Journeyman Gladiator Z8 – Krátké seznámení
Když jsme z Rumunské expedice zasílali pořízené materiály do ČR zastihla nás zpráva, že jeden z našich partnerů firma Journeyman dovezla do ČR dlouho očekávanou novinku SBS Gladiátor Z8 a tak jsme se víceméně ihned rozhodli jí pro Vás naše čtenáře vyzkoušet a podrobit ji oku cestovatele. Hned jak jsme se vrátili do ČR dohodli jsme si s dovozcem zapůjčení stroje a v rámci jednoho víkendu jsme podnikli krátké seznámení a prohlídku stroje (najeli jsme přes 300 km) s návštěvou dětského čtyřkolkářského tábora Ranč v údolí.
Motor:
Motor Z8mičky není žádná novinka ale již relativně osvědčený kapalinou chlazený 4-taktní 8-ventilový dvouválec (totožný se čtyřkolkou Gladiátor X8) o obsahu 800 ccm s elektronickým vstřikováním paliva DELPHI. Výkon uvádí dovozce u offroad (otevřené) verze pěkných 63 PS respektive 46 kW/6700 otáčkách a točivý moment 72 Nm/6300 otáčkách, což při celkové hmotnosti 550kg znamená, že stroj jen tak dech neztratí (pro porovnání Z6 EFI EX váží 498 kg). Tak jak Z6tka působí slabším dojmem při rozjezdech, v těžších výjezdech (byť ve finále zdolá cokoliv) či při potřebě rychlé akcelerace, tak naopak Z8mičce sedí motor parádně a stroj působí velmi vyváženým dojmem. Akcelerace je plynulá a opravdu dynamická tudíž není problém kdykoliv okamžitě zrychlit (například na asfaltu při předjíždění nebo v těžší teréní pasáži po zpomalení je akcelerace věcí okamžiku). Díky dostatku výkonu pak stroj nabízí i výrazně sportovnější zážitek z jízdy. Srovnáváme li tedy výkon se strojem Z6 pak Z8mička poskytuje výrazně lepší jízdní dynamiku. V rámci testu nás velmi mile překvapila spotřeba, která je takřka totožná se Z6tkou (tankovali jsme stejně) což je jistě dáno tím, že Z8mička má dostatek výkonu, takže lze běžně jezdit na čtvrt/půl plynu zatímco u Z6tky je většinou pedál na podlaze. Určitě se ptáte po maximální rychlosti, kterou jsme v rámci testu také zkusili se strojem jsme jeli dva (90 + 120 kg) a na rovince jsme stroj přivedli k maximální rychlosti (dle tachometru) 105 km/h. ideální rychlost pro nějaké ty přesuny po asfaltu je pak kolem 80 km/h, kterou bez problémů dosahuje i Z6, ta samozřejmě ztrácí v rychlosti jejího dosažení i v jejím držení ve větších stoupáních atp.
Podvozek:
Z8mička má zcela nový přepracovaný podvozek (výrobce potřeboval umístit větší motor), který není totožný se strojem Z6 EFI EX. Základní rozměry stroje jsou délka: 2870 mm, šířka: 1510 mm, výška: 1830 mm a rozvor: 2040 mm. Stroj je tedy delší a užší než rozšířená verze Z6 EFI EX (Z6 délka 2630 mm, šířka 1470 mm, rozvor: 1960 mm) na což jsme v rámci testu hned narazili jelikož je daleko snadnější stroj převrátit a výkon motoru, který přímo nabízí ke sportovnější jízdě tento fakt ještě podtrhuje. Rozhodně si myslíme, že by si i Z8mička zasloužila i širší verzi a zatím hodnotíme podvozek u Z6tky EX jako lepší. Samozřejmostí je nezávislé odpružení dvojitými A rameny v kombinaci s výbornými nitrogenovými tlumiči (již v základním provedení). Světlou výšku uvádí dovozce při výchozím nastavení tlumičů 300mm (u obou strojů) my máme expediční Z6tku úplně zvednutou a přesto se nám zdálo, že má Z8mička světlou výšku větší tedy do členitého terénu lepší (na druhou stranu díky vyššímu těžišti ubyde na stabilitě). Ramena podvozku jsou vybavena příčnými stabilizátory, které výrazně zlepšují stabilitu stroje (jejich uložení je totožné jako na Z6 EFI a provedení není ideální po čase mají tendenci se vymačkat)
Řízení:
Řízení stroje je i díky koníkům navíc velká paráda. Stroj perfektně drží stopu řízení reaguje bez vůle a vedení je hračka. I při velmi svižné jízdě v členitých pasážích stroj drží stopu řízení je pěkně tlumené a nic vám netrhá volant z ruky. V trialovějších pasážích lze stroj dobře ovládat i při absenci posilovače řízení.
