Archív rubrik: Čtyřkolky
Krátký test stroje JM Gladiátor X8
V rámci přípravy trasy na náš orientační závod Všeradice nám byl na krátký test firmou Journeyman zapůjčen stroj GLADIATOR X8 V-twin EFI. Na skoro nové čtyřkolce (v okamžiku zápůjčky najeto zhruba 140 km) jsme najeli přes 100 kilometrů terénem a zde Vám tedy přinášíme několik dojmů z tohoto seznamovacího testu.
Úvod:
Testovaná čtyřkolka je plnohodnotný dvoumístný stroj: délka 2320 mm, šířka 1180 mm, rozvor 1480 mm o hmotnosti 387 kg. Stroj na nás působí skutečně robustním a bytelným dojmem, který umocňují chromové rámy z části šikovně skryté pod kapotáž. Všechno je perfektně slícované a provedení vypadá velmi kvalitně. Zkusmo na stroj usedáme ve dvou a hned musíme pochválit příjemnou a pohodlnou sedačku, která disponuje zádovou zarážkou i pro řidiče a ten tak v případě solo jízdy v teréních výjezdech nesklouzává jelikož zvýšená část pro spolujezdce poskytuje příjemnou oporu zad. Čtyřkolka je prodávána vybavená naviákem a obutá na 26″ šestiplátnových pneu ABUZZ, které jsme chválili i v rámci testu stroje Z6 EFI EX. Stroj na nás působí pěkně zaplastovaný a zakrytý což je určitě dobře ale pak je podstatné i to jak lze plasty demontovat a proto zkoušíme jak si půjde poradit v případě kontroly oleje či jaký je přístup k airboxu. Jsme velmi mile překvapeni tím, že plasty jsou podobně jako na japonských strojích přichyceny pomocí gumových nýtů a spojek takže je jejich demontáž v terénu věcí několika vteřin.
Řízení:
Čtyřkolka nemá posilovač řízení ale i přesto jde ovládat velmi dobře a to i v členitém terénu či v prudkých kamenitých sjezdech. Stroj jsme v rámci testu nešetřili a ani ve složitějších trialových pasážích nemá řidič pocit, že by s řízením nějak výrazněji bojoval. Jediné čeho jsme si všimli je horší rejd čtyřkolky, takže otočení na menším prostoru či manévrování mezi stromy si občas vyžádá trochu couvání, to je ale jistě daň za celkovou délku stroje.
Podvozek:
Podvozek čtyřkolky znamená v základní verzi standardní seřiditelné odpružení a ve verzi deluxe nitrogenové tlumiče. První čeho jsme si všimli je výborná světlá výška stroje, takže se nám velmi úspěšně dařilo vyhnout kontaktu s kameny, klacky atp. a to i v lomu a teréních pasážích. Hned po prvních kilometrech pak musíme pochválit stabilitu čtyřkolky i při velmi svižné jízdě drží stroj perfektně stopu nenaklání se a boční náklony či vykřížení působí velmi stabilním dojmem. Vlastní tlumení nerovností a kontaktů s kameny je také výborné. Delší rozvor pak dělá výjezdy a sjezdy naprosto bezproblémovými.
Brzdy:
Stroj je vybaven vpředu i vzadu kotoučovými hydraulickými brzdami. Jejich účinnost jsme testovali jak v terénu tak na silnici a jsou jedním z mála věcí které bychom stroji mírně vytknuli. Na takhle těžký stroj zejména při vědomí že může být využit i k tahání nebržděného nákladu by brzdy mohly býti účinější. Stroj výborně brzdí motorem tedy při rozumné jízdě nenastávají nějaké nebezpečné situace ale účinnost brzd v okamžiku kdy je třeba prudké brždění nás trošku zklamala.
