Přes hřebeny Karpat až na Fagaraš – díl první

Když jsme loni po návratu z Maramureše na jedné z pravidelných schůzek meditovali kam se vydat tentokrát padlo mnoho návhrů. Rumunsko někteří zavrhovali jelikož tam jezdíme nejčastěji a už toho spoustu známe. Přesto jsme se nakonec rozhodli že tentokrát navštívíme oblast Transilvánie a taky pohoří Fagaraš včetně pravého Drákulova hradu Poienari. V tomto deníku se Vám tedy pokusím zprostředkovat obrovské množství zážitků které jsme na téhle fantastické výpravě okusili.

Rumunsko_2014_035  Rumunsko_2014_047  Valea Cernei

PŘÍPRAVY:
I když by se mohlo zdát, že jsou již pro nás po těch desítkách cest přípravy naprostou rutinou opak je pravdou a přípravy na tuhle akci to jen znovu potvrdily. Nejdříve jsme jako tradičně realizovali krátkou schůzku s posezením na naší chatě v Račicích, kde se však jako vždy hodně pilo hodně pokecalo a vůbec nic nedomluvilo :D. Abych byl tedy přesný domluvilo se pouze to, že tentokrát jedeme „natěžko“, takže nebudeme spát v penzionu ale ve stanech a budeme se posouvat přes hřebeny Karpat z Banátu až na Fagaraš a zpět. Pro kluky (Keeper, Silver) to byla z hlediska pakování na čtyřkolku premiéra. Chvíli zkoušeli oponovat ale byli přehlasováni navíc jsem jim namluvil, jaká že je to pod stanem paráda, romantika, pohoda a vůbec :D.  Zároveň jsme se dozvěděli i to, že Pája, naše expediční legenda se tentokrát nemůže zůčastnit což týden před odjezdem přineslo i menší logistické potíže. Domů jsme se tedy rozjeli s jasnou představou co vzít ssebou a co je třeba zařídit. Týden před odjezdem byl tentorkát skutečně hektický s Keeperem jsme pořídili a namontovali (druhé uvedené byl heroický výkon protože jsme museli odplastovat takřka půl auta) kouli na moji Hondu CRV a já ji obratem zapsal do TP. Pája mi ochotně zapůjčil vozík, který jsem s Keeperem přezul na nové pneu (ty staré už absolvovaly pár tisíc expedičních cest a tak už nebyly v kondici na přetížený vozík a dalších 2000 km).

Šumice  Valea Cernei  Gernik

Při přezouvání pneumatik zjišťujeme další závadu na vozíku a to totálně zničené ložisko. Dva dny před odjezdem 6 hodin večer a stress stoupá ale Keeper se vyzná, takže ve spolupráci s přítelem Googlem vyhledá ekvivalent a začíná telefonický maraton a shánění. Nakonec se nám podaří ložisko sehnat přímo v Berouně (za krásných 1000 CZK) kam jej následující den ráno jedu vyzvednout a večer jej  Keeper montuje na vozík.  Kluci mně postupně ukazují výbavu a musím uznat, že se tomu věnují svědomitě, stroje mají nově pořešeny přední boxy, kanystry na vodu, dokupují se vařiče, spacáky atd.. V průběhu příprav jsem nakoupil několik beden osvědčených  jídel Adventuremenu takže si je rozdělujeme a základní stravu máme pořešenou. Poslední co zbývá je naložit stroje. Já se na cestu vydávám s námi dlouhodobě testovanou čtyřkolkou Journeyman Gladiátor X8 Elka Edition a tentokrát s námi vyráží i moje polovička Jarča, které čtyřkolku k expedici a testu velmi ochotně zapůjčila firma ASP Group a je to Arctic Cat 700. Protože je zapůjčený vozík krátký domlouváme se s Bimbajsem, že on naloží dlouhého Gladiátora a já naložím jeden z jejich krátkých strojů. Tenhle plán padá před centrálou ASP Group, kde je nám nakonec zapůjčen dlouhý stroj :). Provádíme tedy poslední stresující škatulata a všechny mašiny strkáme k Bimbajsům, kteří jak už u nich bývá zvykem bez zbytečných řeší ochotně vše nakládají na vozíky .. Já nakonec táhnu kolky kluků a oni ty naše :D. Uff no nakonec už jen naházet věci do auta a pomodlit se ať vše klapne a že jsou tímto všechny komplikace za námi.

