Access Max 700 EFI 4×4 – Krátký test
Na Chorvatskou expedici nám firma ASP Group ochotně zapůjčila novinku na trhu čtyřkolek a to stroj Access Max 700 EFI 4×4. I přesto, že se domníváme, že pro nějaký sofistikovaný test stroje je třeba najetí pár tisíc kilometrů (pak lze teprve uspokojivě hodnotit kvalitu atd.) Vám přinášíme krátký test a naši zkušenost s touto čtyřkolkou. Každá recenze je subjektivní a tudíž i na tuto recenzi nahlížejte čistě jako na pohled čtyřkolkářů, kteří na svých expedičních cestách sedlají různé stroje. Čtyřkolka opticky působí subtilním dojmem a její design hodně připomíná čtyřkolku Yamaha Grizzly a to zejména zpracováním přední masky. První dojmy z jízdy ty optické jen umocňují, protože čtyřkolka je drobná, lehká, dravá a v terénu velmi obratná. Zpracování působí kvalitně, všechno parádně lícuje, sedačka je z kvalitního materiálu a poskytuje dobrý komfort pro řidiče. Jízda se spolujezdcem je ale spíše nouzovým řešením, když už se dva směstnají na sedačku budou si v terénu překážet na nášlapu, který příliš místa neposkytuje. To ale platí pro terén, přesuny po silnici či nějaké té polní cestě nebudou ve dvou lidech znamenat větší problém. Líbí se nám zpracování předních světlometů, které jsou kulaté dvojité projektorové s duálními čočkami a tudíž nemají velkou plochu a nebudou náchylné na rozbití od větví či odletujích kamenů. I přes minimalistický design světlomety svítí velmi dobře. Čtyřkolka je také vybavena LED světly pro denní svícení (ty zapůjčený stroj neměl jelikož měl demontovánu část předního rámu kvůli montáži pásů), LED zadními světly a LED bliknami což znamená menší zátež pro baterii a zároveň výbornou svítivost.
Řízení:
Řízení čtyřkolky jde krásně zlehka a v rámci Chorvatské expedice, kdy stroj většinu času sedlala křehká žena dokázal, že posilovače není třeba (na to má jistě vliv nízká hmotnost čtyřkolky ale i dobře zvolené obutí). V členitém terénu i při prudších sjezdech se čtyřkolka ovládá velmi lehce stroj výborně drží stopu a jeho vedení terénem je tedy hračkou i pro méně zkušeného řidiče.
-
Stroj měl při převzetí najeto 200 km a při přebírání byla znatelná menší vůle v čepech řízení (stroj ale prvních 200 km absolvoval na pásech a to nejen na sněhu což v kombinaci s tím, že jde o předváděčku vůli vysvětluje).
Podvozek:
Čtyřkolka nás mile překvapila světlou výškou, která umožnila překonávat kamenité pasáže bez jakéhokoliv kontaktu s kameny atp. Určitý vliv na světlou výšku má i nastavení tlumičů, které byly dle našeho názoru na testovacím stroji nastaveny hodně do tvrda to mělo za následek poměrně skákavý pocit z jízdy po kamení. Tlumiče ale nabízí 5 poloh nastavení a tak bychom si je při delším užívání určitě vyzkoušeli přenastavit dle váhy řidiče. Stabilita stroje je výborná boční náklony prudké výjezdy či sjezdy vše bez jakýchkoliv potíží. Čtyřkolka nabízí velmi stabilní pocit pro řidiče.
-
Při testu se nám podařilo vytřást matky u obou zadních stabilizátorů (chorvatské cesty jsou skutečně kamenité). Matic se nám podařilo vytřást více povolil i plechový kryt výfuku a jeden šroub na plotně naviáku.
Brzdy:
Brzdy výborné. Vzhledem k tomu, že jsou kotouče na všech čtyřech kolech brzdí čtyřkolka skutečně dobře. Vlastní brždění není tak ostré jako například u stroje AC 700, který jsme testovali v minulosti ale to vidíme spíše jako výhodu protože lze brždění regulovat plynuleji což zejména na sypkých a kluzkých podkladech usnadňuje řízení a řešení krizových situací :D. Motorová brzda funguje také bezchybně a stroj brzdí motorem velmi účinně (opět hodně pomáhá malá hmotnost čtyřkolky) takže ani na poměrně sypkém sjezdu nenastává blokace kol a následné sunutí skluzem.
