Druhý den – neděle 12.1.2014
Do druhého dne se budíme už relativně vyspaní i když mně stále pobolívá hlava vlivem časového posunu. Tradičně vyrážíme na snídani a ke svému překvapení zjišťujeme že máme opět vafli s javorovým sirupem :D je ale docela dobrá takže jí shltneme a hurá na cesty. Dneska máme v plánu Holywood a Beverly Hills a tak zadáváme do navigace Holywood Boulevard což je hlavní a také nejznámější ulice ve čtvrti Holywood (nachází se na ní známý chodník slávy). Vyrážíme a cestou studuji průvodce.

Citace zdroj: Turistika.cz
Hollywood byl původně samostatné městečko na jihu Kalifornie. Začátky filmového průmyslu, které ho proslavili, spadají do roku 1906, kdy zde natočila společnost Biograph krátký film Daring Hold-Up. První filmové studio zde vzniklo počátkem srpna 1909. Postupně zde vznikly čtyři hlavní filmové společnosti Paramount, Warner Bros, RKO a Columbia, ale i několik menších společností. Hollywood se začal měnit – do r. 1920 se stal centrem filmového průmyslu Spojených států i důležitým obchodním centrem. První nápad vytvořit zde Chodník slávy jako poctu umělcům a jiným významným přispěvatelům ve filmovém a zábavním průmyslu je již z r. 1953. V r. 1956 bylo schváleno konečné provedení pěticípé hvězdy, vč. mosazného olemování. Z mosazi je i jméno a destička uvnitř hvězdy, která symbolizuje v současné době pět kategorií zábavného průmyslu. Čtyři z nich – film, televize, hudba, rádio byly zvoleny v r. 1958,. V témže roce započala výstavba chodníku, vč. úprav osvětlení.  Poslední kategorie – divadlo – byla doplněna r. 1984. V současné době je chodník dlouhý 1,7 míle (2,8 km). Vede po Hollywood blvd od Gover Street až do N La Brea Ave a další tři bloky jsou na Vine Street, je tam 2483 hvězd se jmény známých herců, hudebníků, režisérů, producentů, ale i hudebních a divadelních skupin. Své hvězdy zde mají i románové postavy. 47% hvězd bylo uděleno v kategorii „Film“, 24 % v kategorii „Televize“, 17 % v kategorii „Hudba“, 10 % v kategorii „Rádio“ a necelá 2 % v kategorii „Divadlo“. Průměrně ročně se přidává dvacet nových hvězd.

Na tomto historickém Chodníku slávy je i čínské divadlo Grauman’s Chinese Theatre, které bylo otevřeno 18. května 1927 premiérou filmu Cecil B. DeMille The King of Kings. Toto divadlo je snad nejznámější svými betonovými bloky na nádvoří, kde jsou podpisy, stopy a otisky populárních osobností filmového průmyslu z roku 1920 až po současnost. O počátku těchto stop je mnoho příběhů. Byla to náhoda, kdy někdo nedopatřením šlápl do mokrého betonu, Také se tvrdí, že to kdosi vymyslel. Další verze je, že s tím započal stavební mistr, který se zde tímto způsobem podepsal. Která je pravdivá, to se asi nedozvíme. Existuje téměř 200 hollywoodských celebrit, které zde mají své otisky a podpisy – na nádvoří divadla, ale i uvnitř dalších šesti čínských divadel v rámci Hollywood & Highland Center. Jsou zde např. i otisky nosů, kopyt koní, zbraní a pod. Hned vedle čínského divadla je obrovské kulturně obchodní centrum Hollywood and Highland, které patří mezi nejnavštěvovanější turistické objekty v Los Angeles. Je tam řada divadel, kin, restaurací, hotelů, výstavních prostor, obchodů i nočních podniků. Součástí je i Dolby divadlo, dříve Kodak divadlo, kde se každoročně udělují Ceny Akademie. Odtud je také dobře vidět poměrně vzdálený nápis „Hollywood“. Původní nápis “ Hollywoodland“ byl postaven v r. 1923. V r. 1978 byl restaurován, původní nápis byl při tom úmyslně zkrácen na Hollywood tak, jak ho známe dnes. Je 14 m vysoký a 110 m dlouhý. Přímo k němu se dojít nedá. I když ve městě vyjdete po schodech na vyhlídku „Hollywood“, uvidíte nápis z dálky.

