Jak jistě pravidelný čtenář našich deníků a reportáží ví, je naprostá většina našich akcí offroadových a asfaltu se snažíme vyhýbat. Jelikož ale existuje docela početná skupina výletníků „pohodářů“ co se náročnému terénu vyhýbají, rozhodli jsme se vyzkoušet víkendový výlet čistě po asfaltu, a to do končin, které se víceméně ani jiným způsobem navštívit nedají. Tuhle akci jsme pojali i jako další z testů dlouhodobě testovaného stroje JM Gladiátor X8 Elka Edition, abychom pro ty z Vás, kteří by se rozhodli užívat jej spíše na silnici (obecně koluje spousta fám o tom, že delším provozem na čtyřkolek na silnici odchází řemeny, mizí oleje , trpí motor atp.) otestovali, jak je na takové cesty vhodný. Jako cílovou destinaci jsme vybrali ledovcová jezera Solné Komory (Salzkammergut) v Rakousku. Náš expediční „minitým“ tentokrát doplnili přátelé Koncákovi s jejich silničním speciálem SMC JUMBO 720R (mohli jste vidět na výstavě Motocykl).

Salzkammergut (česky Solná komora) je oblast ve středním Rakousku na území spolkových zemí Salcbursko, Horní Rakousy a Štýrsko, v Severních vápencových Alpách. Reliéf Solné komory tvoří tektonické jezerní pánve vzájemně oddělené jednotlivými vápencovými hřbety Salzkammergutberge. Ze tří světových stran je oblast výrazně ohraničena mohutnými horskými skupinami – na východě Totes Gebirge, na jihu masiv Dachsteinu a Tennengebirge a na západě Berchtesgadenské Alpy. Na severu přechází do Předalpí. Osu oblasti tvoří řeka Traun, na západním okraji protéká řeka Salzach. V roce 1997 byla jižní část Solné komory v okolí Dachsteinu a Hallstatu zařazena na seznam Světového dědictví UNESCO.

V pátek odpoledne po návratu z práce v rychlosti naházíme věci na čtyřkolku. Je to trošku boj protože jedeme ve dvou ale nakonec vážeme vaky se spacáky a stanem na zadní box a vyrážíme vstříc silničnímu dobrodružství. Odjíždíme zhruba v půl šesté večer a čeká nás prvních 200 km do kempu v Rožmberku nad Vltavou, kde máme sraz s Koncákovými. Je zataženo a honí se bouřky, kterým se nám ale jako zázrakem daří vyhýbat. Startujeme z Berouna a jedeme tak, abychom se vyhnuli hlavním silnicím, tedy jak říkáme „na kochačku“. Přes Dobříš míříme směr Kamýk nad Vltavou, Milevsko, Bernartice, Týn nad Vltavou, kolem jaderné elektrárny Temelín na Hlubokou nad Vltavou a České Budějovice. Cesta je krásná, okolí Vltavy je parádní a pořád je co sledovat, takže než se rozkoukáme tankujeme v Budějovicích u Benzínky. Je docela chladno a tak ke slovu přichází nepromoky/neprofuky a pořádné oblečení. Při převlékání nám volají Koncákovi, že už jsou na místě, že jedou nalehko a tudíž zakotvili v krásném penzionu „U Martina“ přímo pod hradem Rožmberk.  Nás ještě čeká cesta z Budějovic do Rožmberku, kam dorážíme skoro za tmy pěkně vymrzlí. Pozdravíme Víťu s Táňou a před večerním posezením ještě zajedeme do kempu postavit stan. Večer se pak srážíme v hospůdce, kde chvilku pokecáme a pak už hurá na kutě. Do spacáků se soukáme kolem půlnoci. Jarča ihned usíná já jsem vzhůru asi do 5ti hodin do rána. Důvodem je sousedící stanové městečko partičky, která se svojí hlučností zcela neslučuje s mojí prahovou hodnotou potřebnou pro spánek :D. Naštěstí se i ti nejvytrvalejší jedinci nad ránem upíjí do bezvědomí a tak usínám alespoň na pár hodin.

