Muntii Tarcu – díl 1
Tahle další expedice pod taktovkou malého týmu kolem ATV-Expedice.cz měla zajímavý vývoj již ve fázi příprav, takže náš deník začneme o něco dřív, aby se naši pravidelní čtenáři orientovali ve změně cílové destinace. Při plánování kalendáře na rok 2013 jsme si na září naplánovali prodloužený oddechový víkend ve Slovinsku a hned se začalo hlásit poměrně hodně zájemců o účast, čím více se však blížil termín akce, tak zájemci utichali až to vypadalo, že pojedeme v sestavě vytrvalců tedy Pája a Já. Když jsme pak v rámci expedice NP Jihozápadu zjistili pár informací o Srbsku rozhodli jsme se expedici nasměrovat tam s tím rizikem že nic moc neuvidíme ale taky to může být super. Začali jsme tedy zjišťovat informace o návštěvě země a mimo jiné jsme se dozvěděli, že každý návštěvník musí mít registraci v nějakém ubytovacím zařízení (kontroluje se na hranicích) což dost narušilo naši představu stanovat „nadivoko“ a užít si posledních pár letních dnů v přírodě. Znovu jsme tedy upravili plán a rozhodli se pro ježdění v Rumunsku s cílem navštívit pohoří Mutii Tarcu a Retezat a do Srbska se podívat na jeden den. V rámci těchto diskuzí a příprav se také postupně a překvapivě rozrůstala sestava účastníků a tak ve finále odjíždí: Vojta+Jarča (Journeyman Gladiátor Z6 EFI EX), Pája (Suzuki KQ 750), Bimbajs family (AC700+CA Renegade), Duffy (CA 1000), Leoš (KQ750), KankX (SMC Jumbo 720). Odjíždíme s tím, že finální program poladíme až na místě. Nyní tedy vlastní deník, až se jím pročtete uvidíte jak moc zážitků se dá posbírat za prodloužený víkend s námi :D.
Odjíždíme večer v úterý 3.9.2013. Většina se nás setkává tradičně na benzínce u zabitého v Berouně odkud pokračujeme do Prahy naložit Kankxe. Mně se hned v úvodu podaří malé faupax, když jako místo setkání vybírám pumpu úplně na druhé straně Prahy než potřebujeme :D. Nastěstí si toho kluci všímají a tak nakládka proběhne v pořádku a my frčíme dál po D1 směrem odkud sjíždíme na Jihlavu a Znojmo, kde máme nabírat Leoše. Ten nás pobaví hned v počátku, když mu před domkem zastaví celá kolona vozidel se čtyřkolkami a on nevychází :). Nakonec se ale vynoří naložíme i jeho stroj a pro zahřátí ho zasypeme pochvalou za skutečně „dobrou cestu“ . Dlouho se ale necrcáme a už frčíme směr Maďarsko a Rumunsko. Pája toho měl tentokrát dost a tak, už z Prahy řídím což je o dost větší zábava než dělat závozníka :D. Cesta až do Rumunska probíhá bez problémů ty nastávají tradičně až při pokusu o zakoupení Roviněty. Opět stejný scénář, kdy jedeme od pumpy k pumpě a všude nám oznamují „mašina kaput“. Rovinětu nakonec kupujeme až v Temešváru, kde také tankujeme. Do cílové destinace, tedy k Merhautům do Gerniku dojíždíme ve středu 4.9.2013 kolem poledne. V rychlosti se pozdravíme s domácími složíme stroje a společně vyrážíme k hospodě abychom zjistili, že je zavřená :D.
Nad Gernikem stavíme a zkoušíme definitivně dohodnout program akce. Ukazuje se, že 6 chlapů znamená minimálně 10 názorů, někdo chce vyrazit pro pivo do Moldovy někdo chce vidět vesnice v Banátu, někdo zase absolvovat silnici podél Dunaje, jiný chce vidět vodní mlýnky atd. prostě masoooo :D. Nakonec vítězí plán vyrazit na Tarcu a příležitostně navštívit něco v Banátu (pro ty co to neznají) s tím, že se nevzdáváme úmyslu jeden den sklouznout do Srbska. Z Gerniku se v rámci zahřívání rozjíždíme na SopotuNou a odtud na kopce nad Rovensko. Poměrně činorodá skupinka kolkařů hledá ideální tempo přesunu, domlouváme základní pravidla a ověřujeme si dovednosti jednotlivých jezdců tak, aby nás v těžším terénu nepřekvapily. Vypadá to dobře. O první pobavení se pak zcela překvapivě postará Bimbajs senior, který na rovné louce nad Gernikem předvede kutálení po čumáku což se jen tak nevidí :D. Kulturní vložka jako řemen a při té vzpomínce se směju ještě teď. Naštěstí se nic nestalo a tak sjíždíme do Rovenska k obchůdku dokoupit zásoby a vyrazit z Banátu. U krámku dáváme i svačinu a při té příležitosti Bimbajs Junior zjišťuje prasklý držák boxu. Po vyhodnocení možností oprav držák i box demontujeme a ponecháváme v krámku s tím, že jej vyzvedneme při návratu a věci z boxu si ostatní kluci ochotně rozdělují na svoje stroje .
