Po dnešní den se nic mimořádného nestalo :D. Ba né kecám :). Tento den je mimořádný stejně jako všechny dny předchozí a zcela jistě i následující.

Noc byla pohodová až do okamžiku, kdy pes, který si nás krátce po příjezdu osvojil a Siver si jej nastěhoval do pokoje nezačal jančit a štěkat jako o život :D Uklidnil ho až Tlusťochův mocný hlas, kterým ho vykázal z chalupy (citace této mírné domluvy není možná :D). Dnes se snídají opět buchty výborné dokonce se švestkovými povidly jak to píšu mám na jednu chuť.

Po snídani vyrážíme k benzínové pumpě doplnit jak kanystry tak čtyřkolky. Včera jsme v bloudící koncovce dolévali poslední zbytky a tak jsme takříkajíc na suchu. K pumpě sjíždíme cestou, po které jsme sem dorazili tedy skrz Padinu Matei.

U štoly, ze které vyvěrá voda stavíme a občerstvujeme se z darů sponzora Shock Energy. Včera nám kluci ze skupiny B říkali o možnosti zajezdit si v místním opuštěném lomu a tak zkoušíme uplatit vrátného. Ten si bere karton piva a ukazuje nám cestu do lomu. Okolí je opravdu pěkné, ale pro nás z Českého Krasu to zase taková pecka není :D přeci jen máme Čertovy schody a řadu lomů za humny. Užíváme si tedy nějakého toho bahnění a sbíráme kamení.

Ještě jsem neuvedl, že dnes, abych si taky užil pořádného tanku jedu na Blejdovi. Jsem trošku smutný z jeho vykutáleného stavu ale jede a to je podstatné :D V lomu se tedy nebojím a dávám si nějaké to „bahněníčko“. Voda v kalových loužích je zbarvená železitě a bahno lepí jako fík.

Když se dostatečně vyřádíme míříme do údolí k benzinové pumpě. Tankuji opět za Eura a tak se mně začínají hromadit vrácené igelity :) Snad je zvládnu utratit.

S plnou nádrží je hned veseleji a tak se rozhodujeme, že vystoupáme k měděnému dolu v úbočí skal nad Dunajem. Stoupáme tedy po opuštěné panelové cestě vzůru k rozpadlým budovám. Zjišťujeme, že důl úplně opuštěný není a místní cikáni zde stále paběrkují všechno co by se dalo zpeněžit. Fotíme tedy výhled na Dunaj a stoupáme k ústí štol v kopci.

Bohužel štoly jsou po pár metrech zavalené a my se rozhodujeme pokračovat po hřebenech hor s vyhlídkami na Dunaj. Jde o lesní svozovou cestu občas hluboké koleje a louže vody.

Jedeme jak jinak než za šipkou a tak se občas musíme vrátit protože to dál nejde :D Čím více se blížíme ke Svaté Heleně les ustupuje a začínají zelené kopce podobné těm u Gerniku. Po pár kilometrech jízdy stavíme a dáváme si obídek. Tentokrát opět v duchu Adventure Menu, kdy jídlo ohříváme normálně na vařiči. Kluci v boxu vyloví lahev okurek a tak je zase hostina jak má být.

Po obědě v trávě odjíždíme a přes travnaté vrcholky kopců míjíme Svatou Helenu dále po hřebenech nad Dunajem. Slunce pálí a tráva za projíždějící čtyřkolkou tak zvláštně voní. Chvíli bojuji s pokušením někde se svalit a jen tak si ležet :D. Hned jak si začnu říkat, že dnes je to vyloženě na pohodu zjišťuji, že kluci vzali šipku skutečně vážně. Před námi je ostrý sjezd z louky a za ním travnatý kopec zhruba 200 metrů kolmo kopcem nahoru. Zastavím a hlásím, že bychom se neměli pouštět do žádných větších akcí. Než to dořeknu zaburácí Can Am a Tlusťoch se řítí dolů. Sjezd je krkolomný, ale následný výjezd je „brutus“. Se zatajeným dechem pozoruji poskakujícího Tlusťocha jak to rve kopcem nahoru. Když dosáhne vrcholu jen zalapám po dechu.

