Dnes ráno vyrážíme v devět patnáct (lepšíme se) a jedeme směr benzinová  pumpa Nuova Moldova.  Startuji o chvíli napřed abych přehrabal kamení v měděném dole. Daří se mně najít krásný vzorek azbestu a chalkopyrytu (bohužel jsem oba kameny i přes upozornění ostatních zapoměl v rumunsku u domu). Hrabošení v suti přeruší až příjezd ostatních a pak společně pokračujeme směr Benzínka. Bereme benzín já při placení narážím na problém, kdy obshuha benzinky nechce přijmout eura nakonec když vidí rozčarování a jsou konfrotování mým tvrzením, že před pár měsíci to šlo a teď to najednou nejde povolí a eura přijímají. Všichni bereme jak do nádrží tak do kanystrů a pokračujeme dál.  

Rozhoduji se skupinku navést do měděného lomu na úbočí Dunaje odkud budeme pokračovat libovolným směrem. U poslední štoly lomu zdoláváme krátký ale zajímavý výjezd s odplavenou částí cesty. Vyjíždím nahoru bez větších obtíží a sbíhám dolů pomoci za mnou jedoucí Blažence ta se na základě doporučení Sýkorky pouští nikoliv stylem „kolej mezi kola“ ale zkouší kolej objíždět a přitom málem převrací stroj. Sýkorka pak na stejné pasáži předvádí podobný adrenalinový způsob průjezdu :D. Ostatní už pokračují ověřeným stylem a tak se bezpečně scházíme na kopci. Z lomu dále stoupáme na hřeben a po parádních polních cestách vyjíždíme mezi Gernikem a Svatou Helenou. Rozhodujeme se pokračovat po cestě směr Gernik a tak letíme s větrem o závod a užíváme terénu. Místy proháním Jumbo svižnějším tempem a v duchu vyzdvihuji parádní řízení, které dělá z jízdy fakt zážitek a šetří moje kancelářské ručky :D

Nad Gernikem stavíme na pastvině a odpočíváme pod stromy. Pobaví nás Blaženka která se ptá kde, že je vlastně na „Keeperova šmudlačka“ :D nevíme co jí tedy Keeper slíbil :) ale nakonec po notné dávce zábavy na její účet zjišťujeme, že měla na mysli „Keeperovo šoupátko“ tedy štolu u které jsem ráno hrabal kamení.  Rozhodujeme se že dále pokračujeme směr Rovensko s tím že se zastavíme u vodních mlýnků aby je viděli i Blaženka se Sýkorou. Za Gernikem tedy stoupáme po již projetých cestách a já neomylně a profesionálně vedu skupinku špatným směrem odkud jsme se v sobotu vraceli :D Raději nezastavuji protože při otážení vidím smějícího Páju a tuším že by přišla dávka humoru na můj vynikající navigační smysl :D.. Pak už bezpečně kloužeme k vodním mlýnkům kde dáváme obídek.  Po obědě pak pokračujeme za mlýnky směr Rovensko přičemž hned na prvním úseku cesty vedoucí po vrstevnici nad údolím Blaženka nabírá kámen a staví kolku na zadní. Za ní jedoucí Bimbajs hlásí že to bylo „prsa prsa“ :D. Po zhruba půl hodince zjišťujeme že jsme ztratili značenou cestu a daří se nám najít jednu z adrenalinovek které jsme jeli v květnu.  Na jedné z luk vjíždíme na dlouho nejetou cestu která padá lesem do údolí. Začátek vypadá slibně a tak pokračuji když zjišťuji že je sklon pořád horší a horší . Aby toho nebylo málo tak je povrch písčitý a plný listí.  Připínám předek a pomalu se pouštím dolů.  Po nějaké chvíli už stroj moc neřídím jelikož kola stojí ale já stále jedu a to místy bokem ke hraně údolí.  Otáčím se za sebe na Blaženku a ta  mně překvapuje bravurním sjezdem i přesto že jí stroj velmi špatně brzdí sjíždí parádně, roli asi hraje délka kolky ale i její váha ( váha kolky aby nedošlo k nedorozumění :D ). Abych nebyl za měkouše pokračuju dál a nakonec sjezd zdolávám.

