Jako tradičně ráno vstáváme, dáváme snídani a pak už fofrem nasednout na stroje a společně zamířit k benzinové pumpě. Dnes je oblačno a o trošku chladněji. U snídaně jsme se dohodli, že opět zamíříme do městečka Borša, odkud zkusíme vyrazit do opuštěných dolů na měď zlato a stříbro. Cestou do Boršy tradičně  projíždíme Moisei, kde probíhá trh, na kterém prodávají takříkajíc všechno, od oblečení po potřeby zemědělců, sůl pro zvířata atp.. Velký mumraj a spousta nakupujících skoro ucpává silnici, takže projíždíme krokem.

Když dorazíme do Boršy pokračujeme dál směrem na Baile Borša, za kterou vjíždíme do prvního opuštěného dolu. Celá oblast Maramureš je zajímavou mineralogickou lokalitou a vzhledem k tomu, že je mineralogie jedním z mých koníčků nemůžu si zastávku nechat ujít. Je jasné, že na výsypkách v řadě případů zahrnutých zeminou příliš nálezů nebude, ale z Banátu jsem přivezl velmi pěkné vzorky Chalkopyritu a kubických vzorků pyritu tak očekávám, že zde najdem také něco zajímavého. Zastavujeme tedy a přehrabujeme kamení. Nejšťastnější ruku má Keeper, který po chvilce přináší pěkný vzorek Chalkopyritu a další na sebe nedají dlouho čekat.  Když máme nasbíráno sedáme na stroje a vyrážíme po staré těžařské cestě vzhůru na hřebeny. Dnes si mezi sebou různě prohazujeme stroje a tak ve výjezdu nahoru testuji zapůjčenou AC700, kterou nám na tuto expedici a hodnotící test zapůjčila firma ASP Group. Cesta stoupá ostře vzhůru a před námi se po chvilkách otevírají parádní pohledy do krajiny, ale i na zasněžené vrcholy nad námi. Kočka letí jako s větrem o závod, motor je skutečně parádní, ale v zatáčkách mám díky absenci stabilizátorů velmi vratký pocit (dobře si jej vybavuji i z krátké verze tohoto stroje), tudíž do nich hodně brzdím.  Stoupáme zhruba 5 kilometrů. Ve výšce cca 1500 metrů narážíme na lom se štolami. Další cesta na hřeben je totálně zavátá sněhem. Chvíli se tedy pokoušíme sněhem prokousat a blbneme v závějích pak se ale domlouváme, že sklouzneme zpět a budeme pokračovat za lomem cestou dál do údolí.

Sjezd dolů si dávám také na AC 700 a to svižným tempem, abych nahnal čas a mohl se dole ještě pohrabat v kamení. V poslední pasáži cesty ale špatně odbočuji na cestu, jejíž existenci jsem si směrem nahoru vůbec neuvědomil, takže se objevuji na kraji města, abych se rychle otočil a zamířil zpátky. Když se vrátím na odbočku kluci akorát přijíždějí. Dáváme tedy cigár pauzu a já pro změnu přesedám na Bimbajsovu Polárku. On sedlá AC700 a vyrážíme dál. Odjíždím první a beru za Polárku, abych si vyzkoušel ten proklatě silný motor, jede to skutečně jako drak a tak zastavuji až zhruba po kilometru. Všichni přijíždí jen Bimbajs chybí :D. Důvod je mi vzápětí jasný, když zjistím, že mně v kapse tlačí klíče od Kočky :D. Opět se tedy zasmějeme na můj účet (jsem holt hlava děravá) a já ho jedu chudáka vysvobodit :D.

Když jsme všichni pohromadě míříme dál do údolí skrze staré opuštěné lomy a svozové cesty. Jedeme podél horského potoka a krajina kolem je  parádní. O kus dál míjíme ceduli medvědí rezervace a tak chvilku zažertujeme, že snad konečně uvidíme nějakého méďu naživo. Vezu se na Polárce, která sice občas skoro chcípne (závadu Bimbajs loví bez úspěchu už řádku měsíců) ale když jede, je to raketa. Na jedné z rovnějších pasáží vyhecuju Tlusťocha k závodu, který končí tím, že mně bez problémů naloží (litrový CA asi fakt nemá konkurenci) ale vzápětí už předemnou vezme kámen a nadvakrát prorazí pneu. Zastavujeme tedy a lepíme přičemž díra polkne několik knotů. Při lepení díry uhybáme teréňáku, který proti nám přijíždí odkudsi z hor.  Když je spraveno vyrážíme dál a po několika kilometrech vystoupáme až do oblasti sněhu tedy opět narazíme na zcela zavátou cestu ve které jsou zřetelné stopy po otáčení onoho teréňáku. Vpředu je Keeper a Silver, kterým se podaří přes první závěje prokousat ale pak jede Pája, který tradičně cestu dokonale zašpuntuje :D. Na řadu tedy přichází navijáky a když Páju osvobodíme sjíždíme kousek níže na oběd v trávě.

