Archív rubrik: Deníky
Úštěk s Quadclub.cz
Právě jsem omyl „kila“ prachu a bláta z letošní akce Úštěk, a vrhám se na krátkou reportáž z jejího průběhu.
V pátek odpoledne hned po příjezdu z práce nacházím před domem Páju připraveného k odjezdu. Jak je u nás zvykem nakládáme ve spěchu a ch
aosu. Opět vyrážím s expedičním Jumbo720 a teším se na další seznamování se strojem. Zmatek při odjezdu výrazně živí naše nová kamarádka „úča“, kterou Pája vzal sebou a ta nám za odměnu hlásí moudro za moudrem občas pak přihodí i nějakou vtipnou historku ze zákulisí :D. Máme nacvičeno, že čtyřkolky lze bezpečně zajistit za pomocí dvou „kurt“, ale Pája jich vždycky přidá pár navíc abychom po cestě měli co ztrácet :D. Neuběhne tedy ani pár kilometrů a projíždějící řidiči již gestikulují, že nám vlají kurty za vozíkem. Štěstí je, že nemíjíme žádného cyklistu asi by si odnesl pár pěkných jelit :D. Na cestu balíme karton pivka a tak jsme při dojezdu do kempu už docela ve formě :D.
V kempu se už v pátek večer schází zhruba 40 čtyřkolek a tak je restaurace skoro zcela zaplněna. Složíme tedy rychle čtyřkolky a když seběhneme k restauraci zjišťujeme, že dorazil i Ledva, kterému se podařilo vyřešit nečekané pracovní problémy a tak v rychlosti domlouváme zítřejší program a jeho detaily. Když posléze odbíhám na WC ve dveřích potkávám čistokrevného jednorohého satan
áše. Jeden z chlapců při jednoduchém přesunu stroje přehlédl z trávy trčící tyčku a předvedl číslo nevídané tedy opakované kutálení stroje i s řidičem bohužel bez helmy čímž si přivodil bouli velikosti golfového míčku a tak nějak celkově vytvořil velmi stylový „facelift“. Ledva se tedy ani neohřál a otočkou odváží výtečníka do nemocnice, kde mu drsný výzor dokončí několika stehy a vrací nám ho zpět.Bujaré veselí končí hluboko po půlnoci, kdy ti otrlí jdou spát a ti nejotrlejší jdou na místní diskotéku pokračovat :D..
V Sobotu ráno se budíme do krásného slunného počasí a tak po rychlé snídani a dojezdu zbytku účastníků vyrážíme na celodenní program. Na startu se sejde krásných 56 čtyřkolek a tak místy nejde na konec kolony ani dohlédnout. Nejprve se přesouváme na motokrosovou trať. Ujímám se prvního testu a vyrážím si dát první kolo. Jako tradičně se ukáže můj vynikající orientační smysl a tak na trať vyrážím v protisměru :D . Lavice a skoky tak přejíždím opačně až v jednom místě vyzkouším dorazy tlumičů. Jak se říká všichni jedeme sborem za tím prvním volem :D a tak všichni následují špatný směr a trvá dobrou čtvrt hodinku, než se někomu podaří
směr otočit :D. Účastníci si navzájem půjčují stroje a na trati pořád krouží zhruba desítka čtyřkolek.
Poté co se všichni žádoucí nabaží jízdy vyrážíme za místním průvodcem na Pinballové hřiště. Jedeme po polních cestách a je sucho takže vzpomínám na Rumunsko jelikož oblaka prachu jsou stejná možná díky počtu čtyřkolek místy i větší. Zhruba v půlce cesty míjím odstavené bílé TGB pár kluků zastavuje pomoci a zbytek pokračuje . Po chvíli ve předu jedoucí čtyřkolka hlásí, že jsme se ztratili a že nám zbytek (cca polovina účastníků) ujel a tak dáváme pauzu a čekáme na odstavené TGB, které po chvíli přijíždí na laně. Je to prasklý variátorový řemen a tak bude na laně pokračovat. Ujímám se vedení skupiny a jako indiánský šerpa hledám stopy čtyřkolek na rozcestí prašných polních cest :D. Když po pár kilometrech polní cesta u hřbitova přechází v asfalt stavím a rozhoduji se volat někomu z druhé skupiny. Než vyndám mobil z kapsy zaslechnu křik a všichni se sbíháme k taženému TGB ze kterého šlehají plameny (řemen zřejmě stále prokluzoval chytla hadice výdechu varia) přihlížející zkoušejí stroj uhasit vodou ale nedaří se . Naštěstí přibíhá Keeper, který má vždy všechno tedy i hasic
í přístroj a stroj uhasí. Uff velice napínavý okamžik nakonec končí ohořelým airboxem a roztavenou hadicí. Další tahání nepřipadá v úvahu a tak stroj odstavujeme a odvážíme majitele pro auto s vlekem. Zbytek skupiny pokračuje směr pinballové hřiště kam záhy dorážíme.
