Na letošní jaro jsme naplánovali dvě krátké, řekněme zahřívací akce, které nám poslouží pro seznámení s novými stroji a v rámci kterých také využijeme volné dny bez nutnosti čepat dovolenou. V tomto deníku Vám pak přiblížím druhou z těchto akcí, tedy výpravu, která měla původně směrovat na hřebeny pohoří Maramureš ale protože jsou stále pod sněhem rozhodli jsme se k pokusu o přejezd hřebene Mutii Tarcu (Loni jsme navštívili jen vrchol). Naši tradiční sestavu Vojta (JM Gladiátor X8 Elka edition) a Pája ( Gladiátor Z6 EFI EX) doplnili kamarádi Kankx (SMC Jumbo 720 R) a Johanik (Polaris 850 XP). Vyjíždět jsme chtěli v úterý 29.4.2014 večer ale Pája musel zůstat na odpolední šichtě takže nakonec odjíždíme ve středu ráno.  Ještě v noci balím všechno na kolku a v půl sedmé ráno sedám na stroj a po ose sjíždím na místo nakládky tedy benzinu v Berouně, kde už čeká Pája. Druhé vozidlo kluků ze severu doráží s mírným zpožděním. Kankx hlásí průjem který je zdržel :D. No chlapec už s námi byl tak si to chtěl odbýt dopředu raději než někde v terénu :D. V rychlosti nakládáme mašiny přičemž Pája pasuje Jumbo do dodávky vyloženě ťip ťop, roli hrají opravdu milimetry ale vejde se.  Po cestě ještě rychle zastavujeme ve Strančicích, kde nabíráme Pájovu Z6tku po servisní prohlídce a pak už hurá po D1 cestě snů a dál přes Slovensko a Maďarsko až do Rumun.

Komentovat nákup Roviněty už snad ani netřeba, ten strejda co sedí na hranicích v okénku je tam skutečně jen pro okrasu, opět hlásí, že mu nefunguje systém, takže rovinětu kupujeme klasicky, až na pumpě Petrom. Cestu už známe takřka poslepu takže frčíme bez potíží až do Gernika, kam dojíždíme v 11 večer za hustého deště. U Merhautů je plno potkáváme partu kolkařů ze severu (tuším že jich bylo 9) a tak nocleh v posteli nepřipadá v úvahu. Stavět stany po tmě a drápat se v dešti kamsi za vesnici se nikomu moc nechce takže rozhodujeme, že shodíme z vleků a nocujeme v autě.  Volím nocleh na předních sedadlech a musím konstatovat, že takhle „blbě“ jsem se snad ještě nevyspal, dá li se o spánku vůbec hovořit :D. Nakonec mně ale aspoň na dvě hodinky ukolébá bubnování kapek deště a Johanovo motorová pila, který v pravidelných intervalech ladí plech na za námi parkující dodávce.

Ráno se budíme zhruba v 8 hodin v rychlosti shodíme zbytek mašin a hurá do terénu.  Sotva otočíme klíčkem začíná znovu pršet.  Na začátek míříme klasicky po červené na Rovensko, kde nás mírně zdrží akorát pasáž za mlýnky, která je zcela rozmáčená a Pája nám se Ztkou předvádí jízdu bokem v rokli hop :D. Nakonec ale kluzký svah projíždí bez ztráty kytičky. Přes Rovensko míříme krásnými horami směrem na Eftime Murgu. Trasu máme najetou, takže nebloudíme. Pravidelně stavíme jen aby Pája zalepil či přifoukl kolo :D. Déšť ustává místy vykoukne i sluníčko, takže je hned nálada veselejší. Chci klukům ukázat brod, který jsme týden předtím dávali jen tak tak. Voda ale opadla takže je to brnkačka a kluci si neodpustí trochu humoru na náš účet jakože to bylo fááákt hustý a tak :D.  V jednom z krásných údolí narážíme na strom napříč cestou . Nejde o žádný tříletý bouček ale o strom jako prase. Nejdříve to zkouším navijákem ale strom se ani nehne … následují sekerky, pilka, páky, kdy s využitím toho, že je strom suchý a v půli částečně zlomený nakonec polovinu shodíme do rokle a po další půlhodině odvalíme druhou půlku tak, aby se dalo projet. Byla to tedy fuška naše dvě minisekerky Fiskars dostaly zabrat :D.  Pája ještě dofoukne kolo a jedeme dál. Kdesi v lese nad Eftime Murgu narážíme na dřevorubce, kteří blokují cestu a tak je po chvíli čekání objíždíme lesem. Tentokrát nejedu první a následuju Johana, který mně navede na parádní past tedy listím zapadanou jámu ve které málem hodím X8mičku na bok naštěstí mně zastaví strom, který mírně líznu boxem. Johan se tradičně jen zubí od ucha k uchu něřád jeden :D. Zpátky na cestě už jen sklouzneme k mlýnkům Eftime Murgu a po asfaltu míříme k vesničce Varciorova pod Tarcu.

