Při jednom z pravidelných setkání naší malé expediční skupinky přišlo na přetřes i téma „rozloučení s letošní sezonou“.  Slovo dalo slovo a my jsme se dohodli, že se někdy počátkem prosince sejdeme společně se sklouzneme po krásném okolí města Berouna a projížďku zakončíme ohýnkem s opékáním buřtíků. Termín jsme nakonec vybrali na sobotu 8.12.2012 a začali jsme rozesílat pozvánky.  Protože jsme ale za ty roky různých společných akcí nabrali přátel čtyřkolkářů skutečně mnoho tak se nám přihlásilo kolem 40ti strojů a to už je na společnou projížďku poněkud hodně :D.

Nakonec jsme se tedy rozhodli, že uplatníme již osvědčený model a akci pojmeme jako orientační závod. Týden před vlastní akcí jsme se tedy sešli v sestavě Keeper, SilverX5, Bimbajs senior, Bimbajs junior, Kamzík, Tlusťoch a vyznačili jsme zhruba 60 kilometrů dlouhou orientační trasu. Na trase bylo vytvořeno 22 kontrolních bodů s tím, že na každém kontrolním bodu byla umístěna  značka a v okruhu zhruba 5 ti metrů od ní i štítek, na kterém bylo napsáno slovo do tajenky. Každý tým má za úkol v co nejkratším čase navštívit všechny kontrolní body a poskládat kompletní tajenku. Vlastní trasování provázelo mrazivé počasí a byl to tedy můj první zimní test expedičního stroje.  Jumbo opět nezklamalo i přesto, že stojí venku v plechové garáži zvládlo studený start na výbornou a celý mrazivý den jsem prosvištěl bez jakýchkoliv potíží.

Týden od trasování do vlastní akce uběhl jako nic a tak jsem jen v pátek vyrazil do Macra nakoupit 60 buřtů + něco k tomu a huráá můžeme vyrazit.  Sobotní ráno se budíme do krásných mrazivých  -7 stupňů. Než se stačím nasoukat do termoprádla slyším pod okny parkovat Páju, který přijíždí ještě s jeho kamarádem Honzou složit stroje u mně. V rychlosti se tedy oblékneme naházíme věci do boxu a můžeme vyrazit na místo srazu, jenom ještě pořešíme helmu pro Honzu, ten jí totiž v tom fofru zapoměl doma :D. Přes les sklouzáváme do Berouna a jako první přijíždíme na parkoviště, kde je sraz akce. Během následující zhruba hodinky přijíždí čtyřkolka za čtyřkolkou až se nás sejde pěkných 26 s tím, že dalších zhruba 13 čtyřkolek jede vlastní trasou a dorazí až na buřta do cíle závodu.  

Od 10 hodin začínáme postupně vypouštět jednotlivé týmy na trať a čekáme do 11 hodin zda nedorazí nějací opozdilci.  Sběrný tým tvořím já a oba Bimbajsové a domlouváme se, že jedeme do zhruba jedné třetiny trati čekat sledovat cvrkot.  Když dorážíme na místo začíná vylézat sluníčko. Nehřejeme se však ani 5 minut a přijíždí skupina, která startovala jako druhá tedy Sýkořice a spol.  Kluci hlásí, že je zdrželo Wébrovo prázdné kolo ( klasika :D ) a že zdřejmě předjeli tým č.1 .  Když ojedou zvoní telefon a kontrolní stanoviště Zdejcina hlásí, že se Pája i s Honzou vrátili a nakládají stroj. Rychle tedy sedáme na kolky a jedem tam zjisti co se stalo. Na Zdejcině se dozvídáme, že Honzovo CA má prdlou poloosu a tudíž, že dál pokračuje jako batoh. Jeho tým číslo 3 se prý pro ně vrátí a tak na ně čekáme.  Během čekání nás ještě míjí jeden z členů týmu č.1, startoval s malým synkem a ten mu za jízdy usnul tedy se vrací domů protože se spícím dítětem se v terénu jede skutečně špatně :D. Pak doráží Kamzík, který byl v témže týmu jako Pája a Honza a hlásí, že je jede vyzvednout sám protože zbytek týmu jede na vítězství a tak by jsme je zdržovali.  Bereme tedy kluky k sobě a míříme rovnou do zhruba druhé třetiny trati.