ÚČASTNÍCI:
Keeper (KQ 750) | SilverX5 (JM Glad X5) | Bimbajs S (CA Outlander 850) | Bimbajs J (CA Renegade 800)

Keeper  Silver  BimbajsS  BimbajsJ

Jarča (AC 750 TRV 700i PS) | Vojta (JM Gladiátor X8 Efi Elka Edition)

Jarča  Vojta  Rumunsko 2014  Gladiátor X8

ODJEZD a PRVNÍ DEN (24.5.2014)
Oficiální odjezd je již tradičně stanoven na pátek večer 19:00. Vyrážím trošku dřív abych stihl zajet k Bimbajsům a připojit naložený vozík a pak už mířím na pumpu kde máme sraz se Silverem a Keeperem. Bimbajsové vyrazili již ráno a budou na nás čekat kdesi u Rumunských hranic. Keeper nám ještě do auta namontuje vysílačku a já přitom zjišťuji že na zapůjčeném vozíku nesvítí celá jedna strana :). Není ale čas to řešit takže hurá za volant a na cestu. Vlastní přesun asi nemá smysl popisovat chvilku mně trvalo než jsem si zvykl na chování auta a nebržděných 900 kg za zadkem ale po pár kilometrech se to podalo tak že mně musel Keeper občas brzdit v rozletu :D. Na Rumunských hranicích čeká Bimbajs sjíždíme na první Petrom pumpu kde bez problému kupujeme Rovinětu a zavládne trochu humoru na Pájovu adresu jako že už víme proč jindy nejde koupit :D :D. Pak už bez potíží kloužeme ke Gerniku v našem zamilovaném Banátu. Ve stoupání z Nuova Moldova ke Gerniku potkáváme Boba a kluky co se vrací po týdením pobytu. Naše auto mijí bez povšimnutí protože je zmatou CA na vozíku kluci za námi je ale zhaftnou takže i pokecají). Na místo přijíždíme kolem poledne je sluníčko nicméně okolní kopce jsou zahaleny ocelovými mraky.

Valea Cernei  Valea Cernei  Cheile Shodololui

V rychlosti pozdravíme Merhautovi a dozvídáme se smutný příběh ubytovaných čtyřkolkářů (takový česko německý mix) ti dorazili včera a jeden z nich cestou usnul rozbil auto a hlavně Jumbo na vleku které je doslova napadrť. V rychlosti házíme věci na kolky a strkáme auta do dvora naší historicky oblíbené chalupy přes ulici (bezproblémový proces balení a odjezdu nám komplikuje jen „vedoucí“ oné mezinárodní výpravy, který zdřejmě nabyl dojmu, že 6 strojů tři auta a vleky jsou na příjezdové cestě málo a tak přesně v oněch 15 minutách co jsme potřebovali skládat zahájil nějaké ne zcela pochopitelné manévry s auty a vleky jejich výpravy). Nakonec se ještě krátce pohádám s polovičkou jelikož jsem doposud nepochopil ženský způsob balení věcí o rozsahu potřeb na jeden týden ani nemluvě :D a pak už vyrážíme směr Rovensko po „rozřazovací“ červené. Červená trasa plní svůj tradiční účel. Je rozmoklá kluzká a tak hledáme pořadí ve skupině, tempo, ale i osvěžujeme pravidla pro případnou pomoc atd.. Jde to samo jelikož opět narážíme na větvemi zaházenou cestu což znamená zastávku ve výjezdu a spolupráci při zprůjezdnění trasy. Jarča si zvyká na stroj ale terén zvládá výborně. Na Rovensku krátce zastavujeme nakupujeme si pár pivek a vyměňujeme si české koruny za Rumunské Lei. Dál pokračujeme směrem na Šumici. Louže které nás provázely před 14 dny jsou prázdnější přesto ale Jarča předvede parádní číslo když jednu zkouší vzít jen na dvě kola a zbylá dvě nechat na suchu :D Tahle začátečnická chyba jí vzápětí vyškolí protože je louže hlubší než to vypadalo. Když je stroj skoro na boku Jarča ladně vystupuje a boří nohu až po koleno do bláta :D Napodruhé ale louži zdolává. Testuji navigační schopnosti a snažím se kluky navést na parádní místo na spaní, které jsme na některé z předchozích výprav našli. Končím ale na řadě slepých sjezdů, které důvěrně poznávám z pátrání, které jsme zde s Pájou v minulosti opakovaně podnikli při pokusech trefit Bígr takto zvrchu. Ve výjezdech se Jarče Arctic Cat (z důvodu chladiče zalepeného při jejích bahenních lázních) mírně přehřívá a nechceme to první den moc trápit.