Z Rovenska míříme na Šumici a to krásnými lesy, které s Pájou dobře známe protože jsme v nich posledně bloudili dva dny :D. Vedení skupiny padá na Dufyho a ten chudák ještě netuší, že ho to čeká víceméně po celou akci :D. Projíždíme přes pastviny ale i husté lesy. Užíváme si okolí a parádní vyhlídky na nekonečné vrcholky zalesněných hor. Při jedné ze zastávek hlásí Leoš, že poztrácel všechnu vodu, kterou veze Bimbajsům :D, naštěstí máme docela zásoby tak snad vydržíme a kluci nám neuschnou :D. Chvílemi mírně bloudíme ale Duffy s Leošem ukazují velmi dobrou znalost čtení mapy, takže se vždycky nějak chytneme správného směru. Po pár hodinách jízdy kontrolujeme čas a vzhledem k únavě všech řidičů i pokročilé hodině rozhodujeme o bivaku. Kolem výběru místa probíhá další diskuze a docházíme k závěru, že najít fleka který by splnil kritéria nás všech asi nebude možné. Nakonec nacházíme pěknou louku u cesty v rychlosti stavíme stany a scházíme se u společné večeře. Kluci vybalují své MRE balíčky a ostatní „konzerváci“ se baví nad tím jak vytahujeme jednotlivé balíčky s různými pochutinami a zkoumáme cože to vlastně obsahují. Nejvíc nás baví Bimbajs Junior, který překládá názvy potravin s nadáním rodilého mluvčího, aby si ve finále v samoohřevném sáčku ohřál sušenku nebo přesnídávku :D. Jsme znaveni a dělá se docela zima takže uleháme a spánek přichází brzy.
Čtvrtek 5.9.2013
Ráno mně budí hulákání rozčileného Gruula, který bojuje se smečkou vlků. Když si konečně uvědomím, že nehraju World of Warcraft, ale spím v Rumunsku ve stanu rychle vylezu ze spacáku, abych zahlédl jak Bimbajs odhání smečku pasteveckých psů, kteří se rozhodli bojovat o náš tábor :D. Souboj titánů probudil víceméně všechny a tak se zhruba v 7 ráno setkáváme u snídaně po které v rychlosti naházímě věci zpět na kolky. Já ještě provedu zběžnou kontrolu a nacházím vyklepaný šroub u držáku stabilizační tyče. Držák ohýbáme zpátky dáváme nový šroub a matici a pak už vyrážíme dále směrem k Šumici. Cesta nás přivádí k blízkosti Sviní hory (pohoří Muntii Almajuluj). První jede Duffy a v jednom úseku vyjíždí na mýtinu a zastavuje. Nahoru vede cesta vymletá zhruba půlmetrovou erozní rýhou a takové mám rád :D. Než se Duffy zmůže na odpor beru za plyn a zkouším se vydrápat na vrchol, jenže zapomínám, že jedeme ve dvou a mám naloženou korbičku což je o zhruba 200 kg více než obvykle. Jedna strana erozní rýhy se tak zhruba ve dvou třetinách kopce trhá a já zapadám na bok. Fíha :D. No alespoň zkusím naviák. Kluci ochotně vybíhají nahoru a uvazují mně naviák za pařez, takže se pozvolna posouvám k vrcholu. Když už to vypadá na bezproblémové vyproštění kdosi poradí, abych se pokusil vyjet zpět na utrženou stranu rýhy, chvíli oponuji pak tak učiním a než řekneš švec Ztka skončí na jednom kole a já sedím v houpačce na hranici kutálení :D. Nakonec navazujeme kurtu lano a naviák a autíčko vysvobodíme. Po tomto alotriu se kluci odmítají také pokusit o výjezd a tak hledáme jinou cestu. Další, kterou zkoušíme je čerstvá dřevařská, která je víceméně potokem než cestou, navíc občas uhýbáme Lakatoši s kládou v závěsu. Užíváme si krátkou trialovou pasáž, než v dálce předemnou zahlédnu oblak dýmu nad Duffyho CA, ten říká, že jeho závodní vario prokluzuje a pálí řemen. Raději tedy otáčíme a asi po dvou hodinách vyjíždíme zpět na křižovatku, kde jsme začínali. Aby toho nebylo málo Pája zjišťuje protrženou manžetu a tak jí v rychlosti opravujeme.
