Dnes ráno Blaženka hlásí únavu sebe i stroje a tedy i to, že s námi nepojede. Sýkorka se přidává s tím, že bude trávit den s Blaženkou a tak vyrážíme jen ve čtyřech Bimbajsové + Pája a já.  Za plán si dáváme vyrazit na Rovensko a dále pokračovat směr Bígr. Abychom nejeli stejnou cestou, tak hned za Gernikem mířím více západně na zatím nejeté cesty. Přejíždíme několik údolí a zhruba po hodince zajíždíme do hlubokého lesa. V jedu chvíli nás cesta přivádí k závoře přes cestu. Jsme překvapeni protože na závoru jsme zde doposud nenarazili a tak otáčíme a hledáme jinou cestu která by nás dovedla do údolí k Sopotu Nou. Nakonec přes louky a pastviny zajíždíme k prudkému traverzovitému sjezdu kterým prudce padáme k řece. Po sjezdu zjišťujeme, že jsme tudy včera jeli ale rozhodujeme se dále pokračovat opět cestou nejetou. Po nějakém čase vyjíždíme na hřebeny pod Rovenskem kde vidím vpředu jedoucího páju zastavit u Salaše. Dojíždím ho abych zjistil proč stojí a v tom okamžiku přibíhá smečka pasteveckých psů a tak vyrážím na tradiční závod a psům ujíždím až na louce za salaší. Kluci mně následují akorát Bimbajs senior zastavuje aby prohodil pár slov s pastevcem ovcí ale psi ho moc pokecat nenechají takže nás brzy dohání :D.

Na vyvýšeném zeleném vrcholu fotíme parádní výhledy a pak už pokračujeme do Rovenska. Na návsi dáváme svačinku a potom vyrážíme na červenou směřem na Bígr. Cesta je to pěkná lesy houstnou a my jedeme po vrstevnicích zhruba 10 km než cesta začne klesat do údolí. Protože jsou okolní kopce výrazně příkřejší než ty v okolí Gerniku je jasné, že sjezd a následný výjezd nebude jednoduchý. Do údolí ale sjíždíme překvapivě hladce a ještě máme příležitost kochat se parádními výhledy do okolních kopců. 

Když sklouzneme dolů začínáme hledat značku, kterou nenacházíme a tak se vydáváme údolíčkem dál.  Cesta je naprostá špička v tomto suchém počasí narážíme na četné brody, bahno a trialové přejezdy.  Pája jede první a tak zastavuje a otáčí se s tím, že tudy značka asi nevede. Dostává odpověď „to je jedno cesta je fantastická někam dojedem“ a tak pokračujeme. V jedné pasáži míjíme důlní štolu s původní výdřevou tak fotíme a pokračujeme dál. V jedné pasáži Pája předvádí parádní číslo, když za jízdy ťuká do navigace přičemž kolem zabere za kámen, který mu vytrhne řidítka a on si pěstí rozbíjí přední plexi štít na jeho miláčkovi. Nu Pája už nemá plexi. Je to ještě vůbec náš Pája ? :D Když ulomený štít kurtujeme na nosič zjišťujeme, že někde ztratil i písmenko P a tedy už má přezdívku jen „Ája“. Jak je každému jasné tohle už mu po zbytek zájezdu a kdo ví jestli né déle nikdo neodpáře :D.  Po pár kilometrech se však údolíčko zařezává do skal a cesta dál nevede. Otáčíme a při cestě zpět se nám podaří najít červenou značku, která však bohužel stoupá kamzičí stezkou prudce na hřeben. Zkouším na stezku najet ale hned na prvních metrech je jasné, že tudy to opravdu nepůjde.

Zastavujeme tedy a dáváme oběd. Po obědě se rozhodujeme, že budeme zkoušet každou cestu vedoucí požadovaným směrem na bígr. Vedu já a tak zkouším první odbočku. Jako tradičně cesta v údolí vypadá parádně ale hned jak zapadne do lesa zjišťujeme že je kompletně odplavená potokem. Otáčím se na kluky ale ti jen pokynou ať to zkusím dál.  A tak jedeme .. přejíždíme balvany náklony až narazím na zhruba metrový schod. Kluci mně dojíždí a já se jej snažím zdolat což se podaří až za notné pomoci kluků. Potom sleduji jak ostatní schod zdolávají s menšími a menšími potížemi a nakonec je již tak rozhrabán, že nepředstavuje žádný problém. 