Když si chci oddechnout zjišťuji že za sjezdem následuje šikmý náklon s kořeny který jsem posledně převáděl. Tentokrát to jedu dolů z kopce je to lepší. Za sjezdem následuje cesta ve dvou etážích která už není nijak kritická protože jedno kolo jede dobře zapřené o stranu úvozu a tak je to spíš pocitovka.  Bláža ukázala že je fakt čtyřkolkářka srdcem tenhle sjezd byl fakt hnusnej a nemít jí za sebou možná bych slézal :D. U potoka dáváme pauzičku a já hrabu v kamení. Vzápětí pobavím všechny výkřikem a odhozením kamene do potoka když jsem totiž kámen otočil byl na druhé straně malý štírek. Všichni si mně dobírají že bůh ví co jsem viděl ale byl tam a jak jsme se později dozvěděli je to zde u potoků poměrně běžný hmyzák :D.

Pak už cesta frčí pohodově a tak po chvíli dojíždíme do Rovenska. Zjišťujeme že je celé rovensko nově vyasfaltované ale na návsi je stále posezení kde dáváme pauzičku. Z rovenska pak přes dvě údolí míříme do Sopotu Nou kde probíhá zcela tradiční blbnutí v potoce a mytí strojů. Nevydržím a taky Jumbíka koupu přičemž opět potvrzuji že problémy s vodou u tohohle stroje jsou již minulostí. Po vydatné koupačce vyrážíme směr Gernik a tedy míříme do již ověřených stoupání ze Sopotu . Jde o traverzovité svozové cesty které z údolí ostře stoupají až na vrcholky hor. Dole zastavuji a navrhuji individuální výjezd aby si každý užil pořádný sportovní výjezd. Vyrážím první za mnou následuje Bimbajs junior a Sýkorka ostatní nepřijíždí a když se konečně dočkáme zjišťujeme že je Blaženka na laně protože elektrika opět vypověděla službu. Nezbývá nic jiného než vyrazit nejkratší cestou. Blážu táhne Bimbajs senior a vše běží víceméně bez problémů až do okamžiku kdy vyjíždíme na louku „U filipa“ odkud vede adrenalinová pasáž kterou jsme v květnu dávali. Než si stačím vybavit všechna úskalí tohoto úseku vidím Páju jak míří dál. Odpojujeme Blaženku která zkouší stroj a ten jí vždy pár metrů jede pak chcípne.  Nu což vrháme se do terénu s tím že si pomůžeme a je tomu skutečně tak. Hned po pár metrech narážíme na padlý strom, který postupně za pomoci silných kluků Bimbajsovic ohoblujeme podvozky, já v duchu děkuji za oplechování které minimalizuje možné škody na stroji.

Dál pokračujeme na parádní vyhlídku ze které padáme lesní cestou s minule popsaným náklonem. Zjišťuji že tenhle úsek je hlavně o psychice jinde by se tento náklon projel a nebyl by problém ale s vědomím 200 metrů hluboké rokle pod sebou opět vyměknu a část převádím. Pak převádíme ostatní stroje . Když se v jedné chvíli otočím na Bimbajse seniora málem upadnu smíchy :D Z ničeho nic se za ním totiž objevilo stádo malých prasátek, které obklopilo jeho kolku :D Stejně rychle jako přišla pak prasátka zmizela .  Zázračná chvíle :D  Po sjezdu pak už jen frčíme k vodním mlýnkům Bláže stroj zase chvilku jede a tak má akorát tak čas na to předvést nám podobné číslo jako posledně tedy opět trefuje kámen a div se nekutálí do údolí :D.

Pak už jen dojíždíme do Gerniku dáváme rychlé pivko večeři a pořádně utahaní uleháme k odpočinku.