Motor a variátor:
Motor a variátor má skutečně ostrý a rychlý nástup. Čtyřkolka je až neuvěřitelně dravá a z variátoru jsme měli skoro on/off pocit :D. Nezkušeného řidiče může takhle ostré dávkování výkonu až zaskočit a to zejména v teréních pasážích, kde stačí zavadit o plyn a stroj vystřelí kupředu. Projev motoru i variátoru je tedy vyloženě sportovní a lze ho přirovnat k projevu Suzuki KQ se všemi jeho výhodami i nevýhodami. Není žádný problém postavit stroj na zadní ale taky není žádný problém zabrat za kámen dát si více plynu a poslat čtyřkolku na zadní/bok atp.. V rámci expedice ale čtyřkolku sedlala slečna a i na takto ostrý projev si po čase v lehkém terénu zvykla. Startování a to i v teplotách hluboko pod bodem mrazu výborné stroj chytá na první škrtnutí.
Převodovka 4×4:
Připínání předního náhonu po celou dobu fungovalo výborně i když chorvatský terén neposkytoval tolik příležitostí jej využít pár jich bylo. Co nás překvapilo byla mírně delší prodleva v připnutí to je ale věcí zvyku a pokud bude fungovat bezchybně je to spíše vlastnost. Řazení fungovalo bez problémů vyjma jednoho okamžiku, kdy bylo třeba zacouvat až do vykřížení čtyřkolky ve svahu a následné přeřazení ze zpátečky šlo hůře. S tím jsme se ale setkali i u řady jiných strojů a je to drobnost řešitelná poladěním táhel řazení.
Oplastování:
Oplastování čtyřkolky je kvalitně slícované. Plasty jsou náchylnější na poškrabání (lak) a působí křehkým dojmem. My jsme ale čtyřkolku testovali za teplého počasí u moře a tudíž nejsme schopni tvrdost plastů nijak hodnotit.
Ostatní:
-
Víčko nádrže je poněkud utopené v zavíracím kastlíku na vršku nádrže a manipulace s ním je trošku obtížná. Při tankování nás překvapil velký tlak, který byl při sundání víčka v nádrži.
-
Přístrojová deska má docela příkrý sklon. V ostrém sluníčku je pak hůře čitelná například ukazatel připnutí předního náhonu je pak hůře vidět.
-
Mírně jsme bojovali s řazením na levé straně . Je to ale čistě otázkou zvyku protože když čtyřkolku sedlal řidič který neměl žádný návyk tak nějaký problém nezaznamenal.
Shrnutí:
Čtyřkolka na nás udělala dobrý dojem. Vzhledem k jejímu projevu bychom ji zařadili spíše do roviny hobby čtyřkolek pro sportovně rekreační užití. Výkon motoru v kombinaci s obratností a lehkostí stroje z něj činí zajímavou volbu pro všechny uživatele, kteří nechtějí stroj čistě na práci ale spíše na volnočasové aktivity výlety po okolí či sportovnější vyžití na 4×4 stroji. Celkově se nám toto první krátké seznámení se strojem líbilo. Na nějaké sofistikovanější hodnocení tedy doporučení či nedoporučení jsme na čtyřkolce nenajeli dostatek kilometrů.
Expedice Chorvatsko – část 2
Je pátek 1.3.2013 a my se zhruba v 8 hodin ráno budíme do parádního slunečného dne s nebem bez mráčku. V rychlosti snídáme a už v půl deváte startujeme stroje k odjezdu. První kilometry nás vedou stejným směrem jako včera tedy podél pobřeží k vesničce Vrsi, odkud pokračujeme po plážích směrem ke skalnatému poloostrovu. Cesta vede několik kilometrů čistě po pobřeží nebo kříží přilehlé borovicové lesy. Každá nová zátoka nabízí nové a nové parádní výhledy. Netrvá to dlouho a já nevydržím a tahám za plyn a Jarče s Pájou trošku ujíždím abych si užil jízdu s větrem o závod. Parádní jízda nikde nikdo jen výhled na azurové moře. Po pár kilometrech začíná být cesta hodně kamenitá a tak čekám na zbytek výpravy a pokračujeme v poněkud opatrnějším tempu. Jarča sedlá Access 700 a i přes takřka nulové zkušenosti se čtyřkolkou zvládá terén na jedničku. Po dalších pár kilometrech narážíme na úsek nesjízdného pobřeží a tak zajíždíme do zalesněné části pobřeží a klasicky míříme na vyvýšený střed ostrova k vyhlídce. Na vyhlídce dáváme pauzu pozorujeme rybáře v zátoce a já zjišťuji že jsou místní vápencové skály plné zkamenělin takže tradičně plním box čtyřkolky kamením :D. Z vyhlídky je vidět pustý holý ostrov za zátokou a tak se rozhodujeme tam zamířit.
