ŠESTÝ DEN (29.5.2014)
Je tady šestý den naší výpravy. Ráno se budíme do naprosto snové atmosféry. Nad jezerem Lacul Vidraru se vznáší mlžný opar a nádherné hory v pozadí zalévá ranní slunce, no prostě paráda. Člověku se až nechce sedat na stroj a tuhle nádhernou scenérii opustit. Nakonec ale posnídáme sbalíme stany a po levém břehu jezera šotolinovou cestou míříme k Transfagarašské magistrále.  Na konci jezera se napojujeme na asfaltku a zařezávajícím se údolím stoupáme k zasněženým vrcholům.

Je to tady ! Údolí se trošku otevírá do horského sedla a my stoupáme nespočtem parádních serpentýn s výhledy na horské hřebeny. Paráda. Nulový provoz a cedule u úpatí věstí, že silnice není průjezdná což sice znamená, že asi neprojedeme ale zase jsme tu úplně sami a tak si užíváme tu nádheru ničím nerušeni. Zhruba v polovině stoupání zastavujeme a pořizujeme fotky. Je slunečno a tak si na rozdíl od Transalpiny můžeme vychutnat výhledy a tu krásu za kterou jsme týden putovali. Nakonec vystoupáme až k tunelu, který je ale zavřený a z druhé strany pod hromadou sněhu.  Dáváme si tedy krátkou pauzu a pozorujeme sviště skotačící na úbočí hory. Kochačka je to famózní jsme sice trošku zklamáni, že nám i druhý silniční hřeben nepodlehl ale alespoň máme důvod se sem ještě vrátit.

Když dostatečně nasosáme tu nádheru sjíždíme o pár set výškových metrů níže a odbočujeme ze silnice na prašnou cestu vedoucí k opuštěným dolům na úbočí skal. Kluci blbnou a já se vrhám na haldy kamení nic zajímavého ale nenalézám. Pak už sjíždíme zpět k Lacul Vidraru, které objíždíme po druhé straně. Kolem jezera je to překvapivě docela štreka a tak zhruba v polovině musíme zastavit a naplnit nádrže z kanystrů. Kluci ještě nakoupí nějaký ten suvenýr, vyfotíme si neuvěřitelně vysokou přehradu a raženým tunelem padáme dolů k parkovišti u Drákulova hradu Poienari. Je vedro jako pedro. Parkuje se dole u silnice a tak se na hrad vydává jen zhruba polovina výpravy. Já s Jaruš zůstáváme hlídat a tak si v mezičase dáváme oběd a krmíme místní toulavé psy.

Když se zbytek výpravy vrací z hradu, vypráví o moc pěkném výhledu a že to obecně stálo za vidění. Kluci taky polknou nějakou tu sváču a pak nás už čeká ta méně záživná asfaltová část výpravy tedy návrat do Banátu. Dnes už je relativně pozdě takže přes Ramnicu Valcea míříme na Horezu a cestou pak odbočujeme do hor, kde bivakujeme v pěkném březovém remízku na úpatí hor. Ještě než postavíme stany přijíždí mladý Rumun na enduru a hledá kamaráda, který se mu v horách ztratil. Pokecáme on okoukne mašiny a pak už skoro za tmy odjíždí. My usedáme k ohýnku otevíráme pivko a do noci klábosíme.

Foto dne: Bimbajs

SEDMÝ DEN (30.5.2014)
Ráno se budíme do zatažené oblohy, fouká chladný vítr a je celkově nevlídně. Naházíme tedy věci na mašiny a přes Targu Jiu po silnici sjíždíme až k Oršave. Cesta je to nepříjemná, vítr je občas tak silný, že nás i s mašinou tlačí do škarpy. Rumunští řidiči jsou pak dost bezohlední, takže nás míjí na milimetry. Občas se tu předjíždí tak nebezpečně až člověku zatrne. Uff naštěstí bez karambolu dojíždíme do Oršavy a já zjišťuji, že mi znovu zlobí kontakt u přístrojovky. Tankujeme a podél Dunaje míříme na Eibentál. Jedu první a nejednou mi Jarča v zrcátku mizí. Když se vrátím zpátky nacházím jí odstavenou na kraji silnice a kluci už cosi okukují u zadního kola. Je to nepříjemná závada, kdy na AC 700 vylezl šroub od tlumiče a po pár metrech skoro prodřel hliníkový ráfek. Šroub vracíme zpět ale ráfek to má zasebou. Chybí tak milimetr a disk se rozpůlí. Náhradní kolo nemáme a tak se rozhodujeme k další opatrné jízdě. Když dojedeme na Eibentál je pozdní odpoledne a my usedáme v hospodě u Medvěda na pár točených.

