Dnešní ráno je netradiční protože se budíme do pravé Rumunské divočiny, kdesi na hřebeni nad Eibentálem. Když se všichni vyštracháme ze stanů dáváme rychlou snídani a balíme stany.  Zhruba v 9 hodin pak už zase sedíme na mašinách a sjíždíme do Eibentálu. Prototože dnes jezdíme poslední den a jsme docela daleko od Gerniku rozhodujeme že se po silnici posuneme k Bígru a do terénu vklouzneme tam. Projedeme tedy Eibentál a po kamenité cestě klesáme zpět k Dunaji. Opět vyrážím napřed, abych si užil svižnější jízdu ale taky naháním nějaký čas abych se stihl pohrabat v kamení na výchozu u Dunaje.

U řeky jsem skutečně první a tak čekám na ostatní. Když dorazí všichni dáváme pauzu a zjišťujeme, že Blaženka má roztrženou manžetu a rezervní zhruba 70 km v Gerniku. Rozhodujeme se tedy že všichni pojedeme k odbočce na Bígr a odsud pošleme Blaženku domů protože návrat všech a oprava manžety by znamenala víceméně konec dne.  Přesun podle Dunaje je otázkou chvilky jedu opět první a  nevšímám si velké želvy u cesty o které později kluci mluví (docela mně to mrzí jsem slepejš). U odbočky na Bígr zastavujeme a já vysvětluji Bláže cestu která znamená podle Dunaje doject k benzinové pumpě u které tankujeme a u ní odbočit tak jako víceméně každý den směrem na Gernik skrz Padinu Matej než stačím cestu vysvětlit přichází Sýkorka s tím že jede s Blaženkou a tak je vše vyřešeno.

Do Bígru tedy vyrážíme jen Já, Ája a Bimbajs senior s tím, že junior dělá Pájovi batoh. Od Dunaje stoupáme krásným do skal zařízlým údolím až k Bígru. V Bígru se rozhoduji pokračovat stejnou trasou jako při předchozí expedici s tím že snad tentokrát najdeme pokračování cesty. Vyrážíme tedy a hned za vesnicí vyjíždíme na hřebenovou cestu která přes luka míří do hlubšího lesa. Na loukách dáváme obídek a začíná poprchávat. Po jídle už frčíme dál a zhruba za půl hodinky dorážíme ke sjezdu který jsem minule sjížděl se sevřenými půlkami :D Sjezd je o poznání lepší protože ho ještě část odplavila voda. Ája hlásí „že z toho nemá dobrý pocit“ a tím mně vyloženě dodá odvahy.  Nakonec se jako první jezdec pouštím dolů s tím, že mně kluci visí na kolce a vyvažují :D se zátěží Bimbajse juniora a Áji je pak sjezd docela v pohodě a tak spouštíme kolku za kolkou .

Dole v údolí brodíme potok a míříme směrem za červenou značkou.  Poznávám okolí a po chvíli zjišťuji že jde o údolí kde jsme se v květnu otáčeli protože to dál nevedlo. Rozhoduji se že tentokrát budeme pokračovat a tak přejíždím potok a skrz dva metry vysoké kopřivy s trním probíjím cestu směrem kterým tuším pokračování. Netrvá to dlouho a skutečně narážím na pozůstatky cesty po které se vydáváme dál. Co následuje lze shrnout jako pro mně jednoznačně nejlepší čtyřkolkářský den tady :D. „Cesta“ vede podél potoka dále údolíčkem a my přejíždíme z břehu na břeh. Zhruba po hodině probíjení terénem stopy cesty zcela mizí a my už jedeme víceméně za šipkou podél potoka. Jeden z nás vždy dělá průzkum a vyráží s předstihem . Objíždíme padlé stromy, sjíždíme do potoka abychom kus jeli potokem a jinde zase vyjeli na břeh, navijáky odtahujeme padlé stromy atd.. Tohle je skutečný nářez.

