Tahle další expedice pod taktovkou malého týmu kolem ATV-Expedice.cz měla zajímavý vývoj již ve fázi příprav, takže náš deník začneme o něco dřív, aby se naši pravidelní čtenáři orientovali ve změně cílové destinace.  Při plánování kalendáře na rok 2013 jsme si na září naplánovali prodloužený oddechový víkend ve Slovinsku a hned se začalo hlásit poměrně hodně zájemců o účast, čím více se však blížil termín akce, tak zájemci utichali až to vypadalo, že pojedeme v sestavě vytrvalců tedy Pája a Já. Když jsme pak v rámci expedice NP Jihozápadu zjistili pár informací o Srbsku rozhodli jsme se expedici nasměrovat tam s tím rizikem že nic moc neuvidíme ale taky to může být super.  Začali jsme tedy zjišťovat informace o  návštěvě země a mimo jiné jsme se dozvěděli, že každý návštěvník musí mít registraci v nějakém ubytovacím zařízení (kontroluje se na hranicích) což dost narušilo naši představu stanovat „nadivoko“ a užít si posledních pár letních dnů v přírodě.  Znovu jsme tedy upravili plán a rozhodli se pro ježdění v Rumunsku s cílem navštívit pohoří Mutii Tarcu a Retezat a do Srbska se podívat na jeden den. V rámci těchto diskuzí a příprav se také postupně a překvapivě rozrůstala sestava účastníků a tak ve finále odjíždí:  Vojta+Jarča (Journeyman Gladiátor Z6 EFI EX), Pája (Suzuki KQ 750), Bimbajs family (AC700+CA Renegade), Duffy (CA 1000), Leoš (KQ750), KankX (SMC Jumbo 720). Odjíždíme s tím, že finální program poladíme až na místě. Nyní tedy vlastní deník, až se jím pročtete uvidíte jak moc zážitků se dá posbírat za prodloužený víkend s námi :D.

Odjíždíme večer v úterý 3.9.2013. Většina se nás setkává tradičně na benzínce u zabitého v Berouně odkud pokračujeme do Prahy naložit Kankxe. Mně se hned v úvodu podaří malé faupax, když jako místo setkání vybírám pumpu úplně na druhé straně Prahy než potřebujeme :D. Nastěstí si toho kluci všímají a tak nakládka proběhne v pořádku a my frčíme dál po D1 směrem odkud sjíždíme na Jihlavu a Znojmo, kde máme nabírat Leoše. Ten nás pobaví hned v počátku, když mu před domkem zastaví celá kolona vozidel se čtyřkolkami a on nevychází :). Nakonec se ale vynoří naložíme i jeho stroj a pro zahřátí ho zasypeme pochvalou za skutečně „dobrou cestu“ . Dlouho se ale necrcáme a už frčíme směr Maďarsko a Rumunsko. Pája toho měl tentokrát dost a tak, už z Prahy řídím což je o dost větší zábava než dělat závozníka :D. Cesta až do Rumunska probíhá bez problémů ty nastávají tradičně až při pokusu o zakoupení Roviněty. Opět stejný scénář, kdy jedeme od pumpy k pumpě a všude nám oznamují „mašina kaput“. Rovinětu nakonec kupujeme až v Temešváru, kde také tankujeme. Do cílové destinace, tedy k Merhautům do Gerniku dojíždíme ve středu 4.9.2013 kolem poledne. V rychlosti se pozdravíme s domácími složíme stroje a společně vyrážíme k hospodě abychom zjistili, že je zavřená :D.

Nad Gernikem stavíme a zkoušíme definitivně dohodnout program akce. Ukazuje se, že 6 chlapů znamená minimálně 10 názorů, někdo chce vyrazit pro pivo do Moldovy někdo chce vidět vesnice v Banátu, někdo zase absolvovat silnici podél Dunaje, jiný chce vidět vodní mlýnky atd. prostě masoooo :D. Nakonec vítězí plán vyrazit na Tarcu a příležitostně navštívit něco v Banátu (pro ty co to neznají) s tím, že se nevzdáváme úmyslu jeden den sklouznout do Srbska. Z Gerniku se v rámci zahřívání rozjíždíme na SopotuNou a odtud na kopce nad Rovensko. Poměrně činorodá skupinka kolkařů hledá ideální tempo přesunu, domlouváme základní pravidla a ověřujeme si dovednosti jednotlivých jezdců tak, aby nás v těžším terénu nepřekvapily. Vypadá to dobře.  O první pobavení se pak zcela překvapivě postará Bimbajs senior, který na rovné louce nad Gernikem předvede kutálení po čumáku což se jen tak nevidí :D. Kulturní vložka jako řemen a při té vzpomínce se směju ještě teď. Naštěstí se nic nestalo a tak sjíždíme do Rovenska k obchůdku dokoupit zásoby a vyrazit z Banátu.  U krámku dáváme i svačinu a při té příležitosti Bimbajs Junior zjišťuje prasklý držák boxu. Po vyhodnocení možností oprav držák i box demontujeme a ponecháváme v krámku s tím, že jej vyzvedneme při návratu a věci z boxu si ostatní kluci ochotně rozdělují na svoje stroje .

