Než se po ránu odhodlám otevřít oko zjišťuji, že zvuk „Couvačky obecné“ plynule přešel do zvuku pořádně rozdrážděné motorové pily :D Je to Tlusťoch, který chrápe tak říkajíc až za roh a tedy budí oba dva pokoje :) Později zjistíme, že skupinu chrápajících uspěšně rozšiřuji i já, Pája, a Keeper :D Jsme taková chrápavá partička :D

Do našeho skromného dvorečku se opírají paprsky ranního slunce tak usedáme na zápraží a vaříme si kávu. Kolem dvorku prochází krávy, které místní vyvádějí na pastvu. Tady opravdu zůstal stát čas a člověk by tu na zápraží vydržel rozjímat hodiny a hodiny.

Snídaně u Merhautů je stejně jako včerejší večeře kulinářským zážitkem a tak máme vajíčka, domácí čerstvý chléb, škvarky a nakonec výborné buchty. Buchty jsou kapitola sama pro sebe jak povidlová tak tvarohová varianta je taková bašta že jich u snídaně spořádám i pět :D. Jídlo je tak výborné, že si říkáme zda máme vůbec vyrazit na čtyřkolky. Nakonec se zvedáme a nejprve jdeme do vesnice obhlédnout místní trh s dobytkem.

Trh začíná v zapadlé uličce na konci vesnice. Prodává se vše od koně po telata a malá prasátka. Kromě hospodářských zvířat zde nacházíme i jeden ryze vietnamský stánek (čínské hračky nevalné kvality atp.) a stánek s koženými výrobky. Ceny jsou zhruba stejné jako u nás a vyjma čepice a ohlávek na koně nenacházíme nic zcela autentického.

Po cestě zpět sledujeme krávy pasoucí se v potoce a jednoho místního domorodce který posilněn slivovičkou šněruje cestou za námi a neustále nám něco rumunsky vypráví :D

Kolem 10 hodiny jsme zpět z trhu připraveni na první den jízdy. Rychle kontrolujeme stroje balíme do boxu svačinu na cestu a vyrážíme za vesnici. Vzhledem k tomu že jsme tu všichni poprvé jsou našimi rádci pouze mapa ( mámě dvě jednu koupil Pája a druhou nám zapůjčil Duffy) a navigace která nám spíše pomáhá udržet směrovou orientaci.

Sjíždíme na okraj vesnice kde se oddělujeme z kamenité cesty a za šipkou stoupáme na zelené vrcholky okolních kopců. Vrcholky v okolí Gerniku jsou vyloženě krasového charakteru jde tedy o travnaté vrcholky kopců pokrytých vykukujícími kameny ( škrapy).

Nedá nám to a na vrcholku zastavujeme a kocháme se pohledem na Gernik a jeho okolí. Méně příkré svahy pokrývají políčka ty příkřejší jsou využívány jako pastviny pro dobytek. Zaráží nás jak příkrá pole zde dokáží obdělávat.

Po kamenité cestě stoupáme na hřebeny hor a pozorujeme krásu okolí. Zhruba hodinu kroužíme po přilehlých vrcholech a rozhlížíme do dálav. Jedeme za šipkou a tak vrchol stíhá vrchol a zjišťujeme že cestu do údolí budeme hledat obtížně . Po několika pokusech o sjezd do údolí konečně nacházíme kamenitou cestu po které se spouštíme dolů. Je vedro a tak se těšíme na trochu chládku a doufáme v přítomnost nějakého horského potoka.

Sjezd do údolí je poměrně bezproblémový až do okamžiku, kdy se SilverX5 rozhoduje zkrátit si cestu a pouští se přímo ze svahu. Následuje ho Nechuťák na mém jemu zapůjčeném TGB Blade a než se nadějeme kutálí se kolka ze svahu. Já jen zahlédnu Silvera jak se rychle otáčí a uhání pomoci.

