Expedice NP jihozápadu Rumunska – 1 část

Dočkali jsme se další dlouho očekávané akce tedy naší výpravy po národních parcích (samozdřejmě po přístupných cestách a v rámci všech pravidel a omezení konkrétního parku) jihozápadního Rumunska konkrétně máme v úmyslu navštívit národní parky kraje Caras – Severin: Cheile Nerei Beusnita, Domogled Valea Cernei, Portile de Fier, Retezat, Semenic – Cheile Carasului. Tentokrát jedem opět jen dva já s expediční SBS Gladiátor Z6 EFI EX a Pája se suzuki KQ 750. V pátek 21.6.2013 naházíme vybavení do auta a vyrážíme na cestu.  Vzhledem k tomu, že máme čtyřkolku v autě, jedeme jen s malým vlekem a tak cesta ubíhá rychle navíc ušetříme za slovenskou známku na vlek protože máme soupravu do 3500 Kg (na slovensku nás staví policie, která známky kontroluje takže to máme ověřeno praxí). Jako základnu naší cesty volíme Banát a osvědčené ubytování v Gerniku u Merhautů, kam bez problémů přijíždíme v sobotu kolem poledne. 

   

Když se pozdravíme s rodinou Merhautových a vyslechneme si novinky domlouváme parkování auta a balíme vybavení na stroje. Cesta bude probíhat natěžko takže máme stany spacáky vaření atd.. Svítí slunce je vedro a my míříme do Nuova Moldova natankovat stroje i kanystry. Po noční cestě jsme docela unaveni a tak jen zakroužíme zhruba 50 km v terénu okolo Gernika po NP Portile de Fier a pak míříme do hospůdky na jedno točené. V hospodě potkáváme bezva partu z Jawa klubu Rožmitál. Kluci jedou na svých javách s vozíkem přes Slovensko, Ukrajinu, Rumunsko, Srbsko, Maďarsko, Rakousko okruh po ose a tak s nimi dáváme pivko. Družná zábava se nakonec protahuje až do jedné hodiny v noci, kdy vyrážíme a na kopci nad Gernikem stavíme stany a trávíme naši první noc výpravy, kterou naruší akorát prudká bouřka brzy nad ránem.

     

Portile de Fier (Železná vrata) je národní park,  který se nachází v jihozápadní části země podél Dunaje na rozloze 115655ha, ze kterých 63.920ha tvoří lesy. Hlavním lákadlem tohoto NP je bezesporu dunajská soutěska s nádhernými skalními scenériemi. Oblast ale také nabízí řadu geologických zajímavostí (kras v okolí svaté Heleny ale i opuštěné měděné doly atp.). Můžete také vidět řadu architektonických památek, jako jsou zbytky pevností Ladislaue, Drencova a Tricula. V okolí najdete několik tras pro cyklistiku na horských kolech. Vodní nádrž Železná vrata (rumunsky Portile de Fier) vznikla na přelomu 60. a 70. let 20. století jako společný rumunsko-jugoslávský projekt na Dunaji. V 80. letech přibyla spodní nádrž nazvaná Železná vrata II. Název přehrad byl převzat podle stejnojmenné soutěsky, v níž se oba projekty realizovaly. Hráz starší přehrady má na délku 1 200 m a na výšku 63 m a nachází se v ní hydroelektrárna o výkonu 2 052 MW (v druhé hrázi 591 MW), hladina Dunaje se kvůli ní zvýšila o 33 m. Kvůli zátopové oblasti se muselo vystěhovat 17000 obyvatel ze starého města Orsova, z ostrova Ada Kaleh a z pěti dalších vesnic. Po dokončení přehrady jugoslávská i rumunská strna vyhlasily na svých dunajských březích národní parky: rumunský Parcul Natural Portile de Fier a jugoslávský (srbský) Nacionalni Park Derdap.