Majitel hřiště připravil občerstvení a tak usedáme do stínu a první odvážlivci se oblékají do pinballové výstroje. Za ochranou sítí probíhá přestřelka jak na divokém západě, pouze Ledva občas zatouží zapojit i ostatní a pokropí síť sprškou střel. Když utichne první boj tak ti nedočkaví vyráží na oběd a já ukecávám „Silvera“, Páju a Úču abychom to také zkusili přidává se i Nikol a vznikají dva větší týmy. Než se sám odhodlám se zúčastnit tak se ptám pořadatele jak moc bolí zásah protože nemáme žádné chrániče jen plátěný overal. Dostávám odpověď, že to nebolí jen to štípne a pak odezní a tak jdu do toho :D První kolo vyhrává naše skupina mně vyřazuje mladý Bimbajs zásahem do ruky. Druhé kolo dostáváme krutě na frak chvíli dokonce v zápalu boje střílím do týla vlastním bojovníkům :D. No ztráty jsou povoleny :D. Když vidím, že jsou naše útočné linie rozprášeny na prach a vedro v overalu je již nesnesitelné rozhoduji se k rychlému postupu vpřed. Opouštím vlajku načež mně opět překvapí číhající mladý Bimbajs, který mně tentokrát vypálí ránu zhruba ze tří metrů do břicha. No majitel mněl pravdu štípne jako řádně nadupanej sršeň a odeznívá hooodně pomalu :D. Druhou bitvu nakonec prohráváme a tak odjíždíme se skóre 1:1 a pár modřinami na těle. Na počet modřin bezkonkurenčně ve
de Pája, kterého Pirda junior vymaloval kuličkami jak vánoční stromeček :D .
Následuje sraz na obědě, kde se dozvídáme, že při přesunu první skupiny píchla jednoho účastníka vosa do krku. Jako na potvoru to byl jediný alergik na celé akci a tak následovalo ledování sanita a odvoz do nemocnice. Každý v duchu doufáme, že jsme si již všechnu smůlu vybrali. Po obědě nás opouští Ledva s Nikol a my hledáme nějakého navigátora. Nakonec se toho ujímá Keeper, který nás v tradičních kruzích vede směr Babiny. Pohodový přesun naruší až Richard, který na jedné z křižovatek neomylně zaparkuje do před ním jedoucího Keepera a vytuní mu zadní kolo u čtyřkolky přičemž si namůže zápěstí a div nevyskočí společně „plexi štítem“, který zdobí jeho Can-Am. KQ Keepera je naštěstí pojízdné a tak se směle pokračuje dál.
Terénní pasáž, která záhy přichází pak užíváme všichni dosyta. Hluboké louže spousty bláta a trialové výjezdy. Protože mně čeká cesta domů „po ose“ snažím se louže objíždět a při jednom takovém pokusu zapadám o poznání hůř, než když bych projel louží. Připínám předek a nakonec se mně daří se vyprostit. Poučen už dále neobjíždím a sleduji ověřenou stopu :D. Po dostatečném vyřádění přebírá vedení Pirda, který nás lehce závodním tempem provádí terénem směrem ke kempu. Posledních pár kilometrů dáváme po asfaltu a postupně se trháme podle toho jak moc má kdo zalepený chladič a jak moc tedy vaří :D .
Kolem 18té hodiny dorážíme do kempu, kde nacházíme tytáče a klubovnu polabí a dozvídáme se, že k nám vyrazili přes Bělou pod Bezdězem tedy trochu delší ale zato horší cesta :D. Znaveni usedáme k pivku a probíhá tradiční pokec a večerní zábava. Protože jsou všichni znaveni tak posezení končí zhruba kolem jedné hodiny po půlnoci.
V neděli pak jen snídáme balíme stroje a vyrážíme k domovům. Někdo za šipkou někdo na vleku. Na akci se za celý víkend objevilo celkem 60 čtyřkolek. Máme za sebou další z prima čtyřkolkářských srazů pod hlavičkou Quadclub.cz a již teď se těšíme na další akci na kterém se s Vámi uvidíme.
16.8.2012 – Čtvrtý a pátý den
16. srpen
Dnešní den je jasné, že se rozhoduje o konečné umístění, což je znát na všech účastnících, kteří chtějí na bednu, hlavní boj je soustředěn hl
avně na kolky, protože pánům s camnama, nejde do hlavy jak to, že je před nimi na prvním místě stále skvěle jedoucí Dan Pejzl na čínské kolce X8 :) No jak se samozřejmě ukazuje, dálková relly je nejenom o dobrém a silném stroji :D.
