Jak už to tak v létě bývá začala čtyřkolkářská sezóna a akce střídá akci, takže takřka není víkendu, aby se něco někde nekonalo. Jinak tomu nebylo ani v termínu  7.6.2013 - 9.6.2013, kdy parta čtyřkolkářů z Polabí (QTP – Quad team polabí) pod vedením Michala Křenka (Tytyty) připravila víkendový sraz čtyřkolek v Chlaponicích u Písku, okořeněnou pátečním nočním orientačním závodem. Protože máme orienťáky rádi a byl to vlastně zrovna Michal, který nás na myšlenku orientačních akcí před lety přivedl nemohli jsme si tuhle akci a sraz nechat ujít, byť vzhledem k pracovnímu režimu ale i tomu, že máme stroje připravené na nadcházející expedici jen v režimu “na čumendu“. Rychle jsme se tedy dohodli, že Pája v pátek večer dorazí ke mně a společně pak vyrazíme do Strančic (centrála Journeyman), kde vyzvedneme Z6tku ze záručního servisu a ještě si na test zapůjčíme UTV Gladiator 830 EFI.  Ze Stránčic máme naplánovaný přesun na přehradu Orlík (autokemp Velký vír), kde přespíme a počkáme na Víťu s Táňou, kteří za námi ráno dorazí a společně pojedeme do Chlaponic.

V pátek vše probíhá podle plánu a tak zhruba kolem 19 hodiny večer nakládáme ve Stránčicích stany a vybavení na „autíčka“ a vyrážíme. Jedeme na pohodu mimo hlavní tahy a tak na Orlík přijíždíme za padající tmy zhruba kolem 22:00 večer. Kemp je takřka prázdný takže platíme symbolických 100 Kč, rozbalujeme stany a dáváme večeři + pár pivek v kiosku.  Jsme docela utahaní a proto kolem půlnoci uleháme, aby nás v 9 ráno vzbudil pěkný slunečný den. Než sbalíme přijížďí Víťa s Táňou. Jsou parádně vystajlovaní stejné helmy stejné bundy no prostě pěkné ! My chvilku okukujeme jejich silničně upravené Jumbo (jde o stroj, který jsme minulý rok trápili v expedičním režimu) a pak už nasedáme a svižným tempem míříme do Chlaponic, kam bez větších problémů  dojíždíme kolem poledne. V tábořišti nás hned vítá Michal s jeho půvabnou manželkou a plni dojmů vyprávějí zážitky z nočního orienťáku. No stačí se rozhlédnout po desítkách zaparkovaných strojů a hned je patrné, že to muselo být maso :D. Pod vrstvou bláta lze leckdy nejen těžko uhodnout barvu stroje, kolikrát ani nejde poznat co to vlastně za stroj je :D.  Postupně zdravíme kamarády usedáme do stínu a posloucháme vyprávění z parádní noční akce.

Orientační závod jsme tedy nejeli ale zkusíme vám zde pro jeho velkou atraktivitu stručně popsat o co se jednalo a čím se tahle hardcore varianta liší od těch našich rekreačních :D.   Jelo se skutečně v noci a tak první skupina startovala ve 22:15.  Orientační závod měl 10 stanovišť, přičemž všechna stanoviště vyjma jednoho bylo možno zdolat po cestách.  Závod probíhal v týmech a každý tým dostal na startu 350 bodů, ze kterých mu bylo odečítáno za použití nápovědy (tým dostal sadu obálek s nápovědou ve dvou variantách (A) k nalezení kartičky/předmětu u konkrétního bodu nebo (B) se souřadnicemi na bod další). Cesta k některým bodům byla vyznačena reflexně (odrazky), ke většině však bylo třeba GPS navigace (každý tým musel disponovat alespoň jednou navigací). Nejzajímavější část orientačního závodu pak byla s nejvyšší pravděpodobností stanoviště sama o sobě. Michal a jeho parta předvedli opravdu tvůrčí invenci a tudíž nešlo jen o relativně „tradiční“ hledání kartičky na určeném místě ale soutěžící tým musel například zdolat trubku s navrtanými otvory a vhozeným pinpongovým míčkem, na kterém byly souřadnice na další bod. U takové záludnosti pak šlo o týmovou spolupráci, kdy část týmu držela otvory a jeden nosil a doléval vodu tak, aby míček se souřadnicí vyplaval (dírek bylo 8 a našel se i tým který úkol dokázal splnit ve dvou :D).  Na dalším bodě byla například kartička se souřadnicemi umístěna uprostřed hluboké louže či bylo ke splnění třeba vytáhnout čtyřkolku naviákem na strom a proděravět štítek připevněný na jejím předním rámu, nebo bylo pro nalezení souřadnice třeba pískat, aby se ozval schovaný vyhledávač na klíče u kterého byly souřadnice. Na mládí ve skautu pak účastníci zavzpomínali u nápovědy zapsané pomocí morseovky. To vše ve tmě na rozbahněném tankodromu !

Závod nakonec absolvovalo pěkných 6 týmů (22 strojů) z nichž si první místo odnesl tým ve složení Bahňák, Ziky16, Michal05,PS77, kterým se podařilo akci absolvovat bez ztráty bodu v čase 2h 53 minut.  Orientačním závodem ale tenhle parádní víkend nekončil a tak se dalo až do neděle pojezdit v areálu ale i třeba jen posedět a popít s přáteli. I před naši krátkou návštěvu věříme, že se z tahle vynikající akce určitě stane tradice.

My jsme zhruba do 4 hodin odpoledne pokecali a pak jsme opět společně s Víťou a Táňou zamířili k domovu, tentokrát přímo přes hráz přehrady Orlík. Na přehradě jsme pořídili pár fotek a rozloučili se. My s Pájou jsme zamířili na Beroun a Víťa s Táňou k domovu opačným směrem. Cestou do Berouna jsme se ještě stavili na pokec u Bimbajze a zhruba v 6 večer jsme zaparkovali Z6tku u mně v garáži.  Další cesta vedla do Stránčic, kdy už jsme jeli jen UTVčkem. Tentokrát jsem řídil a tak jsme si to práskali s větrem o závod a kolem 20:00 jsme byli na místě. Byl to parádní víkend a parádní akce, které jsme se zůčastnili bohužel jen na skok i tak nás ale velmi zaujala a určitě jí příště doporučujeme všem bahnilům a nadšencům drsnějšího závodění.

Text: Vojtěch Lysenko
Foto: Vojtěch Lysenko