Další zhruba dvě hoďky se prokousáváme po pobřeží k ostrovu který od pevniny odděluje úzká šíje přes kterou je vyštěrkovaná stezka tak akorát pro čtyřkolku. Jedu první a tak si opět užiju trošku svižnější průjezd a na zbytek výpravy čekám u kostelíku, který je jedinou stavbou na ostrově. Přiblížili jsme se k horám a tak je výhled na jejich zasněžené vrcholky ještě krásnější dokonalou kulisu pak cestou zpět ještě podtrhuje stádo pasoucích se ovcí. Když se vrátíme k šíji spojující ostrov s pevninou pokračujem dále směrem k ostrovu Pag. Pobřeží je dál zarostlé křovinami a tak se různě prodíráme objevujeme opuštěné zastrčené pláže ale taky několik sluncem vybělených koster ovcí. Po nějaké době nás cesta odvádí od pobřeží a my bloudíme ve spleti cest zcela ztracených ve vysokých křovinatých porostech. Máme ale navigaci a tak se víceméně za šipkou stále pohybujeme směrem k ostrovu Pag. Nakonec nás cesta přivádí k silnici a tak dáváme pauzu a zjišťujeme že je Acces takřka bez benzínu a Pájovo KQ na tom není o mnoho lépe. Vyrážím se tedy zeptat do přilehlého autoservisu po benzínce a dostávám informaci že jedna je na Pagu (po silnici asi 26 km) a druhá v Zadaru (13 km). Vzhledem k tomu že je tato expedice v civilizaci tak vezeme jen nouzovou zásobu benzínu (5l) a tak doléváme do Accesa a rozhodujeme se zamířit do Zadaru kde spojíme tankování s obědem.
V Zadaru zamíříme do centra, kde tankujeme a parkujeme přímo u pobřežní promenády. Platíme si parkovné na hodinách a s místním hlídačem parkoviště domlouváme, aby nám občas hodil oko na čtyřkolky. My pak procházíme Zadar a u faast food okénka ve stylu MC Donald dáváme rychlý oběd. Po obědě vyjíždíme ze Zadaru a míříme severně od města směrem k horám. Jde o obrovskou opuštěnou oblast, která byla do nedávna označena jako nepřístupná s rizikem zaminování. Hned po pár kilometrech narážíme na spousty opuštěných bunkrů ale i rozstřílených domů, ze kterých na nás dýchá hrůzná válečná historie země. Terén je tu ale parádní a tak se tak nějak motáme spletí křovin místy po docela pěkných polních cestách, jindy zase se zase prodíráme křovinami po takřka neviditelné stezce. Další paráda a my jsme rádi, že máme navigaci. Když by navigace nebyla je ještě v pozadí vidět kulisa hor podle které se lze zorientovat, jinak by se tady dalo motat hodiny a hodiny.
V jeden okamžik se nám cesta ztrácí, aby se vzápětí objevila ale zato zcela zatopená. Původní plán zapůjčenou čtyřkolku příliš nezadělat bere za své a my se několik kilometrů dereme blátem, které je zde místní půdou zbarvené do červena. Jedu první za mnou Jarča a po několika minutách jízdy zjišťujeme že nemáme Páju. Čekáme tedy a on se záhy vynoří a zubí se od ucha k uchu. Vzápětí nám vypráví jak si chtěl parádní bahenní úsek natočit na nový outdoorový mobil a tak natáčel za jízdy. Po pár desítkách metrů pak nastalo nevyhnutelné a jemu telefon upadl a to tak šikovně, že si jej ještě zadním kolem čtyřkoky přejel a dokonale ho zapasoval kamsi do bahna. Naštěstí hned zastavil a tak se mu po chvíli podařilo telefon v bahně nahmatat a vylovit. Důkaz o výdrži dokládá samo video které stále natáčelo takže nám Pája vzápětí pouští záběry jak mu telefon padá ale i jak je slyšet zvuk čtyřkolky a následné šátrání při jeho hledání. Prostě náš Pája :D Když se dostatečně zasmějeme a propláchneme mobil vodou koukáme že je po 4 hodině a tak sedáme opět na stroje a přes opuštěné planiny míříme směr Vir. Na silnici vyjíždíme u vesničky Nin, kde Pája objeví Wap myčku u které zhruba opláchneme stroje a zamíříme zpět na Vir. K apartmánu přijíždíme opět orvaní ale nadšení zhruba kolem 6 hodiny večer s najetými 140 kilometry terénem. Proběhne očista pár vzkazů domů a všichni zamíříme do hospůdky na pivko.