Nechuták vyvázl bez zranění kolka nikoliv. Jedno kolo je svlečené řidítka ohnutá a mírně rozskočené plasty a ohlý rám. Jsme tu ale s partou těch pravých čtyřkolkářů a tak nic není problémem. Nasazujeme a nafukujeme pneumatiku zhruba narovnáme řidítka a už se jede dál. Nechuťáka bude chvíli bolet tělo ale vyvázl bez újmy a to je podstatné. Tahle zkušenost vrací kluky zpět na cestu a všichni si uvědomují jak málo stačí k tomu aby byla dovolená v čudu. Malá lekce v kutálení tedy měla výchovný účinek :D

Po zhruba půl hodině jízdy sestupujeme k vodním mlýnkům. Vodní mlýnky jsou malé dřevěné stavby umístěné přímo na potoce. Každé stavení má v sobě mlýnský kámen na kterém se mele obilí , kukuřice atp. Konkrétní mlýnek vlastní vždy několik rodin dohromady a společně se starají o to aby byl funkční. Nejde tedy o nějaký skanzen zde je vše funkční a neustále se používá k běžnému životu.

Opět na nás dýchá místní atmosféra a tak u každého mlýnku zastavujeme fotíme a užíváme si krásu okolí. Při klesání projíždíme trialovou cestou přes kameny a řadu brodů. Cesta dál tudy ale nevede a tak se vracíme zpět na hřebeny hor.

Aby toho nebylo málo při stoupání se hřeje zapůjčený AC 700. Kluci jsou pár set metrů přede mnou a ke mně se vrací jen Nechuťák se kterým rychle zjišťujeme, že je to jen prasklá pojistka na ventilátor. Naštěstí jí má Keeper sebou a tak se pojistka vymění a jede se dál. Cíl dnešní úvodní cesty určujeme na vesničku Rovensko.

Cesta nás vede přes údolí vesničky ale i některé opravdu zajímavé výjezdy a sjezdy. Po zhruba hodince jízdy sjíždíme prudkým sjezdem po svozové cestě do vesničky Sopotu Nou.

Vesnici protíná potok a to je signál pro naše vodníky. Než se naději lítá z potoku voda metr vysoko a Tlusťoch se Silverem brázdí potok křížem krážem. O kousek dále proti proudu vidíme dva Rumuny jak mají v potoce zaparkované Dacie, které myjí mýdlovou vodou a tak nemáme žádné výčitky, že mírně zkalíme vodu :D.

Tlusťoch nakonec neřádí dlouho po chvíli se za mohutného hýkání svého CA vyšplhá na břeh zubící se od ucha k uchu s plným variátorem (tenhle variátor pak plníme víceméně každý potok ) ale příjemně ochlazen.

Cestu ze Sopotu Nou určujeme víceméně šipkou tedy se chytáme první cesty, která vede na protejší hřeben hor. v jednom výjezdu potkáváme české turisty kteří říkají, že se nahoru dostaneme ale bude to drsné. Mají pravdu.

Výjezd zahájí Pája, který se mále vykutálí. V okamžiku, kdy se mu kolka ve vymleté koleji totálně vykříží duchapřítomně povoluje brzdu čímž situaci zachrání. Nicméně brzdu nepoužije ani posléze a tedy se mu po chvíli couvání podaří o pár metrů níže vykouzlit situaci obdobnou né li poněkud horší. Naštěstí situaci vidím a tak vybíhám do kopce a pomáhám mu zajistit stroj. Na můj dotaz co děláš proč nebrzdíš mně odzbrojuje odpovědí „Já už jsem myslel, že je to v prdeli tak jen seskakuju“ :D Zkoušíme výjezd znovu a nastávají situace, kdy jsou na 15 metrech vidět tři podvozky od čtyřkolek :D

Otáčím se na Pepu za mnou a vidím oplechování podvozku od Blejda. Zkouším tedy kočku bezpečně zabrzdit ve svahu a uháním mu pomoci. Když kolku vysvobodíme dozvídám se, že jej právě v okamžiku, kdy se kolka už už kutálela míjeli oni dva čeští turisté přičemž Nechuťák doufal, že mu pán pomůže kolku přidržet. Doufal ale marně pán jen prohlásil “ pozor já budu procházet a jeďte opatrně“ a pokračoval dál :D

Cestou nahoru mně Nechuťák pomoc vrací a tak se nám daří dostat všechny kolky na kopec v celku a bez újmy. Vlčák Tlusťoch nám vytírá zrak a vyjíždí to tak říkajíc „s prstem v nose“. Na jedno místo kde byla vpravo rokle a vlevo vymletá metrová strouha budu dlouho vzpomínat byly to nervy jako fík.