Převodovka:
Převodovka v kombinaci s kvalitním variátorem CV-Tech stroji výborně sedí. Přenos výkonu je pěkně plynulý (nenarazili jsme na cukavý pocit známý z testu čtyřkolky Gladiátor X8) a není žádný problém výkon dávkovat dle potřeby. Náhon kol je zajištěn kardanem (přední zadní), který mívá tendenci se při rozjezdech a brždění ozývat u Z8mičky jsme byli mile překvapeni tím, že zvuky jsou zcela minimální.
Brzdy:
Z8tka má kompletně hydraulické, kotoučové brzdy na všech čtyřech kolech. Samozřejmostí je i výborně fungující motorová brzda, díky které na brždění dojde jen mimořádně, či v opravdu extrémních sjezdech. Nicméně brzdy se nám při testu zdály docela vláčné. Díky silnějšímu motoru lze stroj přivést do vyšších rychlostí a tak by mohla být účinnost brzd trošku lepší.
Ostatní:
Čeho jsme si nemohli nevšimnout je řada změn a detailů, které novou Z8mičku zdobí. Řada úprav jistě pramení z některých nepříliš dobře provedených řešení na Z6 a jen se ukazuje, že čínští výrobci dokáží připomínky uživatelů/zákazníků reflektovat výrazně rychleji a efektivněji než řada renomovaných výrobců stran jiných břehů oceánu. Zde tedy ty detaily, kterých jsme si všimli a přijdou nám zajímavé/praktické ale i ty, u kterých si řekněme nejsme zcela jisti přínosem.
- Je jinak upevněné tažné zařízení. Na Z6 je tažné zařízení připevněno šrouby napevno zatímco na Z8 je uloženo na zajišťovacím čepu „navolno“, tedy lze snadněji demontovat. Obě řešení mají své výhody a nevýhody na jedné straně je snadná demontáž na straně druhé uložení na volno znamená riziko klepání.
- Z8 má nová větší zrcátka. Ač se může zdát, že jde o kosmetiku je to velmi důležitá věc zejména při přesunech na silnici, kdy menší zrcátka na Z6, která jsou navíc uložena na podivně se chovajícím kloubu příliš rozhledu řidiči neumožňují. Naopak ty nové na Z8 plní funkci výborně.
- Ovladače směrovek zůstaly stejně jako všechny další ovladače řešeny kolébkovými přepínači umístěnými na středovém panelu ale nově jsou podsvícené ! Každý, kdo zkusil jízdu se Z6 v noci ví jak je to praktická změna k lepšímu.
- Je přepracovaný ochranný rám na kterém nově najdete praktická madla jak na straně řidiče tak na straně spolujezdce. Ty využijete například při nastupování do stroje při namontované plastové stříšce ale osoby většího vzrůstu je jistě využijí i při jízdě v terénu. Byly odstraněny výztuhy u korbičky což se nám příliš nelíbí jednak z pohledu designu (zde ale výrobce ušetřil nějaké to kilo váhy) zejména si ale myslíme, že výztuha měla své opodstatnění v okamžiku nějakého horšího převrácení stroje.
- Oproti Z6, která má čtyřbodové pásy má Z8 pásy jen tříbodové, nově se signalizací zapnutí. Tento krok vzbudil náš zájem jelikož příliš nedává logiku, aby stroj s vyšším výkonem dostal méně bezpečné pásy. Dozvěděli jsme se ale, že jde o důvody dané homologací jelikož legislativcům přijde podstatnější ona signalizace zapnutí než vlastní bezpečnost jezdce v okamžiku, kdy se bugina kutálí do rokle… no budiž. Z hlediska zapínání a manipulace jsou samozřejmě samonavíjecí tříbodové pásy pohodlnější, jen se obáváme, aby se mechanizmus, který není nijak zakrytý brzy nezaplnil bahnem a nepřestal fungovat.
- Korbička z lehčeného plastu má nově perforovaný lem, který umožní lepší zajištění nákladu a vybavení na případnou expedici. To je velmi praktická úprava.
- Z8 má nový líbivý design a byly zcela přepracovány světlomety, které kombinují diodové svícení s projektorovými čočkovými světlomety. Stroj svítí pěkně nicméně světlomety tvoří kruh světla, což znamená, že jsou při jízdě za tmy v terénu obtížně čitelné krajnice stromy v okolí atd.