Holywood boulevard nejdříve projíždíme autem a hledáme parkování, které nakonec najdeme v jedné z bočních uliček (10 USD). Chodník slávy bereme od začátku, takže studujeme jednotlivé hvězdy a hledáme nějaké to pro nás známé jméno. Ulice je to moc pěkná spousta obchodů, restaurací, reklamních poutačů. Čím více se blížíme do centra, tím více roste ruch, přibývá turistů ale i atrakcí. Po ulici postávají různé filmové postavy a za nějaký ten bakšiš nabízí společné foto. V jednu chvíli odbočíme k obchodnímu centru „Hollyood and Higland“, kde fotíme nápis Hollywood na vzdáleném kopci ale také prošmejdíme pár značkových obchodů. V obchodech se jen utvrzujeme v tom, že se zde značkové oblečení prodává za skutečně normální ceny a ne jako u nás, kde obyčejné sportovní tepláky (Nike, Adiddas, Puma atp.) kupujeme za přemrštěné ceny a ještě mají někteří jedinci pocit jisté vyjímečnosti, když se v nich promenují ve společnosti :D. Zde jsou to prostě tepláky a stojí zhruba třetinu toho co u nás :D.  Naopak ostatní věci jako jídlo, nápoje atd. jsou docela drahé, pro příklad kupuji v obchoďáku láhev limonády na cestu a platím 4 dolary.  Zpátky na chodníku slávy zamíříme k čínskému divadlu, před kterým fotíme podpisy a stopy hvězd. Vlastní chodník slávy máme prošlý relativně rychle a tak v jedné z mnoha agentur pořizujeme výlet k vilám slavných osobností v Beverly Hills. Zaplatíme 30 USD na osobu a za blízkým rohem nastupujeme do mikrobusu bez střechy, který nás odváží do Beverly Hills.

Cestou stavíme na vyhlídce s nejlepším pohledem na LA ale i nápis Hollywood. Je bohužel zataženo přesto pořizujeme pár fotek a zaujme nás jak jsou místní kopce pokryté zavlažovacími hadicemi, přičemž záhy zjišťujeme, že nejde o zavlažování ale o hasící systém, protože v této suché oblasti hrozí velké riziko požárů. Další cesta pak už vede k honosným vilám slavných nicméně většinou vidíme vstupní bránu a i když se dozvídáme, že zde třeba bydlel Michael Jackson, tak nám to moc nedává. Vlastní luxusní vily jsou víceméně jako všechno tady dřevostavby a tak nám zas až tak honosné nepřipadají (přece jenom víme jak umí vypadat taková krásná prvorepubliková zděná vila třeba v Černošicích u Prahy :D ). Pozemky zde mají ale jednu z nejvyšších hodnot na světě.  I tak se kocháme zaparkovanými ferrari, maserati atd.. a jsme rádi, že jsme vzali tento výlet protože, když bychom se tu motali sami nejen, že bychom nevěděli kde kdo bydlí ale viděli bychom polovinu. Cestou zpět nás minibus prováží skrz nákupní luxusní centrum Beverly Hills včetně známé Rodeo Drive. Pak už míříme zpět na Hollywood boulevard, kde výlet končí. Po návratu krátce odpočíváme na obědě v místním bufetu (jak jinak než u hamburgra) a pak zamíříme k autu. Cestou se domlouváme, že jedeme na Rodeo Drive prošmejdit ony obchůdky typu Luis Vuiton, Prada, Versace nakoupit nějaké tý démanty atd.. :D.

Přesun na Rodeo Drive trvá chvilku cestou potkáváme pro ameriku typického nosiče reklamy (chlapík co různě hází reklamní cedulí) ale i jev, který jsem znal jen z filmů a trošku jsem si myslel, že jde o produkt fantasie režisérů, tedy bezdomovce co tlačí nákupní vozík ve kterém veze celou svojí „domácnost“. Další zajímavostí jsou různí potrhlíci s cedulemi postávající na křižovatkách… tu jeden vyzívá k úctě k bohu .. jiný zase jen čistokrevně žebrá. Na Rodeo Drive dáváme auto do podzemní garáže a procházíme celý trojuhelník ulic s obchody těch nejluxusnějších značek. Například výloha u Cartiera vyvolala moje vzpomínky na Francouzké Cannes, i zde mají ve výloze šperky, za které by se dal vést docela spokojený život :D. Dost taky okukujeme auta, myslím že to co tu běžně parkuje se u nás jen tak nevidí (auta jsou zde kategorie sama pro sebe já jakožto milovník offroudů sleduju obrovské pickup různých značek jejichž kapota je ve stejné výšce jako naše střecha :D, ale i nové mustangy, camara atd… atd.. nádherná auta a to nemluvím o supersportech typu ferrari, lamborgini). Když se pocouráme začíná se smrákat (stmívá se tu zhruba v 5 hodin odpoledne) takže hupsneme do auta a pěkně ušmajdaní míříme zpět na hotel. Na večeři vyrážíme do sousední restaurace, kde dáváme pizzu a pivko přičemž nám pohodu narušují jen bezdomovci, kteří se bez okolků přitočí k zahrádce a otravují hosty. LA a downtown se mně tedy moc nelíbí ošklivé rušné centrum plné různých individuí, které vůbec nepůsobí bezpečným dojmem (srovnám li se San Diego je to nebe a dudy Diego je krásné rodinné město zcela na pohodu). Zítra odjíždíme do San Diega a cestou máme v plánu Ocean Museum na plážích LA ale to až v další části tohoto čtení na pokračování ….

Text: Vojtěch Lysenko
Foto: Vojtěch Lysenko