Zítra je sobota tedy den návratu a tak naše krátká výprava za hledáním nových lokalit k ježdění končí. Stejně jako jsme našli místo pro prima ježdění ve Slovinsku a budeme se vracet na více dní ježdění shodli jsme se, že i zde v Chorvatsku je možnost parádne pojezdit bez toho, aby jsme někomu vadili a tudíž se i do chorvatska budeme vracet. Návrat z akce již probíhá v tradičním tempu, nakládáme čtyřkolky a k úlevě řidiče Páji míříme přes den k domovu, kam dojíždíme v 10 večer. V rychosti ještě skládáme Accesa v Žebráku u ASP (kde na nás ochotný technik čeká) a pak už domů ulehnout k odpočinku. Byla to opět doslova pekelná hektika ale taky neskutečná paráda. Ptáte li se tedy zda Chorvatsko stojí za návštěvu se čtyřkolkou odpověď je jasná .. Stojí a my se určitě vrátíme na více dní a více zábavy.
Dlouhodobý test SMC Jumbo 720 – Hodnocení
Uplynula nějaká doba od našeho prvního vyhodnocení dlouhodobého testu expedičního stroje SMC Jumbo 720R. Stroj od té doby najel spolusty dalších kilometrů v terénu (aktuálně 4500) a absolvoval řadu expedičních cest a tuzemských akcí. Z těch hlavních lze vyjmenovat Expedice Romania II a Romania III, Expedici Slovinsko, Expedici Chorvatsko, Mikulášský orientační závod a další. Opět se tedy vracíme s dalšími informacemi a zkušenostmi s jeho dlouhodobým užíváním. Podrobný test jednotlivých parametrů čtyřkolky jsme Vám přinesli v předchozí recenzi a tak tentokrát přikládáme spíše obecné zhodnocení a závěry. Netradičně začneme závěrem a shrneme, že čtykolka se nám velmi osvědčila a bez obav ji označíme jako ideální cestovatelský stroj, je výborně ovladatelná nechybí jí výkon ani v těžším terénu a poskytuje dostatek pohodlí pro řidiče i na delších cestách. Čtyřkolka je kvalitně zpracovaná a ani při delším užívání nevznikají nějaké četnější poruchy či problémy s jejím provozem.
Jak testujeme:
Z důvodu posouzení objektivity testu je třeba uvést, jakou péči stroji poskytujeme protože je zcela jistě rozdíl zda se po každé projížďce stráví několik hodin dotahováním šroubů promazáváním a kontrolou a servisem. Z tohoto pohledu jsme uživatel „čuně“ a čtyřkolku prostě jen užíváme což zcela jistě klade vyšší nároky na jeho kvalitu. Probíhá to tedy tak, že se absolvuje nějaká akce, expedice či projížďka a po návratu se stroj zhruba umyje a odstaví do další akce. V případě, že je na řadě servisní interval stroj přistavíme na servis. Na vlastních akcích a expedicích pak stroj běžně užíváme tzn. jezdíme totéž co ostatní a když je třeba, stroj absolvuje extrémní bahenní úseky či brody ale i krkolomné výjezdy či průjezdy zarostlými úseky. Na druhou stranu za běžné užívání nepovažujeme situace, kdy se vyjede dva kilometry za dům tam se najde nejhlubší louže tak, aby tam čtyřkolka zapadla pokud možno po nosič a dvě hodiny se na ní rumpluje. Tímto způsobem se asi zničí každý stroj (toho jsme svědky na řadě tuzemských akcí) a my ani v rámci testu čtyřkolku takto neužíváme. Pokud tedy naše doporučení posuzujete optikou loužového specialisty nebude pro Vás dostatečně objektivní. Naopak pro ty z Vás, kteří chcete stroj užívat na cestách s tím, že pokud nějaký extrémní úsek přijde je třeba jej překonat pak vězte, že i takové situace má expediční Jumbo za sebou což ostatně naše deníky dokazují.