Motor a variátor:
Čtyřkolku pohání silný zbrusu nový 4-taktní, 8-ventilový dvouválec, SOHC o výkonu 14,8 kW (v otevřené verzi 46 kW(63k)/6700) o jehož síle vás přesvědčí už pouhý zvuk nastartovaného stroje. Motor jede skutečně parádně na silnici je dosažení rychlostí nad 100 km/h věcí okamžiku a v terénu není žádný problém výkon plynule dávkovat dle aktuální potřeby. Takto silný motor dělá z tohoto stroje plnohodnotného pracanta protože si zcela jistě poradí i s naloženým vlekem atd. Pokud bychom výkon posuzovali optikou pracovního využití pak je tento stroj jeden z mála těch skutečně pracovních (točivý moment u otevřené verze je 72 Nm/ 6000 ot./min).
Čtyřkolka má kvalitní CVT – variátor. V rámci testu jsme narazili na to, že v okamžiku rozjezdu nastupuje výkon trošku skokově (první vteřina rozjezdu je takový on/off pocit) ale dál v rámci jízdy je přenos výkonu naprosto plynulý a perfektní. Při manipulaci se strojem (parkování, garáž atd.) je tenhle on/off okamžik zrádný protože stroj skoro okamžitě vyrazí vpřed. Jde asi o věc zvyku či dojem ze zcela nového neoběhaného variátoru, pro pořádek to ale v rámci testu uvádíme. Vlastní jízda je perfektním zážitkem. Okamžité zrychlení či větší záběr v nějaké pasáži s bahnem je díky silnému motoru a dobře postavenému variátoru věcí okamžiku.
Převodovka 4×4:
Připínání 4×4 funguje perfektně vzhledem k náročnosti terénu na něj při tomto testu došlo opravdu často a za celou dobu jsme nezaznamenali sebemenší problém.
Oplastování a zpracování:
Plasty jsou lakované a tedy náchylnější na poškrabání. Do testu jsme přebírali nový stroj takže možnost nějak vyzkoušet kvalitu plastů nebyla, nicméně jak uvádíme v začátku testů jejich zpracování a provedení působí velmi kvalitně. Velkou výhodou jsou extra pružné výměnné lemy.
Shrnutí:
Celý test bylo víceméně krátké seznámení se se strojem nicméně nás tato čtyřkolka velmi mile překvapila a to jak kvalitou provedení, tak parádním výkonem motoru, dobrou ovladatelností v terénu a dobře postaveným podvozkem. Vzhledem k pořizovací ceně 194 990 Kč jde o výbornou volbu jak pro rekreační, expediční užití (a to pro plnohodnotné cesty i ve dvou), tak i pro pracovní účely jelikož čtyřkolka disponuje skutečně vynikajícím výkonem. Čtyřkolce v tomto shrnutí jen mírně vyčítáme horší rejd řízení a slabší brzdy.
Text: Vojtěch Lysenko (mrtvolka)
Foto: Vojtěch Lysenko (mrtvolka)
Rumunský test stroje – AC 700 H1 PS TRV EFI
Na Rumunskou expedici Maramureš se s námi kromě jiných strojů vypravil i stroj Arctic Cat 700 H1 PS TRV EFI 4×4, který nám na krátký expediční test zapůjčila firma ASP Group. Před odjezdem na akci jsem tedy vyrazil do centrály firmy v Žebráku, kde jsem převzal takřka nový stroj (najeto 180 km) ve zcela základním provedení. První kilometry jsem pak podnikl hned jízdou po ose k domovu (cca 25 km po silnici). Při první Rumunské expedici jsme testovali krátkou verzi tohoto stroje, takže mně byl parádní projev motoru motoru o objemu 695 ccm s elektronickým vstřikováním paliva známý. Přesto mně hned po prvních metrech znovu zaujal jeho překvapivě živý, až sportovní projev, který ještě umocňuje zvuk (již v základu montovaného) laděného výfuku REMUS®. Posilovač funguje skvěle, při svižnější jízdě ale trošku nutí řidiče k větší pozornosti, takže raději svírám řidítka pevněji, aby mně nějaká díra nehodila kola do rejdu a užívám si svižné jízdy. V zatáčkách však hodně ubírám, protože se i u dlouhého stroje dostavuje vratký pocit známý z testu krátké verze (ty stabilizátory tam prostě chybí). Po dojezdu domů jenom demontuji tažné zařízení (aby se stroj vešel na vlek přeci jenom má dlouhá verze o 20cm delší podvozek) a stroj s námi odjíždí do Rumunských Karpat.
