Proč Balaton? Po dokončení expedičního vozíku vznikla otázka kde vozík otestujem. Sice jsme navštívili  několik celovíkendových akcí v Čechách (v Dobřanech 24hodinovka, Ústecké quadování, víkend na Mácháči) a najeli přes 1000km. Ale pořád to nebylo to správné cestování. Tak nás napadlo spojit dovolenou s výletem na čtyrkolkách a s kempováním. Při pohledu na mapu, byla první větší louže relativně blízko Balaton. A tak Tánik dostal za úkol naplánovat trasu. Požadavek zněl jasně, ujet denně 150 – 200km a najít kemp na přespání, u vody a s parkováním strojů u stanu. Oslovili jsme pár kamarádů jestli se nechtějí přidat. Jediný, kdo se nezalekl výzvy byl Jarda Quad. Trasa byla naplánovaná a  zbývalo určit termín. Sedlo se ke kalendáři, Jarda si k tomu otevřel svůj diář a plánovalo se. Do termínu, který jsme si společně vybrali zasáhla matka příroda a povodně nám vše překazili. Dovolené jsme se nechtěli vzdát a tak se termín odjezdu posunul o měsíc.

Zúčastnění :

1. Jarda (Jarda quad) -  stroj: Can Am outlader 800 | úpravy: montáž gumové želvičky a látkové brašny | příprava: nahrubo otrhat zbytky trávy z předchozí vyjížďky, nafoukat kola a naložit box proviantem.
2. Tánička (Tánik) – stroj: Jumbo 720 R evolution | úpravy: komplet přestavba podvozku, úprava motoru, vzhledové úpravy (silniční speciál) | příprava: umýt, doplnit pár samolepek, naleštit. (není bez zajímavosti, že jde o stroj který jsme rok používali jako expediční tedy Jumbo ukazuje svoji všestranost ale i výdrž pozn. redakce).
3. Pavel (Dimák) – batůžek – stroj: Tánikovo Jumbo | příprava : vybrat vhodné oblečení a vymyslet účes do helmy (gel a žehličku na vlasy byl nucen nechat doma)
4. Já (Koncák) – stroj: Polaris sportsman 850 XP – EPS | úpravy: dřívější přestavba na expediční speciál | příprava: odstranění vůle v nápravách, montáž dalšího držáku na navigaci a montáž vlaječky

EXPEDIČNÍ VOZÍK – vestavěná kuchyň se 3 bednami plnými proviantu, sada nádobí a věci potřebné k vaření a grilování, plynový sporák a gril na uhlí, 60 AH proudu ke svícení, nabíjení ALU svítidel, nabíjení telefonů a notebooku, vnitřní osvětlení, kuchyňské osvětlení a osvětlení přenosné určené do altánu, zásoba vody a přenosná sprcha, altán, kempingový stůl, 4 židle, 2 lehátka, 1 látkové křeslo, 3 stany, 3 nafukovací matrace, spacáky a deky na spaní, nafukovací doplňky na vodní hrátky, několik báglů s oblečením, sada nářadí, 3 plachty na naše 4kolové miláčky.

 DEN 1.  Začalo to standartně, dopoledne se balilo a když dorazil Jarda dali jsme oběd a vyrazilo se. Čekalo nás prvních 160km do prvního kempu, se zastávkou u dvoupatrového mostu přes vodní nádrž Želivku. Přijíždíme do kempu WILSONKA který leží na břehu Dalešiské přehrady v okrese Třebíč. Příjemný personál a rychlé vyřízení ubytování, které platilo až do večerních hodin dalšího dne, což nás překvapilo, oproti jiným kempům, kde jsme museli opustit místo v dopoledních hodinách. V kempu bylo několik zatravněných míst rozdělených pro karavany, stany, chatky. Vybíráme tedy místo co nejblíže u vody. Ke kempu patřila 2 mola, kde parkovala malá i velká motorová plavidla. Byla tam i půjčovna lodí a šlapadel. K zázemí kempu patřila velká bodova, kde byly čisté toalety a sprchy na žetony. Nemohla chybět ani hospoda s diskotékou, hřiště pro plážové sporty a nafukovací hrad pro děcka. V kempu jsme si užívali klid a koupání v čisté vodě.