Mezitím co popíjíme zkouší Dan zlomit místní rekord ve výběhu do protilehlého svahu. Nakonec zblbne i ostříleného veterána Silvera a k naší velké zábavě šplhají do kopce oba, aby následně své výsledky zapsali do pořadí, které je v hospodě vyvěšené. Luboš se nám v mezičase pod vlivem štěstí z návratu do Banátu pěkně nakulí a baví osazenstvo hospody i procházející domorodce etidou na téma vaření u čtyřkolky s trojkou v žíle :). Když se začne smrákat sedáme na stroje a popojíždíme pár set metrů za vesnici k bivaku. Aby byla již tak dokonalá zábava nezapomenutelná tak Luboš i přes náš bedlivý dohled kdesi odbočuje a míří kam ho kola dovezou :). Kluci čekají ve vsi a já ho vyrážím hledat, nakonec se mi ho podaří odchytit zhruba kilometr výše v lese, kde mu naštěstí došel benzín :).  Společně pak vyjíždíme na louku nad vesnicí a hledáme plácek k  bivaku. Je tma jak v pytli a fouká vítr, že to člověka skoro povalí. Vybírám plácek a začínáme stavět stany. Luďa ještě vyráží pro Bimbajse, který nás na louce přehlédl a opět pokračoval kamsi do lesa. Stavba stanů je v takovém větru peklo spíše to připomíná pouštění draka :). Když se nám nějak podaří postavit náš a Bimbajsovic stan jdeme na ten Tesco stan kluků ze Sýkořice. A to teprve nastává ta pravá sranda. Hned při stavění základny se stan víceméně roztrhal na hadry což ještě umocnil fakt, že Luďa zlomil jednu ze dvou nosných Tesco tyček. Na fakt, že cáry stanu vlají na zbytku polámaných tyček reagoval jak jinak než hurónským smíchem což Zdendovi sebralo veškerý vítr z plachet pro nějaké případné výčitky. No prostě jsme partička :). Nakonec jsem vylovil plachtu poslední záchrany a vytvořil z ní jakési závětří, které drželo trosky stanu jakžtakž pohromadě.  I tak představovaly zbytky stanu velmi hrůzné přístřeší a spaní. Kluci ale nabídku na sdílení našich stanů odmítli a nasoukali se do svého rozervaného vigvamu k spánku.

Foto dne: Bimbajs

OSMÝ DEN (31.5.2014)
Noc to byla skutečně pekelná. Vítr neslábl a plachta, kterou jsme použili k záchraně trosek stanu dělala takový rachot, že kluci i my nemohli zamhouřit oko. Když jsme se ráno vydrápali na světlo boží nebylo o moc lépe. Kluky jsem našel zmáčknuté v rohu pozůstatků stanu nevyspalé ale vysmáté jak lečo :).  Počasí se moc neumoudřilo je chladno fouká studený vítr a poprchává. Rychle tedy sbalíme a přes hory míříme na Bígr. Na Bígru dáváme oběd a pokecáme s partičkou kluků na motorkách. Protože se nám probroušený disk moc nelíbí a nechtěli bychom s ním zůstat někde v terénu volíme další cestu podél Dunaje a odpoledne dojíždíme do Gernika, kde naše výprava končí. Kluci ze Sýkořice balí a zítra odjíždí. My a Bimbajsové ještě zůstáváme a další den blbneme jen tak po okolí v Banátu.

Tentokrát to byla opravdu náročná výprava přejeli jsme několik pohoří a hřebenů Karpat bivakovali jsme celý týden v horách  a najeli jsme kolem 1000 km (z toho silnice asi 400). I přes některé poruchy (prasklý rám KQ, utržený nosič CA, vcuclá nádrž KQ, pojistky Glad X5, probroušený disk AC 700, kontakty u přístrojovky X8) jsme vše zdolali zdárně a užili si další parádní expedici na kterou budeme dlouho vzpomínat. Já sám jí pak vzhledem k navštíveným lokalitám ale i nádherným bivakům a partě řadím mezi ty z těch našich nejpovedenějších.  Takže už se těšíme zase :)

Text: Vojtěch Lysenko
Foto: Já, Keeper, SilverX5