Další cestu volíme spíše intuitivně ale po chvíli bloudění přichází úspěch a my se vynořujeme u silnice, kdesi nad Prigorem. Další přesun probíhá pohodově po silnici do okamžiku, kdy odkudsi přilehlých luk přibíhá splašený kůň, který elegantně skáče přes ohradník výšky Taxisova příkopu a pádí za předemnou jedoucími kluky po silnici. Zastavujeme, aby se za pár vteřin odkudsi vynořil Bimbajs senior s Rumunem za zády a zamířili za koněm. Koníka se nakonec podařilo odchytit Rumun poděkoval a my frčíme dál. Bez potíží pak sjedeme na silnici a dáváme si zhruba hodinový svižný přesun až do vesnice Rusca, odkud pokračujem k Lacul Rusca (přehrada) u které dáváme svačinku. Po svačině Duffy hlásí, že máme odbočit směrem ke hřebeni, který když překonáme, vykoukne na nás Tarcu. Odbočkou ani hřebenem si ale není zcela jistý (přeci jen zde jel jednou) o nic ale nejde a tak se rozhodujeme to zkusit. Po asi kilometrů přichází první težší terén a tak stoupáme odplavenou cestou přes balvany dál směrem k úbočí a lesu. Jedu za Duffym a tak jsem první kdo zachytává okamžik, kdy má velmi blízko ke kutálení vybíhám nahoru a pomáhám mu s výjezdem. Za námi se děje něco podobného u ostatních jenom Pája a Bimbajs jako ostřílení borci nedávají znát obavy z možného :D. Po pár set dalších metrech narážíme na statný padlý buk napříč cestou. Pája přispěchá a za pomoci naviáku strom dáváme nastranu abychom o pár desítek metrů výše zjistili, že je cesta pro kolky nesjízdná :D. No klasika. Při sjezdu dolů si pak hodím extrém zase já protože mně sklouzne zadek u autíčka a v tom nejprudším momentě nás trošku předbíhá :D. Protože vezu manželku dělám hrdinu jako, že „pohodička“ ale bylo to hnusný :D. Za chvíli zkoušíme další cestu a ta je ještě o poznání horší. V klopeném stoupání protahuji Z6tku mezi stromy a říkám si, že snad tudy nepojedem zpátky :D. Vzápětí, kdesi o pár desítek metrů výše zahlédnu Duffyho, jak visí na čtyřkolce a zuřivě mává ať tam nejezdíme. Pája s Leošem se přesto i se stroji vydávají na pomoc. Jejich vyproštění a sjezd dolů pak zabere další hodinku a je vidět, že si někteří sáhli na své hranice a jsme nakonec rádi, že jsou kluci celí a v pořádku dole. V jeden okamžik se ze svahu zřítil obrovský balvan a když by takhle letěla kolka byl by to skutečně masakr. V mezičase zjišťuji, že je Bimbajsovi Juniorovi špatně, je po angíně a evidentěně ještě není v kondici. S ohledem na všechna fakta rozhodujeme o bivaku, je zhruba 6 hodin večer a trápit se další hodinu nic nepřinese jen zvyšujeme riziko, že někdo unavený udělá chybu. Hledání místa na nocleh vyšperkuje Kankx, který si sám poodjede na výše položenou louku, aby tam také hodil kolku na bok :D a zkusil si záchranu přes naviák :D. K bivaku vybíráme pěknou louku s parádním výhledem na okolní hory večer meditujeme nad zážitky a večeříme je chladno takže moc dlouho sedět nevydržíme a brzy uleháme k druhé noci v přírodě. Pokračování již brzy …..