Zatím poměrně nepoškrábané expediční Jumbo dostává totálně na frak :D větve praští a jedce i čtyřkolku bičují šípky a ostré větve křovin. Zhruba po dvou hodinách mrknu na navigaci a zjišťuji, že jsme kdesi v lese zhruba 20 kilometrů od nejbližší vesnice a zhruba 5 kilometrů od Salaše, která je nad tímto údolím a odkud by měla vést cesta dále. První teď vyráží Bimbajs senior a vždy když už to vypadá, že dále to nepůjde najdeme nějaký průjezd a otevře se před námi další parádní terréní pasáž.  Po nějaké chvíli Bimbajs ukazuje na cosi zapadaného v listí a my zjišťujeme že je to kolejnice jedna jedinná opuštěná :D Nicméně to je dobré znamení protože tudy kdysi vedla železnice tudíž údolí by mělo být průjezdné a tak se plni naděje drápeme dále.

V jeden okamžik nacházíme na zemi kosti z divokého kance včetně lebky a tak zastavuji abych udělal foto. Bimbajs senior pokračuje po levém břehu a Ája se vydává na průzkum po břehu pravém. Za chvíli se Ája vrací a hlásí abychom se šli na něco podívat že to jsme neviděli :D Tak ho následujeme přičemž nás dovádí k velkému medvědímu brlohu vyváleném v trávě a hlásí “ tady má medvěd obývák , tady vedle v potoce koupelnu a hned za tím křovím ložnici :D „  než se stačíme nadechnout ukazuje jakousi prašivku v ruce a dodává “ tohle jsem vzal u nich v kuchyni byla tam medvědice tak jsme se pozdravili a říkala rychle mazej než se vrátí starej ten je hrozně vzteklej“ :) No prostě Ája … totálně nás odbourává takže i přesto že se právě skutečně procházíme po medvědím teritoriu propadáme totálnímu smíchu :D.

Vytrhuje nás až Bimbajs senior který z dálky volá ať pokračujeme v jeho stopách a tak ho tedy následujeme. Zhruba další dvě hodiny se probíjíme dál a navigace ukazuje že jsme zhruba 2 km od salaše nicméně je 5 hodin odpoledne a tak se rozhodujeme k obratu. Tohle údolí je ale něco a sem se budeme muset vrátit a konečně ho zdolat celé :D. Po otočce už po vyjetých stopách poměrně rychle frčíme zpátky a u paty velkého sjezdu pokračujeme po štěrkové cestě k Dunaji. U Dunaje zastavuji abych si oblékl bundu. Počasí se kazí a tak je o dost chladněji. Změnu počasí zjišťujeme až při rychlém přesunu protože v údolí, kdy jsme se rvali terénem z nás pot jenom řinul.  Podél Dunaje pak míříme do údolí Sichevity, kde se roztrháme a každý zvlášť si užíváme rychlé a taky poslední Rumunské jízdy směr Gernik. V Gerniku pak následuje už jen tradiční posezení v hospůdce a večeře u Merhautů na kterou se po dvou dnech v terénu opravdu těšíme. Večer ještě v rychlosti zhruba balíme a pak totálně znaveni uleháme ke spánku.  Dneska to bylo opravdu famózní a pro mně jednoznačně nejlepší den expedice. Zítra už nás čeká jen a pouze přesun domů.

Přesun samotný pak nepřináší nic nového a tedy tímto deník z naší parádní Rumunské expedice uzavírám byl to prima týden plný zážitků a jízdy . Tentokrát se nám nevyhnuly poruchy na strojích a tak v duchu doufám že jsme si to vybrali i na příští expedici dopředu :D Naopak expediční Jumbo zvládlo celý týden bez sebemenších potíží ale o tom již v samostatném článku. 