Na místě opět potkáváme tým Sýkořice a tak je necháváme pokračovat a po pauze jedeme za nimi. Stejně jako na akci Zimní Bouchalka vypovídá u Litavky službu Polárka Bimbajse seniora a tak jej kamzík bere na lano a míří s ním domů ( po cestě se stroj vzpamatuje a tak se v cíli setkáváme). Já Pája s Honzou a Bimbajs junior míříme po trati do cíle.  V cíli už na nás čeká Sýkořice a hlásí, že ostatní týmy jsou zdřejmě stále na cestě. Rozhodujeme se tedy připravit oheň na buřty přičemž zjišťujeme, že nám nějaká straka ukradla dva pytle připraveného dříví (ještě ráno jsme je kontrolovali a na místě byly).  Nakonec si dříví nasbíráme a po chvíli už plápolá pěkný táboráček.  V lomu jezdí dva kroskaři, kteří si ještě nestačili všimnout, že na místě stojí 10 čtyřkolek a pečeme buřty a tudíž nám zhruba 3x profrčí ohýnkem :D Nakonec je ale umravníme a do toho přijíždí tým číslo 3, který po odpadnutí Páji, Honzy a Kamzíka tvoří už jen dva stroje zato ale stroje vytížené něžnými batůžky. V rychlosti vyhodnocuji čas a kontroluji tajenku a hned je jasné, že zde máme vítěze.  Předáváme tedy zmrzlíkům balíček od sponzora Shock Energy a pokračujeme v opékání buřtíků. Po zhruba 20ti minutách přijíždí tým č.1 kluci vypráví jak Camouflage navigátor neodstranil z navigace body z letní akce a tedy, že sbírali bodů dvojnásobek :D tím nabrali ztrátu ale taky si dost zabloudili :D Zmrzlý Pepa se přisaje k vařiči a wébrovu čajíku a humor na svoji adresu bere statečně :D.  Příběhy z cesty ještě doplňuje vyprávěním o tom jak jim  “hyperaktivní“ Radim vlítnul do každé louže a na každý kopeček atd :D Pár minut poté nám stejný Radim i přes varování předvádí kácení stromu „ninja“ stylem přičemž ladně padá do strže :D

Poklidný pokec a buřtění pak už naruší jen příjezd městské policie, která nás jen okoukne a jede si po svých. Telefonem ještě voláme skupince, která měla dorazit na buřta, že už na ně druhou hodinu čekáme a jak to s nimi vypadá. Ti však hlásí, že jsou kdesi beznadějně zapadnutí v terénu a že sraz nestihnout což nás trošku zamrzí ale jsme už dostatečně zmrzlí takže se nedá nic dělat.  Rychle se stmívá a tak akci uzavřeme odpálením symbolického ohňostroje a rozprcháváme se k domovu.

Bylo to hezké a příjemné rozloučení s letošní sezonou a jménem všech organizátorů díky všem co dorazili.  Těšíme se na nějakou další akci a všem přejeme hezké a pohodové Vánoční svátky a do nového roku hodně zdraví pohody a spoustu čtyřkolkářských zážitků.

Kompletní fotogalerii (SilverX5, Bimbajs) najdete ZDE

Krátké video z brodění od Sýkořické skupiny
 

Dnes Vám přinášíme zajímavý článek o akci našich přátel z Klatovska, který exkluzivně pro náš server připravil sám autor akce Dušan Mrkos alias Dr. Max.