Začíná opět hustě pršet. Na první benzínce tankujeme a v hustém dešti frčíme zhruba 80 kilometrů k Varciorova. Když jsme na místě mírně bloudíme. Stále prší už jsme docela durch. Kankx nakonec vyloví mobil a pomocí google earth nachází správný směr k cestě na Tarcu. Vyjíždíme na teréní cestu a zjišťujeme, že ty nejzajímavější trialové pasáže protáhl bagr, takže se dříve velmi zajímavá cesta stala těžce pohodovou, rekreační . Ujedeme pár kilometrů a kluci už hlásí únavu je pozdní odpoledne zhruba hodina do tmy takže stavíme stany a chystáme se k prvnímu bivaku. Na stavbu stanů neprší a večeři taky dáváme docela v pohodě. Únava se ale neptá takže bez nějakého delšího vysedávání mizíme ve stanech a uleháme k blaženému spánku.

Ráno se budíme do zatažené oblohy občas ale vykoukne sluníčko, tak snad bude hezky. Rychle se nasnídáme a kolem 8 hodiny už opět jedeme směr horská chata v sedle pod Tarcu. U plesa zastavujeme doléváme benzín a stoupáme k vrcholu. Jedu první a zhruba po kilometru narážím na závěj v korytě zařízlé cesty. Připínám tedy předek a hurá do toho. 8mička má výkonu na rozdávání navíc jsem docela těžký takže závěj postupně prokousávám. Za mnou jede Pája, který se Ztkou uvázne tak mu sbíhám pomoci a s trochou tlačení a taky závěj prodáží. Johan s Polárkou vyloženě bojuje, automatické připínání uzávěrky je tady spíše na škodu, takže se mu kolka štorcuje napříč.  Nakonec ale taky s trochou tlačení závěj proráží. Kankx volí jinou taktikou, kterou později pojmenováváme „když nevím co s tím dám plnej a ono to nějak dopadne“ tudíž do závějí letí na plný knedlík ty sice zdolává bez pomoci ale při zběsilé jízdě 2x zdatně naráží disk o kameny.  Tyhle pasáže známe z loňska tady na šutrech kolky dostávají opravdu na frak.  Bez lelkování ale nasedáme a stoupáme výš. Na další závěj narážím o pár set metrů výše, tentokrát je zafoukaná cesta zařízlá do průdkého svahu končícího kdesi pár kilometrů níže.  Pouštím se do toho a docela to jde. Zhruba v druhé třetině si trošku vykopu jámu, takže sesedám a po chvíli se mi odlehčenou kolku daří sněhem prorvat až na druhou stranu.

Další na řadu přichází Pája, taky jede pěkně, ale zhruba v polovině zvítězí strach a tak točí kola směrem ke svahu což vede k zablokování předku a hrabající zadek mu poskočí zhruba o metr ze svahu přičemž vnější kolo padá tak, že Ztka sedí na břiše. Fíha pohled to hezký není. Rychle sbíháme a snažíme se obkopat předek a Ztku vytlačit zpátky na cestu. Sedí ale jak přibitá, kola hrabou naprázdno a na řadu přichází naviják. Otáčím se tedy a pomocí naviáku autíčko vyprošťujeme. Johan, už pěkně zapocený od pomoci Pájovi skáče na Polárku a pouští se také do závěje. Po pár metrech se mu ale stává to co níže tedy mu zabere to nejméně vhodné kolo a kolka se mu štorcuje napříč cestou, přímo dolů ze svahu.  Jindy vysmátý Johan najednou moc smíchem neoplívá a přiznává, že si málem cvrnknul do dresu.  Na řadu pak  přichází lopatky, kolku obhrabáváme a házíme zpět na cestu.  Když je Johan zpátky na začátku jedu se mrknout jak to vlastně vypadá výše. Hned pár metrů dál je další závěj a vrchol je zcela pod sněhem.  Byla by to hrozná rasovina s nejistým výsledkem a velkým nebezpečím tudíž se rozhodujeme o ústupu. Kluci pořídí pár fotek a pak klesáme zpět dolů k sedlu Muntele Mic.  Od sedla zkoušíme Tarcu objet a dostat se na nižší hřebeny jinudy ale většina cest nás vrací zpátky a proto se po zhruba dvou dalších hodinách objevíme zpátky v horském středisku sedla Muntele Mic.