Text: Vojtěch Lysenko
Foto: Leoš Machát
Kompletní foto: Leoš Machát, Vojtěch Lysenko
Romania 2013 – Gernik a okolí
Tentokrát nám na náš server přispěl kamarád Johaník deníkem z výpravy do Rumunského Banátu a o jejich ježdění v okolí českých vesniček u Dunaje.
Po dlouhé době čekání je tady konečně pátek 23.8. a startujeme na expedici Romania 2013. V Praze nakládáme 3 čtyřkolky v konečném složení Johanik (Polaris XP 850), Cammouflage (Journeyman Gladiator X8) a Mára (Can Am Outlander 800) společně se synem Lukášem a kolem 17. hodiny vyrážíme. Čeká nás celkem zhruba 1000 km, kdy zhruba 700 je cesta po dálnici, dále pak 285 km po Rumunských cestách 1. třídy, což je ekvivalent našich silnic 2. a 3. třídy a jako třešnička nakonec posledních 15 km do Gerniku, což se vlastně ani silnicí nedá nazývat. I přes to, že jedeme Toyotou Land Cruiser, které jakákoli nerovnost příliš nevadí, trvá nám tento poslední kousek něco málo přes hodinku, naštěstí s tím již po předchozích cestách sem počítáme, a tak v sobotu ve 3 hodiny odpoledne přijíždíme do Gerniku k rodině Merhautových. Tomu, kdo se do Rumunska někdy chystá, můžeme Merhautovi vřele doporučit, jedná se o rodinku mluvící Česky, ubytování vychází na 350,- Kč na den, kdy v ceně je snídaně a večeře, vše samozřejmě domácí strava. Kdo se obává toho, že mu zde bude něco chybět, toho v klidu můžeme vyvést z míry, jídlo je naprosto výborné a opravdu o něj není nouze, paní domácí se o vás postará s veškerým luxusem. Po sobotním příjezdu tedy skládáme 4kolky, náhradní gumy a kanistry s benzínem, na stole máme připravenu polévku a paní domácí již připravuje večeři. Po ubytování si dáváme opět polévku a k tomu brambory a karbanátky, pří večeři koukáme na oblohu a zjišťujeme, že asi sprchne. Nestíháme pomalu ani sklidit ze stolu, vypadává proud a začínají lítat blesky, během chvilky nás stihne neskutečnej liják a následně taky kroupy. Elektřina už během večera nenaběhne a tak sedíme při svíčkách a popíjíme pár kousků místního piva Ursus, které následně vyměníme za whisky s colou a kolem půlnoci uleháme.
Neděle 24.8.2013
Po pátečně-sobotní cestě jsme si lehce přispali, vstáváme kolem 9.hodiny, dáváme si výbornou snídani – domácí pšeničné placky, feta sýr, klobásky, salám atd., následně balíme vše potřebné do 4kolek a vyrážíme na první cestu. Předtím ještě než vyrazíme, zjišťujeme, že na chalupě hoří komín, burcujeme domácí a lítáme pro kýble s vodou a chladíme okolní trámy, aby nechytl celý barák. Po chvíli oheň ustupuje, taháme hadici a chladíme zbytek střechy, kam začínají padat žhavé uhlíky z komína. Těsně před polednem tedy vyrážíme na první cestu, chceme si dát pohodovou cestu, žádné extrémy. Pohodová cesta to sice zprvu je, ale následně se vydáváme na neprozkoumané cesty a čekají nás kamenité vymleté cesty, jílovitý povrch a pohoda už to až taková není, vše však zvládáme s přehledem. Po několika kilometrech vyjíždíme na vršek kopce, kde nás u salaše vítají místní děti a ukazují další cestu, která vede přes jejich pozemek, následně otvírají „bránu“ v plotě a pouští nás v podstatě přes dvůr jejich salaše. Dále se touláme po místních cestách, občas narazíme na nikam nevedoucí cestu a odpoledně dáváme oběd v přírodě, poté popolední odpočinek na kolkách a pak už další hltání kilometrů po Rumuských horách. Doplňujeme palivo ve vesnici Moldova Veche, pokračujeme pár km po silnici na pískové pláně, koukneme se k Dunaji a pak už pomalu míříme k domovu. Slovo pomalu zde však není na místě, těch 15 kilometrů, které jsme s autem a vlekem jeli přes hodinu, dáváme na čtyřkolkách za nějakých 15 minut, tak trošku rychlostní zkouška. Celkem máme za sebou kolem 85 km. V Gerniku zastavujeme u místní hospody, vdechnem pár kousků točeného, zveřejníme několik fotek přes místní wifi, dále pak na dvoře zkontrolujeme stroje, dáme sprchu, opět výbornou domácí večeři, popijeme pár kousků Ursuse a jdeme spát…