DEN 2. Probuzení bylo do krásného sluného rána, proběhla snídaně a čekala nás první zkouška tedy zbourání a složení Koncákovic ubytovacího areálu. Čeká nás dalších 120km a první tankování. Jumbo překvapilo spotřebou 7,5l. ale ani  za Can-am s 9l a za Polarku s vozíkem s 12l se nemusíme stydět. Jedeme do vesničky jménem Salaš v okresu Uherské Hradiště, kde už na nás čeká náš kamarád Rudík, který zamluvil ubytování v penzionu u kterého je jezírko, kde si mohou hosté zarybařit. Zde jsme využili sprchy a vyspání v klasické posteli. Večerní program měl pod palcem Ruda, který nás pohostil vlastnoručně naloženým masem, které jsme spláchli dobře vychlazeným pivečkem. No to se to pak spalo…

DEN 3. Je 7 ráno a Tánička dělá budíček, ale nikomu se vstávat nechce. Je však důsledná a tak do půl hoďky startujeme. Čeká nás 140km a cíl Bratislava – autokemp Zlaté piesky. Vedoucímu navigátorovi Jardovi se dává pokyn, aby zastavil na poslední pumpě před hranicemi na Slovensko, aby jsme dotankovali za české. Jarda našel pumpu hned vedle Lidlu se slovy, že se cítí jako doma a tak se i s tankováním nakoupilo čerstvé pečivo a zelenina. Mezi tím co ostatní nakupovali jsem hlídal na parkovišti stroje. Najednou jsem spatřil jak na parkoviště odbočuje auto městské policie a směřuje ke mě. Přemýšlím jak odůvodním špatné parkování přes 3 místa avšak tajně doufám, že si policista jede koupit jen svačinu. Sedím a dělám nenápadku. V pravo vidím stín bílého auta. Nedýchám a koukám před sebe. Otvírají se dveře a s pokřikem „NAZDAAR KONCIŠ“ policista vystupuje z auta. No nazdar oni mě znají i tady. Z policisty se nakonec vyklubal kamarád z fóra JOSEJOSE, prohodili jsme pár vět a vyrazili jsme dál ke Slovenským hranicím. Fotíme se u státní cedule a pokračujem směr Bratislava. Cestou Jarda blbne jak malej a prohání tuningáře. Díky neděli byl průjezd Bratislavou klidný. Vjezd do autokempu jsme přejeli a při vracení zpět se postráceli. Jarda nezklamal a vjezd přejel i podruhé. Vytahujem Éčka a hurá na recepci, kde zatím rozumíme. Při placení nás slečna upozornila, že si máme dávat pozor na věci.

Kemp Zlaté piesky – je velký areál s asfaltkama a vlastní policií. Po kempu bylo několik umývárek a toalet, které měli různou provozní dobu jen jedny byli nonstop. Kemp byl opět rozdělen na sekce na karavany s přípojkami, chatičky a plochy na stany. V jedné části kempu byla pláž a veřejné koupaliště plné atrakcí a stánků. Přes půlku vodní plochy byla natažená lanovka na vodní lyže a prkna. Akorát ten zlatý písek jsme nenašli… Na recepci jsme měli možnost přípojky na WIFI. Po setmění bylo v kempu poměrně klidno.

DEN 4. Balení už máme nacvičené a tak to trvá jen pár minut. Za udiveného stálého dohledu pána od karavanu startujeme a vyrážíme směr na vytoužený Balaton. Čeká nás cca 190km. Po výjezdu z kempu odbočíme k místnímu Tesku dokoupit Dimákovi pantofle a nafukovací doplňky do vody. Jedeme směr Rajka na Maďarské hranice. Opět se fotíme u hraniční cedule a pádíme dál.

Po přejetí hranic se Jardovi zblázní navigace a tak přebírám velení. Po cca 30km končíme před branami fabriky, kde nás obě navigace stále vedou dál krze fabriku. Děláme pauzu a já jdu na kontrolu vozíku, zborcená sajtna škrtala o kolo a dělala mi starost. Zjišťuji úplně prasklý rám za nápravou. Probořená podlaha, zborcená sajtna. Prvotní šok střídá naštvanost na firmu Maro Kralovice výrobce rámu otypovaného na 750kg, který se pod tíhou cca 500kg rozloží na prvočinitele. Probíráme možnosti,  přeci nám prasklina v rámu nepokazí dovolenou takže se zvedám a jdu hledat klacek. Naštěstí u fabriky jsou popadané větve, které poslouží jako dlaha na prasklý rám. Čínskými žlutými kurtičkami dlahu svazuji a tradá pokračujem v jízdě.

Volíme hlavní tahy (po okrskách to moc houpalo a hrozilo prasknutí dlahy), což nahrávalo Jardovi a ten stále provokoval na silnici rychlou jízdou. Za chvíli  se mu vymstilo a po následovném škubnutí prudce zpomalil přičemž jsem jakožto za ním jedoucí dostal do hledí gumovými kousky. Hned mi bylo jasné, že jde o řemen. Krušnou situaci náhlého zastavení na hlavním tahu plným splašených kamionů vystřídala polední přestáka, při které jsme posvačili a Jarda si vyměnil řemen. Uklízíme nářadí, Jarda si konečně může sundat oranžovou vestičku a všichni můžeme pokračovat v jízdě. Kilometr střídá kilometr, vesnička střídá vesničku, slunce se chýlí k západu a my se blížíme k vysněnému cíli. Už jen jeden kopec.