Z Rovenska míříme na Šumici a to krásnými lesy, které s Pájou dobře známe protože jsme v nich posledně bloudili dva dny :D. Vedení skupiny padá na Dufyho a ten chudák ještě netuší, že ho to čeká víceméně po celou akci :D. Projíždíme přes pastviny ale i husté lesy. Užíváme si okolí a parádní vyhlídky na nekonečné vrcholky zalesněných hor. Při jedné ze zastávek hlásí Leoš, že poztrácel všechnu vodu, kterou veze Bimbajsům :D, naštěstí máme docela zásoby tak snad vydržíme a kluci nám neuschnou :D.  Chvílemi mírně bloudíme ale Duffy s Leošem ukazují velmi dobrou znalost čtení mapy, takže se vždycky nějak chytneme správného směru.  Po pár hodinách jízdy kontrolujeme čas a vzhledem k únavě všech řidičů i pokročilé hodině rozhodujeme o bivaku. Kolem výběru místa probíhá další diskuze a docházíme k závěru, že najít fleka který by splnil kritéria nás všech asi nebude možné. Nakonec nacházíme pěknou louku u cesty v rychlosti stavíme stany a scházíme se u společné večeře. Kluci vybalují své MRE balíčky a ostatní „konzerváci“ se baví nad tím jak vytahujeme jednotlivé balíčky s různými pochutinami a zkoumáme cože to vlastně obsahují. Nejvíc nás baví Bimbajs Junior, který překládá názvy potravin s nadáním rodilého mluvčího, aby si ve finále v samoohřevném sáčku ohřál sušenku nebo přesnídávku :D.  Jsme znaveni a dělá se docela zima takže uleháme a spánek přichází brzy.

Čtvrtek 5.9.2013
Ráno mně budí hulákání rozčileného Gruula, který bojuje se smečkou vlků. Když si konečně uvědomím, že nehraju World of Warcraft, ale spím v Rumunsku ve stanu rychle vylezu ze spacáku, abych zahlédl jak Bimbajs odhání smečku pasteveckých psů, kteří se rozhodli bojovat o náš tábor :D. Souboj titánů probudil víceméně všechny a tak se zhruba v 7 ráno setkáváme u snídaně po které v rychlosti naházímě věci zpět na kolky. Já ještě provedu zběžnou kontrolu a nacházím vyklepaný šroub u držáku stabilizační tyče. Držák ohýbáme zpátky dáváme nový šroub a matici a pak už vyrážíme dále směrem k Šumici. Cesta nás přivádí k blízkosti Sviní hory (pohoří Muntii Almajuluj). První jede Duffy a v jednom úseku vyjíždí na mýtinu a zastavuje. Nahoru vede cesta vymletá zhruba půlmetrovou erozní rýhou a takové mám rád :D. Než se Duffy zmůže na odpor beru za plyn a zkouším se vydrápat na vrchol, jenže zapomínám, že jedeme ve dvou a mám naloženou korbičku což je o zhruba 200 kg více než obvykle. Jedna strana erozní rýhy se tak zhruba ve dvou třetinách kopce trhá a já zapadám na bok. Fíha :D. No alespoň zkusím naviák. Kluci ochotně vybíhají nahoru a uvazují mně naviák za pařez, takže se pozvolna posouvám k vrcholu. Když už to vypadá na bezproblémové vyproštění kdosi poradí, abych se pokusil vyjet zpět na utrženou stranu rýhy, chvíli oponuji pak tak učiním a než řekneš švec Ztka skončí na jednom kole a já sedím v houpačce na hranici kutálení :D. Nakonec navazujeme kurtu lano a naviák a autíčko vysvobodíme. Po tomto alotriu se kluci odmítají také pokusit o výjezd a tak hledáme jinou cestu. Další, kterou zkoušíme je čerstvá dřevařská, která je víceméně potokem než cestou, navíc občas uhýbáme Lakatoši s kládou v závěsu. Užíváme si krátkou trialovou pasáž, než v dálce předemnou zahlédnu oblak dýmu nad Duffyho CA, ten říká, že jeho závodní vario prokluzuje a pálí řemen. Raději tedy otáčíme a asi po dvou hodinách vyjíždíme zpět na křižovatku, kde jsme začínali. Aby toho nebylo málo Pája zjišťuje protrženou manžetu a tak jí v rychlosti opravujeme.