Když jsem v zimě na přelomu roku 2011 a 2012 přemýšlel o plánech, kam vyrazíme s kamarády na čtyřkolkové výlety napadla mne možnost zorganizovat akci jinak. Vždy jsme vyráželi na našich terénních obutích po cestách, cestičkách či lukách a polích. Chtěl jsem zkusit uspořádat akci, která by volně navazovala na úspěšné silniční akce kolegů v jižních Čech- na akce známé jako „Lipno“. A protože by byla pro účastníky zajímavá oblast horské Šumavy, bylo nutno nejprve vyřešit několik specifik.  Zaprvé - po NP Šumava nepřipadalo v úvahu se pohybovat mimo oficiální silnice a cesty, takže stran obutí bylo jasno – akce bude silniční. Zadruhé – na kolik dní bude? Opět zvítězil pragmatismus – od pátku odpoledne až neděle. A protože se objednávky na hezké počasí musí poslat na vyšší místa dříve, padl již v lednu konkrétní termín na jeden červnový víkend 2012. Ubytování již nebylo takovým problémem s ohledem na osobní známosti majitelů penziónků a apartmánů v okolí a tak s ohledem na počet účastníků jsem volil Penzion Panenka přímo na návsi na Srní. Je zde nejen možnost ubytování, ale též stravování a to vše za rozumný peníz při rozumném komfortu. Navíc možnost ponechat na parkovišti u penzionu čtyřkolky i auta s podvalníky (pro ty, kdož přijeli později s auty rovnou na Srní).

Většina se sjela v pátek dle plánu za svitu sluníčka v odpoledních hodinách na smluvené místo do Klatov, kde byla i možnost ponechat zaparkované automobily s přívěsy, byť tuto možnost nikdo nevyužil, neboť správný silniční čtyřkolkář přece jezdí po ose :) a tak parta ze středních Čech dorazila na sportkách i větších pracovních čtyřkolkách během pátku po ose postupně do Klatov. Dan se zapůjčeným traktůrkem (dlouhé UTV EMU pro 4 cestující a s valníčkem) se stal hlavním nákladním a zásobovacím vozidlem celé akce. Protože mi bylo jasné, že v NP Šumava budeme jezdit jen po silnicích, tak alespoň cestu na Srní jsme si zpestřili polními cestami s malou zastávkou na jednom místním nejmenovaném tankodromu. Protože nemůžeme přijet úplně jako čuňátka, nemohl jsem si odpustit protáhnout partu mým oblíbeným brodem. Zde krom malé přestávky na svačinu (a vyčůrání, nějaké to cigárko apod.) jsme zažili malé rozptýlení právě s EMU. Až v brodě napadlo Dana, že jestli nechce zůstat v řece, musí na ten pedál plynu i přes vodu protékající traktůrkem opravdu pořád šlapat :). Pak až do Srní následovala jen cesta po silnici a přes Keply jsme se za neustálého stoupání vyhoupli až na kopcích u Prášil, odkud již bylo co by kamenem dohodil na Srní.  Zajímavé bylo sledovat naložený náklaďáček EMU 700, jak se na plný plyn do několika kilometrového stoupání až chvilkami trápí s nákladem našich věcí.  Jo, jo 700ccm na dlouhé čtyřmístné UTV není zase až tak moc. K Penzionu Panenka na Srní se během večera postupně sjeli i ostatní účastníci akce a tak po večerním přivítání a seznámení s programem na víkend jsme šli postupně na kutě.