Dnes vstáváme do pátého dne expedice.  Ráno je opět krásně a my tedy v rychlosti snídáme a balíme. Balíme tentokrát i stany a spacáky protože se chystáme na noc v divočině. Předběžně domlouvám se skupinou Duffy, Marinemen a spol. že se s nimi večer sejdeme někde u Bígru na společný nocleh. Rána opilcova jsou těžká a mně ke kocovině z noční pařby ještě slušně bolí krční páteř, takže to chvíli vylehávám a dnes jsem autorem mírného zpoždění já :D

Když máme nabaleno sjíždíme do Nuova Moldova, kde tankujeme plné nádrže ale i plné kanystry. Bimbajs junior jede s tátou na polárce a hned na benzínce příchází s tím, že se na kolku dva opravdu nevejdou. S tím lze bohužel souhlasit, protože Polaris opravdu pro dva velké chlapy není. Vyrážím tedy za Blaženkou s prosbou, zda by nevzala mladého Bimbajse na svého dlouhého JM Gladiátora, buď jako řidiče nebo jako batoh ta však obě varianty rezolutně odmítá a tak hledáme řešení jiné. Nakonec přichází naše záchrana Pája, který nabízí, že mlaďase poveze na KQ. To je výborný nápad jelikož jsem si to již jeden celý den v terénu vyzkoušel a je to bez problémů i pro dva dobře živené jedince :D. Bohužel zjišťujeme, že je opěrátko a sedák k Pájově kolce v Gerniku a tedy vyrážíme zpět (zhruba 20 km). V Gerniku umisťujeme sedačku a údolím Sichevity míříme zpět k Dunaji. Stálo nás to cca dvě hodinky zpoždění a tak se rozhoduji, že původně kochací přejezd podél dunaje vezmeme svižně.

Podél Dunaje jedeme až k odbočce na Eibentál. Cesta je to krásná výhledy parádní a tak je na co se koukat. Široká řeka teče svižně a břehy jsou plné života (žáby, želvy). Celý břeh je pak odpočívadlo za odpočívadlem a to bohužel přináší i docela nepořádek (PET Lahve, plechovky a bordel).  K odbočce na Eibentál dojíždíme zhruba za hodinku cesty a hned míříme kamenitou cestou do Eibentálu . Nad vesnicí pak stavíme u pěkně udělaného turistického posezení a dáváme oběd.

Po obědě projíždíme Eibentál a volíme červenou značku směrem na Bígr. Šipka navigace ukazuje zhruba 17 km a tak si říkáme, že to bude pohodový teréní přesun. Hned za vesnicí projíždíme další z mnoha opuštěných dolů a nacházíme červenou značku vedenou přes pořádný výjezd. Zkouším jej zdolat ale vzdáváme to a tuhle pasáž objíždíme lesem. Po vystoupání na hřeben jedeme jednu z opravdu parádních cest. Všude okolo jsou husté převážně bukové lesy a cesta je evidentně dlouho nejetá, naštěstí je ale na místní poměry docela dobře značená.  Jedu první a tak hledám značku za značkou a snažím se držet cesty zapadané listím. Přejíždíme mraky klád klacků a průjezdy jsou občas docela technické.

Zhruba po hodince jízdy narážíme na místo, kde cestu kříží malý mokřad. Jako první nořím přední kola do bláta a bez větších potíží projíždím. Ostatní mně následují jen Bláža uvázne a tak přijde ke slovu její zbrusu nový naviák.  Bahno smrdí až to ohýbá plasty :D a tak vysvobozujeme a frčíme dál.  V jednu chvíli se mně po pravé straně otevírá výhled do krajiny a tak zastavujeme a fotíme.  Výhled ukazuje, že okolo jsou opravdu jen husté lesy a ostré kopce. Za přibližně hodinku cesta přechází ve stezku a prudce padá do údolí. Když zastavuji abych pěšmo mrknul zda je to sjízdné narážím na stezce na čerstvé medvědí lejno plné jablíček a šípků. Ukazuji to mladému Bimbajsovi ten se ale směje protože si myslí, že ho jen tak straším :D. Stezka je sjízdná a tak padáme prudce dolů s kopce s tím, že stezku občas objíždíme lesem. Brzdy kvílí a prudké srázy s listím prověřují naše schopnosti. Blaženka opět ukazuje, že je fakt výborná kolkařka protože všechno dává s grácií a bez potíží.  Když klesneme zhruba do poloviny kopce narážíme na rokli po jejíž hraně vede stezka s vyloženě nesjízdným náklonem.