V rámci Rumunské expedice jsme na čtyřkolce najeli zhruba 250 km a to od nejlehčího po ten nejnáročnější terén (viz. deníky Expedice Romania IV). Jeden expediční den jsem na stroji absolvoval já a dva další Bimbajs senior. Po celou dobu provozu jsme nemuseli řešit vůbec nic ani vyklepaný šroubek či jinou drobnou závadu, pouze se občas vycvaklo zadní světlo z blatníku (to je ale spíše kosmetika). Níže tedy naše zkušenosti a hodnocení stroje:
Řízení:
Díky elektronickému posilovači je řízení čtyřkolky naprostou hračkou. I členitém terénu plném balvanů se stroj vede skutečně parádně a stejně jako při lonské expedici musíme řízení a ovládání stroje AC v terénu pochválit. I dlouhá verze čtyřkolky je díky snadnému řízení v terénu perfektně ovladatelná. Na silnici a ve vyšších rychlostech pak bohužel posilovač znamená vyšší pozornost pro řidiče jelikož se tuhost nemění v závislosti na rychlosti (podobně jako u novinky DPS strojů značky CA) a tudíž nějaká nerovnost či kámen může znamenat snadné zatočení řidítek (v případě, že je řidič nedrží dost pevně) a následnou kolizi.
Podvozek:
Podvozek čtyřkolky má velmi dobrou světlou výšku 254 mm, což jsme ocenili zejména v náročných průjezdech potoky a v členitém terénu protože se dařilo ubránit jeho kontaktu s kameny, klacky atp. Zdvihy tlumičů (203 mm) zase učiní i v členitém terénu jízdu komfortní a pohodlnou. Dlouhá verze stroje (délka 2390 mm) pak přidá na bezpečnosti ve výjezdech a sjezdech. Konstrukce podvozku a jeho krytů zároveň napomáhá k účinnému samočištění od bahna (navíc je vše krásně přístupné i pro případ nějaké nutné opravy atp). Říkáte si super hodnocení podvozku. Naše hlavní připomínka k tomuto stroji ale míří právě k podvozku a absenci zadních stabilizátorů. To má totiž za následek vratkost stroje v bočních náklonech (otáčení se v kopci atp.), či při svižnější jízdě v zatáčkách. Když jsme testovali krátkou verzi čtyřkolky domnívali jsme se, že je problém způsoben hlavně nastavením tlumičů (tlumiče mají 5 stupňů tuhosti). Tentokrát jsme na problém narazili znovu a nezávisle na sobě jej identifikoval každý, kdo se na čtyřkolce chvíli svezl. Mně samotnému se při jednom běžném otáčení na hřebenové cestě málem podařilo čtyřkolku převrátit právě proto, že se zadní kolo při vykřížení (díky absenci stabilizátoru) bez většího odporu „utopí“ do podběhu a stroj se okamžitě začne převracet. Na jinak parádní čtyřkolce vidíme tuto jedinou věc jako jediný podstatnější nedostatek. Dovozce nás však po návratu z expedice informoval, že stabilizátory lze na čtyřkolku dodatečně namontovat.
Brzdy:
Brzdy jsou výborné. Kotoučové brzdy vpředu i vzadu umožňují čtyřkolce opravdu svižnou jízdu a tedy až neskutečně ostré a efektivní brždění. S přihlédnutím k tomu, že jde o pracovní čtyřkolku, která slouží i k tahání velku, dřeva atp. jsou brzdy nadimenzovány dostatečně a věříme, že i s těžším nákladem na nebržděném vozíku nebude mít stroj žádný problém. Motorová brzda funguje také skvěle a čtyřkolku o váze 367 kg ve sjezdech brzdí tak dostatečně, že stačí jen občas dobržďovat.