Lacul Lui Lovan  Mutii Vulcan  Valea Cernei

Vyjíždíme tedy zpět na hřeben a vracíme se zpátky na klasickou cestu k Šumici a kdesi u Svinicea Mare rozhodujeme, že únava z cesty může znamenat nějakou chybu a tak na louce s krásným výhledem do krajiny vybalujeme první bivak.  My s Bimbajsovými postavíme během chvilky zatímco Keeper se Siverem vybalují svůj  “Tesco stan“ a za všeobecného veselí předvádějí jeho půlhodinovou stavbu ve stylu Pat a Mat. Pak už za přicházející tmy sedíme u vařičů s horkým čajem a vstřebáváme atmosféru prvního večera. Kluci ještě dovádí s rumem a pak zapadáme do stanů a brzy usínáme za zvuku řvoucích cikád.

Kompletní foto dne: Bimbajs

DRUHÝ DEN (25.5.2014)
Probouzíme se asi v 7 ráno a postupně snídáme. Je oblačno občas svítí sluníčko ale okolo se honí tmavé mraky. Když sbalíme stany vydáváme se do Šumice (Sumita). Cestu už znám takže to stahuju do údolí, kde v potoce umýváme zablácené chladiče. Cesta nás přívádí na hřebeny prvního pohoří Mutii Almajului. Kdesi na rozhraní okresů Judetul Caras Severin a Judetul Mehedinti narážíme na doly které dobře známe posledně jsme zde špatně odbočili a spadli do Oršavy. Vybavuji si směr a nakonec se nám podaří značenou hřebenovku nalézt. V bukových lesech je tradičně spousta polomů což znamená, že občas špatně odbočíme, zdoláváme padlé stromy ale nakonec bezpečně padáme do údolí, které nás přivádí do vesničky Putna. Právě zde stejně jako v ČR probíhají volby do evropského parlamentu takže u každého úřadu dohlíží na pořádek místní policista, kterého pozdravíme a stezkou za chalupami přes hřeben zamíříme k Šumici kde tradičně zakotvíme u p. Veverky na poště.  Dáváme si rychlé občerstvení a necháváme mu hromádku přebytečných brufenů. Kolem se prohání pěkná bouřka které jsme se jako zázrakem vyhnuli.

Romania 2014  Romania 2014  Rumunsko2014

Naše další cesta vede po asfaltu dolů na Lapusnicel odtud pak přes Petnic a Lablanita najíždíme na hlavní mezi Oršavou a Caransebeš a míříme směr Baile Herculane. Cestou nás chytá déšť takže oblékáme nepromoky a pokračujeme dál. Za Baile Herculane mineme přehradu Lacul Prisaca a o kus dál opouštíme asfalt. Míříme na Černou Sat a dál na krásnou přehradu Lacul Valea Lui Lovan u které v přilehlém lomu budujeme druhý bivak. Tentokrát zapalujeme ohýnek, kluci mezitím zbudují svůj „Tesco stan“, pak vylovíme pivka a v družné zábavě vysedáváme takřka až do půlnoci. Ke spánku nás tentokrát nepřivádí řvoucí cikády ale žáby z přilehlého lomového jezírka. Než usneme vedeme debatu proč občas všechny žáby jako když utne ztichnou pak začne jedna a vzápětí se přidají všechny . Nejvtipnější teorii přináší Bimbajs junior který nám tvrdí, že všechny žáby pomlouvají tu jednu nepřítomnou a pěkně jí mejou „prd..“ když se ona objeví všechny ztichnou :) hned jak zmizí začne vše nanovo :D.. Ležím a poslouchám ty drbny a než se naději spím jako dudek.