Ráno se budíme v 8:00, rychle sbalíme dáme snídani a vyrážíme k penzionu nabrat Koncákovi. Při odjezdu ještě oblažím sousední stanové městečko zvukem vytočeného dvouválce a bavím se nad výrazy čerstvě vzbuzených opilců potácejících se ze stanů ve zpětném zrcátku :D. Jak se říká „Jak vy k my – Tak my k vy“ :D. U penzionu nabíráme Koncákovi a společně míříme na nedaleký hraniční přechod do Rakouska. Hned za hranicemi parkujeme u benzínky kupujeme si za 5 Eur desetidenní dálniční známku na moto (co kdyby jsme náhodou někde museli protnout placený úsek) a navlékáme žluté vesty. Pak už po okreskách sjíždíme na Linz, který projíždíme centrem, přejíždíme Dunaj a pokračujeme dál až do Gmundenu, kde parkujeme na břehu krásného jezera Traunsee u nedávno zmodernizované lanovky Grünbergseilbahn. Domlouváme se, že se mrkneme na kopec a tak platíme 16Eur za lanovku a vyjíždíme na vrchol s výhledem na Gmunden a zmíněné jezero Traunsee. Na vrcholku kopce Grunberg usedáme do restaurace, a dáváme si místní klobásku se zelím přičemž sledujeme cvrkot na přilehlém lanovém centru a adrenalinové bobové dráze. Po obědě sjíždíme zpět ke čtyřkolkám a vydáváme se podél jezera Traunsee dál na Bad Ischl. Výhledy na jezero jsou pohádkové, občas nám je sice zavře tunel ale hned za ním zase začíná čistá nádhera.

Z městečka Bad Ischl jedeme údolím kolem řeky Traun k dalšímu jezeru Hallstättersee, kolem kterého projíždíme nádhernou vyhlídkovou cestou až k malebnému městečku Hallstatt a dál na vesničku Obertraun, za kterou parkujeme u odbočky na  jeskyni Koppenbrüllerhöhle. Od zaparkovaných čtyřkolek nás přivádí pěkná cesta nad říčkou Koppentraun až k jeskyni, která je k našemu zklamání zavřená. Uděláme tedy pár fotek a sbíháme zpět dolů. Sem se musíme určitě ještě vrátit, jelikož je zde kromě jeskyně také komplet tří lanovek, které vedou na hřebeny hor k ledové jeskyni kterou teď bohužel nestíháme navštívit. Dál pokračujeme přes horské sedlo na Bad Ausee a odkud pěknou horskou silničkou okruhem sjíždíme zpět k Hallstättersee. Je krásně sluníčko svítí a tak se rozhodujeme, že vyjedeme po další krásné cestě zařízlým údolím (Pass Gschutt  Strasse) i k nejvýše položenému jezeru Gosausee (boží oko) přímo pod masivem Dachstein. Jezero znám, přesto mně jeho krása opět zaskočila, je to opravdový skvost, který stojí za návštěvu. Když se dostatečně pokocháme usedáme na stroje a svižným tempem sjíždíme zpět na Bad Ischl a odtud k dalšímu nádhernému jezeru Wolfgangsee.

Opět objíždíme jezero a kocháme se výhledy a potom kolem malebného mestečko St. Gilden přes horské sedlo zamíříme k jezeru Mondsee. Kolem jeho jeho jížní části souběžně s  říčkou Seeache přejíždíme k poslednímu navštívenému jezer Attersee. Jedno jezero krásnější než druhé všude upravené domky a nádherné výhledy na okolní hory. U vody zastavujeme dáváme si svačinku a nějak se nám odsud nechce. Je už ale pozdní odpoledne a tak rozjímání ukončíme a přes venkov severního Rakouska mířme zpět do Rožmberka nad Vltavou. Cestou zpět se vyhýbáme městu Linz a krásnou krajinou Rakouské strany Šumavy dojíždíme až k hraničnímu přechodu a odtud až před penzion v Rožmberku, kde se tentokrát všichni ubytováváme. Dnes jsme najeli 500 km a byla to velká nádhera. Stroje šlapou jak hodinky a ani po tak dlouhé cestě ve dvou lidech nejsem nijak rozlámaný.  Společně povečeříme a kolem půlnoci už „prdíme do peří“.

V neděli ráno už jen společně posnídáme a loučíme se s Koncákovic, kteří ještě míří na krátký výlet po Šumavě my se pak stejnou cestou jako v pátek zhruba za tři hodinky přesouváme k domovu, kam kolem jedné hodiny odpoledne dojíždíme. Byl to moc pěkný silniční víkendový trip, najeli jsme 930 km bez jedinné poruchy a shlédli jsme jednu z opravdu nádherných částí Rakouska. Byl to tentokrát jiný výlet a my jsme se shodli, že kromě těch offroadových určitě zase někdy podnikneme nějaký i čistě po silnici.

Text: Vojtěch Lysenko
Foto: Vojtěch Lysenko
Kompletní foto: Vojtěch Lysenko, Koncákovi