Motor a variátor:
Motor a variátor jsou to co dělá ze čtyřkolky AC 700 skutečně zajímavý stroj. Motor dává čtyřkolce vynikající výkon a jízdní dynamiku, která vždy vystačí i v těch nejnáročnějších výjezdech hlubokém bahně atd. Variátor pak s motorem skvěle spolupracuje a vytváří tak velmi dobře ovladatelný stroj s až sportovním odpichem. Dávkování výkonu je pěkně plynulé, přesto nárůst stoupá dostatečně strmě takže není problém v nějakém tom výjezdu zpomalit kvůli zdolání kamene, kmene stromu atp. a následně bez jakýchkoliv problémů znovu přidat. Osobně bych projev motoru a variátoru viděl jako jednu z největších deviz stroje AC 700, jede totiž skutečně parádně.
Převodovka 4×4:
Připínání 4×4 funguje perfektně vzhledem k náročnosti terénu na něj při tomto testu došlo opravdu často a za celou dobu jsme nezaznamenali sebemenší problém.
Oplastování a zpracování:
Plasty jsou náchylnější na poškrabání (lak) u offroad stroje je to docela škoda rozhodně lépe hodnotíme probarvené plasty (KQ atp). Testovali jsme takřka nový stroj takže jsme se snažili vyvarovat kontaktu lemů blatníků a plastů celkově s větvemi kameny atd. a proto také nemůžeme objektivně hodnotit jejich kvalitu (pozná se při ohybu, a drsnějším kontaktu). Drobný problém na který jsme narazili jsou zadní světla „zacvaknutá“ do blatníku, která občas v členitém terénu vyskočí ale to je lehce řešitelná drobnost.
Ostatní:
-
V rámci testu jsme vyzkoušeli i jízdu ve dvou a musíme konstatovat, že dlouhá verze AC700 je plnohodnotný dvoumístný stroj. Výborná je tvarovaná sedačka, která poskytuje oporu i pro samotného řidiče, který v případě sólo jízdy ve výjezdech nesklouzává atp.. Dvě osoby tak mohou i na delších expedičních cestách a výletech cestovat skutečně komfortně.
-
Velmi příjemně nás překvapila relativně nízká spotřeba paliva, která je na expedičních cestách velkou výhodou.
Shrnutí:
Čtyřkolka Arctic Cat 700 H1 PS TRV EFI 4×4 je výborný stroj, který si umíme představit jak na rekreační užití, expediční jízdy, tak i jako plnohodnotného pracovního pomocníka. Motoricky a technicky jde určitě o velmi povedenou čtyřkolku a značka zaručuje i nespornou záruku kvality. Čtyřkolka na nás celkově působí velmi kvalitním dojmem a tak se jí dá „odpustit“ i poměrně vysoká prodejní cena 239 900 Kč. Jediné mínus, které má dle našeho názoru vliv i na bezpečnost je absence stabilizátorů, kterou jako jedinou stroji zásadněji vytýkáme.
Celkové hodnocení serveru:
Protože se začínají množit Vaše žádosti o informaci k tomu či onomu stroji ale ptáte se i po revizi nějakého našeho dříve provedeného testu (budou vznikat například dotazy jak se nám zdá KQ 750 rok 2013 oproti KQ 750 rok 2009 atp.). Rozhodli jsme se zavést hodnotící tabulku a celkové skóre testu tak, abychom byli kdykoliv schopni test zopakovat a stroj znovu pro srovnání obodovat (například dovozce odstraní některé vady či poskytne k testu stroj, který připomínkovanou skutečnost nevykazuje protože byla výrobcem odstraněna atp.). Hodnocení je stále čistě subjektivní pohled naší redakce na aktuálně testovaný stroj. Testy pak budeme nadále rozdělovat na krátkodobé a dlouhodobé.