Pondělí 25.8.2013
Ráno dolejváme benzín a pomalu se připravujeme na další den strávený v okolí Českých vesnic v Rumunském Banátu. Předem se domlouváme, že se podíváme do další z pěti českých vesnic a to do Bígru. Cesta je to opět relativně pohodová, částečně také po hlavní silnici vedoucí podél Dunaje, následuje asi 17 km po „hlavní“ cestě do Bígru, která je obdobná cestě do Gerniku. Krásně si to driftujeme, když se z ničeho nic za jednou ze zatáček objeví strom přes silnici a okolo několik Rumunů s pilami. Pepa a jeho Gladiátor X8 zčistajasna stojí a zadní kola už jsou téměř ve vzduchu. Ostatní následují nepříliš řízeny drift a dobržďují jen tak tak. Rumuni v klidu dořežou poražený kmen, zamávají a za chvilku vyrážíme dál. Po několika kilometrech přijíždíme do Bígru a zastavujeme u první hospody, místní nás však upozorňují, že je zavřena. To že je zavřeno, však nic neznamená, několik místních babiček neváhá a během chvilky nám shánějí hospodskou, která vzápětí přichází a už nám točí pívo. V těhle krajinách holt není nic problém, lidé jsou naprosto v pohodě a zařídí cokoli. Za chvíli se objeví skupinka motorkářů ve složení KTM Adventure, Suziku Vstrom a enduro KTM, kluci jsou z čech a nečekaně skoro sousedi z Úštěka. Chvilku posedíme, pokecáme a pokračujeme dál, v horách si dáváme oběd a hltáme tak další kilometry cestou necestou. Z Bígru se pomaličku vracíme zpátky a míříme směr Rovensko. Cestu si opět užíváme ve větších rychlostech, prolítáváme přes kaluže a jinak už se neděje nic extra zajímavého. Hospoda v Rovensku zavřená a navíc začíná bouřit, proto sedáme hned na stroje a míříme zpět do Gerniku po červené turistické cestě, kde ještě cestou potkáváme několik turistů a občas nějakou osamocenou krávu, či divoké koně. V Gerniku opět zastavujeme v místní hospodě, zveřejníme pro přátele několik fotek přes jedinou free wifi síť a pak už míříme zpět „domů“ na večeři . Stejně jako každý den opět hned po večeři začíná pršet, následující den bude tedy opět pohodové ježdění bez prachu. Pondělní den nám přinesl celkem 115 km.
Úterý 26.8.2013
Stejně jako každé ráno zkontrolujeme stroje, doléváme benzín a kolem 10 hodiny vyrážíme na cestu, Dnes máme v plánu z Gerniku do Rovenska, podívat se na mlýnky, následně do Supotu Nou a pak se uvidí dle počasí. Kousek za Gernikem sjíždíme docela prudký kopec, trošku to klouže, protože celou noc zase propršelo. Sjezd v pohodě, jen dole se vyhýbáme větším kamenům a tak vjíždíme do bočního náklonu, Pepa Camouflage však boční náklon příliš nevychytá a šupem se vrátí do vyjetých kolejí a dole ještě dostává pěknou ránu od řidítek. Po chvilce pokračujeme dále k mlýnkům, které se ještě pořád využívají pro mletí mouky, přestavíme stavidla v potoce a skutečně mlýnky se po chvilce roztáčejí, technika funguje už po staletí…. Dále pokračujeme po turistické cestě až do Rovenska, v místní hospůdce dáme po jednom pivu a pokračujeme dále směr vesnice Supotu Nou. Kolem druhé odpoledne zakempujeme u potoka, dáme si oběd a vzhledem k počasí raději oblékáme nepromoky a vyrážíme směr Gernik. Nacházíme zcela novou dřevařskou cestu, stoupáme několik kilometrů lesem a začíná pršet čím dál tím víc, za chvíli už není vidět přes plexi štíty a tak