Expedice Romania IV Maramureš – den pátý

Předposlední den Rumunské expedice je tady a my se zase budíme do dalšího slunečného dne.  Po rychlé snídani a natankování míříme opět do Boršy, kde chceme na základě tipu od Leoše zkusit vystoupat na meteostanici, kousek pod vrcholem Pietrosul. Bimbajs nechává mrtvý Polaris u penzionu a sedlá AC 700.  Odbočku v Borša nacházíme bez potíží a hned za posledními domky začínáme ostře stoupat na hřeben hor. Cesta je to velmi pěkná nenáročná a tak si užíváme občasné výhledy a vyjíždíme celkem bez problémů do výšky cca 1500m, kde nás jako již tradičně zastavuje sníh.  Pořídíme tedy pár fotek a mírně zklamáni sjíždíme zpět dolů.

   

Pod kopcem studuji mapu a navrhuji popojet kousek dál za Boršu a zkusit se na hřebeny dostat tam, protože nebudou tak ostré a vysoké. Kluci souhlasí a tak popojedem zhruba 10 km po silnici a v horském lyžařském středisku odbočujeme směr kopce.  První cesta nás přivádí jak jinak než do lomu. Tentokrát jde spíše o lom na stavební kámen než na rudu.  Dáváme si pauzičku a pak se dáváme strmou odbočkou vedoucí do úzkého údolíčka. Cesta je značena červenou značkou, takže si říkáme že na konci určitě něco bude (turistických značek tu jinak moc není).  Jedu s autíčkem první a po pár set metrech narážím na odplavený úsek s hlubokou erozní rýhou a velmi příkrým výjezdem. Podklad je navíc mokrý jílovitý.  Příliš neotálím vezmu za plyn a Z6tka se takřka bez potíží vydrápe dál.  Na širším úseku zastavuji a utíkám klukům pomoci.

     

Pár metrů níže narážím na Silvera, který je už takřka na boku a zdolává rýhu napříč. Dáváme mu tedy s Bibmajsem potřebnou oporu a i on se vydrápe dále.  Ostatní kluci to zkouší okolo, kde je neméně odplavená cesta ale vede lesem.  Vyjedeme tedy výše kde se opět setkáváme. Chybí akorát Keeper, který se vzápětí objevuje na lesní cestě pod námi a předvádí parádní číslo se skoro převrácenou čtyřkolkou :D. Rychle mu spěcháme na pomoc a nakonec je i on nahoře.  50 metrů cesty a jak to dá zabrat :D. Když odfrkneme pokračujeme neméně trialovou cestou dál asi další 2 kilometry. Údolí se zařezává čím  dál víc a my jedeme podél parádního horského potoka.  Krajina opět famózní. Než se dostatečně pokocháme otevře se před námi výhled na několik desítek metrů vysoký vodopád … Špica !.  Zastavujeme na nutnou kochací pauzu, načež zjišťujeme, že tudy cesta dál nevede, respektive vede ale je nesjízdná.  Domlouváme se tedy, že tohle krásné údolí využijeme k obědu a tak sjíždíme o pár metrů níže a plníme břicha.

   

Po obědě meditujeme nad mapou jak dále až po několika variantách vybíráme cestu kousek zpět a jinou odbočku ze silnice. Odbočka by nás měla přivést k masivu Pietrosul z druhé strany.  Sjíždíme tedy teréní pasáž zpět a pak po silnici míříme k další odbočce do hor. Od odbočky vede pěkná lesní cesta, která je opět značená červenou a tak jí následujeme. Pěkná cesta jak už je zvykem brzy přechází v klasickou svozovou takže pokračujeme pár kilometrů skrz těžařský tábor dále do hor.  Jedu první a narážím na rozcestí, kde se červená odděluje a míří na daleko horší odplavenou cestu v zařízlém údolíčku.  Vítězí u mně ale zvědavost po tom, co je na konci červené značky a tak pokračuji po značce.  Začíná opět ten pravý offroad. Cesta je místy úplně pryč, takže jedeme potokem přes velké balvany, kmeny stromů atd.  Každý metr je tedy boj ale prokousáváme se dál a dál do údolí.  Po pár kilometrech přijíždíme k místu, kde se cesta od potoka odděluje a jak cesta tak potok jsou dále nesjízdné. Vyrážím se pěšky podívat dál ale po pár metrech ještě začíná sníh takže otáčíme (doma pak zjistíme, že na konci červené značky byla jakási jeskyně a my jsme skončili zhruba 100 metrů od ní).