- Víčko nádrže bylo přestěhováno z totálně nepraktického umístění pod sedačkou spolujezdce (u Z6 se musí demontovat sedačka spolujezdce a čistit zabahněné víčko do kterého má díky kolmému umístění tendenci veškerý nepořádek napadat) na bok autíčka.
- Volant je u Z8 z měkčího materiálu a při delší jízdě nebolí prsty.
- Řadící páka má u Z8 menší hlavici tedy nehrozí, že by větším osobám překážela tak jako ta širší u Z6.
Závěr a hodnocení:
I když jsme se tomu chtěli nejprve vyvarovat nakonec jsme pojali toto seznámení jako porovnání dvou parádních buginek z nabídky dovozce Journeyman, což hodně pramení z toho, že jsme si mysleli, že půjde o stroje diametrálně jiné a takřka neporovnatelné a opak byl pravdou. Prvotní seznámení totiž ukázalo, že kromě logicky očekávaného rozdílu ve výkonu nejsou rozdíly nijak zásadní navíc existují i jisté výhody, které ze stroje Z6 nedělají příchodem Z8 úplného outsidera. Je to jednoduché nový stroj nabízí výrazně sportovnější styl jízdy a celkový projev. Levnější Z6 je sice slabší, ale má lepší širší podvozek, nižší pořizovací cenu a my jsme si zkusili, že vyjede všechno jen ve zcela nesportovním tempu :D. Rozdíl v pořizovací ceně ( Z6 EFI EX – 209 990 Kč | Z8 EFI – 274 900 Kč ) není fatální a tudíž si každý může vybrat zda chce sportovnější styl jízdy s vyšší investicí, či výrazně komornější projev s investicí nižší. Z hlediska prostupnosti terénem nemyslíme, že by byl ten či onen stroj výrazně horší či lepší a každý má možnost si svůj stroj individuálně přizpůsobit svému stylu jízdy (například nastavením podvozku). Tedy toto seznámení se strojem bylo rozhodně zajímavé a jak výše slibujeme připravujeme pro Vás test nejnáročnější kdy mašince naložíme stejně jako expediční Z6tce a pak zveřejníme bodové hodnocení stroje.
Nakonec protože se nám množí různé zprávy a dotazy či komentáře k našim recenzím tady na webu:
Jak všichni jistě víte snažíme se vyvarovat testům a závěrům pramenícím z nějakého krátkého testování či jednoho svezení. Snažíme se vám přinášet informace z pera lidí co na čtyřkolkách či SBS skutečně jezdí (a to tisíce kilometrů ročně na expedicích, závodech atp.) mají zkušenosti a tudíž jejich názor není z našeho pohledu nezajímavý. V současné době se množí různé články a testy či „ověřené“ zákulisní informace k některým námi recenzovaným strojům či našim článkům od lidí co na čtyřkolce nebo SBS najedou 100km ročně (v tom lepším případě) většinou po asfaltu nebo areálu nějaké sportovně zábavní akce a při prvním střetu s jednoduchým terénem se kutálí, aby pak mohli prohlašovat jak, že to drsní, zkušení a ostřílení jezdci jsou. Na konkrétní reportáže a závěry, které často nejsou ve shodě s těmi našimi pak tedy nahlížejte optikou toho, kdo je píše a jaké jsou jeho zkušenosti se stroji recenzovaného typu či s ježděním obecně. Vždy pak také doporučujeme vybraný stroj si sami v případě zájmu vyzkoušejte ( každý prodejce vám jistě zajistí předváděcí jízdu) a zkušenosti čerpejte od lidí, kteří vybraný stroj dlouhodobě provozují. My se i nadále budeme snažit udržet určitou úroveň a kvalitu námi poskytovaných informací, byť jde tak jako vždy o informace subjektivní. Vždy se snažíme zveřejňovat fakta, za kterými si stojíme a nikdy nebudeme stroje posuzovat z pohledu toho, kdo je vyrábí, dováží atp.. Způsob jakým stroje užíváme a testujeme je patrný z našich deníků a recenzí tudíž si každý může učinit závěr o objektivitě uváděných skutečností. Nakonec je v poslední době vidět určitý posun ve stylu, kterým jsou recenze na ostatních „profesionálních serverech či médiích“ (profesionální rozuměno financovaný třetí stranou) zpracovávány a je pro nás příznivým zjištěním, že jako amatéři dokážeme udávat směr k lepšímu.