Text: Vojtěch Lysenko
Foto: Vojtěch Lysenko
Oťukávání s Journeyman Gladiátor Z6 EFI EX
Recenzi stroje tentokrát pojímáme netradičně jako kombinaci deníku a samotné recenze a zde ji tedy máte:
Tento víkend jsme se jako jedni z prvních v ČR měli možnost blíže seznámit s novinkou třídy SBS a to strojem Journeyman Gladiátor Z6 EFI EX. Test jsme dohodli víceméně hned, jak jsme tohoto krasavce poprvé spatřili, tedy v pátek na pražské výstavě v Holešovicích. Už tam nám padl do oka svým „okatým“ vzhledem ale i řadou vylepšení oproti přechozí verzi a neposlední řadě také fantastickou prodejní cenou 210 000 Kč. V pátek potom nastal ten očekávaný okamžik a my vyrazili pro stroj do centrály Journeyman ve Stránčicích u Prahy. Na parkovišti dovozce odstavujeme auto a přebíráme úplně nové autíčko v zelenobílém provedení, které má najeté pouhé 2 kilometry. Dostáváme instruktáž, že máme zajíždět klidně a hlavně nic nezničit/neodřít/neulomit protože stroj musí hned v následujícím týdnu absolvovat řadu focení a článků ostatních médií a takže si musí svůj “nový“ stav uchovat. Tudíž maximálně lehký terén a jízda s rozumem. U nás je toto upozornění vzhledem k dlouhodobě prezentovanému postoji k testování a nezajetému stavu stroje spíše formalita (jsme přece rozumní chlapci a děvčata :D).
Vyřídíme nezbytné papíry a pak už se usazujeme do příjemně tvarovaných sedadel a ladíme bezpečnostní pásy. Když se zakurtujeme, tak konečně vyrážíme na cestu směr Beroun. Čeká nás zhruba 60 kilometrů po asfaltu mrazivým pátečním podvečerem (-5 stupňů). První čeho si po pár kilometrech všímáme je, že vozítko nemá narozdíl od toho na výstavě namontované přední plexi, které by nás chránilo od ledového větru. Na silniční přesuny v zimě je určitě plexi výborná věc (jeho absenci cítíme skutečně intenzivně :D), naopak v terénu jak zjistíme později bude plexi takřka okamžitě od bláta, které lítá od předních kol a tudíž k nepotřebě. Naše první kilometry nás dovádí do Říčan, kde zastavujeme u benzinové pumpy abychom natankovali. Víčko nádrže je umístěné pod sedačkou spolujezdce a my po chvíli bádání zjišťujeme, že je nejprve sedačku třeba odklopit k čemuž slouží táhlo umístěné na zadní straně sedáku. Víčko pak není šroubovací jako jsme zvyklí ze čtyřkolek ale pouze se poootčí a vytáhne.
Pohodlí řidiče a spolujezdce:
Řidič i spolujezdec mají dostatek prostoru pouze statnějším řidičům může mírně překážet řadící páka. Já jsem štíhlý a tak mně rukojeť řadicí páky vychází nad nohu a tudíž o její existenci i při delší jízdě vůbec nevím. Dva statnější řidiči, kteří do stroje v průběhu testu usedli si oba nezávisle na sobě na umístění řadící páky mírně stěžovali. Sedadla jsou výborně tvarovaná a tak nás ani po několikahodinové jízdě terénem nijak nebolí záda. Místo na nohy je taktéž dostačující. Z hlediska bezpečnosti nám přijde mírně riziková absence bočního rámu v případě převrácení na bok bude s nejvyšší pravděpodobností rameno řidiče či spolujedce v kontaktu s terénem a to i přes látkovou síť, která se zapíná místo dveří. Bezpečnostní pásy sedí skvěle za jízdy neobtěžují ale nepustí Vás z místa. I v terénu a náklonech je posezení stále komfortní a poskytuje řidiči jistý pocit. Výborná je pak možnost jednoduše si nastavit výšku volantu což také umocní komfort pro řidiče.
Stroj je skutečně nový a motor i variátor si každým kilometrem sedá, reakce všeho, brzdy nevyjímaje jsou zpočátku vláčné a vlažné ale s každým ujetým kilometrem se všechno výrazně zlepšuje. Když dojíždíme do ulic Prahy autíčko už reaguje na plyn o poznání ochotněji a my si užíváme mrazivou spanilou jízdu. Mašina je hodně okatá takže na každé křižovatce cítíme zvědavé oči kolemjdoucích. Posledních 8 kilometrů jízdy z Berouna jedeme terénem (dobře najetou cestou) už za tmy. Hned po prvních metrech zjišťujeme, že průjezd blátem a loužemi znamená sprchu pro osádku a tedy ten pravý offroad pocit z jízdy :D. K domovu dorážíme zmrzlí na kost s ujetými 80 km ( mírně jsme bloudili v Praze) ale nadšení z prvotního seznámení s tímhle vozítkem.