Ráno v sobotu jsme nažhavili čtyřkolky a krom zásobovacího EMU (Dan měl s manželkou a s miminem jiný program- návštěva dětské pohotovosti v Sušici) jsme vyrazili hromadně z kopců přes Čeňkovu Pilu a následným stoupáním na Horskou Kvildu. Ve výšce něco přes 1000 m.n.m. jsme společně zapózovali před místním infocentrem. Poté, co jsem svého spolujezdce, devítiletého syna Šimona přesvědčil, že opravdu na památku si nemůžeme koupit (a na čtyřkolku naložit) asi 1×1 metr velkou plastickou mapu Šumavy, jsme vyrazili dále. Protože počasí více než přálo (přes den vyšplhaly teploty přes 30 st. C ve stínu…), rozhodli jsme se cestu prokládat volnějším, poznávacím programem. Proto zastávka na Horské slati s vyhlídkou na kus kůrovcem sežraného lesa a následně přesun na Zadov, kde nás již čekali na lanovém centru. Z celkem asi dvaceti účastníků se lezení účastnila polovina. Zbytek z bezpečnostních důvodů zůstal dole a střídavě kibicoval, fotil a hrůzou ječel. Nakonec nás všechny přece jenom z lan sejmuli, a protože se blížilo poledne, tak jsme sedli na naše motorové oře a vyrazili po silnici do Kašperských Hor. Cestou jsme v protisměru potkali účastníky spanilé jízdy a setkání majitelů automobilů značky Volvo a já jen zatlačil slzu, při pohledu na ty skvosty. Na náměstí už na nás čekali místní dva čtyřkolkáři ze Sušice, kteří se měli stát dalšími průvodci pro zbytek dne po cestách a cestičkách v okolí Sušice. Mezitím, co se část účastníků vrhla do pizzerie, si zbytek vyrazil doplnit vědomosti o motocyklech 20- tého století do malého, ale zajímavého Muzea motocyklů přímo na náměstí v Kašperských Horách.

Po obědě a nakrmení našich čtyřkolek v místní benzínové stanici jsme vyrazili pod vedením místního zkušeného čtyřkolkáře „Bubliny“ na outdoorovou projížďku. I přes ujištění, že pojedeme pohromadě (14 čtyřkolek včetně UTV ), jsme se po několika kilometrech rozdělili na dvě skupiny. Ta rychlejší již čekala na turisticky zajímavém pahorku, tak druhá zahlédla takovou nepříjemně kulatou červenou značku, přes kterou se části účastníků ale vůbec nechtělo… Po vyjasnění, že nemusíme být v hlavním zpravodajství TV Nova s podtitulkem „… a zase ti čtyřkolkáři“ jsme se přesunuli do míst, kde cesty již jsou určené nejen pro dopravní obsluhu. A protože Bublina zná zajímavé cesty a cestičky, tak jsme křižováním mezi vesničkami po polních cestách-necestách dorazili do Albrechtic. Zde byla 1,5 hodinová pauza a tak se účastníci rozdělili na tři skupiny. První v tom ukrutném horku vzala za vděk chládku pod stromy v místní restauraci a jali se doplnit tekutiny. Druhá parta využila akční nabídky Bubliny a dali si hodinovou polně-lučně-cestovní vyjížďku po okolí. Zbytek nelenil a vyrazil do kopce na skvělou rozhlednu Sedlo, odkud je nádherný výhled na západočeskou Šumavu, ale též až na chladírenské věže JE Temelín. Odtud jsme si vyhlédli další bod naší cesty- kopec s rozhlednou nad Sušicí- Svatobor. A protože bylo nádherné počasí, byla by chyba tento cíl vynechat.