Další cestu volíme spíše intuitivně ale po chvíli bloudění přichází úspěch a my se vynořujeme u silnice, kdesi nad Prigorem. Další přesun probíhá pohodově po silnici do okamžiku, kdy odkudsi přilehlých luk přibíhá splašený kůň, který elegantně skáče přes ohradník výšky Taxisova příkopu a pádí za předemnou jedoucími kluky po silnici. Zastavujeme, aby se za pár vteřin odkudsi vynořil Bimbajs senior s Rumunem za zády a zamířili za koněm. Koníka se nakonec podařilo odchytit Rumun poděkoval a my frčíme dál. Bez potíží pak sjedeme na silnici a dáváme si zhruba hodinový svižný přesun až do vesnice Rusca, odkud pokračujem k Lacul Rusca (přehrada) u které dáváme svačinku. Po svačině Duffy hlásí, že máme odbočit směrem ke hřebeni, který když překonáme, vykoukne na nás Tarcu. Odbočkou ani hřebenem si ale není zcela jistý (přeci jen zde jel jednou) o nic ale nejde a tak se rozhodujeme to zkusit. Po asi kilometrů přichází první težší terén a tak stoupáme odplavenou cestou přes balvany dál směrem k úbočí a lesu. Jedu za Duffym a tak jsem první kdo zachytává okamžik, kdy má velmi blízko ke kutálení vybíhám nahoru a pomáhám mu s výjezdem. Za námi se děje něco podobného u ostatních jenom Pája a Bimbajs jako ostřílení borci nedávají znát obavy z možného :D. Po pár set dalších metrech narážíme na statný padlý buk napříč cestou. Pája přispěchá a za pomoci naviáku strom dáváme nastranu abychom o pár desítek metrů výše zjistili, že je cesta pro kolky nesjízdná :D. No klasika. Při sjezdu dolů si pak hodím extrém zase já protože mně sklouzne zadek u autíčka a v tom nejprudším momentě nás trošku předbíhá :D. Protože vezu manželku dělám hrdinu jako, že „pohodička“ ale bylo to hnusný :D. Za chvíli zkoušíme další cestu a ta je ještě o poznání horší. V klopeném stoupání protahuji Z6tku mezi stromy a říkám si, že snad tudy nepojedem zpátky :D. Vzápětí, kdesi o pár desítek metrů výše zahlédnu Duffyho, jak visí na čtyřkolce a zuřivě mává ať tam nejezdíme. Pája s Leošem se přesto i se stroji vydávají na pomoc.  Jejich vyproštění a sjezd dolů pak zabere další hodinku a je vidět, že si někteří sáhli na své hranice a jsme nakonec rádi, že jsou kluci celí a v pořádku dole. V jeden okamžik se ze svahu zřítil obrovský balvan a když by takhle letěla kolka byl by to skutečně masakr. V mezičase zjišťuji, že je Bimbajsovi Juniorovi špatně, je po angíně a evidentěně ještě není v kondici. S ohledem na všechna fakta rozhodujeme o bivaku, je zhruba 6 hodin večer a trápit se další hodinu nic nepřinese jen zvyšujeme riziko, že někdo unavený udělá chybu. Hledání místa na nocleh vyšperkuje Kankx, který si sám poodjede na výše položenou louku, aby tam také hodil kolku na bok :D a zkusil si záchranu přes naviák :D. K bivaku vybíráme pěknou louku s parádním výhledem na okolní hory večer meditujeme nad zážitky a večeříme je chladno takže moc dlouho sedět nevydržíme a brzy uleháme k druhé noci v přírodě. Pokračování již brzy …..

Text: Vojtěch Lysenko
Foto: Leoš Machát
Kompletní foto: Leoš Machát, Vojtěch Lysenko