V tu chvíli vedle mně zastaví Keeper a tak se snažím nabourat morálku a hlásím „tohle přece nepojedem ne?“ odpověďí mně ale je „co tu stojíš a koukáš ? Jedeme :D“ a Keeper mizí dolů. No co mně zbývá sjíždím tedy také a uvědomuji si, že mně do helmy zezadu tluče box od čtyřkolky. Nakonec se nějak sklouznu pod kopec a k mé velké úlevě vidím kluky jedoucí po vrstevnici ve snaze najít mírnější výjezd.

Povedlo se :). Výjezd není o moc mírnější, ale máme ho obohacený o nutnost zatáčky v tom hnusném sklonu :D. Paráda, když se v leže na řidítkách nějak otočím směrem nahoru zjišťuji, že ve výjezdu jsou ještě dvě příčné lavice a na jedné z nich vidím couvajícího Páju, který evidentně hledá jinou cestu. Už si zase prdím do overalu :D. Nakonec se podvolím osudu beru za plyn a nějak se na kopec vyškrábu. Srdce mně buší jako zvon ale výhled, který se nám na kopci otevírá prožité hrůzy rychle přebíjí. Je to paráda. Koukáme na záhyb Dunaje a kocháme se.

Dál po hřebeni to nejde. Pod námi je údolí a my se tedy spouštíme po kamenité cestě dolů. Sjezd je to famózní jedeme zhruba tři kilometry spousty kamenů, křížení a pro zpestření projíždíme pod padlými stromy. Jak rychle jsem si zvykl na posilovač tak rychle si teď uvědomuji tu dřinu pokaždé když mně kámen vyrve řízení do maximálního rejdu a já jej rovnám zpět.

Je to masakr. Přestávám cítit ruce a že je mám si uvědomím vždy v okamžiku, kdy mně je nějaký šípkový prut pořádně prokrví :D. Sjezd končí v korytě potoka, kde parkujeme a oddechujeme. Byl to masakr ale moc pěkné.

Údolíčko pokračuje příjemnou cestou, která nás dovádí k místu kde smáčíme stroje v potoce. Místní domorodec nám pak radí cestu do Gerniku nabízí dvě varianty cestu a terén :D Protože zazní tradiční „hlavně aby jsme stihli večeři“ volíme cestu a pomalu směřujeme ke Gerniku.

Bez potíží pak v klidu přijíždíme domů přičemž jako již pravidelně zastavujeme u hospody a dáváme si před večeří pár točených „Temešvároš :D „.

Najeto 70 Km za 10 hodin

Trasa ke stažení zde : 2.5. ctvrty den.gdb

Deník druhé skupiny (zapsal Johaník):
Z Gerniku jsme se vydali směrem k Dunaji, projeli nějaký ten potok, říčku a vydali se opět po neprobádaných cestách kamsi do hor. Po několika výjezdech jsme se ocitli až na vrcholkách hor, krásné paloučky, rozhled po okolí, kdo nebyl, nemůže vědět o co vlastně přichází. Po loukách, horách, sjezdech a výjezdech jsme se dostali až na Rovensko, z Rovenska po cestě směrem na Luibcovou, kde po cestě následoval pohodový piknik u vody, poté průjezd potokem a první proražená gumana Bobově Gladiátoru.

Po opravě následoval rychlejší přesun po silnici asi 6 kategorie několik km proti proudu, kde jaksi skončila silnice, respektive se silnice změnila v potok a potok opět v silnici, což takto pokračovalo několik km. Po levé straně se objevil krásný hliněný výjezd, zařadila se pomalá a raději ještě 4×4 a stoupalo se několik set metrů vzhůru do hor, kde se těžilo dřevo. Bohužel však vršek už byl dosti nesjízdný a tak jsme se k „radosti“ Nechuťáka rozhodli vrátit zpět dolů stejnou cestou. Krásný sjezd, pak výborná cesta potokem a hledání červené značky. Po chvilkovém bloudění značka nalezena a pokračovalo se směrem na Rovensko, cestou jsme potkali bandu 4 českých motorkářů, prohodili pár vět a společně jsme pokračovali na jeden zlatavý mok do Rovenska.

Po jednom kousku už dále pokračování po červené směr Gernik, krásná cesta až na jeden boční náklon, kde jsme vyseli na jedné straně kolky, nic moc pocit, když na druhé straně je sráz asi 200 metrů bez stromů, o které se při případném zvratu může člověk zarazit. Těsně před Gernikem jsme narazili na funkční mlýnky, přestavěli stavidla a podařilo se jeden z mlýnků zprovoznit. Celkem tento den najeto asi 80 km.