S Bimbajsem seniorem diskutujeme o dalších možnostech a rozhodujeme se, že rokli přejedeme o pár desítek metrů výše a zkusíme stezku objet po hřebeni. Jedeme to zkusit a tak přejíždíme rokli a na druhé straně stoupáme k hřebeni. Bimbajs pak vyráží napřed prozkoumat pokračování a já stahuji ostatní k sobě přes rokli. Když jsou všichni u mně zaslechneme z druhé strany kopce volání Bimbajse . Volání není vůbec rozumět ale jeho hlasitost v nás vybudí obavy zda se něco nestalo.  Necháváme tedy ostatní u kolek a se Sýkorkou se rozbíháme směrem kterým tušíme Bimbajsovu stopu. Na hřebeni zaslechneme další křik který nás vybičuje k akceleraci a tak jsme za hřebenem za pár okamžiků. Když máme Bimbajse na dohled sděluje nám že se nic neděje a že na nás volá ať jedeme za ním. Uff spadl nám kámen ze srdce a já jej trošku kárám protože nás fakt vystrašil.  Míříme tedy zpátky pro čtyřkolky a já jsem po tomto lesním sprintu blízko srdečnímu kolapsu :D Když se vydýcháme přejíždíme hřeben směrem k Bimbajsovi ale v okamžiku kdy se mu skoro přiblížíme přichází mladý který šel zkoumat cestu dál a oznamuje že je totálně neprůjezdná že tudy se dolů určitě nedostaneme.

Navigace nám ukazuje, že jsme kdesi zhruba 3 km od Bígru. My rozhodujeme že vzhledem k tomu že je 5 hodin otáčíme a bivak dáme někde samostatně zde na kopcích. Postupně tedy otáčíme kolky a složitý sjezd dáváme nahoru. Určujeme pořadí tak abychom se vzájemně jistili a bez větších potíží zahajujeme výjezd zpět na hřeben.

Sleduji předemnou jedoucí Blážu a v nekoukám na cestu což vede k malé adrenalinové vložce, kdy najedu na mladý stromek, který mně v hnusném výjezdu zvedne předek až k nebesům :D Je to ale takový mžik, že se tentokrát nestačím ani bát :D stromek se naštěstí v poslední vteřině ohýbá a já zase získávám kontakt předních kol se svahem…  uff  byl to mžik a mohlo být veselo :D. Po výjezdu na hřeben lovím signál a píšu klukům SMS, že nedorazíme.  Stejnou cestou pak míříme zpět blíže k Eibentálu. Všechno běží jako po drátkách a o jediná zábavná vložka jde opět k mé tíži, když přejíždím kládu jako hrom a ta se mně zcela nepochopitelně pasuje do podběhu u kolky :D Kluci staví a když vidí jaký že to klacík jsem nabral nevěří svým očím :D. Zhruba po dvou hodinkách pak zastavuji na louce na hřebeni a za padající tmy v rychlosti stavíme malý stanový tábor. Sýkorka vyráží na kamení na ohniště a tak jejich stan zkušeně staví Bláža sama. Já a Pája stavíme každý svůj ministan a Bimbajsové staví malý Karlštejn s ložnicí  a předsíní  :D. Když se Sýkorka vrátí s kamením oheň nakonec zavrhujeme protože louka je zcela suchá a riskovat nějaký požár se nám nechce. Vaříme tedy véču na vařičích a já lovím vlastnoručně nakládaný sýr, kterým skromnou hostinu uzavíráme.