Kompletní foto dne: Bimbajs

TŘETÍ DEN (26.5.2014)
Budíme se opět relativně brzy. V průběhu snídaně oschnou stany, takže vše nabalíme na stroje a než se člověk rozkouká už se jede dál. Další cesta je parádní. Zajíždíme do dalšího pohoří Mutii Cernei  vyhlídkovou cestou objíždíme krásné opuštěné jezero Lacul Valea Lui Lovan.  Zhruba v polovině jezera zastavuji abych dolil benzín a zjišťuji že na všech zakoupených kanystrech odešlo těsnění :( Měním tedy uložení tak aby všechny byly „na stojáka“ a mezitím nás míjí auto dřevařů. Jede jich v kabině náklaďáku asi 8 jsou všichni zlití jak carští důstojníci a vysvětlují nám že přes hřebeny odbočkou na které stojíme neprojedeme. Snažím se jim vysvětlit že jim jen uhybáme a oni opakují svoji variantu :D Vydržím asi 6 kol téhle hry na blbějšího pak rezignuji a kluci se baví :D Když pak dřevaři odjíždí kluci mně upozorňují jestli jsem si vědom toho že tou cestou co stojíme přes hřeben neprojedeme :D :D Takovej kolorit :D… Za jezerem se z údolí vypravujeme pěknou vyhlídkovou lesní cestou do sedla v Mutii Valcan ze kterého padáme na druhé straně ke vstupní bráně NP Retezat a vjíždíme do Judetul Hunedoara.

Romania 2014  Rumunsko2014  Rumunsko_2014

U vstupu do parku dáváme svačinku a pak sjíždíme kousek po asfaltu do Campu Lui Neag odkud mám v úmyslu přejet další hřeben Mutii Valcan. Odbočku do terénu se mi skutečně podaří nalézt tak odbočuji všichni ostatní také až na Bimbajse který ignoruje juniora stojícího na obočce a k pobavení Rumunů na zahrádce přilehlé restaurace míří dál směrem Uricani :D. Zastavujeme a Bimbajs Junior se jej vydává hledat . Po chvíli se ale vrací s nepořízenou takže ho necháváme stát u odbočky a já příjímám telefonát od Bimbajse kterého navigujeme zpět :D. Po návratu nám vysvětluje že na chvíli zastavil a pak se nás snažil dojet :D Juniora přehlédl a když to kalil na plný plyn zhruba dalších 10 km bylo mu to divné :D. Překřtíváme ho na „Richarda“ (naši přátelé vědí) a mizíme ke hřebenům. Přichází parádní lesácká cesta spousty bláta prudké stoupání a následné klesání atd… Několik hodin si užíváme tento přejezd než se před námi otevře skalnatý kaňon na druhé straně hřebene. Paráda.. ostré skály a zařízlý kaňon s křišťálově čistou vodou. Při jedné kochací zastávce nás zaskočí lavina kamení která zasype Bimbajse Juniora. Chce to obezřetnost tyto cesty jsou neudržované a podemleté kraje kaňonu znamenají opravdové nebezpečí. Projíždíme údolím až k ponoru řeky do jeskyně, která tvoří famózní tunel. Hltáme tu nádheru dokud se kaňon neotevře na druhé straně pohoří. U informační cedule parku dáváme pauzu a odvážlivci skáčí na koupel do horského potoka. Když zrelaxujeme sjíždíme k asfaltu a konstatujeme, že tohle byla opravdu špička. Jsme na jižní straně pohoří Mutii Valcan v okrese Judetul Gorj a projeli jsme NP Cheile Shodolului.

Rumunsko_2014  Rumunsko_2014  Rumunsko_2014

Po asfaltu míříme do města Targu Jiu, kde tankujeme a zjišťujeme první závažnější poruchu. Tak jak všichni sledujeme ubývající benzín Keeperovi naopak přibývá a u pumpy zjistíme příčinu. V nádrži mu vznikl podtlak a ta se víceméně vcucla dovnitř. Tankujeme tedy a doufáme, že se vrátí do původního stavu. Podtlak Keeper bude kontrolovat a povolovat víčko zatím to vypadá OK. Dále máme v úmyslu projet NP Defileul Jiului a v jeho srdci bivakovat. Bohužel nad  Bumbesti Jiu narážíme na dopravní zácpu respektive silniční úzávěru v zařízlém údolí (nelze objet terénem), stojíme a čekáme zhruba dvě hodiny a pak se rozhodujeme hledat nějaké jiné údolí, kterým opět překročíme hřeben směrem nasever. Nekonečnými vesničkami Tetila, Crasna atp. přejíždíme až k podhorskému městečku Novaci, před kterým uhýbáme na pěknou teréní cestu údolím vedoucím k hřebenům. Už je skoro tma mrholí a únava je mocná. Najít bivak v zařízlém údolí vypadá skoro nemožně, kilometry přibývají a stále nepotkáváme ani plácek na jeden stan natož na tři. Vyštavěni, kdesi v lesích zastavujeme u dřevařů a ti nás navigují na malou loučku u potoka, kde nakonec kotvíme. Máme toho až za uši takže jen rychle a za tmy stavíme stany polkneme horký čaj a bez dlouhého vysedávání kloužeme do spacáků. Tentokrát nás uspávají myšky, které hodují na zbytcích Silvrových sušenek. Jsme kdesi v Mutii Parang v údolí pod Transalpinou. Tím tato část deníku končí a pokračování již brzy ……