     

V Neděli 23.6 ráno se probouzíme do slunného dne, balíme stany a terénem vyrážíme na Sopotu Nou. Cesty rozmoklé noční bouřkou pěkně kloužou a tak opatrnosti není nazbyt, což záhy potvrdím, když mně Ztka sklouzne a kolem vezmu balvan jen tak tak že neprorazím ráfek. Ze Sopotu Nou míříme kousek po silnici směr Bozovici a pak odbočujeme do NP Cheile Nerei Beusnita. Parádní teréní cesta nás vede několik desítek kilometrů famózní přírodou napříč parkem a tak se kocháme jak hlubokými lesy, tak loukami, které v tomhle období kvetou a poskytují úchvatné pohledy. Máme v plánu na druhé straně parku sklouznout na silnici ale poté co mineme asi jedinou salaš v parku docela pěkná cesta přechází v ten pravý offroad, takže projíždíme mezi balvany mraky spadlých stromů a větví a probíjíme se výrazně pomaleji. Když už se zdá, že cesta bude mít pokračování a před námi jsou patrné stopy toho, že jí někdo nedáno projížděl narážíme na zcela utrženou část s kamenitým srázem, kterou prostě zdolat nedokážeme. Otáčíme se tedy a zkoušíme se k silnici dostat jinudy, což se nedaří, navíc se mně podaří nabrat klacek tak nešikovně, že trhá elektrické kabely od ovládání připínání předního náhonu. Rozebíráme tedy přední kastlík u Z6tky, abychom se ke kabelům dostali a nakonec se nám podaří připínání zpět zprovoznit.  Po opravě otáčíme a na silnici vyjíždíme zpět někde u vesničky Dalboset, odkud po asfaltu sklouzneme do Sopotu Vechi, kde opět míříme do terénu, kterým se pokoušíme dostat směrem k Bígru. Hned za vesnicí začínají parádní hluboké bukové lesy a obrovská spleť offroad cest. Střídáme hřebeny s parádními výhledy na zalesněné pusté vrcholy v okolí s hlubokými údolími s horskými potůčky. Je to paráda a tak běží hodina za hodinou my jezdíme a jezdíme ale Bígru se nám dosáhnout nedaří. Když hodinky ukáží 20:00 rozhodujeme se k bivaku a tak na jednom z vrcholů stavíme stany na louce a vaříme večeři. Po celodenní jízdě je usínání věcí okamžiku, člověk jen ulehne a tu kukačka tu sova či zvuky lučního hmyzu jej uspí v okamžiku.

Cheile Nerei-Beusnita národní park má mimořádné bohatství flóry a fauny zachované díky horší přístupnosti celé oblasti. Národní park se nachází na jihozápadní hranici země, v jižní části pohoří Anina, v kraji Caras Severin. Zahrnuje krasové území na středním toku řeky Nera, která tvoří páteř parku. Národní park má celkovou rozlohu 36.758 ha. Hory uvnitř parku mají několik výrazných Vrcholů. Dealu Simionului 899m, Custura Cetatii, Grohanul Mare 1044 m, 1159m Varful Leordis, Varful Plesiva 1143m,Varful Esalnata 915m, Carsia Mare 1097,  Dealu Mare Cornetu 821m. V národním parku naleznete spousty jeskyní, krasových stěn, kaňonů a roklí.

  

Pondělní ráno 24.6  je opět slunečné takže balíme a zkoušíme další cesty s cílem dorazit na Bígr. Nakonec nám pomáhá náhoda, jelikož nacházíme značky od nějakého (v minulosti proběhlého) Rumunského offroad závodu, které nás přivádí na značenou cestu k Bígru, kam nakonec skutečně přijíždíme. Zamíříme k obchůdku, který nám ochotná slečna přichází otevřít, dáváme si nealko pivko a kupujeme čerstvý chléb. Když se trošku zrelaxujeme sedáme na stroje a jedeme opět terénem po žluté na Eibenthal (červená značka je neprůjezdná). Cesta na Eibenthal trvá zhruba hodinku a dáváme jí svižným tempem až do okamžiku, kdy Pája nabírá klacek, který mu trhá obě manžety na zadní poloose. Zdviháme tedy stroj a pomocí smršťovací fólie a lepící pásky manžety opravujeme. Když je spraveno tak zamazáni od vazelíny a požráni od mravenců míříme přes Eibentál na silnici k Dunaji. Je krásně sluníčko svítí a tak svištíme po vyhlídkové trase kolem Dunaje až k soše Decebala, kde pořídíme fotky a pak míříme do Orsova. V Orsova natankujeme a po silnici zamíříme na sever směr lázně Baile Herculane. Neujedeme však ani dva kilometry za Orsova a staví nás hlídka policie, která kontroluje doklady. Nakonec proběhne i dechová zkouška, pak nám kluci popřejí šťastnou cestu a frčí se dál.