Text: Vojtěch Lysenko
Foto: Atv-expedice.cz, Journeyman.cz
Kosovo a Makedonie
V mé předchozí reportáži o Albánském národním parku Lurë jsem vám slíbil další část reportáže o Letošní expedici po Blakánu a tak vám teď přináším krátkou reportáž / deník z její Kosovské a Makedonské části.
Po přejezdu části Albánie a Černé Hory se ocitáme na hraničním přechodu Kula mezi Černohorským městem Rožaje a Kosovským Peć. Tento přechod byl mimo naší určenou trasu, a museli jsme si k němu trochu zajet . Důvod byl jasný, přechod, který jsem chtěl použít pro vjezd do Kosova byl zrušený již od občanské války. Jedná se o přechod Kučišté. Tudy by pak vedla cesta krásným kaňonem Rugova. Tento kaňon doporučuji navštívit, ale z Kosovské strany. Důležité je vjet do Kosova legálním přechodem, né že by po Vás někdo na čáře střílel, ale hlavně kvůli tomu, že potřebujete mít zaplacené pojištění při vstupu do Kosova, a taky musíte být u nich evidováni, že jste zde legálně, tzn. musí být oskenované veškeré doklady, a razítko v pasu. Kosovo neuznává zelenou kartu, proto se musí přímo na hranicích zaplatit poplatek ( hraniční pojištění pozn. redakce). V našem případě 15 Euro na 14 dní (nejkratší termín). Dostanete certifikát, který bude vyžadovat policie při náhodné kontrole v Kosovu. Vyřizování formalit proběhlo normálně, myslím normálně jako všude jinde na Balkáně, takže čekání, datlování do pc skenování a další věci jako u nás za komančů. Kontrola zavazadel a šacování neproběhlo, ani jsem to nikdy a nikde na Balkáně neviděl.
Tak jsme v Kosovu v tom nebezpečném Kosovu, kde po nás budou střílet :D. No na to rovnou zapomeňte, úplná pohoda, mávání zdravení jako všude v okolních zemích. Krásná asfaltka a nekonečné serpentýny nás přivádí do údolí k velkému městu Peć. Ano asfaltka, bohužel pro někoho nepřekonatelný problém, ale tady to jinak nejde, hranice se musí projet bohužel po cestě. Silnice krásné nové takže ideál pro motorkáře. Žádný provoz krásné výhledy z hor do údolí. Po přejezdu albánských hor jsme byli taky trochu rádi za asfalt bez prachu a pohodlného přesunu k dalším horám tentokrát v Kosovu. Obecně byly asfaltky v Kosovu perfektní a většina byla zjevně nově udělaná. Čekal jsem katastrofu třeba jako v Rumunsku , ale je to úplně v pohodě.
Přijíždíme do města Peć. No masakr. Najednou provoz, mraky aut zleva zprava museli jsme dávat dost pozor tady je na hlavní každý, ale vše nějak zapadalo do sebe a vše fungovalo. Zipuje se tady z vedlejší na hlavní zkrátka, „jak kdo přijede“. Už abychom byli pryč z města. Šílené vedro v údolí a v ulicích taky moc nepřidalo. Dáváme pár fotek a pryč z města, dál se dáváme směr Dećani, kde navštívíme památku UNESCO a to kostel Visoki Dečani (Високи Дечани) z roku 1327. Jedná se o největší středověký kostel na Balkáně. Bohužel musí být hlídaný mezinárodními jednotkami KFOR konkrétně tam byli vojáci z Itálie a Portugalska. Ostnaté dráty, vysoký plot, střílny, protitankové zátarasy vojáci se samopaly. No vypadalo to zvláštně, ale je to nutné jinak by kostel dopadl jako ostatní kostely v Kosovu. Zrovna tohoto by byla opravdu škoda, doporučuji navštívit! Po prohlédnutí kostela pokračujeme dál na jih Kosova do hor Šar Planina na Kosovsko – Makedonských hranicích. V každém městě a vesnici míjíme mešity a minarety je to takové zvláštní dávají této oblasti punc exotiky. Několikrát za den se z minaretů line reprodukované čtení koránu. Je zajímavé to poslouchat i když nerozumím ani slovo. Cestou míjíme velice starý turecký most u města Djakovica a také dost drsný památníku z občanské války a to rozstřílenou dodávku, ponechanou přesně tak jak skončila při přestřelce. Zemřelo zde několik místních lidí. Udělali nad auto střechu a vedle žulový památník na tuto tragédii. Ostatně takových pomníků a památných desek je všude kolem silnice hodně jsou na nich vyobrazeni zejména mladí lidé ve vojenských uniformách a se zbraní v ruce, kteří padli v této podivné válce. Zajímavé je, že všude vlají Albánské a Kosovské vlajky, všude plno všelijakých nápisů ještě z dob válečných . Škoda že tolik nápisů není na dopravních značkách . Toto je ale problém i v okolních zemích žádná směrová cedule kam vede cesta, odbočka, křižovatka. Navigace je tedy zcela nezbytná a mapy pro plánování cesty taky.