Těsně před cílem RZ mě předjel Dan, je mi jasné, že jede fakt o všechno, tak už se těším jak to dopadne, v cíli RZ ale zjišťuju, že tam ještě není, kluci s camnanma se ptají jestli jsem ho neviděl, tak říkám,jasně jede za mnou, tak na tyhle obličeje nidky nezapomenu, ten výraz, kdy potřebovali, aby Dan zabloudil, nebo, aby dojel až za dvacet minut, to bylo vážně něco :) Další kluci co už byli v cíli, tak ještě přilévali olej do ohně hláškama typu, to bych neřekl, že ta čína bude rychlejší atd. no prostě veselo :D
Jakmile Dan dojel, opravoval opět proraženou gumu, vzhledem k tomu, že musel dojet ještě do konce etapy, už jen pouze do 19 hodin a byl vítěz, tak mě požádal zda nepojedem spolu, abych případně pomohl, mě bylo ctí a bral jsem to jako povinnost :D
Večer probíhá vyhlášení vítězů i poražených vítězem se dle očekávání stal Dan Pejzl na Journeyman X8 já jsem si dojel pro krásné čtvrté místo. Následuje dobrá večeře na grilu a už jen lehké posezení, protože nás čekal ranní odjezd směr domov, už jsem se nemohl dočkat. Představa, že budu musel šlapat tou bolavou nohou dvanáct hodin na plyn v autě, byla hrozná.
17.,srpen
———————————————
V šest vyrážíme. Zabaleno jsme měli od večera, takže šlo jen o to skočit do aut a jet, já vybaven těmi skvělými prášky na bolest usedám taky z volant. Kluci připraveni kdykoliv mě případně vy
střídat mi dodávali naději, že domu dojedu….
Cesta proběhla naprosto v pořádku, i po časové stránce a i s pozdním oběděm v Brně jsem byl v 17hod. doma, kde mě teda úplně nepochválili za tu nohu ale pochválili za to že jsem se vůbec vrátil :D.
Druhý den ráno jsem šel do nemocnice na pohotovost, abych se konečně dozvěděl co s tou nohou mám. Závěr byl, zlomenina lýtkové kosti v oblasti kolene a další odštípnuté kostičky v koleni, prý drobnosti ale křížový vaz je asi v … no uvidíme….
Startovné stálo 10.000,- vše v ceně, mimo dopravy ( ta vyšla na cca. 8000,-) a benzínu a spotřeby piva na místě ( to vyšlo na 2200,-)
Byla to super akce, na kterou příště určitě jedu znovu !
14.8.2012 – Druhý a Třetí den
Ranní vstávání je docela v pohodě, spánek krásně dlouhý, na to nejsem z domova zvyklý, tak šup připravit, navinout etapu do roadbooku a na snídani. Jídlo je zde fakt dobrý, snídaně formou švédských stolů, takže do sytosti do radosti :) Dneska nás čeká vážně dlouhá etapa něco přes 200km, no říkám si, hlavně nezabloudit, zvolna a
v klidu, vždyť jsem doma slíbil že se mi nic nestane…
Etapa vede přes krásné vrcholky hor a po hřebenech, škoda že ta nejhezčí část byla v RZ, nebyl čas zastavit a fotit, dneska už jsem si vzal i foťák, jelikož telefony jsme měli na každou etapu zapečetěny. Celou krásnou atmosféru a mojí klidnou ale přesnou jízdu, narušovali pouze všude přítomní psi, kteří mě neustále hnali dopředu, až jsem v jednom z menších výjezdu narval obrovskej šutr, kterej byl schovanej hodně pod zemí, takže jsem šel skoro přes řidítka, ale ustál jsem to, až na další odbočce jsem si všimnul, že nárazem se mi utrhnul raodbook a že se pro něj tedy musím vrátit mezi ty rozzuřený psi, což už nebyl takovej problém, ale sehni se na zem, když kolem tebe štěká jak sviňa asi deset psů :D No nic , nějak se mi podařílo ho zvednout a opět ujíždět, následně mě čekalo přidělání roadbooku abych mohl pokračovat, ale foukal docela vítr, takže moje hliníková lepenka se pořád zamotávala. No hrozný, do toho nahoře bylo něco kolem sedmi stupňů, takže pastelky mi křehly, prostě to byla ňamka, ale povedlo se přiděláno a frčím dál….