Světla:
Autíčko svítí skutečně dobře takže je jízda v noci bez sebemenších problémů. Přepínání dálkových a potkávacích světel je na středovém panelu a za tmy se dost obtížně „loví“. Nicméně díky tomu, že potkávací světla svítí skutečně dobře na ty dálkové skoro nedošlo. Co je při přesunech na silnici horší jsou blikny. Jejich ovládání je taktéž umístěno na středovém panelu a jejich ovládání není ideální. Není ani tak problém směrovku zapnout ale její vypínání chce cit jinak si zapnete směrovku opačnou v rukavicích se zmrzlou rukou je to úkol velmi obtížný. Naštěstí je středový panel i ovladač směrovek umístěn tak, že jej může ovládat i spolujezdec a tak to při přesunech skončilo i u nás.
V sobotu ráno doráží kluci a společně vyjíždíme na celodenní testování. Spolujezdce tentokrát nechávám doma a hned po prvních kilometrech zjišťuji, že i přes jeho muší váhu jede autíčko lépe když jedu sám. Tentokrát jedeme čistě terénem a já chválím podvozek protože tam, kde jsem na čtyřkolce skákal jako koza jedu autíčkem takříkajíc na pohodičku. Dávám si svižnou jízdu po najetých polňačkách a k mému údivu zjišťuji že autíčko docela uhání . Na beznince kluci konstatují, že „jedu jako kráva“ a že je také překvapuje jak autíčko peláší i v místech, kde jsou docela díry koleje od traktorů atp.. Tankuji benzín a zhruba odhaduji spotřebu na nějakých 12 – 13 litrů, není to málo ale autíčko má relativně slabý motor, takže se hodně „šlape na plyn“. Po natankování míříme terénem až na Sýkořici, kde zastavujeme na krátkou pauzu a já nakládám spolujezdce (Keeper junior), který s námi pojede na Kladenský trial.
Podvozek:
Nový Gladiátor Z6 EFI EX má kompletně přepracovaný podvozek což znamená upravené stabilizátory, delší ramena a nitrogenové nastavitelné tlumiče. Nerovnosti překonává čtyřkolka skutečně skvěle a velké nerovnosti /náklony díky dlouhým zdvihům tlumičů neznamenají žádný velký problém a jízda je sktuečně komfortní. Všichni jsme se shodli v tom, že výjezdy které jsou na čtyřkolce už v kategorii „svíravé“ jede autíčko takříkajíc „s prstem v nose“. Stabilita ve výjezdech a sjezdech nás tedy skutečně překvapila. Takže podvozek musíme hodnotit na výbornou s tím, že pro delší užívání bychom tovární „default“ nastavení tlumičů mírně poladili.
Po pauze vyrážíme a Keeper junior dělá navigátora. Chceme jet terénem a místně znalý navigátor je skutečně výhodou. Po pár kilometrech je jasné, že autíčko nelze neumazat :D. Cesta je bahnitá a přední kola nás krmí sprškami vody s blátem. Autíčko ale frčí jak o závod a tak si bahna nevšímáme :D. Jedeme takřka bez potíží až do okamžiku kdy se cesta změní v čerstvě vytěženou mítinu a doposud lehký terén přechází do těžšího. Posledních pár set metrů k silnici tak jedeme přes větve a hluboká jezera bahna. Autíčko vše zvládá na jedničku akorát moc není vidět jakou že to má barvu :D. Dále pak bez obtíží dorážíme na Kladenskou Haldu kde probíhají trialové závody. Parkuji autíčko do depa a sleduji zájem všech diváků. Zkoukneme trialy dáme sváču a projíždíme nezamlíkované trasy v areálu. Stroj se pořád rozjíždí a začíná mně dělat skutečně radost. Nakonec ještě svezeme holky a pak už frčíme zpět na Sýkořici, kde musíme bahňáka důkladně umýt. Domů dorážím kolem 6 večer (dnes najeto zhruba 120 km).