Po obědě zkoušíme řadu jiných cest s cílem se dostat na hřebeny. Kdesi v průběhu opět prohazujeme stroje a já tak zase sedím na AC700. Jedna taková cesta vede parádní lesní pasáží a končí na velké mýtině po polomu. Výhledy jsou famózní a tak se ve snaze dosáhnout hřebenovky drápeme výš. Nakonec se ale otáčíme a to na úzké cestě na hraně příkrého horského svahu. Při pokusu o otočení kočky skončím na dvou kolech. Přibíhá Keeper a tak se nám stroj podaří otočit… uff málem jsem si stříkl do dresu. Zpátky v údolí jedeme první já a tlusťoch a nacházíme kamenitou svozovou odbočku vedoucí kamsi vzhůru.  Necháváme tedy Páju na cestě čekat na kluky a vyrážíme na průzkum. Výjezd je kamenitý místy podemletý a vyspravený kládami ale dá se.  Zhruba v polovině kopce tedy stavíme a voláme vysílačkou ostatním, aby se vydali vzhůru.  Když kluci doraží Keeper je mírně nafouklý, jakože to tu nehodlá rozbít a že jsme „píííííííp“ :D.  My jen konstatujeme, že tenhle výjezd nebyl o nic těžší než ty ostatní ale všichni taky víme jak málo stačí k tomu, aby se člověk začal víc bát nebo se rozhodil z koncentrace, ani mně totiž nebylo po předchozím alotriu s otáčením úplně blaze :D.  Po krátké pauze tedy vyrážíme dál a po pár set metrech vyjíždíme na hřeben se salaší :D Heuréka .. otevře se nám krásný výhled, který nedobré pocity z nepříjemného výjezdu zcela rozptýlí.

Dál pokračujeme po hřebeni a kocháme se výhledy do kraje. Louky jsou poseté horskou květenou no prostě pohádka.  Nakonec kluci zablbnou na sněhu a společně opět padáme do údolí. V údolí pokračujeme relativně pěknou cestou, která nás po zhruba 10 kilometrech přivede opět na hřebeny, tentokrát ty protilehlé. Máme možnost se podívat na o trošku níže položený hřeben, na kterém jsme stáli předtím. Cesta ale klasicky končí na vytěžené mýtině plné větví a dále jsou jen mraky sněhu.  Je pozdní odpoledne a tak otáčíme a sjíždíme k salaším o pár set metrů níže. Když zastavíme zjišťujeme, že nám chybí Bimbajs takže se s Pájou vracím zjistit co se děje. Nacházíme ho těsně pod hřebenem s prasklým, respektive vytrženým tlumičem na Polarisu. Voláme Keeperovi, aby dorazil pomoci a mezitím převracíme stroj a sundaváme kolo. Když Keeper dorazí kluci zkouší tlumič nasadit ale zjišťují, že je vytržený závit a tedy, že to tady neopravíme. Stahujeme pružinu s tlumičem natvrdo a Bimbajs krokem spouští stroj z kopce.  U salaší se domlouváme, že sjedeme dolů do údolí, kde počkáme a Bimbajs junior s Pájou dělají porouchaném stroji doprovod. Dolů jedeme svižnou jízdou je to zhruba 5 kilometrů, které jedem skoro v závodním tempu. U potoka zastavujeme a čekáme na kluky. Cesta dolů jim trvá hodně dlouho a tlumič cestou několikrát vyskakuje.

Když se dole všichni sejdeme navrhuje Keeper, že pojede pomalu s Bimbajsem do Boršy (cca 10/15 km) a my, že dojedeme k penzionu, kde já zkusím sehnat malý vlek a vyslat Páju, aby se porouchaný stroj přivezl. Jak domlouváme taky činíme, takže sedáme na stroje a frčíme do penzionu, kam zhruba za hodinku dojíždíme. Rychle najdu majitele a domlouvám s ním zapůjčení malého vleku na záchranu porouchané čtyřkolky. Vlek je v kůlně není na něm SPZ a nemá papíry. Než se ale naději kluci už demontují plachtu s konstrukcí, přehazují SZP z Pájova vleku a  připojují vlek k autu. Ten ve vteřině vypálí autu pojistky tak, že svítí jen půl auta. Není ale čas řešit detaily protože se stmívá a takže Páju vysíláme na záchranou misi a sami míříme na večeři. Zhruba za hodinku přichází zpráva, že se kluci setkali v Borše naložili kolku a míří zpět, aby pak za zhruba dalších 30 minut dorazili k penzionu.  U večeře pak poděkujeme Keeperovi a Pájovi za ochotu ale vlastně všem klukům, kteří ochotně pomohli se svozem Polárky/Posrálky. Bimbajs je na Polaris definitivně rozezlen je to již druhá expedice, kde ho stroj nechal na holičkách a v dobré náladě ho udržuje jen fakt, že bude po zbytek výpravy testovat stroj AC 700, který měl původně testovat Pája. Notně znaveni pak uleháme a mně se ani nedaří učinit poznámky do deníku … Dnes jsme skutečně vyčerpaní do mrtě.

Kompletní foto: Keeper, SilverX5, Mrtvolka
Text: Vojtěch Lysenko (mrtvolka)