Po přejezdu přes krásné hřebeny a horská sedla, muselo zákonitě přijít klesání, to co ale přišlo, bylo spíš na padák a pokud jsem jel správně, tak to mělo trvat skoro 7 km a lesem, no říkal jsem si, co tě nezabije to tě posílí a dal jsem se do sjezdu. Asi po třech km jsem si liboval jak to krásně jde, že je to jen o brzdách a dobrém výběru stopy, ale v jednom místě bylo třeba zatočit do leva, objet takovej ouvoz. Byly vidět stopy, tak jsem jel ( jen doplňuju v tom klesání nešlo zastavit, jen zpomalovat, takže nabylo moc času si vybírat ) už když jsem zatočil mi bylo jasný že je to na hraně, což se za chvílí potvrdilo, kolka se nahla nebezpečně směr do ouvozu a z kopce, bylo jasný, že musím seskočit a nechat jí padat, ale do kopce už to nešlo, musel jsem před ní a kutálet se rychleji než ona, deset metrů jsem vyhrával, ale kolka je těžší, takže mě doběhla, naštěstí mi přimáčkla jen pravou nohu od kolena dolu.
V první chvíli jsem si myslel, že je to v prdeli, vždyť jsem doma slíbil že se mi nic nestane sakra. Asi po pěti minutách ležení pod kolkou, která zůstala kolama nahoru jsem se pokusil nohu vyprostil, naštěstí se za hrozné bolesti povedlo, chodit jsem nemohl, tak jsem se začal plazit, rozmýšlel jsem se, zda mám rozbalit tel. A volat si o pomoc, nebo počkat až pojede někdo kolem, ale jako napotvoru nikdo kolem nejel, ale uviděl jsem maly stromek, který byl na kraji toho ouvozu, tak jsem si říkal, vytáhnu přes navyják, otočím , spustím asi dalších deset metrů od kud se již dalo jet a uvidím, jak jsem si to vymslel, tak to proběhlo, mimo zrcátek , super moto řidítek a pár šrámů byla kolka v pořádku, rozhodl jsem se dojel dolů, přeci jen už mi zbývalo asi jen dvacet km do konce RZ, takže to zkusím dojet…
Hned pod lesem byla vesnice, kde byl kontrolní bod a na něm náš doktor, tak jsme se domluvili, že to zkusím dojet a pak si večer řeknem, jel jsem dál, ale po cestě jsem uviděl nepojízdného Michala na sportce, tak jsem nelenil a pomohl mu, mohl jsem ho stáhnout buď na kontorlní bod, nebo do konce RZ, konec byl blíž, ale horším terénem, bolest nohy byla tak velká, že jsem byl pro kratší vzdálenost, Blade konečně ukázal, že je to kolka i do nepoohody, po tom
co mi dvakrát po dýlce šla pana orel, odtáhla další nepojídnej stroj. Z konce RZ jsem Michala již táhnul po silnici na základnu, protože terénem už by jsme to nedali, čekalo nás 70 km, bylo to napohodu, zastávka na pumpě, dotankujeme, koupíme vodu, dolévám do camelbagu. Až po půl hodině mi dochází že perlivá voda do tohoto zařízení není vhodná :) mám Hrb jak velbloud :) Za celou dobu jsem neměl lepší pocit v cíli etapy jako dneska, už jsem konečne tady a teď se ukáže co ta moje noha. Doktor hned po sundání bot a kalhot, prohlíží a vypadá to na pár zlomených kůstek v patě, výron kotníku a obrovský modřiny a otoky, domlouváme se, že budeme chladit, dostávám práška na bolest ( mimochodem osobně doporučím super věc ) a ráno uvidíme co dál…
Klasické kolečko umýt sebe, najíst se večerní rozprava atd., odcházím na kutě s pocitem, že zítra už nejedu, ale hrozně mě to štve, v noci toho moc nenaspím, pořád přemýšlím co dál, ale když už jsem sem dojel, tak se nechci zařadit mezi nedojeté, ráno dám řeč s doktorem…
15.srpna
—————————————————–
Vstávám brzy a hledám doktory, abychom se poradili, k překvapení všech prosím ať mi kotník zatejpují a že jedu, pokud by to nešlo, můžu se přeci vrátit….
Etapa je sice dlouhá, ale krásně rychlá, dlouhé šotolinové cesty, ze začátku jedu na jistotu, hlavně ať dojedu, ale ke konci etapy je druhá RZ a v té už zase jedu kudlu, krásně posílám neohrabaného Blade do smyku v zatáčkách a mám hroznou radost, že jsem to dneska dal. Po příjezdu do cíle zjišťuju, že mám skoro prošoupanou botu od toho, jak ji mám zakleslou pod nožní brzdou, aby se mi při jízdě nepletla…
Běžné večerní kolečko a je před námi poslední den, musím přiznat že kvůli mé noze jsem rád že je to den poslední.