Na Hřebenu naproti Rovensku svačíme. O obecné pobavení se opět starám já protože otevírám láhev s perlivou vodou stylem šampaňské zazní rána jako výstřel a víčko mizí někde v oblacích :D K jídlu máme výborné domácí klobásy od Tlusťocha. Poleháváme v trávě a užíváme si okamžiky kdy můžeme být na čtyřkolce v přírodě bez toho aby nás nějaký ekoterorista šikanoval.

Po svačince pokračujeme dál směrem na Rovensko. Projíždíme pár salaší a zjišťujeme, že jsme u některých místních psů výborným doplňkem pro jejich vyváženou stravu. Psi nás dokáží sledovat opravdu vytrvale a vyceněné zuby kousek od lýtka probudí závodníka i v zatvrzelém pohodáři :D.

Bez větších potíží pak po chvíli přijíždíme do Rovenska. Je to krásná malebná vesnička s pěknou návsí na které je možnost posedět ve stínu lípy. Prohlížíme si tedy vesničku a fotíme se u cedule. Do této vesničky se v průběhu následujících dnů ještě určitě vrátíme.

Po prohlídce Rovenska stříbrňák začíná svůj tradiční kolorit ve stylu „a kdy už tam budeme “ jeho variace zní “ hlavně aby jsme stihli večeři“ :D. Vyrážíme tedy směr k domovu tentokrát jinou cestou.

Cesta zpět probíhá bez větších obtíží. Kocháme se krajinou když tu u cesty zahlédnu myslivce. Zvyklý z čech očekávám spršku nadávek a jsem mile překvapen když mně domorodec ukáže cestu. Dávám mu tedy cigáro a frčíme dál .

Po pár kilometrech míjíme skupinku Rumunů na povozu a v dálce vidíme hořící lesní porost. Než stačím sestoupit ze čtyřkolky má už Keeper v ruce sekeru a kácí mladé haluze kterými hasíme lesní požár. Nakonec se to podaří a my se později dozvídáme, že jej Rumuni zakládají úmyslně, aby se zbavili náletů. Jde ale o činnost zakázanou a vysoce rizikovou protože v minulém týdnu takto shořela celá salaš.

Po hřebenech hor se vracíme do Gerniku. Jeden boční náklon prověřuje moje schopnosti na zapůjčené čtyřkolce a tak se chvíli svezu po dvou kolech :D. Unaveni dnem plným dojmů pak přistáváme v Gerniku, kde ještě před večeří usedáme u naší haciendy a hasíme žízeň plzeňskou 12tkou.

O obecné veselí se postará osel, který ze zahrady přichází na kus řeči. Nejprve řetězem který má na krku odírá dveře u Keeperova auta (ten pohotově fotí škůdce pro pojišťovnu) a následně se rozhodne ožužlávat jeho blinkr u čtyřkolky. To už Keeper nevydrží a za řetěz chudáčka oslíka odvádí zpět na zahradu.

Dnes odpoledne dorazila i druhá parta ve složení Jarda58, Ota007, Troublemaker, Mark01, Bob67, Johanik a Nechuťákova čtyřkolka. Kluci hned hlásí, že Nechuťákovi na vozíku teče poloosa a ten se tedy bez váhání pouští do rozborky.

Večeříme již společně ale rozhodujeme se, že rozložení týmů zachováme protože jsme tak říkajíc sehraní a jezdit ve 12 zde víceméně není možné.