Ráno se tak nějak spontánně budíme zhruba v 7:30. Sotva oko rozlepím vybaluji vařič a na zápraží naší chaloupky vařím ranní kávu. Noví učastíci kávě neholdují něbo neznají ranní obřad  a tak nakonec „kávuji“ jen s Pájou. První Rumunská snídaně jen navazuje na již zažité nejprve dostáváme snídani tak říkajíc anglickou, (vajíčka salám máso atd)  ale posléze i vynikající buchty od paní domácí. Popisovat již popsané by asi bylo plýtvání slovy nicméně je to opět bašta, pro kterou stojí za to absolvovat onu vyčerpávající 1100km dlouhou cestu. Po snídani uháníme sbalit vše potřebné a v 9:00 hodin už před chalupou čekají 4 čtyřkolky připravené vyrazit. Pozorný čtenář se dovtípí, že dvě kolky chybí. Ano Bimbajs Senior i Junior brzdí rozlet a s omačkanou tvářičkou doráží s mírným zpožděním:D

Nakonec ale vyrážíme vstříc prvním, tak říkajíc zahřívacím zážitkům:D. Prvním bodem, který chceme navštívit je Turecká Díra a tak hned za Gernikem stoupáme po kamenité cestě červenou značkou, naivně se domnívaje, že za zhruba hodinku dosáhneme cíle. Cesta je náročná terén začíná kamenitým úvozem a než se naději připínám přední náhod a trápím Jumbo těžkým terénem. V jednom okamžiku zůstávám bezmocně viset na kameni za kouli. Na hřebeni zastavuji  a dáváme první odpočinkovou pauzu přičemž za pomoci naší technické podpory  v podobě Bimbajsovic rodinky demontuji kouli a Sýkorka mně následuje.  Po demontáži sjíždíme z hřebene do hustého bukového lesa a já si plně užívám ovladatelnost kolky a parádní přírodu kolem.

Zjišťujeme, že i když jsme zde byli před pár měsíci tak najít Tureckou Díru nebude jednouchý úkol. V kruzích se k ní buď přibližujeme nebo naopak vzdalujeme. Každé udolí je navlas podobné tomu předchozímu a my hltáme terén bez ohledu na to, že zrovna nevíme kam jedeme. Nakonec se nám díky Pájovi a jeho navigaci podaří jeskyni najít a tak sjíždíme až do jejího ústí a dáváme pauzu. Zatímco Bimbajs senior zkouší jak hluboko dokáže do jeskyně napasovat jeho Polaris prohledávám ústí jeskyně a nacházím maxi lejno, které pro uklidnění dámského osazenstva zkušeně označuji jako typické medvědí :D Jak ale později zjistíme medvědí lejno vypadá jinak :D

Po vyblbnutí pokračujeme dál a já bludička zase vedu skupinu. Rozhoduji se pokračovat víceméně za šipkou tedy sklouzáváme do udolí, ze kerého pokračujme jednou evidentně leta nejetou svozovou cestou. Výjezd začíná potokem, který pak strmě stoupá vymletým korytem na hřebeny. Za mnou jedoucí Blaženka odmítá následovat moji stopu (v náklonu se bojí) a tak občas sbíhám, abych jí pomohl.  V jedné hodně zapeklité pasáži Blaženka zůstává stát tedy parkuji stroj a bežím se podívat co se děje. Blaženka hlásí, že jí kolka chcípla a to tak říkajíc bez příčiny. Kluci Bimbajsové zahajují diagnostiku, tu vyloví kabel tu reátko tu stříknou sprejem tu něco zapojí až mně z toho jde hlava kolem a tak jim taky pomáhám a kibicuju, když mně kombinačky nesvěří :D. Zhruba hodinku probíhá kompletní revize elektriky a kolka stále nechce nastartovat.  Protože jsem celý výjezd točil na video vybavuji si, že v okamžiku odumření kolky začala blikat výstražná světla a tak vznáším dotaz zna to nemůže mít nějakou souvislost. Posléze zjištujeme, že si Blaženka přepla chcípák  a proto jí kolka nejede. Kluci plní nadšení skládají kolku přičemž probíhá notná dávka humoru na Blaženčin účet ( s nejvyšší pravděpodobností byl ale problém i v nějakém kontaktu, který jsme při revizi zprovoznili). Po složení stroje pak pokračujeme dál.