  • Târgu Jiu je město v rumunském Valašsku. Je centrem župy Gorj, leží na úpatí Karpat, žije zde 97 591 obyvatel. Město se nachází na řece Jiu, prochází ním důležitá železniční trať, spojující východ Sedmihradska s Valašskem.
  • Mehedinți (čti [mehedinc]) je pohoří v západní části Jižních Karpat v jihozápadním Rumunsku ve stejnojmenné župě. Táhne se ze severovýchodu na jihozápad od pohoří Godeanu a Vâlcan (jehož je pokračováním) k lázním Băile Herculane. Na severozápadě ho údolí řeky Cerna odděluje od souběžného pohoří Cerna, na jihovýchodě přechází v pahorkatinu Podișul Mehedinți. Zatímco severozápadní svahy spadají prudce do údolí, jihovýchodní strana klesá pozvolně. Nejvyšším vrcholem pohoří je Vârful lui Stan (1466 m), další významné vrcholy jsou Piatra Cloșani (1421 m), Pietrele Albe (1336 m) a Domogled (1105). Pohoří je tvořeno převážně jurskými vápenci. Na jihovýchodních svazích se nachází významná krasová oblast Ponoarele. Celkově je v povodí Cerné známo na 100 krasových jeskyní. Podstatná část pohoří je součástí národního parku Domogled – Valea Cernei.
  • Parâng (čti [paryng]), též Munții Parângului, podle pravopisu platného do roku 1993 psáno Parîng, je druhé nejvyšší pohoří Rumunska. Nejvyšším vrcholem je Parângul Mare s výškou 2 519 m, který jako jediný přesahuje hranici 2 500 metrů. Tři další vrcholy přesahují 2 400 metrů (Gemănarea s 2 426 m, Stoienița s 2 421 m a Cârja s 2 405 m) a 15 vrcholů přesahuje 2 300 metrů. Parâng je známý svou opuštěností a z trojice nejvyšších rumunských hor je také nejméně navštěvovaný a nejklidnější. Po geologické stránce je pohoří složeno především z krystalických hornin a svými oblými skalnatými vrcholy připomíná Nízké Tatry. V horách pramení několik řek a nachází se zde asi 50 horských ples, z nichž je nejznámější Câlcescu. Více se dočtete zde.

Kompletní foto dne: Bimbajs
Kompletní fotogalerie z celé akce : Vojta , SilverX5 , Keeper

Text: Vojtěch Lysenko
Foto: Vojtěch Lysenko, Luděk Matějka, Zdeněk Klimeš, Luboš Matějka

3 komentářů k Přes hřebeny Karpat až na Fagaraš – díl první

  1. […] akcí a expedičních cest zejména Týden v terénu (Banát 2014) , Expedice Tarcu 2014, Přes hřebeny karpat 2014. Na stroji máme aktuálně najeto přes 3000 km a tak dozrál čas na první hrubé shrnutí […]

  2. Johanik napsal:

    Super počtení jako vždy, koukám, že ste si užili :) Ale Vojto, jestli něco neuděláš s těma fotkama, tak tě bacim, sakra proč nejsou překlikávací na další ? :)

    • Atv-Expedice Atv-Expedice napsal:

      Nerozumíme „překlikávací na další“:D Fotky v článku jsou ilustrační kusovky volně ložené v galerii serveru = nalinkované z globálního úložiště pro zobrazení v konkrétním článku. Pod každým dnem je denní galerie od Bimbajse na Rajčeti a pod článkem souhrnné galerie od ostatních (za celou akci)… Z důvodu místa zde na serveru celé galerie nedržíme.. Upravit web tak, aby se fotky na serveru (kusovky) napevno svázaly s článkem není triviální… až někdy budu mít čas mrknu zda na to není nějaký aplet. Zatím mám materiály na dalších zhruba 6 článků tzn.. nestíhám nesvačím prostě už to nestačím :D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>