Najeto: 60 Km, zhruba za 7 hodin jízdy.

Trasa ke stažení zde : 29.4.prvni den.gdb

Něco ke stroji Arctic Cat 700

Dnes jsem první den jezdil na zapůjčené čtyřkolce Arcic Cat 700. Řízení čtyřkolky je i v náročném terénu vynikající. Řada cest po kterých jsme dnes projížděli obsahovala vyloženě trialové pasáže s velkými kameny, kdy byl posilovač řízení vynikajícím pomocníkem a ruce byly ušetřeny tradičních rázů.

Čtyřkolka na mně působí lehkým a obratným dojmem tedy lze lehce ovládat a při svižnější jízdě terénem kolka výborně překonává nerovnosti.

Motor je taktéž vynikající a dává čtyřkolce dostatek výkonu i v okamžiku kdy je třeba prudšího zrychlení v náročném výjezdu či průjezdu bahnitou pasáží kdy je valivý odpor na kolech obrovský.

Pneumatiky ITP Terracross jsou taktéž dobrou volbou jak pro bahno tak pro písek i kamenitý terén. Svojí stavbou jen umocňují snadnost řízení čtyřkolky. Srovnám li s Maxis Bighorn jde jednoznačně o pneumatiku, kterou bych doporučil.

Jedinné co mně na čtyřkolce zarazilo je vratkost v bočních náklonech, která může být způsobena nastavením tlumičů a asi by se vyřešila rozšířením. Celkově na mně čtyřkolka Arctic Cat 700 udělala výborný dojem.

Tato stručná recenze je zcela jistě subjektivním a amatérským dojmem nicméně bych považoval za chybu ji zde neuvést. A také nepoděkovat firmě ASP Group za její zapůjčení k vyzkoušení.

Naše rumunské dobrodružství začíná. První skupina se setkává k odjezdu již v pátek 27.4.2012 odpoledne na benzínové pumpě v Berouně. Sraz na benzínce máme v půl šesté večer na místo však doráží pouze Sýkořická skupina Keeper, SilverX5, Tlusťoch, Nechuťák. My s Pájou máme skluz kurtujeme balíme a najednou koukáme, že je půl šesté. Voláme Keeperovi a dostáváme sprďana, kde že se couráme :D. V rychlosti tedy naházíme věci do auta a jedeme na místo srazu. Já sjíždím na druhé čtyřkolce po ose protože půjde na vlek ke klukům.

Na místě se v rychlosti pohádáme :) Nakládáme stroje a už už odjíždíme když si Nechuťák všímá, že pod Pájovou Oktávkou vzniká louže oleje. Zjišťujeme, že je to strženým výpustním šroubem. Pája hlásí, že má výborného technika respektive dva techniky a tak jim oběma volá a pěkně je pucuje :D K velkému překvapení ale šroub po telefonu opravit neumí (amatéři :D)  a tak kupujeme olej který doplňujeme a vydáváme se na cestu. Bude veselo :D.

Vyráží nás prvních šest ve složení Keeper, SilverX5, Tlusťoch, Nechuťák, Pája a já tedy Mrtvolka a to naloženi do dvou vozidel. Za nastupující noci bez problémů projíždíme Čechy, Slovensko. Uprostřed noci stavíme u MC Donalda na pozdní svačinku přičemž já k všeobecnému veselí dostávám něco zcela jiného než jsem si objednal.

Po cestě se s Nechuťákem docela bavíme nad stavem Pájova korábu silnic :D Nejprve nás zarazí svítící kontrolka ABS. Na opatrný dotaz dostáváme odpověď, že je to normální stav a kontrolka po pár dalších kilometrech zhasíná.  Následuje Nechuťák který si stěžuje že na něj neustále odněkud táhne :D Zadní okénko je rozbité a nejde zavřít. Pája to však pohotově řeší tím, že do okna šprajcne škrabku na skla a jede se dál :D. Na oko se na nás mračí, že mu jeho miláčka pomlouváme :D