Cestou stavíme u hospůdek, dáváme pivko, aby se nám dobře jelo, ve 39°C se nic jiného pít ani nedá. Tak a máme další velké město a to Prizren a čekáme další masakr. No nakonec nebyl vše proběhlo v pohodě tak nějak jsme se vymotali a míříme do hor, které už na nás z dálky mávají. Ještě se vrátím k návštěvě kosovských měst. Určitě je nevynechejte, patří to do expedice taky. Je tam šrumec, nahuštěná doprava, troubení, zdravení, mávání prostě je to hodně jiné než u nás a stojí to si to vychutnat. Na to troubení jsem si chvíli musel zvykat. U nás se troubí proto, že někomu nadáváš upozorňuješ ho že tě brzdí, atd.. Ale v Kosovu je to jen o zdravení žádné nadávky nebo jiná zlost v tom není. Troubí i auta která jedou proti Vám. No a tak jsme stále mávali a zdravili.
Opouštímě Prizren a valíme do kopců do hor, kde budeme nocovat v nejnebezpečnější části Evropy v Kosovsko Albánském pomezí mezi medvědy a minovými poli..!! Jo houby žádné miny ani žádné jiné nebezpečí, toto jsem se jen dočetl . Realita je úplně jiná minová pole žádná, vše je již vysbíráno (teda snad). Místní jsou úplně v pohodě, a medvědi nikde, asi jeli přes kopec do Albánie natáhnout se k moři. Na vrcholku jednoho opuštěného kopce jsme se utábořili, čas už se krátil, ale stany jsme ještě stihli rychle postavit za světla. Očista v jednom z místních pramenů …sakra nějaká rodinka si tam zrovna sedla a chtěli si povídat, až jsem byl ve slipách tak pochopili že chci pokračovat v úplné očistě tak zdvořile popřáli šťastnou cestu a šli někam za kopec. Něco jsme pojedli, a za tmy si ještě popovídali co jsme běhen dne viděli v tom koukáme že k nám jdou Kosovští Albánci. Svítili jsme na ně lampičkama, čtyři týpci mažou k nám svižným krokem. Bude problém asi nás vyhodí že tady nocujeme. Co teď prohrabávám kapsy, nic v nich , samopal mám doma na zdi, pistolu v práci u poklady, slzák na medvědy přichycený na řídítkách, kdesi ve tmě za stanem. No co uvidíme. Přišli a začali gestikulovat něco povídat rozhazovat rukama. Jediný co jsme pochopili, že máme jít s nima, asi na porážku k místnímu katovi. Vzali jsme lampičky a šli do údolí , asi po 800 metrech jsme došli k dodávce , jeden z nich totiž omylem nacouval někomu přes jízdní kolo, lekl se motor chcípl a neměl v autě namontovanou autobaterii, potřebovali jen roztlačit. No uf oddechl jsem si. Auto jsme roztlačili. Něco jsme popovídali nevím teda co, ale byli ůplně v pohodě , vysmátí, podali jsme si ruce a šli zpět ke stanům. Dodnes mě mrzí, že jsem věřil blábolům a masírkám v médiích jaké to je v Kosovu vyostřené. Nic se tady neděje sakra !