hledí otvíráme a promoká tak i zbytek suchých částí těla. Cestou potkáváme těžaře a stoupáme pořád výš, až najednou už není kam. Na místě je jen jeden opuštěn+ý dřevorubec s motorovou pilou, který nám radí kudy dál. Jenže jaksi neřekl, že v tom počasí co zrovna venku je, tak to asi nepůjde. Zkoušíme vyjet tedy podle jeho instrukcí, záhy se však musíme otočit a jet zpátky, dál se prostě nedá, cesta je skoro kolmá a naíc v tom dešti už ani není poznat, zda by se jelo cestou, či potokem. Cestou zpět nakládáme dřevorubce na 4kolku a svážíme jej k ostatním o pár kilometrů níže, ten nám následně radí, že zpět musíme přes Rovensko, jinudy to v tomhle nečasu nepůjde. Za chvíli už přestává déšť, a tak stavíme abychom si alespoň přehodili suché rukavice, kontrolujeme stroje jestli jsou alespoň všechny manžety OK a naštěstí je vše v pořádku, tedy krom mého Polarisu na kterém se mi podařilo rozervat plasty na dřevařské cestě, není to však nic zásadního a tak v klidu pokračujeme dál, opravu necháme na ráno. Jsme zpět ve vesnici Supotu Nou a Pepa Cammouflage ví zcela jistě kudy jet, má přece navigaci, i když v té době už jaksi bez baterek. Ve vesnici tedy lehce míjí odbočku a tak místo na Rovensko jedeme úplně na druhou stranu, vydáváme se do vesnice Carbunari, ve vesnici trošku bloudíme, ale po chvilce už pokračujeme dále směr Gernik. Škoda jen že míjíme odbočku přes vesnici Moldovita a tak nakonec najíždíme o dalších 45 km více, než bylo původně plánováno. Večer přijíždíme kolem 7 hodiny a najeto máme kolem 140 km.
Středa 28.8.2013
Prší, leje a naše věci jsou od včerejška totálně promočené, takže si dáváme oddychový den a čtyřkolky necháváme zaparkované na dvoře, sedáme do auta a jedeme společně i s paní domácí do lázní Herkulane, cesta je nějakých 150 km, což by nebyl až tak velký problém, pokud by byla dobrá silnice. Cesta okolo Dunaje je sice zpočátku kvalitní, leč občas se zčistajasna silnice ztratí, a tak jedeme po „zpevněné“ komunikaci plné děr a všemožných výmolů. Nu což, jsme v Rumunsku a holt peníze z Evropské Unie se asi občas rozkutálely jinam, než do silnic. Lázně Herkulane by byly asi hezkou podívanou, bohužel asi tak před 60 lety většina budov je polorozpadlá a čeká na rozsáhlou rekonstrukci. Dáváme si tak jen oběd, projdeme městečko a zas pomalu jedeme zpátky. Středa je tak ve znamení odpočinku a pohody, ve čtvrtek však, ale opět usedneme na čtyřkolky, ať už bude jakékoli počasí…
Čtvrtek 29.8.2013
Nečekaně ráno opět leje, respektive ono leje vlastně celou noc už od včerejška. Co se dá dělat, dáme si snídani, a navlíkáme se do nepromoků, protože přestává pršet opravdu jen na pár chvil. V plánu dnes máme vyzkoušet místní dřevařské cesty (cesty vytvořené při těžení dřeva, většinou dosti prudké), nejprve sjíždíme 15 km do Molodovy kde dotankujeme nádrže, a pak už se vydáváme podél Dunaje do vesničky Sichevita, kde odbočujeme opět do hor. Už cestou je jasné, že dnes to nebude žádný med, opravdu prší bez přestání a kaluže jsou dosti hluboké. Krásně se svezeme cestou podél potoka a po několika kilometrech již jedeme pouze potokem, potok střídají balvany, občas kousek cesty. Jako první jedu já s Polarisem, za mnou kluci s Camnama a jako poslední Pepa na X8, řadíme „L“ a zapínáme 4×4, déšť dělá divy a tak občas je dost složité se dostat přes některá vymletá koryta. Bohužel jedno z koryt se stává osudným Pepovi, kterému se X8 sváží bokem do onoho koryta a už lítají plasty, pravý nášlap to nevydržel. Koryto jsme už tak rozjeli, že Pepu bereme na naviják a snažíme se vytáhnout, jenže X8 z ničeho