíždí do centra poslat pohled dceři. Když mají všichni natankováno vyrážíme za Tlusťochem. Kolku nacházíme na náměstí u sámošky a tak parkuji Z6tku hned za ní. U vchodu stojí několik mladých rumunek, tak se kocháme, když tu se zjeví Tlusťoch a za ním cikánka v červeném tričku. Tlusťoch nás hned varuje, že na něm vyžebrala 1 euro, a že letí shánět pohledy jinam. Pak nastává sranda protože se cikánka zavěsí na nás a do zblbnutí chrlí „da un euro“ tedy dej jedno euro, dej jedno euro :D. Holky u sámošky z toho mají totální švandu. Já vydržím několik minut a pak podléhám a lovím plechovku s limonádou :D, kterou jí vrazím do ruky v naivní představě, že se s ní zašpuntuje :D. Kdepak „da un euro“ pokračuje dál :D. V tom vzadu na parkovišti zahlédnu projíždějící kluky a tak jí je ukážu, ona zbystří a frrrr, jde svůj recitál předvádět jim a tedy se kolorit opakuje :D. Naštěstí se vynořuje Tlusťoch a tak sedáme na mašiny a frčíme z města.

Za městem najíždíme na hřebenovou cestu na které jsme včera skončili ale po pár kilometrech odbočujeme na tu lesní svozovou, co se mně předtím tak líbila. Po pár set metrech začíná totální hardcore stoupání. Vymletá cesta, ve které jsou místy i metr hluboké koleje, velké šutry klacky a ještě to pekelné stoupání. Jedem první tak si říkám, že to prostě kus zkusíme. Ztka je ve výjezdech i sjezdech skutečně pohoda je široká a tak se zpočátku drápeme docela v pohodě. Místy je kolej tak hluboká, že musíme hodit kolo na svah a se spolujezdcem Bimbajsem juniorem jsme tak střídavě buď na jednom nebo ma druhém boku.  Každou chvíli zastavuji a sleduji kluky na kolkách jak se drápou pod námi. Vidět jsou podvozky jízda po zadních a v jedné zatáčce to dokonce Bimbajse seniora cela vyhodí ze sedačky :D.  Když se znovu rozjíždím narážím  hned za zatáčkou na čtyři terasovitě zapasovené balvany. Říkám si chce to rozjezd a ono to půjde, vrážím plyn na podlahu a cítím jak se mi potí úplně všechno :D. Ztka dvakrát poskočí a jsme nahoře.  Bimbajs jen konstatuje jestli jsem si všiml, že jsme kus jeli po zadních :D Noo to bylo něco, a pohled do rokle na klidu nepřidal :D.  

O pár metrů dál zase sklouznem bokem a máme autíčko na dvou kolech, Bimbajs vyskakuje a i tuhle pasáž nějak zvládáme.  Nakonec se vydrápeme pod vytěženou mýtinu a všichni zastavujeme. Bylo to maso. Tlusťoch se Stříbrňákem vyráží dál prozkoumat terén a my vstřebáváme adrenalin :D. 

Když orazíme jedu za klukama ale cesta dál vypadá ještě více pekelně navíc jsou všude mraky větví a hluboké bahno. Domlouváme se tedy na otočce což se nám podaří jen Silver zapadá a tak mu kluci pomáhají naviákem. Když jsme z části otočeni zazní z vrcholu burácení motoru a klakson, který připomíná rozdrážděný parník :D. Jede sem těžařský traktor a za sebou vláčí obrovské klády. Ustupujeme tedy dolů a dáváme si ten adrenalin v opačném směru. Když se níže sejdeme uhybáme z cesty a pouštíme Rumuna před sebe. Chlapík s náloží klád letí jak tank a je z kopce rychlejší než my. Když jsme zpátky v údolí oddychujeme a vyměňujeme si zážitky z téhle adrenalinové vložky :D. Pokec naruší až Rumun na čtyřkolce (CanAm), který u nás staví a radí nám, kam se vydat, nicméně nás směruje přesně tam, odkud jsme se právě vrátili. Nakonec zamíříme o údolí dál, kde nacházíme docela pohodovou cestu a tak projíždíme kolem potoka krásnou polňačkou kolem pastvin a lesnatých kopců. Občas zamíříme na nějaký ten kopec s vyhlídkou a stoupáme dál do hor.  Přiblížilo se poledne takže zastavujeme ve stínu osamoceného stromu a dáváme si tradiční oběd v trávě.

Po obědě zahlédneme v protilehlém svahu cestu slovo dá slovo a už se k ní spouštíme jak jinak než potokem a tedy težkým terénem. Když jsme konečně na ní pokračujeme vrstevnicí kolem vrcholů a projíždíme dva opuštěné lomy na břidlici. Cesta ale tak jako spousta dalších končí, takže se motáme na řadě odboček a odplavených písčitých sjezdů. Po zhruba další hodince přijíždíme na další konec cesty tentokrát u salaše místních zemědělců. Za chvíli se vynoří Rumun a radí nám, kudy se dostaneme do údolí.  Chvíli s ním pokecáme a pak už následujeme jeho tip a padáme dolů písčitou cestou zakončenou lesní trialovou pasáží.

Pod cestou narážíme na bránu skrz další salaš tak jí projíždíme a po pár metrech přijíždíme na cestu vedoucí do vesnice a dál směrem k Viseu de Sus. Kolem 5 hodiny odpoledne potom přijíždíme k Viseu a umýváme stroje v potoce. Když máme zhruba umyto zamíříme do hospůdky v centru, kde parkujeme a dáváme si pár chlazených pivek u jejichž konzumace pozorujeme místní děvčata na promenádě centrem města.

U družné debaty se přiblíží čas večeře, takže se přesouváme k penzionu, kde povečeříme dáme pár tradičních panáčků tsujky a pak už hajdy na kutě. Na nějaké flámování není síla, takže postupně upadáme do blaženého spánku s vidinou zážitků dalších dnů.

Kompletní foto: SilverX5, Keeper, Mrtvolka
Text: Vojtěch Lysenko (mrtvolka)