Protože cesta ze Svatoboru není po silnici přes Sušici zajímavá, vyrazili jsme zpět po polních cestách i silnicích a silničkách po levém břehu Otavy směrem do Rejštejna. Zde jsme se vpodvečer rozloučili s Bublinou a jeho kolegou a vyrazili radostně po silnici do kopců na Srní. Zde byl opět středem pozornosti náš zásobovací EMU. Protože za ten den jsme měli již přes 100km v ukrutném vedru a následovala svižná jízda (pro UTV pod plným plynem) do kopců, zahlédli ostatní čtyřkolkáři z EMU podivný bílý, zapáchající dým. Protože není Dan žádné ořezávátko, nepovolil a dojel v dobrém pořadí až na Srní. Silnější čtyřkolky (CamAm, Arctic cat) si serpentýny z Čeňkárny na Srní užily (to, že se synem jezdím do kopce serpentýny po dvou kolech přece maminka vědět nemusí, … že ?). V cíli jsme i zjistili, kde udělali soudruzi v Číně chybu a co bylo příčinou mlžné stopy za EMU. Pro zadní řadu sedaček je na podlaze plastový dekl, kryjící koleno od výfuku. Při tom horku, horším chlazení motoru se kryt ohřál, prohnul dovnitř a nakonec o koleno výfuku propálil. Na další den byl proto zbytek krytu odstraněn a aspoň se tak motor lépe chladil :). Po večeři část party šla dokončit diskuzi a probrat zážitky z uplynulého dne se sklenicí pěnivého moku, zbytek padl do postele a těšil se na nedělní pokračování.

Nedělní ráno opět potvrdilo, že nás čeká horký letní den. To nakonec zásadně rozhodlo o dalším programu. Část účastníků, kteří jeli v pátek ze středních Čech po ose, se rozhodla, že provedou plynulý přesun směr Praha a okolí. Zbytek se jich vydal dle plánu po Šumavské silniční magistrále směrem na Železnou Rudu, mimo jiné k naplnění nádrží našich ořů. Nabídce návštěvy nejvyšší hory Šumavy, Velkého Javoru, se nedalo odolat a tak pevné jádro účastníků ukončilo silniční putování Šumavou výstupem na tuto horu a pohledem nejen na českou, ale též německou stranu Šumavy.

Odtud se již i zbytek výpravy postupně rozjel do svých domovů. Akce se za 3 dny zúčastnilo přes 20 osob, na celkem 14ti čtyřkolkách a UTV, byť někteří s dodávkou jako týlové zabezpečení. Cesta Klatovy – Srní – Churáňov – Sušice a okolí – Železná Ruda – měřila přes 300 kilometrů. Nebyly však výjimky najet i s dopravou po ose z domova téměř 600km. Účastníci byli rozdílného věku – od s horečkou fandící Barunky (1rok) přes nejmladšího řidiče Šimona (9 let, řídil polní a jim podobné cesty a cestičky) až po čerstvého důchodce Bublinu. A tak, až po zimě opět na jaře 2013 na čtyřkolce prohodím terénní Terracrosy od ITP za silniční sadu Maxxisů už budu mít určitě v hlavě další podobnou akci. Třeba putovní silniční výlet Šumavou a Českým lesem. Ale o tom snad další rok :)

DoktorMax

Video z akce v délce 14minut ZDE.
Fotogalerie účastníků: Leos2 , Charlie

Je prodloužený víkend sobota 29 září a přijíždí Pája s jeho Suzuki KQ. Původně jsme měli na celý prodloužený víkend vyrazit do Polska ale Pája musel do práce a mně začala nahlodávat nějaká chřipka. Dohodli jsme se tedy, že vyrazíme jen na víkend tak říkajíc kolem chalupy. To co ale následovalo nás dovedlo až k tomu, že vytváříme tuhle reportáž z jednodenního maratonu, jak jsme v průběhu výletu akci překřtili. Vše začalo víceméně nevinně, když jsme ráno vyrazili natankovat na benzínku v Berouně a odsud pak terénem sklouzli do Otročiněvsi a dál směr Zbečno a Sýkořice. Do Sýkořice jsme dorazili kolem poledne a zakotvili jsme na kus řeči u Keepera. Pokec nám zabral zhruba hodinku a tak od Keepera odrážíme cca v 13 hodin a jedeme směr hrad Křivoklát. U hradu zastavujeme abychom pořídili foto pak prohodíme pár vět se sekuriťákem, kterého přiláká zvuk našich motorů a pokračujeme dál směr Rakovník.