Noc v pohodě nic se nedělo, protože jsem jednoduše nic neslyšel. Měl jsem špunty v uších, nepostradatelnou věc na spaní v přírodě. Ráno, ale i předchozí večer, jsme si vyslechli korán z minaretů ve vesnicích, které byly pod námi v údolí. Balíme a jedeme dál teď už po šotolině výš a výš do hor. Vjíždíme do jednoho městečka s asi poslední benzinkou. Jdeme tankovat a ouha.. není benzín jen nafta.V centru obce je další pumpa, ale tam taky nemají , posílají nás zpět asi 5 km k další benzínce tam prý určitě benzín je. Ano měli, dotankovali jsme vše, raději i kanystry protože v horách asi dlouho nic nebude. Vyrážíme zpět do hor, je to samá zatáčka, po úbočí hor, nádherné výhledy do údolí posetého vesničkami , průjezdy menšími a menšími vesničkami. Každou chvíli nás straší velká značka pozor laviny vstup zakázán, no říkám si no to snad platí jen v zimě tak pokračujeme dál. Jedeme jedem a ejhle jedeme špatně, dojeli jsme k nějakému hotelu za vesnicí Brod, kde cesta končí. Místní teta celkem odměřeně nám ohlásila, že vše okolo i ty kopce jsou soukromé a ať se vrátíme. Všimla si jak řešíme kudy ten hotel objet po úbočí okolních skal. Tak nám to raději hned důrazně rozmluvila. Museli jsme se vrátit do vesnice Dragaš a jet již správným směrem do vesnice Restelicë a pak dál na jih. Po pár kilometrech zmizely samoty pak i stromy . Bylo jasně znát, že jsme hodně vysoko. Zůstali jsme jen my a nekonečné pláně v nadmořské výšce 2.000 metrů s okolními štíty s výškou 2600m. Cestou sem tam potkáváme už jen pasoucí se krávy, divoké koňe a později i mávající pastevce. U jednoho obydlí pastevců se na chvíli zastavím. Samozřejmě dělám fotky se všema, potom fotky jak sedí na čtyřkolce, Jeden dokonce utíkal do chatrče pro jejich speciální čepici pro zvláští příležitost asi, aby byl kompletně ustrojen. Prohlédl jsem si nafotil a natočil i jejich obydlí. No fakt síla, soudruzi pastevci prominou ale toto jsem nečekal. Na zemi zvířecí čerstvě položený trus. Hned vedle hromada zrajících velkých oválných sýrů, v rohu proležené postele uprostřed malinká kamínka kde se momentálně něco ohřívalo. Smrad jak na WC, kde měsíc nefunguje splachovadlo. No na jeden nádech jsem to natočil a vyběhl ven. Ještě jsem si všiml pušky i s náboji, ale nechal jsem ji tam, možná by si toho všimli. Asi ji měli na ty medvědy.
Pokračujeme dal k Makedonii. Pod námi krásná údolí s meandry řek a říček, před námi zasněžené hory Makedonie. Dan s Karlem dávají jeden ostrý výjezd na 2060 m vysoký kopec. Já jedu naopak zkontrolovat sníh na druhém kopci. Dan si trochu ve sněhu zablbne. Ale jen rozumně, jsme asi 700 km od naší základny, auta, vleků a táhnout 4kolku na laně 4 dny by nebylo moc rozumné. Ještě pár km jízdy krásnými horami a pak už dva bílé patníky ohraničující hranice mezi Kosovem a Makedonií. No myslel jsem, že zde bude plot jako u nás za komančů. Kousek níž v údolí přijíždíme k montovanému domku pohraniční stráže v Makedonii. Kosovští pohraničníci zde nemají vůbec nic a Makedonští vlastně taky ne. Domky byly totiž prázdné, poničené, okna rozbitá, tady se už dlouho nic neděje. No nic uděláme pár fotek a jedeme dál Makodonií. Projíždíme národním parkem Mavrovo, krásným údolím řeky Radika. V okolí vysoké skalní masívy. Potučky, vodopády, takže probíhají pauza na fotky a pokračujeme do vnitozemí. V malé vesničce míjíme místní policejní stanici . Z ní vyleze policajt, kouká na nás jak zjara a strašně se diví co tady děláme a odkud, že to jedeme. Když jsme mu řekli, který že přechod jsme překročili tak nás málem zneškodnil zastřelením. Sebral nám pasy se slovy velký problém: nelegální překročení hranice ! Ono totiž ten přechod byl zrušen a my byli v Makedonii nelegálně. Šel telefonovat nadřízeným a řešit co s náma bude. Po hodině přišel, že zaplatíme každý 500 Euro a že nás zavřou , ale to jsem snad špatně slyšel. Za chvíli přijelo 5 pohraničníků s Defendrem všichni samopaly. No naštěstí nepřijeli pro nás, ale byli asi na obhlídce, ještě že nás nepotkali někde na čáře to by byl asi přímo na komoru čistej průstřel. Za další hodinu vylezl zase ten samej policajt zjevně otrávený protože nevěděl co má s náma dělat a oznámil nám, že jeho nadřízení také neví co s náma, protože jsme se zjevně nechtěně stali nelegálními běženci. Nakonec se to ale vyřešilo tak, že nám nařídili vrátit se do Kosova a přes legální hranici pokračovat do Makedonie přes Albánii. To jsme si oddechli, no tak jsme si dali Makedonii ještě jednou zpět do Kosova. Ale vůbec nám to nevadilo krajina nádherná, počasí super, času dost, protože přes Albánii do Makedonie bychom to už časově nezvládli, tak jsme v klidu jeli směr k další části Expedice a to do Albánie. Cestou bylo samozřejmě pár zastávek, jídlo z vlastních zdrojů a nějaké to pivo ve vesnické hospůdce.