nic chcípá a už nejde nahodit. Rozebíráme pojistky, zkoumáme relátka, ale nic, display sice svítí, ale nakopnout nejde. Celé je to nakonec pouhá prkotina, kdy ve zmatku zjišťujeme zařazenou rychlost a jaksi zapomínáme zmáčknout brzdu. Přeřazujeme tedy na neutrál a šup, stroj chytá. Aby toho nebylo málo, tak mi ještě parádně rupnul nepromok a tak nohavice už jsou vlastně jen tak na okrasu. Občas by to chtělo nejdřív myslet a udělat základní věci, než se pouštět do rozebírání kolky. Pokračujeme tedy dále korytem až do míst kam to jde, po několika kilometrech však „cesta“ končí a navazuje na ni pouze dřevařská cesta, opět s pěkně vymletými koryty. Pouštíme se tedy nahoru, po několika metrech na sebe čekáme a vzadu vidím jen nějaký odlesk. Byl to ochranný kryt podvozku od Pepovo X8, skáčeme ze strojů a běžíme dolů pomoci. Kolka je naštěstí pouze ve větším náklonu, házíme ji tedy zpět na kola a Pepa jede na další pokus. Bohužel i druhý pokus není úplně ideální a X8 už se společně s jezdem kácí k zemi, chcípáme stroj a opět jej dáváme zpět na kola. Po chvíli následuje třetí pokus a Pepa v pohodě pokračuje dále. Stoupáme několik set metrů do kopců, občas cesta končí a tak volíme jiný směr, bohužel však už skoro není kudy až na jeden hodně ostrý výjezd. Celý den leje, podloží je víceméně jílovité, ale není už kudy zpět, tak zkouším s Polárkou vyjet. Musím říct, že stroj v pohodě vyjel nahoru, ačkoli sám za sebe jsem měl dost nahnáno, opravdu se mi nechtělo zůstat někde viset, nedej bože se kutálet dolů. Nechávám stroj nahoře a jdu, respektive kloužu se dolů, abych mohl případně chytnout někoho dalšího při potížích. Další se do kopce vydává Pepa, bohužel však zůstává viset někde v polovině kopce, což je nejmíň 60 metrů ode mě z vršku. Dolů už to nejde a tak se vydávám pro kurty a odmotávám naviják. Celkem se podařilo navázat kolem 50 metrů (ještě že máme zásoby), těch posledních 10 metrů co je potřeba tak se Pepa přitáhne ke stromu, následně převazujeme a já se opět škrábu nahoru, abych mohl tahat. Bohužel však můj naviják, originál Polaris, umírá a přestává tahat, takže vše je na „čínském“ navijáku na X8. Řadím zpátečku a snažím se tahat, naštěstí to docela jde, přeci jen jsem úplně nahoře na kopci a tak couvám a couvám, než vidím X8 až nahoře. Docela si oddychnu, když je nahoře, ale ještě není vyhráno, dole stále zůstává Markův Canam, taháme tedy opět kurty a lana a připravujeme se na další tahání, Marek však bez problémů výjezd dává a teď už je konečně čas na oddych. Je tady dost vidět rozdíl ve strojích, především tedy použitý systém náhonu 4×4, kdy jediná X8 má náhon pouze 4×3, pokud není zařazena uzávěrka, ostatní dva stroje mají řešenu uzávěrku automaticky. Balíme kurty a lana, můj naviják se trošku vzpamatoval a tak jde lano aspoň navinout, ale to už je vše, co pro mě udělá, nu což, uvidíme co na to reklamace.Tenhle kopeček nás stál určitě více jak hodinu, skoro bych řekl,že to byly hodiny 2, jsme promočení a zpocení, když už se chystáme k odjezdu, tak ještě zjišťujeme, že Marek píchnul. Čistíme kolo od bordelu, dáváme 2 knoty, dofoukneme a jedeme. Během chvilky se už ocitáme na Rovensku, ani nezastavujeme v hospodě a jedeme zpátky do Gerniku, není už totiž na nás moc míst suchých. Cestou ještě jednou stavíme a přidáváme ještě jeden knot do další díry u Marka a pak už rychle zpět domů. Paní domácí už má pro nás zatopeno v kamnech, sundáváme ze sebe všechny promočené hadry a všichni jsme rádi, že si dáme horkou sprchu. Celkem jsme dnes najeli kolem 100 km, byl to však nejnáročnější den.