Tuhle cestu známe z různých vyjížděk jedeme Křivoklátskými lesy a užíváme si krásu okolí. Co odbočka do lesa to mraky aut a houbařů a tedy plný les lidí. V Rakovníku zastavujeme na náměstí v restauraci u Černého Orla a dáváme obídek. Ještě mají otevřenou zahrádku a tak sedíme venku.

Po obědě zvažujeme kam dále vyrazit, nakonec míříme směr Louny odkud pokračujeme směr Litoměřice dále se pak stáčíme na Mělník. Od Mělníka pro změnu zase míříme na na Kokořín, kde projíždíme parádní Kokořínské údolí s krásnými pískovcovými skálami a nádhernou přírodou obecně. U skalních obydlí stavíme a oblékáme nepromoky, protože začíná poprchávat. Z Kokořínského údolí vyjíždíme k hradu Kokořín, kde pořizujeme fotky a pokračujeme směrem na  Mladou Boleslav. Frčíme si na kochačku tak občas stavíme přičemž Pája ladí nefunkční blikny, které zdřejmě odešly následkem kutálení v Rumunsku. Mám poprvé možnost vyzkoušet Jumbo na delších silničních přejezdech a musím říct, že jde skutečně o pohodlný stroj jak v terénu tak i po silnici.

Před Mladou Boleslaví zastavujeme a domlouváme se že sklouzneme někam do Českého Ráje, kde najdeme ubytování.  Za cíl si klademe Dětenice se středověkou krčmou kam skutečně asi o hodinu později přijíždíme. Krčma je skvělá ale našlápnutá k prasknutí a hlavně zjišťujeme že je v širokém okolí veškeré ubytování naprosto obsazené. Na radu personálu tedy přejíždíme do zhruba 14 km vzdálené vesnice, kde má být další penzion v mlýně . Poprchávání postupně přechází v totální slejvák a tak k penzionu přijíždíme už za tmy a na kost promočení :D. Celý areál vypadá prázdně vidíme jen jedno zaparkované auto a tak si říkáme hurá máme ubytování. Bohužel nám obsluha z restaurace hlásí že je plně obsazeno a že restaurace má po zavírací době (v 7 hodin večer v sobotu) to si víceméně překládáme tak že čtyřkolkáře neberou :D a pokračujeme dál.  Další hledání penzionu probíhá tak, že v navigaci dáme vyhledat nejbližší (vždy cca 15 km) a posuneme se tam, abychom zjistili, že je zavřený či dávno zrušený :D. Takto postupně končíme až v Nymburce a to zhruba v 10:00 večer :D. Protože to vypadá, že ubytování nenajdeme nakonec zapadáme do místní putiky a dáváme si klobásu a horký čaj. Zklamáni se rozhodujeme, že vzhledem k pokročilé hodině a k tomu, že jsme si nevzali stany budeme nuceni zamířit k domovu. 

Po krátkém relaxu tedy nasedáme na stroje a přes Čelákovice míříme na Prahu. Před Prahou déšť poleví a tak už zase můžeme vzít za plyn a letět s větrem o závod. Skrz Prahu se ještě hlídáme ale za Prahou najíždíme na okruh kde si k překvapení projíždějících řidičů dáváme závody Suzuki KQ versus SMC Jumbo :D.. Nakonec s pár přestávkami dojíždíme k domovu. Než stačím zaparkovat do garáže má Pája kolku na vleku. Je zhruba 1 hodina v noci a my jsme najeli cca 430 km. Byl to víceméně silniční maraton s trochou polních a lesních cest. Než se rozloučíme vtipkujeme, že příště jedeme do Rumunska po ose, protože dnes bychom dojeli zhruba k Budapešti :D. No bylo to šílenství ale i zajímavý pokus protože nebýt zmoknutí tak ani nejsme moc unaveni. A tak tenhle „maraton“ zařazujeme jako přípravnou akci na případné expediční cesty :D