K večeru jsme dojeli k hranicím Albánie a u velké řeky Beli Drim jsme dali ještě jednu noc na Kosovském území. Tentokrát ale ve velkém hotelu, kde jsme byli jediní hosté. Pořádná koupel byla potřeba a tak jsme stanování odložili až na další noc v Albánii. Klima fungovala solidně, tak jsme se dobře vyspali, možná taky díky pořádné porci piv v hospodě před hotelem. Ráno pohoda, hotelová snídaně, přejezd 1 km k hranicím do Albánie. Na hranicích zběžná kontrola, něco si opsali do pc a valíme směr Albánie do národního parku Lurë, ale to už je jiná reportáž zde na ATV-expedice.cz
Takže shrnutí: Kosovo úplná pohoda lidi fajn, nic se neztratilo, čtyřkolky byly celou noc vedle hotelu, lidi koukají ale nic neřeší, zdraví troubí ptají se kam jedeš odkud jsi a kolik 4kolka stojí. Byl jsem upozorněn, že policajti si při kontrole řeknou otevřeně o bakšiš. Ale vůbec si nás nevšímali. Ale věřím kdyby nás zastavili,že žádné úplatky a podobné věci jako na Ukrajině by tady neproběhly. Asfaltky kvalitní žádné díry okrsky lepší než u nás. Zelená karta zde neplatí, ale v okolních zemích ano takže nezapomenout. Mezinárodní řidičák není třeba. Ceny benzínu skoro jak u nás, jídlo, pivo nealko taky. Ubytování levné. Domluva v horách nulová ve městech anglicky. Německy problém všude.
Budete-li cestovat do Kosova z Albánie, Černé Hory nebo Makedonie a budete-li se pak vracet zpět přes Srbsko tak Vás Srbská pohraniční policie nepustí. Pokud vjedete do Kosova ze Srbska tak zpět do Srbka ano. Ale z jiné země přes Kosovo do Srbska NE ! Pokud se s místními domluvíte tak určitě nerozebírat politiku a jejich Kosovsko – Albánsko – Srbský problém. Asi trochu více rušno je na severu Kosova u Srbsko Kosovských hranic a hlavně v okolí města Mitrovica. Miny jsou už dávno vysbírané, ale stejnak se jezdí jen po polních cestách takže riziko nulové . Používat pouze ofiko hraniční přechody. Takové ty lesní stezky nechte někomu místnímu. V pasu musí být razítko vstupu a výstupu a taky skenují pas a zapisují vaše údaje takže by si vás vždy zjistili při výstupu ze země. Duben, květen je na přejetí hor určitě moc brzo, zastavil by vás sníh. My jsem sem jeli koncem června to už bylo v pohodě. Loni jsme skončili začátkem května v 1600 metrech a museli jsme se vrátit. Souvislá vrstva těžkého sněhu se nedala zvládnout. Nepoužívat hraniční přechod Restelicë – Strezimir i když je na některých mapách zaznačen jako legální harniční přechod. Dále nepoužívat zrušený hraniční přechod Kučišté. V okolí měst a v údolích kolem vesnic je bohužel šílené množství odpadků . Toto nikdy nepřekousnu. Odpadky vyhazují opravdu všude a ve velkém se to sype do řek, hotely celkem pěkné, ale vedle hned hromada plastových láhví. Oni to snad nevidí nebo co, sakra stačí pár minut a je uklízeno ale takový je Balkán. V Kosovu se platí Eurem. V Makedonii Denárem kurz 1Kč = 2,40 MKD. Kartou lze platit na větších benzinkách a obchodech.
Kontakt na Ambasádu v Kosovu: Václav Kuželka Third Secretary Embassy of the Czech Republic Ismail Qemali 31, 10000 Arbëri / Dragodan Prishtinë / Priština, Kosovë / Kosovo tel.: +381 38 2 466 76 fax: +381 38 2 487 82 mobile: +377 45 284 786 e-mail: vaclav_kuzelka@mzv.cz Pan Kužela celkem rychle reagoval na moje Emaily takže jakýkoliv dotaz klidně na něj.