Neuběhne ani 50 kilometrů a nám se zdá, že zvuk motoru poněkud zmohutněl :) je to tím, že nám praskl výfuk, který byl nedávno zavařený u jednoho z výše zmíněných techniků :D to už si Páju opravdu dobíráme na což vždy reaguje tím že prohlásí „nechte mojí škodověnku na pokoji“ a pohladí jí po zaprášené přístrojovce s výrazem totální lásky :D Nechuťák vše zabíjí hláškou “ hele Pájo přestaň už tady vířit ten prach :D )… je to sranda s klukama :D

Všeobecné veselí zcela vygraduje když se Keeper na dálnici obratně vyhne utrženému protektoru a my jej bez sebemenšího zaváhání válcujeme :D Rána je to jako z děla ale ze „škodověnky“ nic podstatného neupadlo a tak pokračujeme dál :D

Maďarský Szeged již projíždíme za denního světla. Zhruba po půl hodině jízdy Nechuťák hlásí, že tudy už jsme jeli a začínáme tušit, že navigátor Keeper bloudí :D Nakonec končíme ve vilové čtvrti v uličce kterou naše vleky dokonale vyplňují :D

Čekáme co bude a říkáme si, že tady asi Keeper chce koupit nějakou nemovitost a tak nám jí jede ukázat :D Ten se jen zazubí, že lehce bloudíme a pro velký úspěch zopakuje okruh centrem potřetí :D Szeged tedy známe dokonale. Nakonec se nám ale podaří se vymotat.

Bez dalších větších potíží se pak dostáváme na rumunskou hranici. Pája nás pak informuje, že z ověřeného zdroje ví že v Rumunsku se nemá zastavovat na přejezdech máme mít zamčené auto prý se tu na auta vrhají bandy žebrajících dětí věší se na zrcátka a co není přidělané to ukradnou :D Jak je nám vlastní děláme si z toho srandu :D a cesta nám ubíhá o to veseleji :D.

Přijíždíme do Temešváru kde se k nám při stání na červené přižene bezzubá cikánka a žebrá. Pája nelení a ve vteřině má zavřené okénko a zamčené auto :D Když pak stavíme abychom zkontrolovali kurty na vozíku a za plotem se objeví domorodec Pája hlásí „hele jedeme už se to tu začíná shromažďovat :D“ ve vteřině sedí v zamčeném autě a tlačí před sebou Keepera k odjezdu :D 

Na rovinaté Maďarsko navázal rovinatý sever Rumunska. Průjezdy vesnic nám ale ukazují odlišný životní styl. Začínají se objevovat krávy uvázané u cesty a také řada koňských povozů na silnici. Rozvody elektřiny na sloupech a některá vozidla jsou pak typicky rumunská.

Postupně také pociťujeme výhodu koženkových potahů na sedačkách. Báli jsme se rumunských vlků :D už se ukazuje, že si přivezeme minimálně dva vlky vlastní :D Cesta je úmorná kvalita povrchu se zhoršuje a řidičům musíme vyseknout poklonu protože jedeme již skoro 20 hodin.

Asfaltová cesta končí v obci Nuova Molodova. Dále pokračuje jen kamenitá cesta nekompromisně stoupající horským údolím do pohoří Banát.  Jsme nuceni zastavit a složit čtyřkolky z vleků a dále pokračovat po ose. Doprovázíme auta s odlehčenými vleky do prudkého stoupání. Kamenitá cesta začíná v zavřeném dole na měď a tak skládání čtyřkolek přihlíží rumunští hlídači.

Při stoupání nás předjíždí desítky motorek a aut. Takový provoz jsme tu nečekali ale brzy si vzpomínáme, že v Gerniku má tento víkend probíhat hudební festival a zvýšený provoz s tím jednoznačně souvisí.

Po pár kilometrech vjíždíme do první ryze Banátské vesnice Padina Matei. Vesnice na nás působí hlubokým dojmem stroje se pomalu prokousávají úzkou cestou mezi domky místní obyvatelé nás zdraví a stojí u cesty. Jsou vidět velké kontrasty mezi krásnými domky a obrovskou chudobou. Některých dětí nám je vyloženě líto. Probíhající festival a zvýšený ruch je pro místní velká událost a tak náš postup sleduje víceméně celá vesnice.