     

Probíjíme se tedy terénem zpět na rozcestí. Když se všichni sejdeme ukazuje vyzubený Keeper na svůj nosič. Ten šílenec pro mně táhne cca 15 kilový balvan se zajímavou strukturou křemene :D. Chudák jeho KQ, jako by té zátěže na něj nebylo dost :D.  Z rozcestí pokračujeme dál o poznání lepší cestou, která nás po pár dalších kilometrech přivádí na hřebeny. Juchůů náš předpoklad byl správný a když si vybereme hřebeny s nižší výškou nenarazíme na tolik sněhu a tudíž se dají překonat.  Kromě jiného je na rozcestí i několik turistických šipek, takže se nám podaří najít několik desítek kilometrů dlouhou hřebenovku, kterou jsme chtěli zdolat. 

   

Z turistického značení se ale neradujeme dlouho, stačí jeden hřeben, jedna louka a značka je zase v tahu :D.  Většina cest je i zde dost zavátých takže ve finále víceméně vždy nacházíme jedinou možnou. Kilometry i čas postupně přibývají a my se přes několik luk se salašemi dostáváme na vrstevnicovou cestu ve svahu po čerstvě odtěženém polomu. Silver vyráží vyzkoušet cestu dál, ale po chvíli se vrací s tím, že tudy neprojedeme. Cesta vede v náklonu se sněhem a ještě je místy odplavená. Letmý pohled na hodinky ukáže, že je kolem 5 hodiny a tak bychom měli začít hledat kudy do údolí a domů. Hned pod námi vede dřevařská svozová cesta a tak se domlouváme, že i když vršek vypadá hrozně zkusíme jí protože dole bude určitě lepší cesta, po které se dříví sváží na silnici. Kluci se tedy pomalu pouští dolů a my je následujeme (za námi jede ještě Pája a Bimbajs).  První metry jsou vyloženě hrozné, koleje plné klacků a dál cesta přechází v potok s balvany plný klád navíc kompletně rozoraný od svozu dřeva.  Když zastavím, abych oddechl dojíždím Tlusťocha, který prohašuje “ jedem dál už to bude jenom lepší“ . Jóo kéž by měl pravdu.  Dalších několik set metrů je to ale stejný né li horší masakr a zpátky už to rozhodně nejde.  Padáme potokem a i při sebevětší snaze nezabráníme občasnému kontaktu podvozku s kameny a dřevem.  Občas Z6tka padá z vysokých balvanů tak, že si opětovně narážím koleno o přístrojovou desku. Auuuuaaaaaa :D. Navíc každá další rána do na chlup přesně stejného místa :D.

   

Po nějaké chvíli tohoto hardcore sjezdu zapraská ve vysílačce a slyším Silvera, který hlásí, že je to dobré. Před nimi jdou potokem nějací lidé, a že už  kluci vidí cestu, na kterou právě přijel nějaký offroad. No hurá přesto nám trvá další zhruba půl hodinu než cesty dosáhneme. Na cestě zastavuji a dáváme pauzu při, které kontroluji stav podvozku a nacházím protrženou manžetu (nějaký klacek ohnul měkký hliníkový kryt ramene a ten díky ne úplně ideálnímu tvaru zabral přímo do manžety).  Pája záchranář vyloví stahovací fólii a silnou lepící pásku a s Keeperem dávají manžetě ochranný obal (v duchu jsem rád, že v tomto stabilním týmu máme Keepera a Bimbajse oba se v opravách vyznají). Já mezitím rozcvičuji naražené koleno… bolí jako čert. Abych na bolest zapoměl, tak klukům alespoň kecám do práce :D :D to mají móooc rádi :D.

   

Když odfrkneme nasedáme na stroje a po svozové cestě míříme údolím k nejbližší vesnici. Ve vesnici se pak napojujeme na silnici a po té míříme jak jinak než do hospůdky. Všechny nás překvapí jak daleko jsme vyjeli protože po silnici jedeme desítky kilometrů než se vrátíme do Viseu de Sus. V hospůdce proběhne klasicky pár pivek a pak už tradá na večeři a do hajan. Zítra nás čeká poslední den expedice, který jsme se rozhodli pojmout jako čistě odpočinkový/poznávací.

Kompletní foto: Keeper, SilverX5, Mrtvolka
Text: Vojtěch Lysenko (mrtvolka)

Bonus video – Keeperova Piruetka

Jeden komentář k Expedice Romania IV Maramureš – den pátý

  1. Expedice Romania napsal:

    Vaše cestování je vskutku dobrodružné,ale pohled na krásnou přírodu stojí za to trápení.Máte můj obdiv. I.Janků

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>