Poruchy a řešené problémy
Za celou dobu užívání čtyřkolky jsme kromě běžného servisu (výměny oleje atp.) řešili pouze uklepaný držák výfuku (to je zcela jistě daň za stovky kilometrů po kamenitých cestách v Rumunsku) a výměnu regulátoru napětí. Po najetí 4000 km pak byla nutná vyměněna přední brzdových destiček.
Kvalita:
Dost často se setkáváme s tvrzením, že jsou taiwanské a čínské čtyřkolky méně kvalitní než ty japonské americké a jiné. Jumbo je jedním z důkazů toho, že jde v dnešní době již skutečně o ničím neopodstatněný předsudek jelikož se nám na řadě expedic ukázalo (stejně jako u jiného taiwanského stroje testovaného v minulosti), že zatímco stroje renomovaných značek servisovaly, Jumba expedici odjela bez sebemenších potíží. To neznamená, že by se jiné stroje porouchávaly více ale spíše to, že je jedno o jaký jde stroj protože v těžkém terénu se porouchá cokoliv. Z tohoto pohledu pak není čínský či taiwanský stroj od proveřeného dovozce nějakým větším rizikem a určitě pak není pravda, že se s ním nedá podnikat totéž co stím „značkovým“, naopak leckdy je spolehlivost možná i vyšší což řada našich akcí dokazuje.
Zimní expedice například podrobila Jumbo velmi náročnému testu, kdy stroj přes noc zapadal 40 centimetry sněhu, aby jsme jej ráno ometli a vzápětí absolvovali ve dvou lidech zhruba 40 kilometrů dlouhou cestu neprojetým hlubokým sněhem tím nejnáročnějším Rumunským terénem. I tam stroj cestu zvládl bez sebemenšího zaváhání.
Servisní podpora:
Jedním z důležitých faktorů, který by měl při výběru stroje hrát určitou roli je i pokrytí servisní sítí a kvalita servisu obecně. Servis totiž nepotřebujete jen v případě prohlídky či vyjímečné poruchy ale i v případech, kdy někde něco utrhnete, ulomíte vykutálíte atp. Servis firmy Journeyman pak lze směle prohlásit za špičkový. Vždy jsme převzali stroj po skutečně kvalitní prohlídce a tedy nám byly dotaženy opraveny i věci na, které jsme vůbec neupozorňovali a stroj byl k dalším akcím připraven skutečně výborně. Ochotný personál Vám pak vždy vyjde vstříc i při konzultacích různých úprav či vylepšení. Další co musíme ocenit je režim, kdy lze po dohodě s personálem stroj přivézt či odvézt na servis i v mimo pracovní doby a pro předání využít bezpečnostní službu, to nám pracujícím v řadě případů výrazně usnadnilo předání i převzetí stroje. Profesionální a lidský přístup firmy Journeyman je pak tedy další faktor, který ze čtyřkolky SMC Jumbo 720 R činí dobrou volbu pro každého čtyřkolkáře.
Technika:
Jak výše uvádíme technické vlastnosti stroje jsme již popsali ale po nějakém čase musíme zmínit spotřebu. Na počátku jsme se domnívali, že spotřeba bude vlivem karburátorové verze vyšší než u strojů s přímým vstřikováním paliva ale jak se ukázalo opak je pravdou a tak na řadě akcí ostatním strojům došlo palivo zatímco Jumbo mělo ještě rezervu. Jistý vliv na to pak má samozdřejmě styl jízdy, velikost nádrže atd. zde tedy uvádíme tedy čistě proto, že se nám teorie o vyšší spotřebě nepotvrdila. Spolehlivost karburátoru a jeho snadná oprava pak na expedičních cestách představuje spíše výhodu.
Čím tedy hodnocení uzavřeme ? Je to vcelku jasné, tento stroj Vám i po dalších expedičních dobrodružstvích na něm strávených vřele doporučujeme.
