Ráno se tak nějak spontánně budíme zhruba v 7:30. Sotva oko rozlepím vybaluji vařič a na zápraží naší chaloupky vařím ranní kávu. Noví učastíci kávě neholdují něbo neznají ranní obřad  a tak nakonec „kávuji“ jen s Pájou. První Rumunská snídaně jen navazuje na již zažité nejprve dostáváme snídani tak říkajíc anglickou, (vajíčka salám máso atd)  ale posléze i vynikající buchty od paní domácí. Popisovat již popsané by asi bylo plýtvání slovy nicméně je to opět bašta, pro kterou stojí za to absolvovat onu vyčerpávající 1100km dlouhou cestu. Po snídani uháníme sbalit vše potřebné a v 9:00 hodin už před chalupou čekají 4 čtyřkolky připravené vyrazit. Pozorný čtenář se dovtípí, že dvě kolky chybí. Ano Bimbajs Senior i Junior brzdí rozlet a s omačkanou tvářičkou doráží s mírným zpožděním:D

Nakonec ale vyrážíme vstříc prvním, tak říkajíc zahřívacím zážitkům:D. Prvním bodem, který chceme navštívit je Turecká Díra a tak hned za Gernikem stoupáme po kamenité cestě červenou značkou, naivně se domnívaje, že za zhruba hodinku dosáhneme cíle. Cesta je náročná terén začíná kamenitým úvozem a než se naději připínám přední náhod a trápím Jumbo těžkým terénem. V jednom okamžiku zůstávám bezmocně viset na kameni za kouli. Na hřebeni zastavuji  a dáváme první odpočinkovou pauzu přičemž za pomoci naší technické podpory  v podobě Bimbajsovic rodinky demontuji kouli a Sýkorka mně následuje.  Po demontáži sjíždíme z hřebene do hustého bukového lesa a já si plně užívám ovladatelnost kolky a parádní přírodu kolem.

Zjišťujeme, že i když jsme zde byli před pár měsíci tak najít Tureckou Díru nebude jednouchý úkol. V kruzích se k ní buď přibližujeme nebo naopak vzdalujeme. Každé udolí je navlas podobné tomu předchozímu a my hltáme terén bez ohledu na to, že zrovna nevíme kam jedeme. Nakonec se nám díky Pájovi a jeho navigaci podaří jeskyni najít a tak sjíždíme až do jejího ústí a dáváme pauzu. Zatímco Bimbajs senior zkouší jak hluboko dokáže do jeskyně napasovat jeho Polaris prohledávám ústí jeskyně a nacházím maxi lejno, které pro uklidnění dámského osazenstva zkušeně označuji jako typické medvědí :D Jak ale později zjistíme medvědí lejno vypadá jinak :D

Po vyblbnutí pokračujeme dál a já bludička zase vedu skupinu. Rozhoduji se pokračovat víceméně za šipkou tedy sklouzáváme do udolí, ze kerého pokračujme jednou evidentně leta nejetou svozovou cestou. Výjezd začíná potokem, který pak strmě stoupá vymletým korytem na hřebeny. Za mnou jedoucí Blaženka odmítá následovat moji stopu (v náklonu se bojí) a tak občas sbíhám, abych jí pomohl.  V jedné hodně zapeklité pasáži Blaženka zůstává stát tedy parkuji stroj a bežím se podívat co se děje. Blaženka hlásí, že jí kolka chcípla a to tak říkajíc bez příčiny. Kluci Bimbajsové zahajují diagnostiku, tu vyloví kabel tu reátko tu stříknou sprejem tu něco zapojí až mně z toho jde hlava kolem a tak jim taky pomáhám a kibicuju, když mně kombinačky nesvěří :D. Zhruba hodinku probíhá kompletní revize elektriky a kolka stále nechce nastartovat.  Protože jsem celý výjezd točil na video vybavuji si, že v okamžiku odumření kolky začala blikat výstražná světla a tak vznáším dotaz zna to nemůže mít nějakou souvislost. Posléze zjištujeme, že si Blaženka přepla chcípák  a proto jí kolka nejede. Kluci plní nadšení skládají kolku přičemž probíhá notná dávka humoru na Blaženčin účet ( s nejvyšší pravděpodobností byl ale problém i v nějakém kontaktu, který jsme při revizi zprovoznili). Po složení stroje pak pokračujeme dál.

Zastavujeme až v lomu u přehrady, kde se rozhodujeme poobědvat. Vybaluji tedy buřty a klobásky horčici a chleba od Merhautů Pája přidává klobásy a tak si vychutnáváme českého buřtíka v Rumunské divočině. Po obědě nám Blaženka pořizuje společné foto a posíleni pokračujeme dál směrem k Dunaji. U Dunaje hned stoupáme zpět na hřebeny a zkoušíme údolí za údolím. Některá stoupají k opuštěným dolům a na konci jednoho pak nacházíme pasoucí se krávy a parádní výhled na Dunaj. Když proběhne focení hlásí Blaženka, že na konci údolí cesta nejspíš pokračuje a tak se vydávám to prověřit. Neujedu ani 30 metrů a zjišťuji, že nejsem kamzík a tedy že se budu muset otočit. Při vlastní realizaci pak prověřuji kvalitu plastů expedičního Jumba protože drsně zaberu podběhem o strom. Plast zadrnčel až mně zatrnulo ale vrátil se zpět bez úhony jen samolepka odpadla potvora odpadavá :D

Pokračujeme k Dunaji odkud za chvílu stoupáme zpět na vrcholy. Odpolední cesta nás pak vede vždy do nějakého údolí odkud posléze přes hřeben dalším údolím klesáme zpět k Dunaji. Nakonec zamíříme přes Sichevitu po kamenité cestě zpět do Gerniku, kde neomylně parkujeme u hospody na jedno točené.

U pivečka objednávám místního panáčka a tak se skoro již tradičně jedno pivko zvrhává v bleskurychlou pijatiku. Blaženka nás baví hurónským smíchem a posezení je to skutečně veselé. Na večeři pak dojíždíme nacucaní jak pupenec :D U merhautů se v průběhu dne ubytovala skupinka čtyřkolkářů ze Semil a tak společně večeříme. Po večeři jde Bláža se Sýkorkou do hajan potom se vytrácí i Bimbajsové  a tak hrdině reprezentuji jen já s Pájou přičemž kolem půlnoci odpadáme také .

Než večer zaklapnu oko ještě zapisuji deník a přemítám jaká je to paráda že jsem zase zde …