Další cestu vybírá Kankx, který přes Google vykoukal pěknou offroad trasu, která by nás měla přivést zpět k silnici. Sjíždíme tedy parádním údolím s pár trialovými úseky až k vesnici na úbočí pohoří odkud míříme k hlavní mezi Caransebes a Orsova. Svítí sluníčko ale všude okolo mraky a bouřky takže využíváme sluníčko a dáváme pozdní oběd. Zpátky na hlavní silnici zastavujeme u benzínové pumpy, kde po natankování jedné nádrže dochází benzín a tak se přesouváme k druhé kde dotankujeme.  Pak už s větrem o závod svištíme směr Šumice, kam dojíždíme pozdě odpoledne. Usedáme na lavičku a dáváme si jedno pivko.  Jsme už docela orvaní navíc to vypadá, že za chvíli bude zase pršet. Po krátkém relaxu proto sedáme na stroje a na loukách nad Šumicí stavíme bivak. V rychlosti se navečeříme a přichází hustý déšť . Zalézáme do stanů a únava nás rychle posílá do říše snů.

Ráno se budíme do zamračena, než ale dáme snídani a sbalíme stany vykukuje sluníčko.  Vydáváme se hlubokými lesy směr Bígr. Krásné louky horská údolí prostě jedeme na kochačku. Sluníčko střídají mlhavé opary s deštěm a počasí se střídá jak na houpačce. Nepromok už ani nesundavám člověk nikdy neví. Jedu první a v jedné lesní pasáži před výjezdem na louku nabírám smečku pasteveckých psů. Hafíci mně pěkně prohání až mně k pobavení za mnou jedoucího Johana zaženou do slepé uličky před spadlý strom. Musím na ně trošku houknout parking uprostřed smečky vyceněných zubů mně klidu nepřidá :D Johan, který za mnou vše filmuje div smíchy nepadá z kolky :D. V bukových lesích objíždíme mraky padlých stromů a mírně bloudíme. Když se konečně dostáváme do známých končin zjišťujeme, že směřujeme na Rovensko a na Bígr to asi netrefíme. U chalupy v horách narážíme na skupinu Rumunských offroadů tak se jich ptáme a oni potvrzují, že na Bígr to tudy nejde. K našemu překvapení nás pak ještě zvou na oběd, že akorát zapálili grill. Zdvořile to odmítáme ale všichni se shodneme, že místní pohostinnost nezná mezí.  Pokračujeme tedy na Rovensko a já jednak vlivem únavy jednak vlivem blížící se základny zablbnu a v jedné odplavené koleji předvedu klukům číslo nevídané :D. Kolej mně chytne kolo což vyberu ale v téže vteřině mně druhé kolo strhne další rýha a ta mně směruje na hranu vozové cesty takže jde kolka na dvě kola já skoro vystoupím pak nastoupím a pokračuji dále :D. No řekněme to na rovinu k položení na bok chyběly centimetry :D. Na Johana se ani otáčet nemusím jeho řehot je tradičně slyšet i přes helmu :D.  Zastavuji abychom odfrkli a trochu si užili zábavu na můj účet :D. Karta se naštěstí brzy obrací protože Pája z ničeho nic prohlašuje „hele já nemám blatník“ :D. No bodejť. V bukových lesích za Šumicí jsme objížděli mraky polomů a Pája se Ztkou předváděl „tank v akci“ přičemž mu nějaká větev uloupla blatník. Kluci sledují fotky (kde ho ještě měl) a teorii potvrzují.

No nic vracet se nebudeme . Sedáme na stroje a dorážíme na Rovensko, kde dáváme pivko a krátce pokecáme s partou čtyřkolkářů na Grizzlinách, kterým dáváme tip na fajn cestu do Šumice.  Z Rovenska na Gernik už míříme klasicky po červené, kterou si jenom zpestřujeme prudkými výjezdy od mlýnků. Dáváme to nakonec všichni tedy i Kanx, který sice nadává, že jsme (kr….) ale je vidět, že si to užil :D :D.  Pája jediný objíždí. Víme, že to Ztka vyjede (loni jsme to vyjížděli) ale tuhle akci má neustále prázdná kola tak na něj voláme ať objíždí. V Gerniku stavíme taky na jedno no a pak už jenom nakládka a zítra huráá domů. Byl to další z našich fajn prodloužených víkendů v terénu. Vyzkoušeli jsme nové stroje a užili si jak terénu tak srandy. Pokud mám sumarizovat poruchy, tak jsme řešili jen neustále ucházející kolo na Z6 (bordel ve ventilku, píchlé atd.) a utržený stabilizátor na Z6 (zjistilo se až po návratu na vozíku). Jinak jsme nikdo neřešili nic a tudíž musíme Johanovi pogratulovat jelikož tím prolomil prokletí Polarisu a jako první s námi dojel akci bez úhony. Na expediční čtyřkolce Journeyman X8 máme prvních 1000 km terénem a tak připravujeme úvodní článek s prvními dojmy.

Foto: Jan Kaňkovský (KankX)
Text: Vojtěch Lysenko
Kompetní fotogalerie: Johanik , Kankx 1 den, Kankx 2 den, Kankx 3 den, Kankx 4 den