Velvyslanctví v Makedonii: Ul. Salvador Aljende 35, 1000 Skopje Email skopje@embassy.mzv.cz www.mzv.cz/skopje tel. +389/2/ 3109805 13 +389/70238012
Dále existuje registrace občanů při cestách do zahraničí pod hlavičkou Ministerstva zahraničních věcí kterou naleznete zde. Toto jsem si také vyplnil a odeslal.
Máte-li jakékoliv dotazy pište na Leos2@seznam.cz
Text: Leoš Machát
Foto: Leoš Machát
Kompletní fotogalerie: zde
M.R.E – Meal Ready to Eat
Tak jako všichni cestovatelé řešíme mimo jiné i naše stravování a to zejména při cestách natěžko, tedy v případě, že se pár dní pohybujeme mimo civilizaci a jsme nuceni se zcela stravovat z vlastních zdrojů. Na jedné z expedičních cest jsme vyzkoušeli zajímavý potravinový balíček přesněji řečeno americký vojenský balíček M.R.E obsahující nutričně vyváženou dávku potravin pro jednu dospělou osobu a jeden den. Protože nás tato pro cestovatele zajímavá forma stravování oslovila rozhodli jsme se na příští expedici zakoupit několik beden a zároveň Vám tedy čtenářům našeho serveru tyto produkty představit a to nejen vyzkoušenou dávku M.R.E ale i další zajímavé varianty.
M.R.E – Meal Ready to Eat – (Jídlo připravené ke konzumaci)
Americká vojenská potravinová dávka známá pod zkratkou MRE představuje kvalitní a dostupnou formu stravy pro všechny případy. Kvalitní, (relativně) chutná a nutričně vyvážená dávka potravy je schopna v případě potřeby po určitý čas pokrýt nutriční nároky na jeden den, i když vojákům v poli jsou obvykle vydávány 3-4 dávky na den.
Dávka zpravidla obsahuje:
- hlavní chod (v názvu menu)
- moučník
- nápoj (mléčný shake, šumák, apod.)
- cukrovinku (bonbóny, tyčinka, atd.)
- chemický ohřev hlavního chodu (princip oxidace kovových pilin ve vodě)
- acessory packet (zápalky, žvýkačky, koření, káva, čaj, apod.)
- hermeticky uzavřený obal
Každá dávka má energetickou hodnotu zhruba 5000kJ a váží 510 – 740g.
Aktuálně je k dispozici šarže MRE XXXI (2011). Jednotlivá menu této šarže vypadají následovně:
- Chilli with Beans (čilli a fazole)
- Chicken Fajita – kuřecí fajitas
- Beef Ravioli – těstoviny s hovězím
- Maple Sausage – javorový párek
- Mediterranean Chicken – kuře po středomořsku
- Beef Patty – hovězí karbanátek
- Beef Brisket – hovězí hrudí
- Meatballs with Marinara Sauce – masové kuličky s omáčkou
- Beef Stew – dušené hovězí
- Chili and Macaroni – těstoviny a čilli
- Vegetable Lasagna – zeleninové lasagně
- Spicy Penne Pasta – penne s kořeněnou omáčkou
- Cheese Tortellini – sýrové tortelini
- Ratatouille – dušená zelenina
- Southwest Beef and Black Beans – hovězí na jihozápadní způsob a fazole
- Pork Rib – vepřové žebírko
- Pork Sausage with Gravy – vepřový párek se šťávou
- Chicken with Noodles – kuřecí s nudlemi
- Beef Roast with Vegetables – pečené hovězí se zeleninou
- Spaghetti with Meat Sauce – špagety s masovou omáčkou
- Lemon Pepper Tuna – tuňák na zeleném pepři
- Sloppy Joe – hovězí ragú
- Chicken Pesto Pasta – těstoviny s kuřecím a pestem
- Buffalo Chicken – kuřecí křídla po americku
Více informací získáte například zde : http://www.mreinfo.com
MCW - Meal Cold Weather (jídlo do chladného počasí)
MCW je takový arktický bratránek klasických MRE a modernějším nástupcem starších zimních dávek RCW. Jedná se o dehydrovanou dávku, takže k přípravě jídel je třeba použití vody (ne pouze pro ohřev jako u MRE), ovšem jídlo při nízkých teplotách nezamrzá. Dávka MCW obsahuje také více nápojových mixů pro kompenzaci dehydratace vlivem nízkých teplot. Plný denní příjem by měl obsahovat tři dávky.
Jednotlivá menu a jejich obsah naleznete zde.