Značně znaveni uleháme k spánku. Tentokrát luxusní noc, kdy okolo šustí louka a spíme přímo pod hvězdami. Než se stačím pořádně pokochat usínám :D

A je tady další rumunské ráno a snídaně.  Celý týden se probouzíme do vyloženě letního počasí a dnešek není vyjímkou sice se práší jako fík a v potocích není moc vody ale je krásně.  Po snídani tentokrát vyrážíme všichni s tím, že mladý bimbajs jede na mém TGB Blade. První cesta vede opět do Nuova Moldova pro benzín a pak tradičně přes lom na hřebeny hor mezi Gernik a Svatou Helenu. Tentokrát však pokračujeme po hřebenech nad dunajem směr Svatá Helena.

Kocháme se četnými výhledy na dunaj a okolní pastviny. Opět jedu první a tak v jedné pasáži tradičně nabírám smečku psů, která mně zase pěkně prohání a to jako vždy zrovna v docela obtížné pasáži cesty :D Když mně ostatní dojíždí říkají, že to byl parádní pohled jak mně pejci hnali já jim na to odvětím „to k rumunsku patří“ zatím netuším, že se z této věty stane hláška týdne :D.

 Po hřebenech pak mijíme Svatou Helenu a rozhodujeme se pokračovat dál.  Za helenou se mění charakter břehů dunaje a břeh tvoří vysoká bariéra skal po jejichž vrcholku přejíždíme.  Hledáme ve spleti polních cest tu pravou která nás posune dál po hřebeni a Pája nám dělá průzkumníka. V jedné pasáži pak cesta padá prudce k směrem k dunaji a průzkumník se nám nevrací. S mírnou obavou se ho s Bimbajsem seniorem vydáváme hledat a nakonec ho nacházíme při otáčení kdy hlásí že dál to nikam nevede. Ujímám se vedení a mířím na první polní cestu která mně napadne když mně cesta přivede na zelený vrchol kopce chci se rozhlédnout kam dál a zjišťuji že stojím přímo u značené vyhlídky na dunaj :D Hned vypadám jako zkušený navigátor byť jsem o vyhládce ani o cestě k ní neměl sebemenší tušení :D .

Všichni vybíháme k hraně skály a kocháme se famózním pohledem na řeku a okolní kopce. Pak opět usedáme na stroje a míříme dál ve snaze pokračovat po hřebeni.  Vybírám cestu, která za helenou míří dál po hřebenech (bohužel zhyzděných větrnými elektrárnami). Po pár kilometrech cestu přerušuje velká pastvina a přes cestu natažený elektrický ohradník. Zastavujeme a řešíme otáčení ale z blízkého políčka na nás česky volá domorodec ať si ohradník otevřeme a pokračujeme dál. A skutečně ohradník má gumovou rukojeť a dá se pro účely průjezdu otevřít.

Pája tedy dělá vrátného a my všichni míříme dál přes obří pastvinu.  Na druhé straně pastviny zastavuji abych otevřel a volám na za mnou jedoucí Blaženku aby mně s mojí kolkou také projela branou a tedy nechávám stroj odbržděný na cestě. Blaženka projíždí ale bez zaváhání pokračuje dál (později vysvětluje že špatně rozuměla) já se otáčím a zahlédnu jumbo, které se samo rozjíždí a jako z udělání na prvním metru bere kolem za kámen který stáčí řidítka rovnou dolů do rokle. Následuje můj skok hodný tarzana, kdy v poslední vteřině chytám řidítka a brzdím. Ufff tak tohle bylo skutečně o chlup a kolka mohla být na kaši. Za mnou stojící sýkorka jen nevěřícně valí oči zachycení stroje bylo fakt v poslední vteřině.