Po pár kilometrech jsme opět na konci jelikož cestu zatarasuje utržený svah se stromy takže klasicky otáčíme a vracíme se zpět a hledáme další cestu v požadovaném směru. Po nějaké chvíli opravdu narážíme a to na dřevařskou cestu, která už u svého ústí nese znaky probíhající těžby tedy, všude mraky větví atd..  Vyrážím nahoru a jsem unešen, v duchu si říkám tak tohle je ten pravý offroad ( kluci za mnou pak to samé víceméně opakují nahlas ). Drápeme se svozovou cestou s obrovskými někdy i přes metr hlubokými kolejemi od harvestoru. Všechno je čisté bahno a kolejemi tečou potoky vody. Přední náhon připínám víceméně ihned a drápu se nahoru. Předemnou sleduji Bimbajse juniora jak v pravé koleji couvá a pokouší se prorazit na několikrát. V tu chvíli udělám chybu a rozhoduji se přeject do koleje levé. To se mně s vypětím všech sil podaří ale o pár desítek metrů dál zjišťuji, že je kolej hluboká tak, že mám kolku víceméně na boku a dřu skálu kanystrem, který mám uvázaný na předním nosiči. Zastavuji a volám o pomoc protože couvat se mně nechce tedy doufám, že se naviákem z koleje dostanu. Ve stejný okamžik však proti mně přijíždí Bimbajs junior, který se nahoře otočil a hlásí, že musíme vypadnout protože proti nám jede harvestor se dřevem a není žádná šance mu v tomhle marastu uhnout.

Jako mávnutím proutku tedy couváme zhruba kilometr, který jsme před chvílí vystoupali. Dole zastavujeme totálně obalení bahnem ale s úsměvy od ucha k uchu.. tohle byl Vážení fakt masakr.  Rumun v Harvestoru nás zdraví a hlásí, že nahoru to nemá smysl, že cesta končí pár metrů nad místem, kde jsme skončili. Nezbývá nám tedy než sklouznout údolím k dunaji. To nám ale tolik nevadí protože je již pozdní odpoledne a jsme řádně vyštavení z dnešního totálně terréního dne. Při klesání k dunaji potkávám cestu, která směřuje k sousednímu údolí blíže Rovensku a tak se na ní vydávám. Brzy ale zjišťuji, že nejsme všichni. Obracím a pár set metrů zpět nacházím mladého bimbajse, který mně bezeslova ukazuje praský zadní kříž jeho Polarisu. Bohužel všem je jasné, že dojezdil a tak ho táta zapřahuje na lano a společně míříme směr Rovensko. V Rovensku na návsi potkáváme partu pražských motorkářů, které postupně zdravíme a oni nám postupně neodpovídají, asi jinej gang. Po krátké pauze pokračujeme směr Gernik s tím, že na rozbité polárce jede Bimbajs senior. Cesta jde vcelku OK akorát Bimbajs nadává, že jezdit na polárce jen na předek je totální záběr na ruce. Po pár kilometrech sjíždíme do vrchní části údolí Sichevity, kde zastavujeme a čekáme na posledního jedoucího Páju. Ten doráží a už z dálky nám ukazuje pěkně krvavý loket. Když zastaví zjišťujeme, že má kromě krvavého lokte i obtisklou krabičku na stehně a celkově je docela vytuněný. Vybaluji lékárnu a mezitím co mu ošetřuji loket vypráví, že si dával sjezd “sportovně“ až do okamžiku, kdy to nezvládnul a převrátil se na bok :D No jeho vyleštěná sůza dneska dostala pěkně na frak. V údolí Sichevity dávám RZ a na posledních pár kilometrech dávám Jumbu pořádně za uši . Užívám si průjezdy vesničkami, kde zdraví opravdu každý a děti jsou fantastické protože utíkají přes louky jen aby na chvíli zahlédli tu obludu, která burácí na cestě. Po příjezdu do Gerniku dáváme tradičně pivko pak véču u Merhautů . Mlaďas Bimbajs je dost rozložený a tak ho uklidňuji tím, že mu zítra půjčím TGB Blade, které jsem vzal jako záložní stroj.  Po večeři pak už všichni mažeme rychle na kutě abychom byli na zítra připraveni. Usínám a před očima mně běží dnešní den byl to co do jízdy zatím určitě den nejnáročnější ale taky nejparádnější. Sice trošku demolition derby, ale zážitky parádní. Nu kdo ví jaký bude den zítřejší… :D