Pátek 30.8.2013
Jako obvykle klasika snídaně, následná kontrola strojů a vyrážíme opět na cesty. Počasí se konečně umoudřilo a tak je venku sluníčko. Po včerejšku je to potřeba, ještě nemáme všechny věci úplně suché, a tak ještě alespoň na chvilku necháváme vlhké věci venku na přímém slunci proschnout. Pobyt tady v Rumunsku se nám chýlí ke konci a tak se dnes žádná větší akce nekoná, vydáváme se směr benzínka v Moldově, dotankujeme a následně se vydáváme směrem na Carbunari. Těsně za vesnicí se vydáváme na lesní cestu a stoupáme kamsi do hor, nahoře nás čeká překrásný výhled na kopcovitý terén zdejší krajiny. Pokračujeme dále cestou necestou, občas se probrodíme potokem, kolem 2 hodiny si děláme klasický oběd v přírodě a pak se na chvíli natáhneme a odpočívám, na tenhle luxus se bude těžko odvykat. Nějakou dobu se ještě motáme po vršcích a hlavní náplní dnešního dne je ujíždění pasteveckým psům, nevím co se jim dneska stalo, ale jdou jenom po mně a dneska docela dost rozběsněně, jednou dokonce raději dávám nohy až na sedlo a rychle šahám po plynu. Naštěstí jako vždy bez úhony, ať už na nás, na kolkách, nebo na čtyřnohých přátelích J Jedeme dál až na Rovensko, v místní hospůdce, respektive v krámku na náměstí si dáváme jedno pivo a jedeme už zpět do Gerniku. U mlýnků si ještě dáváme strmý výjezd a zakončujeme tak krásný pohodový páteční den. Dnes opět najeto kolem 105 km.
Pátečním večerem končíme velice vydařený týden v Gerníku, čeká nás už jen ráno naložit 4kolky a veškerou bagáž a pak už jen cesta domů, která se vleče a vleče. Každopádně pokud se někdy někdo chystá do Rumunska, vřele tuto oblast doporučuji, najde si v okolí každý to své, ať už vodu, bahno, strmé výjezdy, či pohodové kamenité cesty mezi vesničkami, ne vše je o extrému, ale především o týdenní pohodě v klidné oblasti, kde lidem skutečně nevadíte a hlavně na rozdíl od nás nevidíte vztyčený prostředníček, ale mávající lidi.
Text: Jan Šretr – Johanik
Foto: Jan Šretr – Johanik
Žvýkačky Bitters – okamžitý přísun energie
Každý cestovatel a adrenalinový jezdec ví, že na delší výpravě přichází i chvíle, kdy je třeba nějaký ten rychlý přísun energie. Tyto stavy znají dobře naši řidiči, kteří se zpravidla s těžce naloženou soupravou přesouvají tisíce kilometrů daleko, ale i na místě v terénu se čtyřkolkou přichází chvíle, kdy je vyčerpání a únava tak značná, že se hodí nějaký ten „životabudič“. V minulosti jsme to vždy řešili pomocí různých energy drinků, které energii přinesou, ale také dají obrovské množství cukru a překyselený žaludek a to leckdy i na několik dní. Začali jsme se tedy rozhlížet po nějaké alternativě a našli ! Český výrobce Mighty Impacts s.r.o na náš trh přináší energetickou bombu v podobě žvýkaček Bitters.
Bitters jsou vysoce funkční a originální energetické žvýkačky s vysokým obsahem účinných látek. Díky pečlivému vývoji a testování vznikla unikátní konstrukce žvýkačky s práškovým jádrem. Tato sofistikovaná kombinace zaručuje nejefektivnější a nejrychlejší vstřebávání budivých látek v ústní dutině. A to kdekoliv a kdykoliv. Když se žvýkačka rozkousne, prášek se ihned uvolní do silně prokrveného prostředí a nástup účinku je téměř okamžitý. Jedna žvýkačka obsahuje 100 mg čistého kofeinu, 50 mg taurinu, mentol, chuťová aromata a je oslazená přírodním sladidlem ze Stévie cukrové. Je to nejsilnější energetická žvýkačka na světě.
Hlavní benefity
- Energie během 5ti minut
- Je dietní – bez cukru
- Nemusí se chladit a dá se konzumovat i „teplá“
- Mohu pít cokoliv mi chutná, nemusím se omezovat na sladké energy drinky nebo kafe
- Rozměry (balíček se vejde do náprsní kapsy u košile)
- Ideální pro sport (díky promyšlenému praktickému obalu)