Zavíráme tedy pastvinu a pokračujeme dál. Ve vesnici nám domorodec poradil, že máme vystoupat na hřeben k větrným elektrárnám a tak opět zkoušíme každou cestu tím směrem. První zvolená stoupá pěkným výjezdem za kterým dáváme oběd a pak zkoušíme pokračovat. Jedu první a opět se dostávám do situace že to dál nejde. Při pokusu o otočení mně Jumbo klouže bokem a zastavuje se o strom. Plasty opět zadrnčí ale drží jako fík. Kluci mně vysvobodí a jedeme zpět. Další zhruba dvě hodiny zkoušíme cestu za cestou ale žádná nás na vrchol nevede.  Nakonec končíme u salaše a tam nám rumun definitivně potvrzuje že tudy cesta nevede. Otáčíme se tedy a až za velkou pastvinou s ohradníkem zkoušíme jinou hřebenovku která nás konečně přivádí na vrchol kopce k větrníkům.

Ke každému větrníku vede nová super asfaltová silnice a to s ohledem na kvalitu denně užívaných cest u vesnic a měst jasně dokládá že zde někdo postupuje s ohledem na zájmy vlastní nikoliv zájmy místních obyvatel. U posledního větrníku instiktivně nacházím cestu do údolí kterou klesáme do protilehlého údolí a dál stoupáme na parádní hřebenovku. Hřebenová cesta nás vede zhruba 10 kilometrů a až na krátkou zastávku u rumuna s traktorem naloženým dřevem a píchlou pneumatikou víceméně nezastavujeme. Pořádně stavíme až když nás hřebenovka vyplivne v údolí Sichevity. Dáváme pauzu u potoka proháníme stovky žab, Pája laškuje tím že po mně hází kameny velké jako lidská hlava a já ho na oplátku proháním klackem až si při tom vyvrknu kotník :D No prostě ústav na výletě :D.

Protože jsou zhruba 3 hodiny a to je na návrat domů poměrně brzy rozhodujeme se že zkusíme nějakou cestu na protilehlé straně údolí. Jednu takovou nacházíme stoupáme na hřeben ale zhruba po hodině nás cesta přivádí jen o pár kilometrů výše opět do údolí Sichevity navíc za plot nějaké salaše. Projíždíme salaší  a sjíždíme k potoku.  U brodu kluci řádí ve vodě a myjí stroje. Po umytí zjišťujeme že má Bimbajs senior prasklé zadní rameno u polárky a tak je zkáza polarisů dokonána. Aby toho nebylo málo mladý bimbajs hlásí že Blade modře kouří a když kontroluji olej je na suchu takže destruction derby pokračuje. Víceméně jen Jumba a KQ vrčí dál bez potíží. Byť jsme měli v plánu dát ještě nějaký terének tak otáčíme a vyrážíme směr Gernik. Bimbajs senior jede pomalu a mladý s mým TGB je tažen za Pájou.

Já jedu napřed a opět dávám Jumbu pořádně za uši ve zhruba 5 km dlouhé RZ po štěrkové cestě. V Gerniku všichni vyrážíme na pivko tentokrát opět i s panáčkem.  Po nějakém čase si k nám přisedá mladý český pár který je zde pěšky a sepisuje seminární práci o místních lidech. Všichni vyráží na večeři my s Pájou ještě sedíme s tím že je doženeme což se již nepodaří.  Sýkorka s Blaženkou se již nevrací jen Bimbajs senior večer přijíždí s tím že zavařil rameno a jde si s námi dát ještě jedno na dobrou noc :D. Já ještě povozím mládežníky na čtyřkolce a zdá se že získáváme dva budoucí kolkaře a pak s Pájou zapadáme do útrob hospůdky kde s panem majitelem sedíme až zhruba do 1 hodiny v noci. Když míříme domů Pája baví celou ztichlou ulici výskáním ala americký kovboy :D.

Vyndavám notebook abych ještě zapsal deník ale po pár větách u toho usínám. Dnes se tedy rozloučíme autentickým záznamem z deníku „dnes jsme vyjzraaaaaaauuuigpsdpáčíl llklj lkjl jffffffnnnnnnnnnnnnnn“ :D