Za vesnicí Padina Matei zjišťujeme, že Keeper píchl kolo u vleku a tak následuje pokus o opravu. Poté co použijeme knot a rozžhavíme dva kompresůrky doběla rezignujeme a vyměňujeme kolo :D.  Mezitím se s Nechuťákem vydávám do Gerniku najít domluvené ubytování. Bydlíme u Merhautů ale paní domácí nám hlásí, že ubytování máme až od zítřka nicméně nám nabízí možnost přespat v jiné chalupě a najíst a vykoupat se můžeme přijít k ní.

Někteří budou spát na zemi to nám ale nevadí a tak se šineme ubytovat. O obecné veselí se pro změnu postarám já. Paní domácí mne nejprve odvede do „naší“ chalupy kterou si obhlédnu i zevnitř. Posléze když kluci dorazí nevím, která chalupa to byla a tak lomcujeme za vrata asi u tří špatných :D Můj orientační smysl je prostě bez chyby :D

Na zahradě za naší haciendou se pasou krávy a osel. Je to tu romantika suché WC na dvorku . Babičkovské duchny v postelích no prostě paráda.

Když složíme čtyřkolky je již pozdní odpoledne a tak vyrážíme na večeři. Paní domácí hlásí že udělá něco rychlého a my jsme zcela zaskočení hostinou jakou přichystala. Máme výtečnou domácí polévku a maso s braborovou kaší. Hned si říkáme co že bude zítra když rychlovka byla takhle vynikající.

Po večeři dáváme rychlou sprchu a pivečko z dovezených zdrojů. Chvilku posedíme ale znaveni z cesty víceméně hromadně uleháme.

Zítra nás čeká první den ježdění. Naše rumunské dobrodružství vlastně teprve začíná. Je tu krásně. Se zavřenými víčky posloucháme podivné pravidelné houkání za chalupou. Zní to jako Keeperova couvačka. Nevíme co za tvora tenhle zvuk vydává ale ihned jej křtíme na „Couvačku obecnou“ nikdo ještě netuší že nás bude provázet po celou dobu našeho rumunského pobytu.

Trasa ke stažení zde : do-rumunska.gdb

Rumunskou expedici jsme začali chystat  již ke konci roku 2011. Postupem času se z malé skupinky účastníků stala skupinka velká a tak nás ve finále do Rumunska vyrazilo dvanáct. Po několikerém posouvání termínu bylo rozhodnuto, že vyrážíme na přelomu dubna a května. Cílovou oblastí je pak pohoří Banát konkrétně malebná česká vesnička Gernic. Celou expedicí Vás na těchto stránkách provedeme formou deníku který Vám přiblíží naše zážitky ale snad i napomůže pokud se pro podobné dobrodružství rozhodnete vyzkoušet sami.

Expedici pod hlavičkou Quadclub.cz podpořili:

Společnost ASP Group, která na expedici zapůjčila čtyřkolku Arctic Cat 700 s pneu ITP Terracross a velkým boxem TGB. Dílčí poznatky ke stroji naleznete v deníku. Podrobnější recenzi pak v samostatném článku který bude brzy uveřejněn.

Společnost Adventure Menu která na expedici darovala balíčky outdoorových jídel k otestování. Dílčí poznatky opět naleznete v deníku. Samostatný článek pak bude následovat.

Společnost Shock Energy, která na expedici darovala energetické nápoje a tyčinky.

Kam že jsme to vlastně vyrazili ?