Motor a převodovka:
Motor je klasický Gladiátor X6 s objemem 594cm3 s elektronickým vstřikováním Bosch. Kombinace s váhou stroje 498 kg nedělá z této mašinky nějakého agresivního dravce pro adrenalinové výlety na hranice možností ale spíše super výletní vozítko které bez ztráty kytičky zvládne i poměrně extrémní terén. Variátor si celou dobu testování hodně sedal a tak jsme se přes poměrně vlažný počátek dostali po zajetí k docela svižnému projevu který určitě nikomu dech nevyrazí ale na druhou stranu ostudu neudělá. Maximální rychlost bude někde kolem 80 km/h což bohatě stačí na přesuny po asfaltu a v terénu je rychlost asi maximum, aby se takhle velký stroj dal prohnat lestní cestou či členitým terénem. Převodovka a připínání 4×4 fungovalo skvěle. Studené starty a vůbec chod motoru jednoznačně super, první škrtutí a běží i po relativně mrazivé noci a stání venku (-8).
V neděli ráno přijíždí jeden natěšený zákazník, který dostal info, že stroj bude u nás a tak mu ho přistavuji na louku k vyzkoušení. Po krátkém testu je pán rozhodnut koupit a my nasedáme a výletem přes český kras míříme zpět do Stránčic. Za zhruba dvě hodinky pohodové jízdy pak stavíme v areálu prodejce a se slzou v oku stroj odevzdáváme. Bylo to krásné svezení a pro rozumného cestovatele určitě zajímavá volba. Celkem jsme najeli 280 kilometrů z toho takových 80 terénem.
Brzdy:
Brzdy jsou kotoučové na všech čtyřech kolech. Zpočátku se nám zdálo, že je reakce vlažná ale po zajetí brzdí brzdy skutečně výborně. Motorová brzda pak brzdí tak skvěle že s ní při rozumné jízdě mimo terén víceméně vystačíte.
Závěr:
Toto krátké seznámení se strojem nám určitě nedalo dostatek zkušeností k nějakým závěrům co do kvality výdrže atd. Co jsme ale měli možnost vyzkoušet je chování stroje jak na silnici tak v terénu. Po tomto krátkém oťukání můžeme prohlásit že stroj předčil naše očekávání protože jsme od 600 příliš neočekávali a mile nás překvapilo, že lze jezdit svižně a že v terénu výkon nijak zásadně nechybí. Pokud tedy nehledáte raketu, se kterou se budete drápat na tři metry vysoké skály a pálit gumy na počkání může být pro Vás tento stroj znamenat zajímavou volbu. Cestování v SBS přináší i pro spolujezdce zcela jiný prožitek z jízdy a jak jsme si ověřili i se slabším strojem se dají zdolávat i náročnější terény leckdy i takové které ze sedla čtyřkolky nahánějí strach. Zajímavá zpráva pro všechny zájemce je taková, že Vám již dnes můžeme prozradit že se v dohledné době tento stroj zařadí do dlouhodobého testu s ATV-Expedice.cz a tedy si budete mít možnost přečíst i o našich zkušenostech z expedičních cest.
——————————————————————————————————————————————-
Pro ty z Vás, kteří čtou tuto recenzi jako první od nás nakonec doplňujeme, že stroje testujeme provozem, tudíž jezdíme jak silnici tak terén od lehkého po nejtěžší. Netestujeme ale stylem, kdy se dvakrát objede louka za areálem prodejce či v druhém extrému se stroj dopraví do vojenského prostoru, kde se narve do té nejhlubší louže a tam se na něm rajtuje dokud něco nepraskne. Nečekejte tedy recenzi typu „prvních 200 metrů zamrzlého koryta potoka jsme projeli potom nám kus ledu ulomil poloosu a tudíž je stroj nekvalitní :D“ atp.. Vždy jezdíme a testujeme hlavou a stroj podrobujeme optikou expedičního cestovatele, který zdolává terén tak jak mu přichází do cesty a ke stroji se chová tak že jej bude potřebovat funkční i po zbytek expediční cesty. Krátkodobé testy pak vnímejte čistě jako subjektivní seznámení se s testovaným strojem. Naše závěry a doporučení vždy vychází až z dlouhodobého užívání.
Zde krátké video z testování:
