Dnes ráno vyrážíme v devět patnáct (lepšíme se) a jedeme směr benzinová  pumpa Nuova Moldova.  Startuji o chvíli napřed abych přehrabal kamení v měděném dole. Daří se mně najít krásný vzorek azbestu a chalkopyrytu (bohužel jsem oba kameny i přes upozornění ostatních zapoměl v rumunsku u domu). Hrabošení v suti přeruší až příjezd ostatních a pak společně pokračujeme směr Benzínka. Bereme benzín já při placení narážím na problém, kdy obshuha benzinky nechce přijmout eura nakonec když vidí rozčarování a jsou konfrotování mým tvrzením, že před pár měsíci to šlo a teď to najednou nejde povolí a eura přijímají. Všichni bereme jak do nádrží tak do kanystrů a pokračujeme dál.  

Rozhoduji se skupinku navést do měděného lomu na úbočí Dunaje odkud budeme pokračovat libovolným směrem. U poslední štoly lomu zdoláváme krátký ale zajímavý výjezd s odplavenou částí cesty. Vyjíždím nahoru bez větších obtíží a sbíhám dolů pomoci za mnou jedoucí Blažence ta se na základě doporučení Sýkorky pouští nikoliv stylem „kolej mezi kola“ ale zkouší kolej objíždět a přitom málem převrací stroj. Sýkorka pak na stejné pasáži předvádí podobný adrenalinový způsob průjezdu :D. Ostatní už pokračují ověřeným stylem a tak se bezpečně scházíme na kopci. Z lomu dále stoupáme na hřeben a po parádních polních cestách vyjíždíme mezi Gernikem a Svatou Helenou. Rozhodujeme se pokračovat po cestě směr Gernik a tak letíme s větrem o závod a užíváme terénu. Místy proháním Jumbo svižnějším tempem a v duchu vyzdvihuji parádní řízení, které dělá z jízdy fakt zážitek a šetří moje kancelářské ručky :D

Nad Gernikem stavíme na pastvině a odpočíváme pod stromy. Pobaví nás Blaženka která se ptá kde, že je vlastně na „Keeperova šmudlačka“ :D nevíme co jí tedy Keeper slíbil :) ale nakonec po notné dávce zábavy na její účet zjišťujeme, že měla na mysli „Keeperovo šoupátko“ tedy štolu u které jsem ráno hrabal kamení.  Rozhodujeme se že dále pokračujeme směr Rovensko s tím že se zastavíme u vodních mlýnků aby je viděli i Blaženka se Sýkorou. Za Gernikem tedy stoupáme po již projetých cestách a já neomylně a profesionálně vedu skupinku špatným směrem odkud jsme se v sobotu vraceli :D Raději nezastavuji protože při otážení vidím smějícího Páju a tuším že by přišla dávka humoru na můj vynikající navigační smysl :D.. Pak už bezpečně kloužeme k vodním mlýnkům kde dáváme obídek.  Po obědě pak pokračujeme za mlýnky směr Rovensko přičemž hned na prvním úseku cesty vedoucí po vrstevnici nad údolím Blaženka nabírá kámen a staví kolku na zadní. Za ní jedoucí Bimbajs hlásí že to bylo „prsa prsa“ :D. Po zhruba půl hodince zjišťujeme že jsme ztratili značenou cestu a daří se nám najít jednu z adrenalinovek které jsme jeli v květnu.  Na jedné z luk vjíždíme na dlouho nejetou cestu která padá lesem do údolí. Začátek vypadá slibně a tak pokračuji když zjišťuji že je sklon pořád horší a horší . Aby toho nebylo málo tak je povrch písčitý a plný listí.  Připínám předek a pomalu se pouštím dolů.  Po nějaké chvíli už stroj moc neřídím jelikož kola stojí ale já stále jedu a to místy bokem ke hraně údolí.  Otáčím se za sebe na Blaženku a ta  mně překvapuje bravurním sjezdem i přesto že jí stroj velmi špatně brzdí sjíždí parádně, roli asi hraje délka kolky ale i její váha ( váha kolky aby nedošlo k nedorozumění :D ). Abych nebyl za měkouše pokračuju dál a nakonec sjezd zdolávám.

Když si chci oddechnout zjišťuji že za sjezdem následuje šikmý náklon s kořeny který jsem posledně převáděl. Tentokrát to jedu dolů z kopce je to lepší. Za sjezdem následuje cesta ve dvou etážích která už není nijak kritická protože jedno kolo jede dobře zapřené o stranu úvozu a tak je to spíš pocitovka.  Bláža ukázala že je fakt čtyřkolkářka srdcem tenhle sjezd byl fakt hnusnej a nemít jí za sebou možná bych slézal :D. U potoka dáváme pauzičku a já hrabu v kamení. Vzápětí pobavím všechny výkřikem a odhozením kamene do potoka když jsem totiž kámen otočil byl na druhé straně malý štírek. Všichni si mně dobírají že bůh ví co jsem viděl ale byl tam a jak jsme se později dozvěděli je to zde u potoků poměrně běžný hmyzák :D.

Pak už cesta frčí pohodově a tak po chvíli dojíždíme do Rovenska. Zjišťujeme že je celé rovensko nově vyasfaltované ale na návsi je stále posezení kde dáváme pauzičku. Z rovenska pak přes dvě údolí míříme do Sopotu Nou kde probíhá zcela tradiční blbnutí v potoce a mytí strojů. Nevydržím a taky Jumbíka koupu přičemž opět potvrzuji že problémy s vodou u tohohle stroje jsou již minulostí. Po vydatné koupačce vyrážíme směr Gernik a tedy míříme do již ověřených stoupání ze Sopotu . Jde o traverzovité svozové cesty které z údolí ostře stoupají až na vrcholky hor. Dole zastavuji a navrhuji individuální výjezd aby si každý užil pořádný sportovní výjezd. Vyrážím první za mnou následuje Bimbajs junior a Sýkorka ostatní nepřijíždí a když se konečně dočkáme zjišťujeme že je Blaženka na laně protože elektrika opět vypověděla službu. Nezbývá nic jiného než vyrazit nejkratší cestou. Blážu táhne Bimbajs senior a vše běží víceméně bez problémů až do okamžiku kdy vyjíždíme na louku „U filipa“ odkud vede adrenalinová pasáž kterou jsme v květnu dávali. Než si stačím vybavit všechna úskalí tohoto úseku vidím Páju jak míří dál. Odpojujeme Blaženku která zkouší stroj a ten jí vždy pár metrů jede pak chcípne.  Nu což vrháme se do terénu s tím že si pomůžeme a je tomu skutečně tak. Hned po pár metrech narážíme na padlý strom, který postupně za pomoci silných kluků Bimbajsovic ohoblujeme podvozky, já v duchu děkuji za oplechování které minimalizuje možné škody na stroji.

Dál pokračujeme na parádní vyhlídku ze které padáme lesní cestou s minule popsaným náklonem. Zjišťuji že tenhle úsek je hlavně o psychice jinde by se tento náklon projel a nebyl by problém ale s vědomím 200 metrů hluboké rokle pod sebou opět vyměknu a část převádím. Pak převádíme ostatní stroje . Když se v jedné chvíli otočím na Bimbajse seniora málem upadnu smíchy :D Z ničeho nic se za ním totiž objevilo stádo malých prasátek, které obklopilo jeho kolku :D Stejně rychle jako přišla pak prasátka zmizela .  Zázračná chvíle :D  Po sjezdu pak už jen frčíme k vodním mlýnkům Bláže stroj zase chvilku jede a tak má akorát tak čas na to předvést nám podobné číslo jako posledně tedy opět trefuje kámen a div se nekutálí do údolí :D.

Pak už jen dojíždíme do Gerniku dáváme rychlé pivko večeři a pořádně utahaní uleháme k odpočinku.