Rumunský Banát:

Banát má bohatou historii. Ve starověku byl obýván Dáky, v průběhu 6 století pak do oblasti přišli Slované, během 9 století byl Banát připojen k Bulharské říši. V 11 století se pak celá oblast dostala pod kontrolu Uherska. Mezi roky 1552 a 1716 pak Banát ovládla Osmanská říše. Během této turecké nadvlády bylo území Banátu téměř vylidněno a pokrývali jej husté lesy a bažiny. V roce 1718 země připadla rakouskému soustátí a oblast okolo Dunaje a Tisy byla znovu zregenerována a silnice obnoveny. Za vlády Marie Terezie začal být Banát osidlován evropskými kolonisty (němci, slováci). Bylo založeno mnoho vesnic a kromě zemědělství se začalo i s využitím nerostného bohatství (měď, zlato). V roce 1779 byl Banát připojen k Uhersku.

Po revoluci v roce 1848 se dostal pod přímou vládu rakouské koruny jako Srbská Vojvodina a Temešský Banát, ale v roce 1860 byl znovu připojen k Uhersku. V roce 1918 vznikla Banátská republika ( kterou uherská vláda uznala ) avšak již 15 listopadu 1918 byla likvidována srbskými vojsky. Roku 1919 byl Banát rozdělen mezi Rumunsko, Králosvství Srbů , Chorvatů a Slovinců a nepatrná část připadla Maďarsku. Během druhé světové války se Jugoslávská část Banátu stala předmětem sporů. O připojení usilovaly jak Rumunsko tak Maďarsko. Nakonec zůstal zbytek jugoslávského Banátu pod formální správou Srbska. Čeští a němečtí osadníci, kteří do rumunského Banátu přišli v polovině 19. století z českých zemí, se nazývají počeštělým rumunským výrazem Pémové.

V rumunském Banátu založili Češi vesnice Gerník, Rovensko, Svatá Helena, Bígr, Eibentál, Šumice, Svatá Alžběta. Šest vesnic včetně Svaté Alžběty, zaniklé roku 1847, leží v župě Caraş Severin, Eibentál v župě Mehedinţi. Čeští Němci založili severněji vesnice Wolfswiese, Weidenthal, Weidenheim a Lindenfeld. V jižním, srbském Banátu založili Češi vesnice Češko Selo a Krušice. V současnosti nabízí Banát jedinečnou možnost navštívit časem nedotčené vesnice kde se žije způsobem kterým žili naši předci před sto lety. Ve vesnicích se stále mluví česky a okolní příroda nabízí možnost jak výletů pěších tak výletů na ATV a motocyklech. Oblast jsme zvolili právě pro možnost jejího poznávání na čtyřkolkách. Místní cesty poskytují terén od lehkého až po extrémně těžký.

Několik praktických informací:

Pojištění

Na každou cestu doporučujeme sjednat cestovní pojištění vždy hrozí riziko nějakého úrazu a vzniklé náklady spojené s léčením převozem atd. mohou být obrovské. Vždy doporučujeme při sjednání pojištění ověřit výluky z pojištění ( zda se vztahuje na motosport , nadmořskou výšku cílové lokace atd. ). Pojištění konzultujte s odborníky. V našem případě se většina účastníků pojistila u UNIQA pojišťovny prostřednictvím online formuláře.

Doprava a poplatky

Cesta do Rumunska je cestou po Evropské Unii (Slovensko, Maďarsko, Rumunsko) přesto doporučujeme mít u sebe cestovní pas. Jediný hraniční přechod, který nespadá do režimu Schengenské dohody je přechod mezi Maďarskem a Rumunskem ( Rumunsko nesplňuje kritéria pro přijetí do Schengenu). Nicméně se není čeho obávat na přechodu probíhá jen zběžná pasová kontrola.

Trasa

Do Gerniku jsme vyrazili trasou přes Brno, Bratislavu, Győr, Budapešť, Kecskemét, Szeged, Timişoara, Moravita, Oravita, Moldova Nuoa, Padina Matei, Gernic. Posledních 12 km z Padina Matei do Gerniku je silnice horší kvality. Cesta je cca 1100 Km cestovní rychlost je pak závislá na tom zda se jede s vlekem a také na dopravní situaci. Cesta do Rumunska nám trvala bez mála 24 hodin. Cesta zpět potom 16 hodin.