    

Vlastní lázně působí zanedbaným dojmem řada budov je v rozpadu a je patrné, že toto lázeňské městečko mělo svoji éru slávy v minulosti. Přesto se po promenádě prochází desítky lidí s ručníky kteří cestou proti proudu řeky hledají to pravé místo na léčivou lázeň. My jen smočíme nohy koupíme nějaký ten suvenýr na památku a pak už míříme dále na sever a vjíždíme do Domogled – Valea Cernei National Park.

     

Projíždíme pěkné údolí nad Baile Herculane a vstupujeme do NP Domogled Valea Cernei. Po pár kilometrech sjíždíme ze silnice, abychom zamířili k hřebenům pohoří Retezat, které se táhne za hřebenem údolí. Zajíždíme do hlubokých lesů a po relativně pěkné cestě stoupáme ke skalnatým vrcholům hor. Výhledy jsou parádní a skoro každým údolím protéká nějaký ten horský potok takže scenérie jsou to skutečně úchvatné. Počasí se ale horší a vrcholky hor zahalují mraky. Prudce se ochlazuje a i hodina pokročila. Rozhodujeme se tedy, že sklouzneme zpět do údolí, kde již skoro za tmy stavíme bivak u kamenité strže. Dáváme večeři, kterou nám komplikují hejna komárů. Pája spí jak na povel a tak když ulehne, zalezu do stanu jen se zataženou moskytiérou, abych dal ještě večerní čaj, v tom se mi naskytne parádní pohled na skalnatou strž osvícenou stovkami světlušek … prostě pohádka.

   

Baile Herculane lázně dostaly své jméno podle římské legendy, která říká že si zde Herkules léčil své rány, které mu způsobila Hydra. V místě se nachází devět pramenů s nejrůznějším obsahem minerálů a teplotou od 30 do 60 stupňů. V 19 století se lázně díky přízni císařské rodiny staly pod jménem Herkulesbad ( Herkulovy lázně) jedním z nejmódnějších lázeňských míst v Evropě. Vedle příjemných koupelí ve známých lázních Apollo je hlavním turistickým lákadlem nádherné okolí. Vápencové skály které bohatě pokrývá vegetace i utajené prohlubně s jeskyněmi. Můžete se vykoupat i v Sedmi horkých pramenech (Sapte Izvoare Calde) které se nacházejí kousek proti proudu řeky hned za peřejemi řeky Cerna nebo vyrazit ke Gisellinu kříži odkud se můžete pokochat fantastickými výhledy do okolí. Vydat se také můžete k 300 metrů hluboké propasti, Mlžné jeskyni či Zlodějské jeskyni v níž přebývaly kmeny doby kamenné.

     

Domogled Valea Cernei národní park se nachází severně od Baile Herculane, které je také výchozím bodem pro jeho návštěvu.  Celý park je je víceméně okolí kaňonu řeky Černé, na které se nachází dvě přehrady (jezera) a to Lacul Prisaca kolem, kterého vede silnice a výše nad vesničkou Cerna Sat je to Lacul Valea Lui Lovan, které lze také objet ale již po horší štěrkové cestě.  Celý park má rozlohu 60100ha ze kterých 44524ha tvoří lesy. Kromě parádních vápencových skal a horských scenérií včetně výhledů na přiléhající pohoří Retezat nabízí park i černou soutěsku (naleznete ji za vesnicí Černá Sat), která jedním z jeho hlavních lákadel. Zajímavostí parku je například přítomnost středomořských stromů a květin či více než 1300 druhů motýlů, které v ní žijí (motýlů jsme skutečně viděli mraky pozn. redakce). Údolí černé popsal ve 30 letech cestovatel Patrick Leigh Fermor následovně „Divočina zeleného mechu a šedivých lián, břečťanem porostlé vodní mlýny, které tu chátrají podél břehů a proudy vody razící si cestu stíny, jež ozařují paprsky citronově zbarveného světla“ lze jen konstatovat, že od těchto dob se údolí a jeho atmosféra příliš nezměnila.

Tak tím se pro tento díl loučíme a druhé pokračování deníku přineseme brzy…

Text: Vojtěch Lysenko
Foto: Vojtěch Lysenko

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>