Zastavujeme až v lomu u přehrady, kde se rozhodujeme poobědvat. Vybaluji tedy buřty a klobásky horčici a chleba od Merhautů Pája přidává klobásy a tak si vychutnáváme českého buřtíka v Rumunské divočině. Po obědě nám Blaženka pořizuje společné foto a posíleni pokračujeme dál směrem k Dunaji. U Dunaje hned stoupáme zpět na hřebeny a zkoušíme údolí za údolím. Některá stoupají k opuštěným dolům a na konci jednoho pak nacházíme pasoucí se krávy a parádní výhled na Dunaj. Když proběhne focení hlásí Blaženka, že na konci údolí cesta nejspíš pokračuje a tak se vydávám to prověřit. Neujedu ani 30 metrů a zjišťuji, že nejsem kamzík a tedy že se budu muset otočit. Při vlastní realizaci pak prověřuji kvalitu plastů expedičního Jumba protože drsně zaberu podběhem o strom. Plast zadrnčel až mně zatrnulo ale vrátil se zpět bez úhony jen samolepka odpadla potvora odpadavá :D

Pokračujeme k Dunaji odkud za chvílu stoupáme zpět na vrcholy. Odpolední cesta nás pak vede vždy do nějakého údolí odkud posléze přes hřeben dalším údolím klesáme zpět k Dunaji. Nakonec zamíříme přes Sichevitu po kamenité cestě zpět do Gerniku, kde neomylně parkujeme u hospody na jedno točené.

U pivečka objednávám místního panáčka a tak se skoro již tradičně jedno pivko zvrhává v bleskurychlou pijatiku. Blaženka nás baví hurónským smíchem a posezení je to skutečně veselé. Na večeři pak dojíždíme nacucaní jak pupenec :D U merhautů se v průběhu dne ubytovala skupinka čtyřkolkářů ze Semil a tak společně večeříme. Po večeři jde Bláža se Sýkorkou do hajan potom se vytrácí i Bimbajsové  a tak hrdině reprezentuji jen já s Pájou přičemž kolem půlnoci odpadáme také .

Než večer zaklapnu oko ještě zapisuji deník a přemítám jaká je to paráda že jsem zase zde …

Dnes nastává dlouho očekávaný den D a my konečně odjíždíme na další ATV Expedici do Rumunského Banátu. Nakonec vyrážíme v sestavě:

Pája – Suzuki KQ
Bimbajs senior – Polaris XP 850
Bimbajs junior – Polaris 800
Sýkorka – SMC Jumbo 720 R
Blaženka – Journeyman Gladiátor
a já Mrtvolka – Expediční SMC Jumbo 720 R

Kolem 3 hodiny přijíždí Pája a tak nakládáme čtyřkolky balíme náhradní díly, jídlo a vybavení. Poučeni z minulé cesty spěcháme, abychom na místě srazu byli v čas.

Na benzínku, kde máme sraz přijíždíme zhruba s hodinovým předstihem a tak polepujeme čtyřkolky expedičními samolepkami tankujeme nádrže a čekáme na Bimbajse. Ti naopak přijíždí s hodinovým zpožděním. Nakonec tedy na cestu vyrážíme zhruba v 7 hodin večer. Cesta ubíhá parádně a tak jsme za pár hodin na Slovenských hranicích, kde kupujeme dálniční známku pro Slovensko a Maďarsko a frčíme dál. V Maďarsku stavíme na benzinové pumpě a zjišťujeme že jsme na vleku píchli kolo probíhá tedy hever lepení a nafukování. Kluci spravují a já se jim při tom luxusně pletu. Najednou si všímám, že na benzinku, za kterou stojíme přijelo nějaké auto a na vozíku zahlédnu bílou čtyřkolku. Je to neuvěřitelná náhoda protože to je Duffy a Marineman s bráchou, kteří také vyráží do Rumun a volali, že vyráží pár hodin po nás s tím, že nás možná někde chytnou :D To, že zastavíme na stejné pumpě v Maďarsku by nás ale nenapadlo. Takže chvilku pokecáme a pak frčíme dál.

Pája pořídil nové vozidlo a tak cestujeme skutečně komfortně a tedy ráno dosahujeme Rumunských hranic. Vybíháme k okénku abychom koupili rovinětu ale obsluha hlásí, že jim nefunguje internet a že musíme popojet na benzínku zhruba 15km dál. Nemáme z toho dobrý pocit ale vyrážíme. Benzínku nacházíme a tak Bimbajs kupuje Rovinětu. Pája ho následuje ale po zadání jeho SPZ systém kolabuje a obsluha benzínky nás posílá do háje s tím, že systém je „kaput“. U obsluhy ještě zjišťuji, že rovinětu prodává z benzinek pouze Petrom a tak po cestě hledáme jinou. To se podaří až v Temešváru, kde Bimbajs dokupuje jeden den ( nejprve jsme to spočítali špatně a koupil si o den méně) a na řadu přichází Pája a následuje tradiční chyba, kdy je zadána jeho SPZ a systém je rázem kaput. Z toho už nelze nemít srandu a tak mezitím co my se bavíme Pája vytrvale masíruje obsluhu až nakonec získává rovinětu a to né jen tak obyčejnou rovinětu ale také o den kratší J Už ale nemáme energii dále to řešit a tak pokračujeme směr Gernik. Cesta je náročná. Rumunské silnice jsou samá díra a tak do Gerniku přijíždíme až kolem poledne.Sýkorka a Blaženka jsou již na místě a střetáváme je při čištění Sýkorova chladiče.  Řidiči toho mají plné kecky avšak sílu jim zpátky rychle dodá vynikající oběd, který pro nás připravila paní Merhautová.  Po obědě se jdeme ubytovat  a skládáme stroje. Zhuba ve dvě hodiny navrhuji učinit zahřívací jízdu a tak vyrážíme já, Bimbajsové a Pája. Sýkorka a Blaženka zůstávají u Merhautů.

Jako cíl odpolední projížďky stanovujeme nedaleké údolí s vodními mlýnky a tak stoupáme na hřeben a snažíme se si vybavit, ve kterém že údolí mlýnky vlastně byly. Testujeme orientační smysl a tak nás nejprve Pája navádí na cestu která končí strmým sjezdem ježděným jen na motorkách . Otáčíme a při stoupání zpět na hřeben zažíváme první střet s pasteveckými psi. Funguje již ověřené že se pejsci zpravidla vrhají na první čtyřkolku se kterou se proběhnou a na ostatní kašlou :D Bohužel jsem první čtyřkolkou já ( jezdíme s Pájou vždy první a poslední a když se točíme vede ten druhý) takže si pejsky dávám pěkně ve stoupání s příčnou lavicí :D je to radost ale vyceněné zuby pár centimetrů od lýtka ze mě za pár vteřin dělají závodníka. Naštěstí to pejsek vzdává ale již teď mohu prozradit, že si téhle zábavy ještě užijeme :D .

Jako nový vedoucí pak zase já zcela neomylně vedu skupinu do špatného údolí :D Nakonec se nám ale cesta vybaví ukáže se, že Pája si pamatuje více než já a tedy údolíčko nacházíme. Bimbajs senior si po cestě stěžuje, že mu Polárka stále chcípá a vypadá to na vadný kontakt asi u baterie. Chvilku se tedy kocháme a blbneme u mlýnků a pak směrujeme zpět do Gerniku, kde máme v 18:00 hodin sraz s jinou partou (Roman Patrol, JardaQuad, Michal 05, Árny atd..) asi hodinku s kluky sedíme v hospůdce pak se loučíme. Kluci jedou na Rovensko balit a my uháníme na luxusní rumunskou večeři.

Najeli jsme asi 20Km terénem a víceméně jsme splnili cíl a v rychlosti ozkoušeli stroje. Bimbajs ještě opravuje kontakty a dá se říci, že jsme na zítra na vlastní začátek akce připraveni .